Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Dne 17. února 2014 podaly organizace ClientEarth, Evropský úřad pro životní prostředí, Friends of the Earth Europe, Corporate Europe Observatory a Evropská federace novinářů (dále jen „stěžovatelé“) podle nařízení č. 1049/2001 [1] žádost o přístup k těmto dokumentům týkajícím se transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP):

a) znění mandátu EU k jednání;

b) Znění postojů EU k: spolupráce v oblasti regulace, ochrana investic a řešení sporů mezi investory a státem (ISDS), chemický průmysl, bezpečnost potravin, udržitelný rozvoj a energetika, jak byly oznámeny vládě Spojených států amerických (USA);

c) jakékoli další zprávy nebo dokumenty poskytnuté Spojeným státům EU k tématům uvedeným v písmenu b) výše;

d) jakékoli zprávy nebo dokumenty poskytnuté členským státům EU a Evropskému parlamentu k tématům uvedeným v písmenu b) výše.

2. Dne 6. května 2014 Komise odmítla poskytnout přístup k většině požadovaných dokumentů z důvodu ochrany mezinárodních vztahů a rozhodovacího procesu.[2] Komise uvedla, že dokument a) je dokumentem Rady, a proto nemůže zaujmout stanovisko k jeho zpřístupnění. Komise rovněž poskytla internetové odkazy na některé dokumenty, které byly v té době veřejné.

3.  Dne 27. května 2014 požádali stěžovatelé o přezkum (tzv. „potvrzující žádost“), přičemž poukázali na to, že Komise: i) určí dokumenty, které spadají do oblasti působnosti jejich žádosti; ii) uvést konkrétní důvody pro odepření zpřístupnění každého dokumentu; a iii) uvést, zda by mohl být umožněn částečný přístup.

4.  Pokud jde o dokument uvedený pod písmenem a), stěžovatelé tvrdili, že Komise měla konzultovat Radu jako třetí stranu.[3] Pokud jde o dokumenty uvedené pod písmenem b), stěžovatelé Komisi připomněli, že pokud jde o informace o životním prostředí, měly by být důvody pro zamítnutí vykládány restriktivně. Komise navíc neupřesnila, proč by zpřístupnění, zejména pokud jde o dokumenty již sdílené s USA, poškodilo mezinárodní vztahy.

5. Dne 9. července 2014 Komise potvrdila své původní rozhodnutí. Komise určila 17 dokumentů, které spadají do oblasti působnosti žádosti [4], a poukázala na to, že čtyři z těchto dokumentů jsou již veřejné. Komise potvrdila své rozhodnutí odepřít přístup ke zbývajícím dokumentům, přičemž se dovolávala stejných výjimek jako ve svém původním rozhodnutí a tvrdila, že unijní soud vyložil tyto výjimky restriktivně. Komise stěžovatele informovala, že pokud jde o dokument a), konzultovala s Radou, která upřesnila, že dokument by neměl být zpřístupněn. Komise nakonec odmítla poskytnout částečný přístup.

6. S ohledem na odpověď Komise se stěžovatelé obrátili na veřejného ochránce práv.

Šetření

7. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření stížnosti a zjistila následující tvrzení a související tvrzení:

Tvrzení

1) Komise nesprávně odepřela přístup k požadovaným dokumentům s odvoláním na výjimky čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky (ochrana mezinárodních vztahů) a čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce (ochrana rozhodovacího procesu) nařízení č. 1049/2001 a neprovedla posouzení jednotlivých dokumentů a řádně nezvážila možnost poskytnout částečný přístup k požadovaným dokumentům.

2) Komise řádně nezohlednila své povinnosti podle nařízení č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy.

3) Komise v rámci jednání o TTIP neprovedla transparentnost tak, aby občanům umožnila smysluplný přístup k žádostem o dokumenty.

4) Komise nevyřídila žádost o přístup k dokumentům včas.

Pohledávky

1) Komise by měla přehodnotit své odmítnutí žádosti stěžovatelů o přístup k dokumentům případ od případu a s ohledem na svůj nedávný závazek zvýšit transparentnost.

