FOR PREVIEWING & TESTING PURPOSES ONLY.
This notification will disappear once the page will be published.
This link is available for less than 30 minutes.
  • Snadné čtení
  • Velikost textu

Chcete podat stížnost na orgán či instituci EU?

Zvolený jazyk: 
  • Čeština
Výchozí jazyk: 
Dostupné jazyky: 
Tato stránka byla přeložena pomocí strojového překladu.
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.

Rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv o ukončení šetření stížnosti 1733/2009/JF na Evropskou komisi

Stěžovatel, francouzská univerzita, se účastnil konsorcia, které vypracovalo projekt financovaný Komisí. Po problémech s koordinátorem stěžovatel od projektu odstoupil. Komise poté požádala o vrácení některých plateb, které stěžovateli provedla. Stěžovatel shledal tvrzení Komise nespravedlivými a obrátil se na veřejného ochránce práv.

Veřejný ochránce práv zahájil šetření, v jehož rámci mu Komise poskytla podrobný popis částek, které stěžovateli vyplatila. Vysvětlila, že stěžovatel nepředložil nezbytné zprávy a výstupy včas, jak to vyžaduje smlouva. Dále odkázala na návrh, který předložila koordinátorovi, aby stěžovatel předložil příslušné dokumenty i po uplynutí smluvní lhůty.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel zřejmě o výše uvedeném návrhu nevěděl, veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby zvážila přijetí předložení zprávy stěžovatele týkající se jeho účasti na projektu. Komise souhlasila a uvedla, že v odůvodněných případech může rovněž snížit částky požadované od žadatele. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise stížnost urovnala, a případ uzavřela.

Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Tato stížnost se týká sporu o projekt financovaný Komisí s názvem „Ekosystémy, společnosti, spolehlivost a zásada předběžné opatrnosti: Vypracování metody hodnocení pro stanovení společenských nákladů na osvědčené rybolovné postupy a účinné veřejné politiky (dále jen „projekt ECOST“). Cílem projektu ECOST bylo vyvinout nový přístup k hodnocení rybářských politik založený na koncepci společenských nákladů s cílem přispět k lepšímu hospodaření s vodou ve světě. Komise sponzorovala projekt ECOST v rámci svého šestého rámcového programu s maximálním příspěvkem ve výši 3 100 000 EUR. Projekt ECOST měl trvat celkem 48 měsíců.

2. Dne 6. července 2005 podepsala Komise smlouvu č. 003711 (INCO) (dále jen „smlouva“) s britskou univerzitou University of Portsmouth (dále jen „koordinátor“) jednající jménem konsorcia, které mělo vyvinout projekt ECOST.

3. Dne 7. září 2005 "CERTAP- Centre d'Études et de Recherche sur les Transformations de l'Action Publique"francouzské univerzity v Perpignanu Via Domitia (dále jen "stěžovatel") podepsal přistoupení ke smlouvě, čímž se stal "partnerem č. 6 ECOST".

4. Dne 13. září 2005 provedla Komise první celkovou platbu koordinátorovi projektu ECOST.

5. Na konci října 2005 uložil koordinátor na bankovní účet stěžovatele 53 002,23 EUR, což odpovídá 85 % rozpočtu stěžovatele na prvních 18 měsíců jeho účasti na projektu ECOST.

6. Ve dnech 24. až 29. října 2005 se stěžovatel a další partneři projektu ECOST setkali v Římě (dále jen „schůzka v Římě“).

7. Ve dnech 6. až 11. března 2006 se stěžovatel zúčastnil druhého setkání projektu ECOST v Dakaru (dále jen "setkání v Dakaru").

8. Dopisem ze dne 19. dubna 2006 stěžovatel informoval koordinátora, že po negativních poznámkách koordinátora o jednom ze členů týmu stěžovatele, „panu C“, tento člen odstoupil z projektu ECOST. Stěžovatel považoval připomínky koordinátora za nepřijatelné a neopodstatněné a rozhodl se s okamžitou platností od projektu ECOST odstoupit. Informovala o tom Komisi.

9. V dopise Komisi ze dne 10. května 2006 koordinátor potvrdil odstoupení stěžovatele od projektu ECOST. Dále uvedla, že očekává, že do šesti týdnů najde náhradu. Nakonec přiložila přílohu obsahující její vzpomínku na účast stěžovatele a pana C na projektu ECOST.

10. Dne 24. května 2006 zaslal koordinátor stěžovateli dopis, v němž stěžovatele mimo jiné požádal, aby vyplnil a vrátil mu řadu finančních formulářů týkajících se jeho účasti na projektu ECOST [1].

11. Dne 1. listopadu 2007 požádal koordinátor Komisi o změnu smlouvy. Dopisem ze dne 27. listopadu 2007 Komise odpověděla, že souhlasí s výše uvedenou žádostí koordinátora o zařazení belgické Katholieke Universiteit Leuven jako „zhotovitele“do projektu ECOST s účinností od 1. října 2006. Zdá se tedy, že tato společnost nahradila stěžovatele v projektu ECOST, a Komise proto souhlasila s ukončením účasti stěžovatele se zpětnou účinností od 1. října 2006 (dále jen "první změna smlouvy"). „Článek 1 odst. 2“smlouvy, v němž jsou uvedeni dodavatelé, byl proto odpovídajícím způsobem změněn.

