Poté, co byla veřejná ochránkyně práv upozorněna na některé údajné závažné nesrovnalosti týkající se mise EU na podporu právního státu (EULEX) v Kosovu ze strany žalobce mise EULEX i sdělovacích prostředků, se veřejná ochránkyně práv rozhodla zahájit šetření z vlastního podnětu s cílem posoudit, zda Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) a mise EULEX tato obvinění řádně vyšetřily nebo je řádně vyšetřují.

Veřejná ochránkyně práv zkontrolovala spis ESVČ/EULEX týkající se této záležitosti, aby zjistila, jaká opatření je třeba přijmout. Z inspekce vyplynulo, že mise EULEX provedla předběžné vnitřní vyšetřování a najala externího státního zástupce, aby nesrovnalosti vyšetřil. Kromě toho ESVČ jmenovala zkušeného odborníka, který přezkoumává mandát mise EULEX ze systémového hlediska, se zvláštním zaměřením na vznesená obvinění.

Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že mise EULEX nedodržela standardní postup pro vyšetřování těchto tvrzení. Rovněž konstatovala, že je třeba přezkoumat způsob náboru externího státního zástupce. Avšak vzhledem k tomu, že odborník, kterého nedávno jmenovala vysoká představitelka EU, jasně uvedl, že tyto otázky budou součástí přezkumu, který má provést, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že v současné době není z její strany zapotřebí dalších opatření.

Věc se týkala žádosti o přístup k dokumentům týkajícím se jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). Komise odepřela přístup k některým požadovaným dokumentům z důvodu ochrany mezinárodních vztahů a rozhodovacího procesu. Stěžovatelé se obrátili na veřejného ochránce práv a tvrdili, že Komise odmítnutí přístupu dostatečně neodůvodnila a neprovedla posouzení jednotlivých dokumentů. Stěžovatelé navíc poukázali na existenci převažujícího veřejného zájmu, pokud jde o informace o životním prostředí.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a neshledala žádný nesprávný úřední postup ze strany Komise. Ve svém závěrečném rozhodnutí veřejná ochránkyně práv uvedla, že některé obavy vznesené stěžovateli již byly vyřešeny v souvislosti s šetřením veřejné ochránkyně práv z vlastního podnětu týkajícím se transparentnosti jednání o TTIP. Rozhodla se proto případ uzavřít.

Věc se týkala žádosti o přístup k dokumentům souvisejícím s jednáními o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). Komise odepřela přístup k některým dokumentům z důvodu ochrany mezinárodních vztahů a rozhodovacího procesu. Stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv a tvrdil, že Komise neodůvodnila uplatněné výjimky a že neexistuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění požadovaných dokumentů.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že rozhodnutí Komise odepřít přístup k požadovaným dokumentům je opodstatněné. Veřejná ochránkyně práv dále konstatovala, že veřejné ochránkyně práv ve svém šetření z vlastního podnětu týkajícím se transparentnosti jednání o TTIP komplexně přezkoumala základní obavy stěžovatele. Rozhodla se proto případ uzavřít.

Stížnost podal subjekt, na který se vztahují omezující opatření uložená EU. Stěžovala si na to, jak Rada Evropské unie vyřizuje žádost o přístup veřejnosti k dokumentům souvisejícím se zasedáním Pracovní skupiny radů pro vnější vztahy ve složení pro sankce, na němž byly projednány různé otázky týkající se omezujících opatření vůči Íránu.

Rada odmítla zpřístupnit některé části dotčených dokumentů s odůvodněním, že jejich zpřístupnění by ohrozilo ochranu veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy, a vážně by ohrozilo rozhodovací proces Rady. Zbývající dokumenty, na které se tyto výjimky nevztahují, byly zpřístupněny.

Veřejný ochránce práv se touto otázkou zabýval a shledal, že Rada byla oprávněna odepřít přístup k těm částem dokumentů, které zatajila. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Rady.

Případ se týká skutečnosti, že Rada nepřijala opatření k zajištění toho, aby společnost usazená ve Spojených arabských emirátech byla vyškrtnuta ze seznamů společností s vazbami na Írán, na něž byla uvalena omezující opatření. Zařazení na seznamy znamenalo zmrazení aktiv společnosti.

V prosinci 2012 Tribunál Evropské unie rozhodl, že zařazení společnosti na seznamy bylo nezákonné. Když Rada na toto rozhodnutí nereagovala vyškrtnutím společnosti ze seznamů, podala společnost stížnost evropskému veřejnému ochránci práv.

V rámci šetření zaujala Rada konstruktivní přístup. V preambuli následných aktů týkajících se omezujících opatření vůči Íránu vysvětlila, že tato společnost již nebyla zařazena na seznamy osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření.

Veřejná ochránkyně práv proto shledala, že Rada přijala vhodná opatření k vyřešení záležitosti, na niž byla stížnost podána.

