Stížnost, kterou podalo sdružení British Air Line Pilots' Association, se týká pravidel EU týkajících se omezení doby letové služby a služby a požadavků na odpočinek pro komerční letecké společnosti. Konkrétně se týká způsobu, jakým agentura EASA provedla proces aktualizace těchto pravidel. Stěžovatel tvrdil, že i) vědecké poradenství mělo mít v procesu tvorby právních předpisů významnější úlohu; ii) že EASA nepředložila doklady o kvalifikaci členů skupiny pro tvorbu pravidel; a iii) že EASA se dostatečně nezabývala otázkami střetu zájmů.

Veřejná ochránkyně práv nezjistila žádný nesprávný úřední postup agentury EASA, pokud jde o úlohu vědeckého poradenství v procesu tvorby pravidel. Pokud jde o otázku, jak agentura EASA řeší možné střety zájmů ve skupinách pro tvorbu pravidel, veřejná ochránkyně práv zjistila, že její politika zmírňování těchto střetů v případě vlastních zaměstnanců byla změněna a že tento revidovaný přístup se nyní uplatňuje i na odborníky ve skupinách pro tvorbu pravidel. Na tomto základě veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že se touto otázkou nemusí dále zabývat. Agentura EASA přijala doporučení veřejné ochránkyně práv poskytnout stěžovateli anonymizované informace o členech skupiny pro tvorbu pravidel. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela a vyzvala agenturu EASA, aby zaujala aktivnější přístup ke zveřejňování informací o kvalifikacích a odborných znalostech členů skupiny pro tvorbu pravidel, které má k dispozici. Upozornila rovněž na to, že zvažuje, že se bude zabývat otázkami souvisejícími s prací externích odborníků pro některé agentury EU.

Stěžovatel požádal o přístup veřejnosti ke zprávám agentury EASA o doporučeních ke schválení týkajících se zahraničních organizací údržby letadel, u nichž byl zjištěn nesoulad s některými požadavky na personál. Agentura EASA odepřela přístup na základě potřeby chránit svou pokračující dohledovou činnost a obchodní zájmy dotčených organizací. Stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv s tvrzením, že agentura EASA nesprávně odepřela přístup.

Veřejná ochránkyně práv byla toho názoru, že agentura EASA by měla v zásadě poskytnout přístup k upraveným verzím zpráv o doporučeních ke schválení. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ve své žádosti o přístup neuvedla určitou lhůtu, předložila návrh řešení, podle něhož by se EASA mohla se stěžovatelem poradit, jak je stanoveno v nařízení č. 1049/2001, s cílem nalézt spravedlivé řešení, které by poskytlo částečný přístup alespoň k některým (redigovaným) zprávám o doporučeních pro schválení. Agentura EASA přijala návrh řešení veřejné ochránkyně práv a informovala ji, že se se stěžovatelem svěřila a souhlasila s posouzením tříletého období předcházejícího žádosti stěžovatele s cílem poskytnout částečný přístup k příslušným dokumentům. Stěžovatel byl s tímto výsledkem spokojen a veřejný ochránce práv případ uzavřel.

Případ se týkal opatření úřadu OLAF po obdržení zprávy o whistleblowingu spojující Evropský úřad pro bezpečnost letectví (EASA) s údajnou manipulací se zprávou o inspekci ochrany letectví před protiprávními činy. Po předběžném posouzení byl veřejný ochránce práv znepokojen tím, co se zdálo být rozhodnutím úřadu OLAF případ zamítnout a vrátit věc agentuře EASA navzdory skutečnosti, že se oznamovatel vědomě rozhodl podat svou zprávu úřadu OLAF, a nikoli agentuře EASA. Veřejná ochránkyně práv se předběžně domnívala, že takové rozhodnutí by mohlo mít negativní dopad na účinnost ustanovení o whistleblowingu obecně. Rozhodla se proto záležitost prošetřit.

Po kontrole spisů úřadu OLAF veřejný ochránce práv zjistil, že úřad OLAF náležitě zvážil, zda zahájit vyšetřování. Ukázalo se rovněž, že OLAF ve skutečnosti případ neuzavřel, ale požádal agenturu EASA, aby záležitost přezkoumala a podala zprávu o výsledcích svého vyšetřování. OLAF si kromě toho vyhradil právo zahájit formální vyšetřování v pozdější fázi. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv zjistila, že úřad OLAF se zprávou stěžovatele o whistleblowingu náležitě zabýval. Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že úřad OLAF měl stěžovatele výslovněji informovat, že jeho postoupení záležitosti agentuře EASA neznamená, že úřad OLAF v této záležitosti nepřijme žádná další opatření. V tomto ohledu učinila další poznámku.

Případ se týkal toho, jak Evropská komise řešila stížnost na porušení práv cestujících v letecké dopravě. Stěžovatelův let z Londýna do Sofie byl zrušen kvůli silnému sněžení a byl přesměrován přes Mnichov. Jeho let však měl zpoždění při příletu do Mnichova a zmeškal navazující let. Stěžovatel zde tedy musel přespat a jeho dopravce mu nenabídl hotelový pokoj. Po kontaktech s orgány Spojeného království a Německa podal Komisi stížnost na porušení právních předpisů, v níž tvrdil, že orgány Spojeného království jednaly v rozporu s příslušnými pravidly EU o právech cestujících v letecké dopravě.