12. Ve svém výše uvedeném dopise ze dne 27. listopadu 2007 Komise dále uvedla, že jak je koordinátorovi známo, smlouva vyžadovala, aby stěžovatel do 45 dnů ode dne ukončení své účasti předložil zprávy a výstupy uvedené v článku II.7 smlouvy týkající se provedených prací a nákladů vzniklých do dne ukončení. Pokud Komise tyto dokumenty neobdrží ve stanovené lhůtě, mohla rozhodnout, že nezohlední žádné další žádosti o proplacení nákladů nebo neprovede žádnou další úhradu, a případně může požadovat proplacení jakéhokoli předběžného financování. Komise by však souhlasila s předložením výše uvedených zpráv a výstupů do 45 dnů ode dne obdržení jejího dopisu ze dne 27. listopadu 2007, „pokud by to bylo vhodnější“.

13. Komise následně podepsala nový dodatek ke smlouvě, kterým koordinátorovi prodloužila dobu trvání projektu ECOST o 12 měsíců, a to do 31. prosince 2009 (dále jen „druhý dodatek ke smlouvě“).

14. Dne 27. ledna 2009 koordinátor e-mailem informoval pana C., že se Komise rozhodla částečně získat od stěžovatele zpět některé výdaje, které mu vznikly v letech 2005 a 2006. Koordinátor vysvětlil, že Komise neschválila některé osobní a nepřímé náklady stěžovatele v celkové výši 6 509,91 EUR. Podle koordinátora Komise zdůraznila, že

„[stěžovatel] v dubnu odstoupil a byla vyhlášena činnost [pana C] ve výši 4 m/m. Nebylo dosaženo žádného výsledku a zdá se, že jediným „produktem“ činnosti [stěžovatele] je předběžná analýza současných politik řízení rybolovu: v tomto ohledu je na internetových stránkách k dispozici pouze jeden snímek prezentovaný na zasedání v Dakaru. Vzhledem k tomu, že [tyto] byly schváleny již v prvním roce 3 m/m s mizernou produkcí, není možné přijmout všechny vykázané náklady [...]“

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem požádala Komise koordinátora, aby „vypustil 50 % osobních nákladů“.

15. V dopise ze dne 10. února 2009 odpověděl pan C na e-mail koordinátora a uvedl, že s hodnocením Komise zásadně nesouhlasí. Nejprve poukázal na to, že zahájení projektu ECOST bylo zpožděno. Dále zdůraznil, že podle technické přílohy projektu ECOST (dále jen "TA") byl stěžovatel, a zejména sám pan C, odpovědný za vypracování dokumentů označovaných jako "WP 10 a WP 11". vzhledem k tomu, že oficiální zahájení projektu proběhlo během setkání v Římě, lhůta pro předložení „prvních výstupů“byla pouze i) o 11 měsíců později, tj. v září 2006, pro jednu skupinu výstupů; a ii) o 12 měsíců později, tj. v říjnu 2006, pro jinou skupinu výstupů. Vzhledem k tomu, že pan C i stěžovatel v dubnu 2006 odstoupili, neměli žádnou zákonnou povinnost dodat výstupy.

16. Pan C dále zdůraznil, že bez ohledu na výše uvedené stěžovatel předložil v období od října 2005 do dubna 2006 řadu vědeckých a administrativních dokumentů. Na žádost koordinátora rovněž věnovala tři měsíce náboru subdodavatelů a čtyři měsíce vypracování jejich mandátu. V tomto ohledu pan C zdůraznil, že stěžovatel měl potíže s komunikací s koordinátorem, což vedlo k předložení tří různých verzí výše uvedeného mandátu a v konečném důsledku k odstoupení pana C a stěžovatele. Stěžovatel nicméně předložil výroční zprávu za rok 2005, zprávu o činnosti za období od října 2005 do dubna 2006 a měsíční zprávu za leden 2006. To vše bylo zasláno koordinátorovi. Dále vypracovala prezentaci na téma "WP10 a WP11", zprávu pro zasedání v Římě, prezentaci na téma "Pokrok W10"a interní dokument pro zasedání v Dakaru. Pan C rovněž poskytl stěžovateli první poznámku k článku nazvanému „Právní předpisy a rybářské politiky pro řešení zranitelnosti mořských ekosystémů“, jehož vypracování mu navrhl jeden z partnerů ECOST na zasedání v Dakaru. Na návrh koordinátora vznesený na výše uvedené schůzi se zaregistroval také on sám a ostatní členové týmu stěžovatele na konferenci pořádanou Mezinárodním institutem pro rybářskou ekonomiku a obchod (IFET), která se bude konat ve dnech 10. a 11. července 2006, a navrhl dokument „Současné rybářské politiky a akční plán WSSD“, který měl být přečten během konference, ale později byl odmítnut vědeckým výborem IFET. V souvislosti s tím byl pan C pozván na seminář v Německu, který se týkal jiného projektu „INCOFISH“. Tato návštěva však byla zrušena kvůli rezignaci stěžovatele. Nakonec si pan C. vyměnil velké množství korespondence týkající se všech výše uvedených skutečností, která mohla být předána Komisi.