Tento případ se týká otázky odpovědnosti za nesprávný úřední postup při činnostech civilních a vojenských misí v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP). Vzhledem k nejistotě ohledně toho, který orgán nebo subjekt by byl příslušný k nápravě možných případů nesprávného úředního postupu, zahájil veřejný ochránce práv šetření z vlastního podnětu.

Komise zdůraznila, že její kontrolní úloha je omezena pouze na plnění rozpočtu a řádné finanční řízení civilních misí. Nelze ji tedy činit odpovědnou mimo tuto omezenou oblast.

Rada navrhla, že v tomto ohledu není příslušná a že je na vysoké představitelce, aby se těmito záležitostmi zabývala.

Vysoký představitel uvedl, že samotné mise SBOP nemohou být pohnány k odpovědnosti z několika důvodů, včetně mimo jiné skutečnosti, že nemají právní subjektivitu. Dodala, že sama vysoká představitelka nemůže nést právní odpovědnost, protože na rozdíl od delegace EU nejsou mise pod její pravomocí. Vysoká představitelka však uznala, že je na ní, aby se seznámila s jednotlivými stížnostmi podanými veřejnému ochránci práv, požádala příslušné útvary orgánů, aby se jimi zabývaly, a poskytla veřejnému ochránci práv příslušné odpovědi.

Jako výchozí bod veřejná ochránkyně práv s politováním konstatovala, že odpovědi orgánů nepostačují k odstranění výše uvedených nejistot. Tvrzení, že žádný orgán EU by neměl nést odpovědnost za nesprávný úřední postup, nelze přijmout.

Veřejná ochránkyně práv však uvítala pragmatickou a užitečnou nabídku vysoké představitelky s cílem nalézt řešení tohoto problému.

Veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že se proto v souvislosti s budoucími šetřeními obrátí i) na Komisi, pokud jde o otázky týkající se plnění rozpočtu v rámci civilních misí, a ii) na vysokého představitele/ESVČ, pokud jde o všechna ostatní obvinění z nesprávného úředního postupu v souvislosti s misemi SBOP.

Zdálo se, že není důvod pochybovat o tom, že výše uvedená opatření zajistí účinnost základního práva podat stížnost veřejnému ochránci práv obsaženého v článku 43 Listiny základních práv. Proto nebylo nutné toto šetření prodlužovat. V žádném případě však nebylo zřejmé, že by tato úprava postačovala k zajištění základního práva na řádnou správu obsaženého v článku 41 Listiny. Pokud by se ukázalo, že uvedená ujednání nefungují uspokojivým způsobem, pokud jde o obě práva, veřejný ochránce práv by se cítil povinen se touto zásadní otázkou znovu zabývat.

Stěžovatel pracoval pro vojenskou misi EU v Bosně a Hercegovině „EUFOR Althea“. Uvedená mise mu doručila výpověď z pracovní smlouvy a povolila běh výpovědní lhůty v době, kdy byl na nemocenské.

Šetření veřejného ochránce práv ukázalo, že EUFOR Althea tím, že jednala tímto způsobem, porušila právo stěžovatele na obhajobu. Navíc vzhledem k tomu, že byl v době, kdy začala běžet výpovědní lhůta, na neplacené pracovní volno z důvodu nemoci, byl zbaven části příjmů, na které měl v souladu se služebním řádem EUFOR nárok před propuštěním. Veřejná ochránkyně práv předložila Radě Evropské unie návrh smírného řešení, v němž navrhla, aby EUFOR Althea zvážila vyplacení příslušné částky stěžovateli.

Ve své odpovědi na návrh smírného řešení předložený veřejnou ochránkyní práv Rada uvedla, že nemá pravomoc se tímto případem zabývat a že návrh by měl být adresován přímo veliteli operace. Rada ze zdvořilosti a s cílem pomoci veřejnému ochránci práv při jeho šetření postoupila návrh smírného řešení veřejného ochránce práv veliteli operace, aby na něj odpověděl.

Velitel operace souhlasil s veřejným ochráncem práv, že EUFOR porušila právo stěžovatele na obhajobu při projednávání jeho případu. Přijala proto návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení.

Veřejná ochránkyně práv uvítala, že velitel operace přijal jeho návrh smírného řešení, kterým byla stížnost vyřízena. Poděkoval Radě za to, že působí jako most mezi veřejným ochráncem práv a velitelem operace, a vzal na vědomí její návrh obrátit se přímo na velitele operace, kterým se bude veřejný ochránce práv řídit v budoucích případech týkajících se vojenských misí. Veřejná ochránkyně práv rovněž připomněla, že obecná otázka, kdo je odpovědný za případy nesprávného úředního postupu při činnostech misí vytvořených ve třetích zemích pod záštitou společné bezpečnostní a obranné politiky EU, je předmětem probíhajícího šetření z vlastního podnětu.