- CS Čeština
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv, kterým se uzavírá šetření stížnosti 150/2015/DK na Evropskou službu pro vnější činnost
Rozhodnutí
Případ 150/2015/DK - Otevřeno dne Čtvrtek | 19 února 2015 - Rozhodnutí ze dne Čtvrtek | 07 května 2015 - Dotčený orgán Evropská služba pro vnější činnost ( Nebyl zjištěn nesprávný úřední postup ) - Země Spojené království
Případ se týkal vyhodnocení návrhu stěžovatele na nabídku. Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdil, že hodnotící komise nesprávně posoudila jeho návrh, neboť nezohlednila informace v něm uvedené.
Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že stěžovatel neprokázal, že se hodnotitelé dopustili zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o stěžované aspekty. Případ proto uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.
Skutečnosti předcházející stížnosti
1. Tato stížnost je namířena proti delegaci Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) a týká se hodnocení nabídky stěžovatele v návaznosti na výzvu k podávání žádostí o „rámcovou smlouvu o službách bezpečnostního poradenství a řízení pro delegaci Evropské unie v Pákistánu“.
2. Dne 26. prosince 2014 informovala delegace stěžovatele, že jeho nabídka nebyla úspěšná, neboť nebyla ekonomicky nejvýhodnější. Informační dopis delegace rovněž odůvodnil rozhodnutí v tabulce, která obsahovala i) udělené body; ii) připomínky hodnotitelů; a iii) zda bylo prahové hodnoty dosaženo podle jednotlivých hodnotících kritérií.
3. Dne 5. ledna 2015 zaslal stěžovatel delegaci dopis, v němž vyjádřil znepokojení nad tím, že s jeho nabídkou „bylo nepřiměřeně zacházeno a že její nabídka byla tvrdě ohodnocena“a že „hodnotitelé nečetli technický návrh dostatečně podrobně, což by jinak mohlo vést k vyššímu bodovému hodnocení“. Stěžovatel proto požádal o přehodnocení své nabídky a další informace o úspěšném uchazeči.
4. Dne 19. ledna 2015 delegace stěžovateli odpověděla a informovala jej o vítězném uchazeči. Stěžovateli rovněž poskytla tabulku, v níž jsou porovnány vítězná nabídka a nabídka stěžovatele, pokud jde o každé hodnotící kritérium. Poskytla rovněž výslovné odpovědi na konkrétní připomínky stěžovatele uvedené v dopise ze dne 5. ledna 2015.
5. Dne 21. ledna 2015 podal stěžovatel stížnost veřejnému ochránci práv. Stěžovatel tvrdil, že delegace neprovedla řádnou analýzu své nabídky, a požadoval, aby delegace řádně posoudila svou nabídku a do té doby zastavila zadávání zakázky.
Posouzení a závěry veřejné ochránkyně práv
Vyšetřování
6. Veřejná ochránkyně práv shledala, že všechny podmínky přípustnosti, pokud jde o tvrzení a nároky stěžovatele, byly splněny, a že stížnost je proto přípustná. Veřejná ochránkyně práv proto zahájila šetření tvrzení a tvrzení stěžovatele tím, že provedla analýzu informací, které jí stěžovatel předložil, včetně odpovědí delegace na žádost stěžovatele o přehodnocení. Na základě této analýzy se na první pohled zdálo, že důvody uvedené delegací jsou relevantní a vhodné.
7. Veřejný ochránce práv proto dopisem ze dne 19. února 2015 stěžovatele požádal, aby objasnil, proč delegace údajně neprovedla řádnou analýzu své nabídky. E-mailem ze dne 9. března 2015 předložil stěžovatel svá vysvětlení.
8. Z důvodů vysvětlených v bodech 21–31 níže nepovažoval veřejný ochránce práv za nutné požádat ESVČ o stanovisko ke stížnosti.
A. Tvrzení, že delegace neprovedla řádnou analýzu nabídky stěžovatele
Prvky zvažované veřejným ochráncem práv
9. Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel tvrdil, že delegace neprovedla řádnou analýzu své nabídky, protože hodnotitelé řádně nečetli jeho návrh nabídky, a proto tento návrh nesprávně vyhodnotili.
10. Za prvé, hodnotitelé se mylně domnívali, že návrh neobsahuje podrobný popis toho, co by bylo v případě incidentu prakticky provedeno. Stěžovatel tvrdil, že standardní provozní postupy nemohou být explicitní, pokud jde o to, jaká opatření by měla být přijata ve všech situacích. To je důvod, proč tyto postupy poskytují rámec, na jehož základě vedoucí pracovníci a manažeři přijímají rozhodnutí v různých situacích.