17. S ohledem na výše uvedené pan C nesouhlasil s tím, že jeho účast na projektu byla "ubohá"nebo že by stěžovatel měl vrátit částky požadované Komisí. Požádal proto koordinátora, aby Komisi požádal, aby svůj postoj přehodnotila.

18. Dne 12. března 2009 odpověděla Komise dopisem koordinátorovi na výše uvedené odvolání pana C. Komise zde vysvětlila, že přijala všechny náklady, které žadatel uvedl za první vykazované období, a to ve výši téměř 14 200 EUR. Tato částka zahrnovala tři člověkoměsíční osobní náklady pana C. ve výši 8 274 eur. Zpráva týkající se druhého vykazovaného období dokládala, že „[stěžovatel] v tomto vykazovaném období nevykonal žádnou práci a účastník v dubnu 2006 odstoupil, aby byl nahrazen společností PMI“. Navzdory výše uvedeným skutečnostem stěžovatel požadoval náklady ve výši přibližně 12 000 EUR, které zahrnovaly téměř 10 850 EUR odpovídajících čtyřem člověkoměsícům osobních nákladů pana C. Komise přijala žádost stěžovatele pouze částečně, a to ve výši 5 425 EUR. Kromě toho dopisem ze dne 11. září 2006 sám stěžovatel potvrdil, že pokud jde o druhé vykazované období, účastnil se projektu ECOST pouze mezi 1. lednem a 13. dubnem 2006 a že pan C odstoupil dne 12. dubna 2006. Jak doložil sám pan C., stěžovatel během tohoto období nepředložil žádné výstupy. Jedinými činnostmi stěžovatele, které vykonával pouze pan C, bylo i) vypracování zadání a nábor tří subdodavatelů; ii) přípravu paralelního semináře o veřejné politice v Římě a prezentace na zasedání v Dakaru, jakož i dvou interních dokumentů; iii) příprava abstraktu zaslaného v březnu 2006 na konferenci IFET, který byl později odmítnut vědeckým výborem IFET; iv) příprava na zasedání INCOFISH v lednu 2006; a v) výměnu e-mailů.

19. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti se Komise domnívala, že "přibližně 20 000 EUR", včetně "přibližně 16 000 EUR"osobních nákladů pana C., je v souladu s výše uvedenou činností stěžovatele a že její rozhodnutí přijmout pět člověkoměsíců osobních nákladů pana C. je pro něj velmi pozitivní. Komise proto zamítla odvolání pana C. a vzhledem k tomu, že v listopadu 2005 stěžovatel obdržel předběžné financování ve výši "53 000 EUR", požádala koordinátora, aby od stěžovatele získal zpět "asi 33 000 EUR". Koordinátor předal dopis Komise ze dne 12. března 2009 panu C.

20. Dne 2. dubna 2009 pan C koordinátorovi odpověděl, že on i stěžovatel jsou proti rozhodnutí Komise. Pan C opět zastával názor, že stěžovatel byl povinen předložit první výstupy až v září 2006, a zdůraznil, že stěžovatel i on sám pracovali na projektu pouze od října 2005 do dubna 2006. Pan C dodal, že stěžovatel se nicméně podílel na konkrétních přípravných pracích, konkrétně na shromažďování údajů, psaní bibliografických analýz a rozvíjení sítě vědeckých a institucionálních vazeb. To vše bylo časově náročné a nebylo patrné v žádném z oficiálních dokumentů projektu ECOST. Dospěl k závěru, že pokud by Komise trvala na svém postoji, byl by nucen podat stížnost evropskému veřejnému ochránci práv.

21. Dne 6. července 2009 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv.

Předmět šetření

22. Stěžovatel tvrdil, že žádost Komise o úhradu byla nespravedlivá.

23. Stěžovatel tvrdil, že by Komise měla od své žádosti o úhradu odečíst částku 6 509,91 EUR.

Šetření

24. Dne 24. září 2009 postoupil veřejný ochránce práv stížnost předsedovi Evropské komise.

25. Dne 18. ledna 2010 obdržel veřejný ochránce práv stanovisko Komise v angličtině a dne 28. ledna 2010 jeho překlad do francouzštiny, který zaslal stěžovateli s výzvou k vyjádření.

26. Stěžovatel zaslal své připomínky dne 25. března a 19. a 25. května 2010.

27. Dne 5. listopadu 2010 požádala veřejná ochránkyně práv Komisi, aby odpověděla na řadu otázek.

28. Komise odpověděla dne 21. března 2011. Veřejná ochránkyně práv předala odpověď Komise stěžovateli k vyjádření. Od stěžovatele nebyly obdrženy žádné připomínky.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

A. Tvrzení o zneužívající povaze a související nárok na odpočet daně

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

29. Stěžovatel tvrdil, že žádost Komise o úhradu byla nespravedlivá.

30. Na podporu tohoto tvrzení žadatel původně tvrdil, že: a) v době, kdy odstoupila od projektu ECOST, neměla žádný smluvní závazek ani neobdržela od koordinátora žádnou žádost o předložení předběžné vědecké zprávy; a b) práce vykonaná během téměř sedmi měsíců její účasti na projektu ECOST odůvodňovala vzniklé výdaje, které hradila Komise.