Jakákoli výjimka uplatněná pro odepření zpřístupnění celých požadovaných dokumentů nebo jejich části by měla být vykládána restriktivně a měla by zohledňovat veřejný zájem, případně s náležitým přihlédnutím k Aarhuskému režimu.

3) Komise by měla zveřejnit úplný seznam dokumentů, včetně těch, jejichž obsah je upraven, a uvést důvody, proč tyto dokumenty nemohly být zveřejněny.

8. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv stanovisko Komise ke stížnosti a následně připomínky stěžovatele v reakci na stanovisko Komise. Veřejná ochránkyně práv rovněž zkontrolovala spis Komise týkající se tohoto případu. Při provádění šetření veřejný ochránce práv zohlednil argumenty a stanoviska předložená stranami.

Úvodní poznámky

9. Od doby, kdy byly předloženy původní a potvrzující žádosti stěžovatelů, došlo k určitému důležitému vývoji, pokud jde o přístup Komise k dokumentům a transparentnost týkající se TTIP. Touto záležitostí se podrobně zabývalo zejména šetření veřejné ochránkyně práv z vlastního podnětu OI/10/2014/RA týkající se transparentnosti jednání o TTIP.[5] Kromě toho Komise ve sdělení Komisi ze dne 25. listopadu 2014 [6] oznámila své rozhodnutí poskytnout širší přístup k dokumentům v souvislosti s jednáními o TTIP, což je rozhodnutí, které veřejná ochránkyně práv uvítala.

10. Ve svém rozhodnutí ze dne 6. ledna 2015, kterým uzavřela šetření z vlastního podnětu OI/10/2014/RA, předložila veřejná ochránkyně práv Komisi deset návrhů s cílem zajistit větší legitimitu a důvěru veřejnosti v proces jednání o TTIP. Komise ve své odpovědi uvedla, že pracuje na aktivnějším přístupu ke zveřejňování dokumentů TTIP, a nastínila celou škálu opatření, která přijala. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv následně poskytla podrobnou analýzu odpovědi Komise a uvítala skutečnost, že Komise přistoupila k dalšímu navázání na již zavedená opatření v oblasti transparentnosti. Veřejná ochránkyně práv navíc určila řadu oblastí pro úvahy, které by mohly být užitečné pro Komisi v průběhu jednání, a poukázala na to, že navzdory významnému pokroku, kterého bylo dosaženo během šetření, stále existuje prostor pro zlepšení, pokud jde o zvýšení transparentnosti jednání o TTIP [7].

11. Veřejná ochránkyně práv ve svém dopise Komisi, kterým zahajuje šetření z vlastního podnětu, poukázala na značná zpoždění ze strany Komise v odpovědi na četné a rozsáhlé žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům TTIP. Komise odpověděla, že těchto zpoždění lituje, a ujistila veřejnou ochránkyni práv, že je vyvíjeno veškeré úsilí k zajištění toho, aby žádosti o přístup k dokumentům byly vyřizovány co nejrychleji a nejúčinněji. Veřejná ochránkyně práv s potěšením konstatovala, že Komise začala jednat na základě jejích návrhů. Komise například začala aktivně posuzovat příslušné dokumenty pro jednání, aby zjistila, zda by mohly být zveřejněny. To je v souladu s cílem původního návrhu veřejné ochránkyně práv, který měl Komisi umožnit rychle reagovat na žádosti o přístup k dokumentům a skutečně jim předcházet aktivním zveřejňováním dokumentů pro jednání. Veřejná ochránkyně práv rovněž uvítala rozhodnutí Komise zveřejnit seznam dokumentů TTIP, které v letech 2013 a 2014 sdílela s Radou a Parlamentem a které by podle jejího názoru měly Komisi usnadnit vyřizování žádostí o přístup k dokumentům.

12. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že hlavní body třetího a čtvrtého tvrzení byly v průběhu šetření z vlastního podnětu OI/10/2014/RA komplexně řešeny. Není proto nutné se těmito tvrzeními v tomto rozhodnutí dále zabývat.