11. Za druhé, hodnotitelé se nesprávně domnívali, že návrh neobsahuje žádné informace o načasování zásahu vzhledem k tomu, že návrh jasně obsahuje příslušné informace.
12. Za třetí, hodnotitelé se nesprávně domnívali, že optimálním rotačním systémem by byla osmitýdenní práce / čtyřtýdenní dovolená namísto devítitýdenní práce / třítýdenní dovolené navržené stěžovatelem. Stěžovatel se domníval, že pokud by byl upřednostňovaným systémem osmitýdenní práce / čtyřtýdenní dovolené, mělo by to být uvedeno v dokumentaci k výzvě.
13. Delegace ve své odpovědi na žádost stěžovatele o přehodnocení uvedla následující.
14. Pokud jde o první bod, vysvětlila, že hodnotitelé se domnívali, že plán řešení krize nebo situace vážného incidentu by měl zahrnovat kombinaci prvků obecného přístupu, jakož i konkrétních praktických prvků. Delegace zdůraznila, že hodnotitelé řádně zohlednili příslušné prvky obsažené v návrhu nabídky stěžovatele.
15. Pokud jde o druhý bod, delegace vysvětlila, že hodnotitelé se domnívali, že doba odezvy 10–20 minut uvedená v nabídce stěžovatele se týkala „počáteční reakce na bezprostřední incident nebo situaci“a byla řádně zohledněna. Pro upřesnění uvedla, že připomínky hodnotitelů se týkaly chybějícího „načasování reakce na zásah v případě krizové situace nebo situace závažného incidentu trvajícího několik dní nebo delší období, jako je načasování organizace nebo poskytnutí dodatečných pracovníků“.
16. Pokud jde o třetí bod, delegace vysvětlila, že je ponecháno na každém uchazeči, aby předložil své vlastní návrhy, včetně rotačního systému, a žádný konkrétní rotační systém nebyl předem definován. Hodnotitelé zjistili, že rotace s lepší rovnováhou mezi pracovní dobou a dobou dovolené by vedla k lepšímu poskytování služeb.
17. V návaznosti na žádost veřejného ochránce práv o vysvětlení, proč se domnívá, že delegace neprovedla řádnou analýzu své nabídky, předložil stěžovatel následující vysvětlení.
18. Pokud jde o údajný nedostatek informací o tom, co je třeba učinit v případě incidentu, stěžovatel poukázal na to, že jeho návrh nabídky skutečně obsahuje podrobný popis postupů, které je třeba v takových případech dodržovat. Hodnotitelé se proto v tomto ohledu dopustili pochybení.
19. Pokud jde o údajný nedostatek informací o načasování zásahu, žadatel zdůraznil, že bod 4.2.2 jeho technického návrhu obsahuje velmi přesnou dobu odezvy. Počáteční doba odezvy, která je v něm uvedena, se vztahuje na jakýkoli incident, ať už je mimořádně závažný nebo relativně triviální. Kromě toho je na stranách 63–64 návrhu dále uvedeno načasování zásahu v reakci na závažnější krizi.
20. Pokud jde o rotační systém, žadatel tvrdil, že rotační systém 9 týdnů práce / 3 týdny dovolené je obecně uznávaným systémem pro mezinárodní společnosti působící v nepřátelském prostředí, jako je Afghánistán a Jemen. Komise se proto domnívala, že hodnotitelé nesprávně odečetli 10 bodů ze skóre uděleného podle tohoto kritéria.
Posouzení veřejného ochránce práv
21. Veřejný ochránce práv konstatuje, že podle ustálené judikatury soudů EU [1] požívají výběrové komise (v tomto případě hodnotící komise) široké posuzovací pravomoci a že jejich rozhodnutí ve věci samé podléhají přezkumu pouze tehdy, jsou-li dotčena zjevně nesprávným posouzením.
22. V tomto případě stěžovatel tvrdil, že se hodnotící komise dopustila zjevných chyb při hodnocení tří konkrétních bodů.
23. Pokud jde o první bod (nedostatek informací o tom, co by mělo být v případě incidentu učiněno), hodnotitelé se domnívali, že akční plán pro krizový incident nebo situaci by měl zahrnovat kombinaci prvků obecného přístupu, jakož i konkrétních praktických prvků. Stěžovatel tvrdil, že strany 63–64 jeho návrhu skutečně obsahují podrobný akční plán.