31. Stěžovatel tvrdil, že by Komise měla od své žádosti o úhradu odečíst částku 6 509,91 EUR.

32. Pokud jde o výše uvedený argument a), Komise ve svém stanovisku uvedla, že projekt ECOST byl zahájen dne 1. ledna 2005, jak požadoval koordinátor. Jak dokládá dopis Komise ze dne 27. listopadu 2007 týkající se první změny smlouvy, který Komise přiložila ke svému stanovisku, bylo oficiální odstoupení stěžovatele od projektu ECOST účinné od 1. října 2006. V důsledku toho byl stěžovatel "ze smluvního hlediska"součástí projektu ECOST od 1. ledna 2005 do konce září 2006.

33. Komise neposkytla kopii smlouvy se svým stanoviskem. Nicméně ve svém stanovisku uvedl, že podle článku II.15.7 smlouvy je dodavatel povinen předložit zprávy a výstupy do 45 dnů od ukončení smlouvy. Bez ohledu na ukončení účasti dodavatele se ustanovení článku II.15 (mimo jiné) uplatňovala i po ukončení účasti.

34. Kromě toho podle Komise článek II.7 smlouvy stanovil, že stěžovatel by měl spolu se zprávami a výstupy předložit všechny nezbytné dokumenty týkající se provedené práce a nákladů vzniklých do data ukončení. Vzhledem k tomu, že Komise tyto dokumenty neobdržela, mohla rozhodnout, že nezohlední žádné další žádosti o proplacení nákladů, a případně mohla požádat o proplacení případného předběžného financování.

35. Komise zdůraznila, že stěžovatel měl splnit své výše uvedené smluvní povinnosti. V tomto ohledu dále odkázala na dopis koordinátora stěžovateli ze dne 24. května 2006, v němž koordinátor stěžovatele požádal, aby předložil finanční zprávy za roky 2005 a 2006.

36. Pokud jde o výše uvedený argument b), Komise ve svém stanovisku uvedla, že přijala všechny náklady požadované stěžovatelem za první vykazované období, tj. od ledna 2005 do prosince 2005, ve výši 14 199,04 EUR. Tato částka zahrnovala osobní náklady pana C. ve výši 8 274,33 EUR.

37. Za druhé sledované období, které trvalo od ledna 2006 do prosince 2006, stěžovatel požadoval 15 130,76 EUR a Komise souhlasila s pokrytím 8 620,85 EUR. Stěžovatel v polovině tohoto vykazovaného období de facto odstoupil od projektu ECOST a nijak významně nepřispěl k jeho realizaci. Komise navíc od žadatele neobdržela žádné výstupy. Druhá zpráva koordinátora o činnosti v oblasti řízení potvrdila, že „[stěžovatel] v tomto vykazovaném období odvedl práci a účastník odstoupil v dubnu 2006 a nahradil jej PMI“ [2]. Z tohoto důvodu Komise přijala pouze část požadovaných osobních nákladů pana C.

38. Komise poté vysvětlila výpočty uvedené v jejím dopise koordinátorovi ze dne 12. března 2009. Objasnila, že pokud jde o druhé vykazované období, Komise namísto čtyř člověkoměsíců uváděných stěžovatelem schválila pouze dva člověkoměsíce osobních nákladů pana C. Ačkoli stěžovatel potvrdil, že nepředložil žádné výstupy, Komise měla na základě druhé zprávy o činnosti vedení za to, že pan C skutečně pracoval na projektu ECOST. Pro výpočet osobních nákladů pana C. za dotčené období vzala Komise v úvahu následující činnosti vykonávané panem C.: i) vypracování zadání a nábor tří subdodavatelů; ii) příprava semináře o veřejném pořádku, který se konal v Římě ve dnech 25. až 28. října 2005; iii) příprava semináře během zasedání v Dakaru ve dnech 6. až 10. března 2006; iv) přípravu abstraktu pro konferenci IFET, i když jej později vědecký výbor odmítl; v) příprava na zasedání INCOFISH v lednu 2006; a vi) každodenní práci, včetně výměny e-mailů.

39. Nakonec Komise předložila čtyři tabulky, v nichž vysvětlila, že: i) stěžovatel požadoval náhradu osobních nákladů pana C. za dvě vykazovaná období ve výši 22 949,02 EUR; ii) Komise souhlasila s pokrytím osobních nákladů pana C ve výši 16 439,10 EUR za obě vykazovaná období, což odpovídá částce "přibližně 16 000 EUR osobních nákladů [pana C]" uvedené v jejím dopise ze dne 12. března 2009; iii) stěžovatel uvedl celkovou částku 29 329,80 EUR za svou účast na projektu ECOST a iv) Komise souhlasila s pokrytím 21 734,89 EUR z této částky, která podle názoru Komise odpovídala částce odpovídající celkové činnosti stěžovatele. Vzhledem k tomu, že stěžovatel obdržel předběžné financování ve výši 53 002,23 EUR, Komise nyní očekávala, že koordinátorovi vrátí celkem 31 267,34 EUR.