13. V následujícím textu veřejná ochránkyně práv omezí své posouzení na první a druhé tvrzení uvedené v bodě 7 výše.

1) Tvrzení, že Komise neprávem odepřela přístup

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

14. Komise tvrdila, že její potvrzující rozhodnutí obsahuje rozsáhlé odůvodnění, pokud jde o použití dvou výjimek, kterých se dovolávala. Kromě toho Komise uvedla, že Soudní dvůr rozhodl, že ačkoli zásada transparentnosti nemůže být v mezinárodních jednáních vyloučena, orgány mají širokou posuzovací pravomoc při určování, zda by zpřístupnění dokumentů mohlo ohrozit veřejný zájem v této oblasti [8].

15. Komise dále uvedla, že v souladu se svou obvyklou praxí provedla posouzení jednotlivých dokumentů, které se odrazilo v jejím potvrzujícím rozhodnutí. Kromě toho Komise uvedla, že podle judikatury se na dokumenty náležející do stejné kategorie může vztahovat jediné odůvodnění.[9] V tomto ohledu Komise tvrdila, že její podrobné posouzení ukázalo, že s ohledem na konkrétní obsah dokumentů má osm požadovaných dokumentů stejné vlastnosti, což odůvodňuje, aby s nimi bylo zacházeno jako s dokumenty náležejícími do stejné kategorie.

16. Kromě toho, na rozdíl od toho, co tvrdili stěžovatelé, Komise uvedla, že dokud jednání probíhají, neexistují žádné "uspořádané vyjednávací postoje". Komise však znovu potvrdila svůj závazek aktivně posuzovat dokumenty pro jednání o TTIP s cílem zveřejnit ty dokumenty, které již nepředstavují riziko pro proces jednání.

17. Stěžovatelé ve své replice tvrdili, že rozsudek zmíněný Komisí rovněž stanovil, že dotyčný orgán musí vysvětlit, jak by zpřístupnění dokumentu mohlo konkrétně a skutečně ohrozit zájem chráněný výjimkou, a že toto riziko musí být rozumně předvídatelné, a nikoli čistě hypotetické. Nedodržení povinnosti uvést odůvodnění by podle stěžovatelů ohrozilo režim přístupu k dokumentům, a tím vážně ohrozilo účast veřejnosti na rozhodovacím procesu. Žadatel se navíc domníval, že Komise nevysvětlila, jak by dokumenty, které již byly zpřístupněny orgánům USA, oslabily taktické postavení EU.

 Posouzení veřejného ochránce práv

18. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že dokument podle písmene a) byl zveřejněn dne 9. října 2014. [10] Proto není třeba se tímto dokumentem dále zabývat v tomto rozhodnutí.

19. Pokud jde o zbývající vysvětlení Komise, veřejná ochránkyně práv poznamenává, že některé závěry jejího rozhodnutí v jejím šetření z vlastního podnětu OI/10/2014/RA jsou pro analýzu tohoto tvrzení velmi relevantní.[11] V tomto rozhodnutí veřejná ochránkyně práv zejména uvedla, že výjimka týkající se mezinárodních vztahů se nepoužije pouze proto, že se předmět dokumentu "týká" mezinárodních vztahů. Naopak je třeba prokázat, že na základě obsahu dokumentu by jeho zpřístupnění vedlo k porušení veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy.

20. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv poznamenává, že se zdá, že se Komise nespoléhala pouze na skutečnost, že se dokumenty týkaly mezinárodních vztahů. Komise uvedla, že všechny požadované dokumenty jsou dokumenty pro jednání a že jejich zpřístupnění by ohrozilo postoj Komise v současných jednáních a její vztahy s USA. Komise rovněž tvrdila, že pro dosažení úspěšného výsledku je nezbytné, aby si Komise ve vyjednávacím procesu ponechala určitý manévrovací prostor. Kromě toho Komise uvedla, že některé dokumenty obsahují přímé a nepřímé odkazy na postoj USA.

