Nařízení (ES) č. 2187/2005 o zachování rybolovných zdrojů pomocí technických opatření v Baltském moři, Velkém a Malém Beltu a Øresundu požaduje, aby Komise do 1. ledna 2008 zajistila provedení vědeckého posouzení účinků používání zejména tenatových sítí na chytání ryb za žábry, třístěnných tenatových sítí a tenatových sítí na kytovce a předložení jeho zjištění Evropskému parlamentu a Radě.

Komise požádala vědecký ústav, aby takové posouzení provedl, ale ten tak nemohl učinit z důvodu nedostatku příslušných zpráv o náhodných úlovcích kytovců. Tyto zprávy měly být předloženy Komisi členskými státy podle jiného nařízení.

V roce 2009 přijala Komise sdělení, v němž informovala Parlament a Radu, že provedení vědeckého hodnocení není možné. Stěžovatel, polský rybář, tvrdil, že v důsledku toho Komise nesplnila svou povinnost podle nařízení č. 2187/2005. Stěžovatel se proto obrátil na veřejného ochránce práv.

V průběhu šetření veřejného ochránce práv Komise neodůvodnila, proč nevyužila všechny prostředky, které měla k dispozici, k zajištění souladu s druhým nařízením na vnitrostátní úrovni, a neposkytla tak vědeckému ústavu údaje nezbytné pro posouzení požadované nařízením č. 2187/2005. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že toto selhání představuje nesprávný úřední postup. Kriticky poznamenal, že Komise neprokázala, že je objektivně nemožné, aby se zprostila povinnosti zajistit, aby bylo do 1. ledna 2008 provedeno vědecké posouzení účinků používání zejména tenatových sítí na chytání ryb za žábry, třístěnných tenatových sítí a tenatových sítí na kytovce.

Stěžovatel, francouzská univerzita, se účastnil konsorcia, které vypracovalo projekt financovaný Komisí. Po problémech s koordinátorem stěžovatel od projektu odstoupil. Komise poté požádala o vrácení některých plateb, které stěžovateli provedla. Stěžovatel shledal tvrzení Komise nespravedlivými a obrátil se na veřejného ochránce práv.

Veřejný ochránce práv zahájil šetření, v jehož rámci mu Komise poskytla podrobný popis částek, které stěžovateli vyplatila. Vysvětlila, že stěžovatel nepředložil nezbytné zprávy a výstupy včas, jak to vyžaduje smlouva. Dále odkázala na návrh, který předložila koordinátorovi, aby stěžovatel předložil příslušné dokumenty i po uplynutí smluvní lhůty.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel zřejmě o výše uvedeném návrhu nevěděl, veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby zvážila přijetí předložení zprávy stěžovatele týkající se jeho účasti na projektu. Komise souhlasila a uvedla, že v odůvodněných případech může rovněž snížit částky požadované od žadatele. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise stížnost urovnala, a případ uzavřela.

V zájmu ochrany udržitelnosti rybolovu EU může normotvůrce EU přijmout opatření k omezení intenzity rybolovu v celé Unii. V nařízení Rady, kterým se na rok 2007 stanoví počet dnů rybolovu ve vodách Společenství, byl počet dnů přidělených zvláštní kategorii plavidel lovících v oblasti západně od Skotska snížen o 10 % – z 280 dnů v roce 2006 na 252 dnů. V důsledku toho se sdružení Clyde Fishermen's Association, které zastupuje rybáře v dotčené oblasti, obrátilo na veřejného ochránce práv. Stěžovatel tvrdil, že uvedené snížení bylo důsledkem administrativní chyby, které se dopustila Evropská komise v „neoficiálním dokumentu“, který byl základem jednání o této otázce v Radě. Podle stěžovatele Komise omylem zaměnila příslušné sloupce týkající se oblasti západně od Skotska a Severního moře v tabulce uvádějící navrhovaná snížení.

Komise ve svém stanovisku tvrdila, že uvedené snížení bylo projednáno a schváleno členskými státy a že nedošlo k žádné administrativní chybě.

Po důkladném přezkoumání neoficiálního dokumentu veřejný ochránce práv zjistil, že ačkoli uvedená tabulka obsahuje návrh na zkrácení dnů rybolovu pro oblast západně od Skotska, vysvětlení uvedená v neoficiálním dokumentu takové zkrácení nepředpokládají. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že skutečně došlo k administrativní chybě. Předložil proto Komisi návrh doporučení, v němž ji vyzval, aby tuto chybu uznala a v co největším možném rozsahu přijala nápravná opatření.

Komise návrh doporučení zamítla. Zopakovala svůj argument, že příslušný návrh byl předložen záměrně a byl založen na vědeckých důkazech, které ukázaly, že treska obecná v oblasti západně od Skotska je v kritickém stavu. Komise rovněž uvedla, že neoficiální dokument není relevantní vzhledem k tomu, že byl nahrazen jejím formálním návrhem nařízení Rady. Kromě toho, i kdyby došlo k chybě, nebylo by již možné přijmout nápravná opatření.

Ve svém rozhodnutí veřejný ochránce práv poukázal na to, že skutečnost, že neoficiální dokument byl nahrazen formálním legislativním návrhem Komise, neznamená, že již není třeba zkoumat možný nesprávný úřední postup týkající se neoficiálního dokumentu. Veřejná ochránkyně práv dále zjistila, že z dostupných důkazů vyplývá, že odborné orgány doporučily, aby v roce 2007 nebyla lovena žádná treska obecná jak v oblasti západně od Skotska, tak v Severním moři. Neoficiální dokument Komise se však nerozhodl pro úplný zákaz, ale navrhl, aby byla provedena snížení, pokud jde o loďstva, která mají největší dopad na populace tresky obecné. Pokud jde o oblast západně od Skotska, Komise se domnívala, že se to vztahuje na loďstva představující více než 50 tun úlovků tresky obecné. Zdálo se však, že kategorie plavidel dotčených projednávanou věcí do této skupiny nespadá. Veřejný ochránce práv proto potvrdil svůj názor, že zřejmě došlo k administrativní chybě. Vzhledem k tomu, že se argumenty Komise týkající se nemožnosti přijmout nápravná opatření jevily jako přiměřené, uzavřel veřejný ochránce práv případ kritickou poznámkou.