40. Stěžovatel ve svém vyjádření zdůraznil, že na projektu ECOST začal pracovat až poté, co přistoupil ke smlouvě mezi koordinátorem a Komisí, tedy v září 2005. V důsledku toho nemohl být součástí projektu "od 1. ledna 2005". V souvislosti s tím od projektu odstoupila v dubnu 2006 a neprodleně o tom informovala koordinátora a Komisi. V důsledku toho zůstal v projektu ECOST až do „30. září 2006“.

41. Stěžovatel dále zdůraznil, že koordinátor v době své rezignace nezmínil žádnou povinnost z jeho strany předložit zprávy nebo výsledky do 45 dnů od ukončení své účasti v projektu ECOST. Stěžovatel navíc nebyl informován o dopise Komise ze dne 27. listopadu 2007, v němž Komise souhlasila s tím, že výše uvedené zprávy a výstupy předloží do 45 dnů od obdržení uvedeného dopisu. Stěžovatel se o tomto dopise dozvěděl až během šetření veřejného ochránce práv poté, co veřejný ochránce práv předal stanovisko Komise stěžovateli k vyjádření.

42. Stěžovatel rovněž navrhl, aby Komisi poskytl přehled o své účasti na projektu ECOST ve snaze tuto záležitost vyřešit.

43. Ve své odpovědi na další otázky veřejného ochránce práv [3] Komise opět vyjádřila názor, že její žádost o úhradu je plně odůvodněná. Bez ohledu na tuto skutečnost rovněž uvedla, že je připravena přijmout přehled o účasti stěžovatele na projektu ECOST. Poté přezkoumá příspěvek stěžovatele k projektu ECOST. Pokud se po tomto dodatečném přezkumu náklady požadované žadatelem jevily jako opodstatněné a vykonaná práce se jevila jako užitečná a souvisela se smlouvou, byla Komise připravena zvážit snížení částky náhrady požadované od žadatele.

Posouzení veřejného ochránce práv

Úvodní poznámky

44. Za prvé, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že podstatná část dokumentů této stížnosti se týká rozdílných názorů stěžovatele a koordinátora na přístup, který měli oba při vývoji projektu ECOST zaujmout.

45. Veřejný ochránce práv připomíná, že článek 228 Smlouvy o fungování Evropské unie jej zmocňuje k odhalování nesprávného úředního postupu orgánů, institucí a jiných subjektů Unie. Žádné opatření jiného orgánu nebo osoby nesmí být předmětem stížnosti veřejnému ochránci práv. Veřejný ochránce práv proto zaměří toto rozhodnutí na záležitosti, které se striktně týkají činnosti Komise, a zdrží se tak vyšetřování činnosti koordinátora, stěžovatele a pana C.

46. Za druhé veřejný ochránce práv vyjadřuje politování nad tím, že navzdory jeho výslovné žádosti Komisi o kopii úplného znění smlouvy mu nebyla poskytnuta [4]. Z tohoto důvodu bude veřejný ochránce práv muset své posouzení založit na odkazech Komise, koordinátora a stěžovatele na smlouvu v dokumentech shromážděných během šetření.

Pokud jde o výdaje vzniklé stěžovateli v souvislosti s projektem ECOST

47. Veřejná ochránkyně práv na začátku vyrozuměla, že smlouva stanovila dvě vykazovaná období týkající se účasti stěžovatele na projektu ECOST.

48. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise uhradila celkovou částku osobních nákladů pana C. za první vykazované období smlouvy a polovinu částky, kterou koordinátor označil za osobní náklady pana C. za druhé vykazované období smlouvy. Komise má za to, že navzdory skutečnosti, že stěžovatel během tohoto druhého období nepředložil žádné výstupy, stále připustila, že pan C během tohoto druhého období vykonával řadu úkolů souvisejících s projektem ECOST, a měl tedy nárok na platbu za skutečně vykonanou práci, která odpovídala polovině požadovaných částek.

49. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že pan C zřejmě souhlasí s názorem Komise, že ve druhém období nepředložil žádné výstupy. Ve svém dopise koordinátorovi ze dne 10. února 2009 měl stěžovatel za to, že první výstupy musí předložit až v září 2006.

50. Z toho vyplývá, že pan C, a tedy i stěžovatel, v konečném důsledku potvrzují, že ke dni odstoupení stěžovatele, tj. 19. dubna 2006, stěžovatel dosud nepředložil a/nebo nepředložil Komisi žádné výstupy.

51. V důsledku toho má Komise pravdu, když chce stěžovateli zaplatit pouze za práci, kterou skutečně vykonal. Veřejný ochránce práv v tomto ohledu zdůrazňuje, že je spokojen s tím, že Komise ve svém stanovisku věnovala náležitou pozornost požadavkům řádného finančního řízení a předložila výpočty týkající se plateb, které provedla stěžovateli, které jsou přesnější než výpočty uvedené dříve v dopise koordinátorovi ze dne 12. března 2009.

52. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že v souvislosti s tímto aspektem stížnosti nelze zjistit žádný nesprávný úřední postup ze strany Komise.