21. Veřejná ochránkyně práv souhlasí s Komisí, že jak uznaly soudy EU, uvolnění požadovaných dokumentů mohlo v té době negativně ovlivnit vzájemnou důvěru mezi stranami. Poskytnutí přístupu k dokumentům, které odrážejí neusazený postoj, a to v citlivém bodě jednání, by skutečně mohlo poškodit postoj EU a její vztahy s USA, i kdyby tyto dokumenty byly mezitím sdíleny s orgány USA. Sdílení dokumentů s vyjednávacím partnerem neznamená, že bylo dosaženo stabilního postoje.

22. Komise totiž ve svém potvrzujícím rozhodnutí uvedla, že požadované dokumenty byly vypracovány pro vnitřní použití za účelem přípravy jednání. Během kontroly spisu Komise veřejná ochránkyně práv ověřila, že tomu tak skutečně je. S ohledem na výše uvedené se Komise domnívala, že poskytnutí přístupu veřejnosti k dotčeným dokumentům by vážně narušilo svobodnou výměnu názorů jednak v rámci útvarů Komise a jednak s orgány USA. V tomto ohledu se argument Komise, že zpřístupnění dokumentů by rovněž mohlo vážně ohrozit ochranu rozhodovacího procesu, jeví jako opodstatněný. Otázka, zda Komise posoudila existenci převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění, je řešena v rámci druhého tvrzení.

23. Veřejná ochránkyně práv je proto toho názoru, že postoj Komise byl řádně odůvodněn. Ve svém potvrzujícím rozhodnutí se neopíral pouze o použitelné výjimky, ale odkazoval na rizika, která jsou rozumně předvídatelná, a nikoli čistě hypotetická.[12] Veřejná ochránkyně práv dále poznamenává, že ve své odpovědi na šetření veřejného ochránce práv z vlastního podnětu OI/10/2014/RA Komise uvedla, že její praxí je nyní zveřejňovat úplné znění dokumentů týkajících se obchodních dohod v okamžiku, kdy jsou "stabilizovány", tj. v okamžiku, kdy již neexistuje předvídatelné riziko pro proces vyjednávání [13].

24. Veřejná ochránkyně práv se konečně domnívá, že na rozdíl od toho, co tvrdí stěžovatelé, se zdá, že Komise provedla posouzení jednotlivých dokumentů. Komise totiž v potvrzujícím rozhodnutí odkázala zejména na některé dokumenty, aby doložila a odůvodnila použití výjimek. Komise například zmínila tři dokumenty, jejich obsah a důvody, proč je nesdílela s orgány USA.[14] Kromě toho Komise ve svém stanovisku poukázala na konkrétní dokumenty (konkrétně dokumenty 4, 6 a 8-13) a uvedla, že s ohledem na jejich konkrétní obsah mají dokumenty podobné vlastnosti, aby odůvodnila, že patří do stejné kategorie. Zdá se tedy, že Komise přezkoumala každý dokument a informace, které obsahoval.

25. S ohledem na odůvodnění Komise se veřejná ochránkyně práv domnívá, že rozhodnutí Komise odepřít přístup k požadovaným dokumentům bylo přiměřené a vycházelo z komplexního posouzení uplatněných výjimek.

2) Tvrzení, že Komise řádně nezohlednila své povinnosti podle nařízení č. 1367/2006

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

26. Stěžovatelé tvrdili, že požadované informace jednoznačně spadají pod definici "informací o životním prostředí".[15] Podle jejich názoru se požadované dokumenty týkají opatření, která budou mít dopad na to, jak budou právní předpisy v oblasti životního prostředí vypracovány a uplatňovány v EU, pokud bude uzavřena obchodní a investiční dohoda s USA. Stěžovatelé proto s odvoláním na Aarhuskou úmluvu a nařízení č. 1367/2006 [16] poukázali na potřebu "velmi restriktivního" výkladu výjimek, jichž se Komise dovolává pro odepření přístupu k požadovaným dokumentům, a zmínili povinnost Komise posoudit existenci převažujícího veřejného zájmu.

27. Komise ve svém stanovisku odkázala na odůvodnění obsažené v potvrzujícím rozhodnutí, v němž vysvětlila, že požadované dokumenty neobsahují informace o „emisích do životního prostředí“, ale jsou obecnější povahy. Komise dále tvrdila, že pokud lze mít za to, že dokumenty obsahují „informace o životním prostředí“ (což podle názoru Komise stěžovatel nedoložil), neexistuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění dotčených dokumentů.

