Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stěžovatel čelí řízení na úrovni členských států týkajícímu se jeho rozpočtové kázně v souvislosti s projektem financovaným EU. V této souvislosti se stěžovatel dne 7. března 2016 písemně obrátil na Komisi (GŘ REGIO). Požádala o dokument, na němž Komise založila své tvrzení, že regionální daňový orgán zjistil, že stěžovatel porušil rozpočtová pravidla. Stěžovatel dále požádal Komisi, aby jej informovala o osobě, která mu tyto informace poskytla.

2. Vzhledem k tomu, že Komise neodpověděla, obrátil se stěžovatel dne 14. července 2016 na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

3. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření stížnosti a zjistila následující tvrzení:

Komise na dopis stěžovatele ze dne 7. března 2016 neodpověděla.

4. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv odpovědi Komise zaslané stěžovateli a připomínky stěžovatele k těmto odpovědím. Tato korespondence byla vyměněna v rámci postupu týkajícího se přístupu k dokumentům podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu k dokumentům [1].Veřejný ochránce práv se rozhodl připojit otázku přístupu k dokumentům k tomuto šetření. Při provádění šetření veřejný ochránce práv zohlednil argumenty a stanoviska předložená stranami.

Tvrzení o neposkytnutí odpovědi a další argument stěžovatele, že Komise ve zpřístupněných dokumentech nesprávně upravila osobní údaje

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

5. Komise poskytla kopii požadovaného dokumentu (krátká zpráva a doprovodný e-mail). Uvedla, že dokument obdržela od českého auditního orgánu dne 3. června 2013. E-mail obsahoval několik úprav. Na základě čl. 8 písm. b) nařízení č. 45/2001 o ochraně údajů [2] Komise vysvětlila, že osobní údaje upravila, protože nebyla zjištěna nezbytnost zveřejnění údajů, a nelze předpokládat, že by zveřejněním nebyla dotčena legitimní práva dotčených osob.

6. Stěžovatel napadl odstranění totožnosti osoby (osob), která (které) zprávu vypracovala (vypracovaly). Podle jejího názoru zpráva nesprávně uvádí, že Český finanční úřad zjistil, že stěžovatel porušil rozpočtovou kázeň a požádal o proplacení. Stěžovatel vysvětlil, že audit byl pozastaven a že probíhalo několik souvisejících soudních řízení. Stěžovatel potřeboval znát totožnost osoby, která o stěžovateli učinila nepravdivá prohlášení, aby mohl v rámci tohoto soudního řízení uplatnit svá práva. Tato nepravdivá prohlášení poškodila dobré jméno stěžovatele a způsobila finanční újmu (např. náklady na právní zastoupení, platy zaměstnanců zabývajících se touto problematikou, úvěrové úroky). Autoři těchto prohlášení neměli žádné právní právo na ochranu, protože jejich jednání bylo součástí jejich veřejných funkcí financovaných z veřejných prostředků. Stěžovatel se proto domnívá, že by Komise měla zveřejnit totožnost dotčené osoby (dotčených osob). Veřejná komunikace mezi Ministerstvem financí ČR a Komisí, veřejná soudní řízení a zejména správní řízení nemají soukromoprávní povahu. Finanční újma není obecná, ale konkrétní a stěžovatel ji může doložit.

7. Komise v odpovědi uvedla, že žadatel neprokázal nezbytnost předání údajů z těchto důvodů:

o Použití dokumentu v probíhajícím soudním řízení bylo soukromým zájmem, a nikoli veřejným zájmem. Stěžovatel nevysvětlil, jak by písemnost mohla být doručena v soudním řízení.

o Tvrzení stěžovatelky, že byla poškozena její pověst a že utrpěla finanční újmu, nebylo doloženo. Takové obecné úvahy nepostačovaly k prokázání nezbytnosti.

o Pokud by vnitrostátní soud potřeboval upravené osobní údaje, mohl by požádat Komisi o jejich poskytnutí.

Posouzení veřejného ochránce práv

8. Šetření veřejné ochránkyně práv se původně týkalo toho, že Komise neodpověděla. Komise nyní odpověděla, a tento aspekt případu tak Komise vyřešila.

9. Pokud jde o podstatu odpovědí Komise, v nichž Komise odmítla poskytnout plný přístup k dokumentům požadovaným stěžovatelem, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatel výslovně nesouhlasí s rozhodnutím Komise skrýt jméno osoby nebo osob, které zprávu vypracovaly nebo zaslaly. Veřejná ochránkyně práv však považuje odůvodnění Komise za přesvědčivé a právně správné. Název představuje osobní údaje ve smyslu nařízení 45/2001 [3] a posouzení požadavku nezbytnosti ze strany Komise je přesvědčivé. Veřejná ochránkyně práv sdílí názor Komise, že argumenty předložené stěžovatelem neprokazují nezbytnost předání údajů. Stěžovatel zejména neposkytuje žádné přesvědčivé vysvětlení, proč by údaje byly nezbytné pro účely probíhajícího řízení nebo pro uspokojení jeho údajného poškození dobré pověsti a finančních zájmů. Veřejný ochránce práv proto shledává, že se Komise v tomto aspektu případu nedopustila nesprávného úředního postupu.

Závěry

Na základě šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá těmito závěry [4]:

Komise vyřešila tvrzení, že stěžovateli neodpověděla.

Nedochází k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o úpravu osobních údajů.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reillyová

Evropský veřejný ochránce práv

Štrasburk, 13. ledna 2017

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, Úř. věst. L 145. 31. 5. 2001.

[2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství o volném pohybu těchto údajů, Úř. věst. L 8, 12. 1. 2001.

[3] V souladu s čl. 2 písm. a) nařízení 45/2001 se „osobními údaji“ rozumí veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (dále jen „subjekt údajů“); identifikovatelnou osobou se rozumí osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na identifikační číslo nebo na jeden či více zvláštních prvků její fyzické, fyziologické, psychické, ekonomické, kulturní nebo sociální identity“

[4] Informace o přezkumném řízení jsou k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv: http://www.ombudsman.europa.eu/en/resources/otherdocument.faces/en/70669/html.bookmark