K smluvním závazkům stěžovatele

53. Koordinátor byl první stranou, která smlouvu podepsala dne 29. června 2005. Komise jej podepsala dne 6. července 2005. To znamenalo, že smlouva mezi koordinátorem a Komisí vstoupila v platnost dne 6. července 2005. Smlouva obsahovala jasné ustanovení, které uvádělo, že projekt ECOST byl zahájen dne 1. ledna téhož roku [5].

54. I kdyby však stěžovatel pracoval na projektu, který byl zahájen dne 1. ledna 2005, mohl začít přijímat závazky v souvislosti s tímto projektem až poté, co jak koordinátor, tak stěžovatel podepsali přistoupení tohoto koordinátora k projektu ECOST, tj. dne 7. září 2005, a Komise toto přistoupení přijala [6].

55. Vzhledem k tomu, že stěžovatel přistoupil ke stávající smlouvě, byly jeho závazky ty, které byly dohodnuty ve smlouvě mezi koordinátorem a Komisí. Jak je uvedeno v dokumentu nazvaném "Formulář A - Přistoupení ke smlouvě", který stěžovatel předložil se svými připomínkami, stěžovatel "přijímá v souladu s ustanoveními [C] veškerá práva a povinnosti dodavatele".

56. Podle Komise bylo jednou z těchto povinností předložit zprávy a výstupy do 45 dnů od ukončení smlouvy. Stěžovatel existenci takové povinnosti nezpochybnil. Tvrdila však, že o ní nevěděla, protože koordinátor žádnou takovou povinnost nezmínil, když stěžovatel v dubnu 2006 odstoupil z projektu ECOST. Ačkoli veřejný ochránce práv nebyl schopen zaujmout k této otázce stanovisko na základě důkazů, které měl k dispozici, považuje nicméně za nepravděpodobné, že by se stěžovatel při přistoupení ke smlouvě řádně neseznámil s jejím úplným obsahem. Stěžovatel tedy měl skutečně předložit dotčené zprávy ve lhůtě 45 dnů po ukončení svého smluvního vztahu v souvislosti s projektem ECOST.

57. Bylo proto důležité stanovit přesné datum, kdy se stěžovatel již neúčastnil projektu ECOST, neboť v tomto ohledu existovaly rozdílné názory. Žadatel tvrdil, že v dubnu 2006 od projektu ECOST odstoupil. Komise měla za to, že do října 2006 byl stěžovatel do tohoto projektu plně zapojen. Zastávala názor, že odstoupení stěžovatele nabylo účinnosti "ze smluvního hlediska"až dne 1. října 2006.

58. Veřejný ochránce práv nerozumí výše uvedenému názoru Komise. Je nesporné, že v dubnu 2006 stěžovatel informoval koordinátora i Komisi, že se rozhodl s okamžitou účinností od projektu ECOST odstoupit. Následující měsíc koordinátor tuto skutečnost Komisi potvrdil. Z toho vyplývá, že nejpozději do května 2006 si Komise byla řádně vědoma toho, že stěžovatel již na projektu ECOST nepracoval.

59. Pokud stěžovatel skutečně jednostranně odstoupil od projektu ECOST v dubnu 2006 poté, co o tom informoval koordinátora a Komisi, neměl mít žádné smluvní závazky týkající se projektu ECOST pět měsíců po tomto datu, pokud smlouva nestanoví jinak [7].

60. Jelikož veřejný ochránce práv nebyl seznámen s přesným obsahem smlouvy, obrátil se v tomto ohledu na Komisi s konkrétní otázkou [8]. Výklad otázky veřejného ochránce práv ze strany Komise [9] ani odpověď Komise [10] nepomohly veřejnému ochránci práv tuto záležitost objasnit. Komise nikdy nevysvětlila, na jakém základě se domnívá, že i přes odstoupení od projektu ECOST v dubnu 2006 byl stěžovatel stále součástí tohoto projektu "ze smluvního hlediska"až do října 2006.

61. I když se na první pohled zdá, že aby bylo stažení stěžovatele z projektu ECOST přijato, musela by Komise nejprve schválit náhradu [11], ze spisu nevyplývá nic, co by naznačovalo, že koordinátor nebo Komise s tímto stažením jakkoli nesouhlasili poté, co byli stěžovatelem informováni.

62. V souladu s výpovědí Komise o příslušném ustanovení smlouvy a pokud bychom předpokládali, že k ukončení stěžovatele skutečně došlo v květnu 2006, stěžovatel by byl povinen předložit řadu zpráv a výstupů do 45 dnů od tohoto ukončení, tj. do konce června 2006. Na druhé straně, pokud bychom předpokládali, že stěžovatel opustil projekt ECOST až dne 1. října 2006, pak by musel tyto zprávy a výstupy předložit do 15. listopadu 2006. Zdá se, že stěžovatel nedodržel ani jednu z výše uvedených lhůt.

