Věc se týkala neposkytnutí odpovědi Evropskou komisí na korespondenci zaslanou v souvislosti se stížností na porušení právních předpisů proti Itálii a jejího údajného protiprávního rozhodnutí o uzavření stížnosti na porušení právních předpisů.

Veřejná ochránkyně práv se těmito otázkami zabývala a zjistila, že prostřednictvím odpovědi, kterou Komise zaslala stěžovateli v průběhu tohoto šetření, poskytla přesvědčivou a komplexní odpověď. Komise tedy vyřešila první otázku. Veřejná ochránkyně práv zejména shledala, že Komise dostatečně vysvětlila své rozhodnutí v tomto případě řízení o nesplnění povinnosti znovu nezahájit. Pokud jde tedy o druhou otázku, měla za to, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela.

Věc se týkala ukončení smlouvy o poskytování služeb Evropskou komisí. Stěžovatel tvrdil, že Komise na jeho dopisy neodpověděla, že smlouvu o poskytování služeb ukončila bez řádného důvodu a že úhrada faktur, které jí byly zaslány, byla pomalá. Požadoval také odškodnění za opožděné platby a náhradu škody.

Veřejná ochránkyně práv tato obvinění prošetřila. Pokud jde o první z nich, Komise dospěla k závěru, že vzhledem k tomu, že Komise nakonec odpověděla na dopisy stěžovatele, byla záležitost vyřešena. Pokud jde o druhé tvrzení, které se týká údajného ukončení smlouvy bez řádného důvodu, veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, jelikož smlouva poskytla Komisi právo ji kdykoli ukončit a že Komise v každém případě skutečně poskytla dobrý důvod pro ukončení smlouvy. Pokud jde o třetí tvrzení, veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že bylo nalezeno řešení problému opožděných plateb faktur, neboť Komise nakonec stěžovateli zaplatila dlužné částky za vykonanou práci a souhlasila s platbou úroků z prodlení. Konečně, pokud jde o žádost o náhradu škody, veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že není třeba v této věci provádět žádné další šetření, neboť Komise stěžovateli vyplatila náhradu utrpěné škody a smlouva nestanovila žádnou náhradu za žádný jiný druh škody.

Případ se týkal toho, že Komise neodpověděla na korespondenci stěžovatele v rámci finančního auditu na úrovni členského státu. Po zásahu veřejné ochránkyně práv Komise odpověděla. Zpřístupnila dokument požadovaný stěžovatelem, ale upravila některé osobní údaje (jména fyzických osob). Veřejná ochránkyně práv shledala, že Komise správně odůvodnila úpravu podle nařízení 45/2001.

Případ se týkal toho, že Evropská komise neodpověděla na korespondenci stěžovatele, v níž stěžovatel poukázal na údajně nepřesné prohlášení komisařky Bienkowské týkající se střelných zbraní. Komise odpověděla v průběhu šetření a uznala nepřesnost. Veřejná ochránkyně práv šetření uzavřela, neboť Komise podnikla kroky k urovnání případu. Veřejná ochránkyně práv však navrhla Komisi, aby zvážila zveřejnění opravy s cílem zajistit, aby byla veřejnost přesně informována.

Věc se týkala přiměřenosti odpovědí úřadu EPSO na obavy stěžovatele, že mohl zmeškat náborové příležitosti kvůli technickému problému se svým účtem EPSO. Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že odpověď úřadu EPSO poskytnutá v průběhu šetření odpovídajícím způsobem reagovala na obavy stěžovatele. Úřad EPSO se technickým problémem zabýval a poskytl ujištění, že stěžovatel nepromeškal žádnou příležitost.

Věc se týkala rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) neumožnit stěžovateli podat druhou přihlášku v rámci výzvy k vyjádření zájmu, která neobsahovala žádnou konkrétní lhůtu pro podání přihlášek. Stěžovatel se pokusil podat druhou přihlášku poté, co nesložil zkoušku spojenou s jeho původní přihláškou v rámci téhož výběrového řízení. Stěžovatel tvrdil, že úřad EPSO neposkytl odpovídající odpovědi na jeho dopisy týkající se i) právního základu pro neumožnění uchazečům znovu se přihlásit do výběrových řízení bez konkrétních konečných termínů; a ii) podmínky, včetně chování zaměstnanců, v testovacím středisku ve Španělsku.

Úřad EPSO ve své odpovědi odkázal na podmínky stanovené ve výzvě k vyjádření zájmu jako na právní základ pro své činnosti. Vysvětlila rovněž, že záležitost týkající se chování zaměstnanců testovacího centra prošetřila.

Veřejná ochránkyně práv shledala vysvětlení úřadu EPSO přiměřeným a přiměřeným, a proto byl případ uzavřen.