Komise tvrdila, že problémy byly způsobeny "mimořádnými okolnostmi", což znamená, že v souladu s příslušným nařízením EU neměl stěžovatel nárok na peněžitou náhradu. Následně také ukončila korespondenci se stěžovatelem.

Veřejná ochránkyně práv přijala postoj Komise, pokud jde o existenci „mimořádných okolností“ souvisejících se sněhem. Stěžovatel tedy neměl právo na peněžitou náhradu. Stěžovatel však měl „právo na péči“ a měl mu dopravce poskytnout hotelové ubytování. Vzhledem k tomu, že dopravce neposkytl ubytování v hotelu, měl veřejný ochránce práv za to, že došlo k porušení povinnosti řádné péče. Z tohoto důvodu veřejný ochránce práv shledal názor Komise, že nedošlo k porušení povinnosti řádné péče, nepřesvědčivým.

Veřejná ochránkyně práv doporučila Komisi, aby při vyřizování takových stížností na porušení právních předpisů v budoucnu řádně zohlednila povinnost dopravce pečovat o cestující v letecké dopravě. Pokud jde o rozhodnutí ukončit korespondenci se stěžovatelem, veřejný ochránce práv nesouhlasil s názorem Komise, že jeho korespondence je „nevhodná“, a v tomto ohledu předložil Komisi další doporučení.

Komise v zásadě přijala druhé doporučení veřejného ochránce práv. Ačkoli Komise první doporučení veřejné ochránkyně práv neodmítla, z její odpovědi je zřejmé, že nesdílí názor veřejné ochránkyně práv, pokud jde o rozsah povinnosti dopravce pečovat o cestujícího. V závěru svého šetření , se veřejná ochránkyně práv touto otázkou zabývala jako kritickou poznámkou. Své rozhodnutí rovněž předala pro informaci příslušným výborům Parlamentu a vnitrostátním veřejným ochráncům práv.

Nařízení o právech cestujících v letecké dopravě stanoví, že cestující v letecké dopravě mají právo na náhradu škody, pokud jsou jejich lety zrušeny; letecký dopravce není povinen zaplatit náhradu škody, pokud může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření.

Tento případ se týkal toho, že Komise na svých internetových stránkách zveřejnila seznam mimořádných okolností vypracovaný vnitrostátními subjekty příslušnými pro prosazování (seznam NEB).

Stěžovatel, advokátní kancelář, se obrátil na evropského veřejného ochránce práv a tvrdil, že události uvedené na seznamu NEB jako „mimořádné okolnosti“ jsou neslučitelné s nařízením o právech cestujících a příslušnou judikaturou. Vzhledem k tomu, že zveřejnění seznamu subjektů odpovědných za prosazování na internetových stránkách Komise zvýšilo jeho důvěryhodnost, stěžovatel tvrdil, že subjekty odpovědné za prosazování, letecké společnosti a vnitrostátní soudy seznam subjektů odpovědných za prosazování zohledňují, a tudíž odpírají cestujícím náhradu škody.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a dospěla k závěru, že zveřejnění seznamu subjektů odpovědných za prosazování na internetových stránkách Komise by bylo problematické, pokud by bylo zjištěno, že seznam subjektů odpovědných za prosazování i) je pro spotřebitele zavádějící, pokud jde o jeho skutečný původ a povahu, nebo ii) řádně neodráží obsah nařízení o právech cestujících. Za tímto účelem veřejná ochránkyně práv předložila návrh smírného řešení, který obsahoval konkrétní návrhy určené Komisi.

Komise ve své odpovědi nastínila upřesnění, která provedla v seznamu NEB, a poskytla další vysvětlení. Navzdory nespokojenosti stěžovatele s odpovědí Komise se veřejná ochránkyně práv domnívala, že vysvětlení Komise dostatečně řeší dva body uvedené v jejím návrhu smírného řešení. S ohledem na tyto úvahy nezjistila veřejná ochránkyně práv žádný nesprávný úřední postup ze strany Komise a případ uzavřela.

Případ se týkal skutečnosti, že agentura EASA neposkytla zúčastněným stranám kopie zápisu ze zasedání poradní skupiny vnitrostátních orgánů agentury EASA, na němž byly projednány změny omezení doby letové služby a služby a požadavky na odpočinek v obchodní letecké dopravě.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že agentura EASA nesprávně odepřela přístup k zápisu. Předložila proto návrh doporučení, aby byl zápis zveřejněn. Agentura EASA souhlasila se zveřejněním zápisu a zavázala se zajistit, aby byl podobný zápis zveřejněn i v budoucnu.

Veřejná ochránkyně práv proto zjistila, že agentura EASA přijala její návrh doporučení, a šetření uzavřela.