24. Veřejná ochránkyně práv si pečlivě přečetla příslušné stránky stěžovatelova návrhu nabídky a zjistila, že připomínky hodnotitelů, že návrh postrádá kombinaci prvků obecného přístupu a konkrétních praktických prvků, jsou vhodné, neboť popisují plány reakce poměrně obecným způsobem. Je třeba poznamenat, že veřejná ochránkyně práv nemá nahradit hodnocení hodnotitelů, kteří mají potřebné technické dovednosti a znalosti, aby plně ocenili různé prvky předložené stěžovatelem v tomto bodě jeho nabídky, svým vlastním hodnocením. Kromě toho stěžovatel ve svých vysvětleních pouze uvedl, že jeho návrh skutečně obsahuje takový smíšený přístup, aniž by ve skutečnosti poukázal na konkrétní prvky návrhu, které by mohly toto tvrzení odůvodnit.
25. Za těchto okolností veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel neprokázal, že došlo ke zjevně nesprávnému posouzení tohoto aspektu stížnosti.
26. Pokud jde o druhý bod (nedostatek informací o načasování zásahu), hodnotitelé se domnívali, že doba odezvy 10–20 minut uvedená v nabídce stěžovatele se týkala okamžitého incidentu, zatímco v případě krize nebo závažného incidentu či situace neposkytla žádné načasování reakce na zásah. Stěžovatel tvrdil, že bod 4.2.2 jeho technického návrhu obsahoval přesnou dobu odezvy na bezprostřední incident nebo situaci, zatímco strany 63–64 jeho návrhu skutečně obsahovaly dobu odezvy na vážnou situaci nebo krizi.
27. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že v návrhu stěžovatele podle bodu 4.2.2 technického návrhu se uvádí, že "rychlá reakce … [bude] poskytnuta 10-20 minut od okamžiku původního oznámení. Doba odezvy závisí na dopravních podmínkách a rozsahu krize nebo mimořádné události. Veřejná ochránkyně práv rovněž bere na vědomí, že strany 61–64 návrhu stěžovatelova nabídkového řízení popisují tři různé intervenční postupy podle závažnosti incidentu: i) mimořádné události zahrnující hromadnou nehodu, která postihla ≤ 10 % bezpečnostního personálu; ii) mimořádné události zahrnující hromadnou nehodu, která postihla až 50 % bezpečnostního personálu; a iii) incidenty zahrnující hromadnou nehodu s maximálním počtem obětí na straně bezpečnostního personálu. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že návrh v bodě i) uvádí, že dotčení zaměstnanci budou okamžitě nahrazeni; není však uvedena žádná konkrétní doba intervence. Rozumí se však, že na tuto otázku se vztahuje bod 4.2.2 technického návrhu. Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že podle bodu ii) se v návrhu stěžovatele uvádí, že by byla "okamžitě rozmístěna operační rezerva … s cílem obnovit bezpečnostní operaci do 6 hodin"a "běžná služba by měla být obnovena do 4 týdnů". Neexistuje však žádná konkrétní zmínka o přesné době zásahu (odpovědi). V bodě iii) návrh neuvádí žádný časový rámec pro zásah.
28. Kromě toho stěžovatel nevysvětlil, jak a kde jeho návrh obsahoval přesné informace v tomto ohledu, ale pouze odkázal na některé části svého návrhu (body 4.2.2 a strany 63–64) jako na „obsahující“ nezbytné informace.
29. Za těchto okolností veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel rovněž neprokázal, že došlo ke zjevně nesprávnému posouzení, pokud jde o tento aspekt stížnosti.
30. Pokud jde o třetí bod (systém rotace), veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel nepředložil žádné nové argumenty ve srovnání s těmi, které již byly uvedeny v jeho stížnosti. Tvrzení stěžovatele, že systém devítitýdenní práce / třítýdenní dovolené je obecně uznávaným systémem pro mezinárodní společnosti působící v nepřátelském prostředí, nepostačuje k prokázání toho, že se hodnotící komise v tomto ohledu dopustila zjevně nesprávného posouzení.
31. S ohledem na výše uvedené neshledává veřejný ochránce práv žádný nesprávný úřední postup ze strany delegace.
Závěr
Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:
Veřejný ochránce práv neshledává žádný nesprávný úřední postup ze strany delegace.
Proto případ uzavírá.
Stěžovatel a Evropská služba pro vnější činnost budou o tomto rozhodnutí informováni.
Emily O'Reillyová
Štrasburk, 7. května 2015
[1] Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci de Stefano v. Komise, T-25/03, Sb. VS s. I-A-125 a II-573, bod 34.