Posouzení veřejného ochránce práv

28. Stěžovatelé tvrdili, že skutečnost, že Komise neuznala, že některé nebo všechny dokumenty k jednání obsahují informace o životním prostředí, podkopává důvěru veřejnosti v záměr Komise zvýšit transparentnost. Veřejný ochránce práv však poznamenává, že povinnost Komise v tomto případě spočívá v posouzení, zda by požadované dokumenty mohly být zpřístupněny, nebo zda by naopak výjimky v nařízení č. 1049/2001 tomuto zpřístupnění zabránily.[17] Podle příslušné judikatury je zřejmé, že obecné úvahy, jako je skutečnost, že dokument představuje informace o životním prostředí, nejsou dostatečným základem pro rozhodnutí, že požadavky na transparentnost by měly nahradit jakoukoli výjimku, která by se jinak použila pro zamítnutí žádosti o přístup veřejnosti k tomuto dokumentu. Převažující veřejný zájem na zpřístupnění proto "nemůže být vyvozen z pouhé skutečnosti, i kdyby byla prokázána, že dotčené informace představují informace o životním prostředí."[18] Veřejný ochránce práv tedy přezkoumá, zda byl postoj Komise při uplatňování dovolávaných výjimek s ohledem na nařízení č. 1367/2006 odůvodněný.

29. V souladu s platnou judikaturou platí, že pokud orgány hodlají zamítnout žádost o přístup k dokumentům na základě výjimky, musí být tato výjimka vykládána a uplatňována striktně, aby nebylo zmařeno uplatňování obecné zásady poskytnout veřejnosti co nejširší přístup k dokumentům v držení orgánů. To platí tím spíše, pokud se požadované informace „týkají emisí do životního prostředí“. Zejména článek 6 nařízení č. 1367/2006 stanoví v určitých případech převažující veřejný zájem na zpřístupnění, který je vyšší než zájem chráněný příslušnou výjimkou stanovenou v článku 4 nařízení č. 1049/2001.[19] Aby se tento převažující veřejný zájem uplatnil, musí se informace v požadovaném dokumentu týkat "emisí do životního prostředí". Za účelem určení, zda by se článek 6 v projednávané věci použil, je tedy třeba ověřit, zda se požadované informace týkají emisí do životního prostředí.

30. Soudy EU uvedly, že ani nařízení č. 1049/2001, ani nařízení č. 1367/2006 a jejich použití neznamená, že by pojem „emise do životního prostředí“ měl být vykládán restriktivně; Stačí, že se požadované informace dostatečně přímo týkají emisí do životního prostředí.[20] Kromě toho soudy EU výslovně objasnily, že "emise" jsou úniky do životního prostředí, které ovlivňují nebo mohou ovlivnit složky životního prostředí [21].

31. Ve svém potvrzujícím rozhodnutí Komise uvedla, že požadované dokumenty neobsahují informace týkající se emisí do životního prostředí. Inspekce dotčených dokumentů provedená veřejným ochráncem práv potvrdila, že postoj Komise byl správný: dotčené dokumenty neobsahují informace týkající se emisí do životního prostředí. Na tomto základě se nepoužije kritérium převažujícího veřejného zájmu stanovené v článku 6 nařízení č. 1367/2006.

32. V rozsahu, v němž se Komise opírala o čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 - ochrana rozhodovacího procesu - podléhá tato výjimka testu převažujícího veřejného zájmu. Na rozdíl od tvrzení stěžovatelů je veřejný ochránce práv přesvědčen, že Komise tento test veřejného zájmu zvážila a že správně dospěla k závěru, že neexistuje převažující veřejný zájem, který by vytlačil ochranu rozhodovacího procesu. V každém případě byly všechny dokumenty chráněny před zpřístupněním na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001, který není kvalifikován kritériem převažujícího veřejného zájmu.