63. Veřejný ochránce práv však v tomto ohledu zdůrazňuje, že podle důkazů, které má k dispozici, Komise formálně konstatovala prostřednictvím první změny smlouvy, že stěžovatel ukončil svou účast na projektu ECOST dne 1. října 2006, až dne 27. listopadu 2007, tj. rok a půl po faktickém odstoupení stěžovatele a téměř 14 měsíců po jeho „smluvně relevantním“ukončení. Právě v tomto dopise ze dne 27. listopadu 2007 Komise rovněž uvedla, že koordinátor věděl, že v souladu s ustanoveními smlouvy musí stěžovatel předložit zprávy a výstupy do 45 dnů od ukončení své účasti, tj. od 1. října 2006 [12]. Z toho vyplývá, že v té době, tedy na konci listopadu 2007, nemohl stěžovatel výše uvedenou lhůtu dodržet.

64. Zdá se, že Komise si byla vědoma toho, že splnění výše uvedené podmínky bylo pro stěžovatele nemožné. Ve svém výše uvedeném dopise Komise uvedla, že bude rovněž souhlasit s předložením zpráv a výstupů 45 dnů po „datu obdržení tohoto dopisu, pokud to bude vhodnější.“ Zdá se tedy, že Komise očekávala, že koordinátor vezme tuto záležitost do svých rukou a dá stěžovateli možnost předložit chybějící zprávy a výstupy do poloviny ledna 2008.

65. Vzhledem k tomu, že stěžovatel ve svých připomínkách i) tvrdil, že jej koordinátor neinformoval o dopise Komise ze dne 27. listopadu 2007 a že tento dopis viděl poprvé v souvislosti s šetřením veřejného ochránce práv, a ii) navrhl vypracovat přehled své účasti na projektu ECOST ve snaze záležitost uzavřít [13], veřejný ochránce práv se Komise dotázal, zda zváží přijetí výše uvedeného návrhu stěžovatele, a pokud bude odpověď kladná, urovná stížnost tím, že upustí od zpětného získání částky ve výši 6 509,91 EUR ze své žádosti o úhradu zaslané stěžovateli.

66. Veřejná ochránkyně práv děkuje Komisi za to, že přijala přehled stěžovatele o jeho účasti na projektu ECOST a v odůvodněných případech snížila částky, které od něj byly požadovány. Komise stížnost vyřešila tím, že na otázku veřejného ochránce práv v tomto ohledu odpověděla kladně. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

B. Závěr

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

Komise stížnost vyřešila.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 25. října 2011.


[1] V původní francouzské verzi: „[c] oncernant les aspects financiers, je vous saurais gré de bien vouloir user les formulaires expédies au mois de Janvier dernier par [X] avec toutes les explications pour les compléter. Plusieurs rappels ont depuis lors régulièrement été faits pour leur envoi à l'université de Portsmouth (Plusieurs rappels ont depuis lors régulièrement été faits pour leur envoi l'université de Portsmouth). II faut fournir un jeu pour I' année 2005 et un autre jeu pour 2006 ke stažení. Si besoin est, je peux demander à [X] de vous les expédier a nouveau.“

[2] Komise tuto zprávu připojila ke svému stanovisku a veřejná ochránkyně práv ji předala stěžovateli k vyjádření.

[3] Dne 5. listopadu 2010 položil veřejný ochránce práv Komisi tyto otázky: "(1) S ohledem na dopis stěžovatele Komisi ze dne 19. dubna 2006, mohla by Komise ve svém stanovisku vysvětlit, že "ze smluvního hlediska byl [stěžovatel] součástí projektu ECOST od 1. ledna 2005 do 30. září 2006"? Bylo by užitečné, kdyby Komise v odpovědi na výše uvedené poskytla veřejnému ochránci práv úplné znění [smlouvy] a vysvětlila zejména svůj výklad článku 4 této smlouvy. (2) Stěžovatel ve svém vyjádření uvedl, že se o obsahu dopisu Komise ze dne 27. listopadu 2007 adresovaného [koordinátorovi] dozvěděl až v rámci šetření veřejného ochránce práv. Zvážila by Komise přijetí návrhu stěžovatele, který předložila ve svých připomínkách, na předložení přehledu o jeho účasti na projektu ECOST? Pokud ano, byla by Komise po obdržení výše uvedeného přehledu připravena urovnat stížnost tím, že upustí od vymáhání částky 6 509,91 EUR ze své žádosti o úhradu zaslané stěžovateli?“

[4] Ve své odpovědi na žádost veřejného ochránce práv o další informace Komise uvedla, že „[p]lné znění smlouvy č. 003711 ECOST (příloha 2) je přiloženo tak, jak bylo požadováno.“Verze poskytnutá Komisí však stále neobsahovala „ustanovení uvedená v článcích II.7, II.9, II.10, II.11, II.29, II.30, II.31 a části C přílohy II [která] se použijí i po konečném datu provedení, jakož i veškerá ustanovení v příloze III, která výslovně uvádějí, že se použijí i po konečném datu provedení“, jak je uvedeno v čl. 4 odst. 2 smlouvy. Podle čl. 14 odst. 1 smlouvy, nadepsaného „Přílohy, které jsou nedílnou součástí této smlouvy“, „[t]yto přílohy tvoří [...] nedílnou součást [smlouvy]: Příloha I – Popis prací, příloha II – Obecné podmínky, příloha III – Zvláštní ustanovení týkající se konkrétního cíleného projektu, příloha IV – Formulář A – souhlas dodavatelů s přistoupením ke smlouvě, příloha V – Formulář B – přistoupení nových právních subjektů ke smlouvě...„Znění smlouvy poskytnuté Komisí neobsahovalo žádné přílohy.