Případ se týkal toho, že Komise neodpověděla na dopis stěžovatele týkající se údajných protiprávností, jichž se dopustily vnitrostátní soudy v Estonsku. V tomto dopise stěžovatel Komisi rovněž vytkl, že nepodnikla žádné kroky. Komise vysvětlila, že nemá pravomoc v této věci zasahovat. Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že vysvětlení Komise jsou správná, užitečná a v souladu s jejími zákonnými pravomocemi. Případ byl tedy uzavřen tak, jak byl vyřešen.

Stěžovatel několikrát písemně požádal úřad EPSO o smazání svého účtu EPSO. Úřad EPSO odpověděl, že nemůže smazat jeho účet, protože dvě výběrová řízení, kterých se zúčastnil, byla stále otevřená. Poté, co stěžovatel kontaktoval úřad EPSO ještě dvakrát, aniž by obdržel odpověď, obrátil se na veřejného ochránce práv s tvrzením, že úřad EPSO neodpověděl, a s tvrzením, že úřad EPSO by měl jeho účet smazat.

V návaznosti na šetření veřejné ochránkyně práv úřad EPSO stěžovateli odpověděl. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že úřad EPSO obvinění stěžovatele vyřešil. Úřad EPSO ve své odpovědi stěžovatele rovněž informoval, že doba uchovávání údajů u dvou výběrových řízení, kterých se zúčastnil, ještě neuplynula, a že proto ještě nemohl svůj účet EPSO smazat. Veřejný ochránce práv v tomto ohledu neshledal žádný nesprávný úřední postup, a proto případ uzavřel.  

Věc se týkala kroků úřadu EPSO po havárii počítačového serveru během testu a vyřizování žádostí stěžovatele o přezkum a o přístup k dokumentům úřadem EPSO.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že úřad EPSO i) řádně nevyřešil situaci vyplývající z havárie počítače, ii) řádně nevyřídil žádost stěžovatele o přezkum a iii) řádně nevyřídil žádost stěžovatele o přístup k dokumentům. Veřejná ochránkyně práv proto úřadu EPSO předložila tři doporučení.

Úřad EPSO přijal první doporučení veřejné ochránkyně práv ohledně toho, jak by měl řešit technické problémy během testu na počítači. Druhé doporučení spočívalo v tom, že úřad EPSO by měl stěžovateli poskytnout podrobné vysvětlení, jak vyřídil jeho žádost o přezkum. Veřejná ochránkyně práv nepovažovala odpověď úřadu EPSO v této věci za přesvědčivou a skutečnost, že úřad EPSO vyřídil žádost o přezkum, představovala nesprávný úřední postup. Úřad EPSO rovněž nepřijal třetí doporučení veřejné ochránkyně práv týkající se poskytování přístupu k dokumentům. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že neposkytnutí dalších dokumentů úřadem EPSO rovněž představuje nesprávný úřední postup. Kromě dvou zjištění nesprávného úředního postupu veřejná ochránkyně práv rovněž navrhla úřadu EPSO, jak by mohl zlepšit své kontaktní služby pro uchazeče.  

Případ se týkal vizuálního loga Komise, které se od roku 2012 používá v jejím sále pro tiskové konference v Bruselu. Podle názoru stěžovatele představuje výlučné používání angličtiny a francouzštiny v tomto logu vizuální identity diskriminaci na základě jazyka.

Současný jazykový režim EU zahrnuje právo každého občana komunikovat s orgány EU ve svém vlastním jazyce a odpovídající právo obdržet odpověď v tomto jazyce. Zásady, jimiž se řídí tento jazykový režim, se vztahují i na jiné formy komunikace, jako je komunikace prostřednictvím publikací a internetových stránek. Jakékoli rozlišování v používání jazyků za takových okolností by mělo být objektivně odůvodněno. Pokud jde o to, zda v tomto případě existuje objektivní odůvodnění, veřejná ochránkyně práv souhlasí s tím, že technicky není možné prezentovat výraz „Evropská komise“ ve 24 jazycích na televizní obrazovce, a to buď níže, vedle řečníka, nebo za ním.

Pokud jde o to, zda Komise mohla zvolit více než dva jazyky, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že bylo rozumné, aby Komise zvolila pouze dva jazyky. Volba počtu jazyků, které mají být použity, závisí na úsudku o tom, zda by více než dva jazyky nepřijatelným způsobem zahltily vizuální obraz. Skutečnost, že rozumnou volbou mohou být i jiné kombinace jazyků, neznamená, že volba angličtiny a francouzštiny nebyla rozumná.

Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že politika zvolená Komisí byla objektivně odůvodněná. Dospěla proto k závěru, že zavedení nového loga vizuální identity Komisí v tiskovém sále v Bruselu nepředstavuje nesprávný úřední postup.