33. S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že pokud jde o první a druhé tvrzení, nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Kromě toho, jak již bylo uvedeno, veřejná ochránkyně práv v průběhu svého šetření z vlastního podnětu OI/10/2014/RA důkladně analyzovala širší otázky týkající se transparentnosti jednání o TTIP. Z důvodu úplnosti by proto toto rozhodnutí mělo být vykládáno společně se závěry a návrhy předloženými v této souvislosti.

Závěr

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:

Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Komise.

Stěžovatel a Evropská komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

Emily O'Reillyová

Štrasburk, 4. listopadu 2015

 

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145/43, 31.5.2001, dále jen „nařízení 1049/2001“).

[2] Čl. 4 odst. 1 písm. a) a čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001.

[3] Čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001.

[4] Od začátku jednání do 17. února 2014 (kdy byla žádost podána).

[5] Dokumenty týkající se šetření veřejného ochránce práv jsou k dispozici na adrese: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/cases/decision.faces/cs/58668/html.bookmark

[6] Sdělení Komisi o transparentnosti jednání o TTIP (C(2014) 9052 final).

[7] "Analýza veřejné ochránkyně práv týkající se následné odpovědi Komise v dokumentu OI/10/2014/RA o transparentnosti a účasti veřejnosti na jednáních o TTIP", k dispozici na adrese: http://www.ombudsman.europa.eu/en/cases/correspondence.faces/en/59898/html.bookmark

[8] Rozsudek Soudního dvora ze dne 3. července 2014, Rada v. in 't Veld, C-350/12 P, ECLI:EU:C:2014:2039.

[9] Rozsudek Tribunálu ze dne 22. května 2012, EnBW Energie Baden-Württemberg v. Komise, T-344/08, ECLI:EU:T:2012:242.

[10] http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-11103-2013-DCL-1/en/pdf

[11] Úplné znění rozhodnutí a dokumenty týkající se šetření veřejného ochránce práv jsou k dispozici na adrese: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/cases/decision.faces/cs/58668/html.bookmark

[12] Rozsudek Soudního dvora ze dne 3. července 2014, Rada v. in 't Veld, C-350/12 P, ECLI:EU:C:2014:2039.

[13] V tomto ohledu zvláštní internetové stránky Komise rovněž uvádějí, že „[z]veřejní celé znění dohody, jakmile budou jednání uzavřena – v dostatečném předstihu před jejím podpisem a ratifikací.“ Jako příklad Komise uvádí zveřejnění nedávno dokončené obchodní dohody EU. Je třeba poznamenat, že veřejná ochránkyně práv v rámci svého šetření z vlastního podnětu vyzvala Komisi, aby ve svých probíhajících jednáních s USA pokračovala v možnosti zveřejnit „stabilizované“ kapitoly dohody.

[14] Komise výslovně uvedla, že dokumenty 14, 15 a 16 by ze své podstaty neměly být sdíleny s orgány USA, protože se jednalo o zprávy členským státům a výboru INTA o jednáních.

[15] Čl. 2 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1367/2006.

[16] Nařízení (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství.

[17] Rozsudek Tribunálu ze dne 9. června 2010, Éditions Jacob v. Komise, T‑237/05, ECLI:EU:T:2010:224: „přísluší dotyčnému orgánu, aby posoudil, zda se na dokument, k němuž je požadován přístup, vztahuje jedna nebo druhá z výjimek stanovených v článku 4 nařízení č. 1049/2001 a zda by zpřístupnění tohoto dokumentu konkrétně a skutečně ohrozilo chráněný zájem, a pokud ano, zda se potřeba ochrany vztahuje na celý dokument“.

[18] Rozsudek Tribunálu ze dne 23. září 2015, ClientEarth a International Chemical Secretariat v. ECHA, T-245/11, ECLI:EU:T:2015:675.

[19] Rozsudek Tribunálu ze dne 8. října 2013, Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe v. Komise, T-545/11, ECLI:EU:T:2013:523.

[20] Rozsudek Tribunálu ze dne 8. října 2013, Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe v. Komise, T-545/11, ECLI:EU:T:2013:523.

[21] Rozsudek Tribunálu ze dne 23. září 2015, ClientEarth a International Chemical Secretariat v. ECHA, T-245/11, ECLI:EU:T:2015:675.