[5] Článek 4 smlouvy, nadepsaný "Vstup smlouvy v platnost a doba trvání projektu", stanoví: „1. Tato smlouva vstupuje v platnost dnem podpisu koordinátorem a Komisí. 2. Doba trvání projektu je 48 měsíců od 1. ledna 2005 (dále jen "datum zahájení"). Tato smlouva bude uzavřena, jakmile budou splněna práva a povinnosti všech smluvních stran. Fáze provádění a platby týkající se projektu musí být dokončeny do konečného data provedení smlouvy. Ustanovení článku II.7, II.9, II.10, II.11, II.29, II.30, II.31 a části C přílohy II se použijí i po konečném datu provedení, jakož i veškerá ustanovení přílohy III, která výslovně stanoví, že se použijí i po konečném datu provedení.“

[6] Článek 3 smlouvy, nadepsaný "Vývoj konsorcia", stanoví, že "konsorcium může být rozšířeno o další právnické osoby... Má se za to, že Komise přijala tento právní subjekt jako dodavatele v konsorciu, pokud nevznese námitky do šesti týdnů... Každý nový dodavatel [...] přebírá práva a povinnosti dodavatelů, jak jsou stanoveny ve smlouvě, s účinkem ode dne jejich přistoupení ke smlouvě [...]“

[7] Článek 3 smlouvy, nadepsaný "Vývoj konsorcia", stanoví, že "[C]traktory opouštějící konsorcium jsou vázáni ustanoveními smlouvy týkajícími se podmínek platných pro ukončení jejich účasti."

[8] "S ohledem na dopis stěžovatele Komisi ze dne 19. dubna 2006 [kde stěžovatel odstoupil od projektu ECOST], mohla by Komise ve svém stanovisku vysvětlit tvrzení, že "ze smluvního hlediska byl [stěžovatel] součástí projektu ECOST od 1. ledna 2005 do 30. září 2006"? Bylo by užitečné, kdyby Komise v odpovědi na výše uvedené poskytla veřejnému ochránci práv úplné znění smlouvy č. 003711 a vysvětlila zejména svůj výklad článku 4 uvedené smlouvy.“

[9] "První otázka se týká vysvětlení rozdílu mezi datem zahájení projektu a datem vstupu smlouvy v platnost."

[10] "V odpovědi na první otázku bylo v čl. 4 odst. 1 smlouvy upřesněno, že dnem vstupu smlouvy v platnost je den jejího podpisu koordinátorem a Komisí; dnem vstupu smlouvy ECOST v platnost byl 6. červenec 2005. V čl. 4 odst. 2 byla naproti tomu uvedena doba trvání a datum zahájení projektu. Datum zahájení se může lišit od data vstupu smlouvy v platnost. V případě ECOST byl datem zahájení projektu 1. leden 2005. Datum zahájení projektu určuje datum, kdy dodavatelé začnou provádět úkoly a činnosti vymezené ve smlouvě. Obvyklým pravidlem je, že dodavatelé začnou provádět práce po vstupu smlouvy v platnost; tím, že umožňuje datum zahájení před datem vstupu smlouvy v platnost, však smlouva stanoví, že práce mohou být provedeny před tímto datem. Datum zahájení určuje datum, od kterého jsou náklady způsobilé podle článku II.19 smlouvy...“

[11] Dopis Komise koordinátorovi ze dne 27. listopadu 2007 obsahoval tato prohlášení: „[p]okud jde o [váš dopis s žádostí o změnu ze dne 1. listopadu 2007], sdělujeme Vám, že Komise souhlasí s Vaší žádostí o změnu smlouvy takto:... [Katholieke Universiteit Leuven] se doplňuje jako zhotovitel s účinností od [01.10.2006][...] Účast [stěžovatele] se ukončuje ode dne [01.10.2006]...“

[12] Dopis Komise koordinátorovi ze dne 27. listopadu 2007 obsahoval tato prohlášení: „Smlouva proto, jak víte, vyžaduje, aby výše uvedený dodavatel předložil Komisi do 45 dnů ode dne ukončení účasti zprávy a výstupy uvedené v článku II.7 smlouvy, které se týkají provedených prací a nákladů vzniklých do dne ukončení účasti. Neobdrží-li Komise tyto dokumenty ve lhůtě, může rozhodnout, že nezohlední žádné další žádosti o proplacení nákladů nebo nákladů nebo že neprovede žádnou další úhradu a případně požádá o proplacení jakéhokoli předběžného financování...“Komise k tomuto dopisu připojila své stanovisko veřejnému ochránci práv, které předala stěžovateli k vyjádření.

[13] V původním francouzském znění: „[u] n document de synthèse qui reprendrait de façon structurée l'ensemble de notre participation et qui constituerait un document de clôture... Une telle solution semble équilibrée étant donné que les différents rapports de travail ont déjà été rédigés ultérieurement par l'équipe remplaçante...“

Co si myslíte o tomto automatickém překladu? Sdělte nám svůj názor.