Článek I. Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Tato stížnost se týká přístupu k dokumentům týkajícím se korespondence mezi Evropskou komisí, některými členskými státy EU a orgány Spojených států (USA) o důsledcích amerického zákona o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely (FATCA). Stížnost podala poslankyně Evropského parlamentu Sophie In 't Veldová.

2. FATCA byla podepsána do federálního zákona USA v březnu 2010 [1]. Cílem zákona FATCA je předcházet přeshraničním daňovým únikům fyzických a právnických osob, které jsou státními příslušníky USA. FATCA vyžaduje, aby finanční instituce (dále jen "FFI") mimo USA informovaly US Internal Revenue Service o svých klientech, kteří spadají do oblasti působnosti FATCA. Vzhledem k obavám, že FATCA pravděpodobně způsobí značné obtíže finančním institucím EU kvůli vysokým nákladům na dodržování předpisů a riziku porušení právních předpisů členských států (zejména v oblasti ochrany údajů), zahájila Komise spolu s pěti členskými státy [2] v roce 2011 dialog s ministerstvem financí USA.

3. V této souvislosti podal stěžovatel dne 30. března 2012 první žádost podle nařízení č. 1049/2001 [3], aby obdržel kopii "všech dokumentů, které má Komise v držení a které se týkají korespondence a rozhovorů mezi Komisí, členskými státy EU a orgány USA o důsledcích dohody FATCA, a zejména o "vládních"řešeních.

4. Ve své odpovědi ze dne 22. května 2012 Komise identifikovala 15 dokumentů [4]. Komise poskytla plný přístup k dokumentům č. 4 a 5 a odepřela přístup ke zbývajícím dokumentům z důvodu, že se na ně vztahují výjimky stanovené v článku 4 nařízení č. 1049/2001 [5].

5. Komise konkrétně odepřela přístup k dokumentům 1, 2, 3 a 6 z důvodu i) výjimky týkající se ochrany veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy, v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážkou nařízení č. 1049/2001, ii) výjimky týkající se ochrany veřejného zájmu, pokud jde o finanční, měnovou nebo hospodářskou politiku Unie nebo členského státu, v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) čtvrtou odrážkou nařízení č. 1049/2001 a iii) výjimky týkající se ochrany rozhodovacího procesu Komise v souladu s čl. 4 odst. 3 prvním pododstavcem nařízení č. 1049/2001. Komise odepřela přístup k dokumentům 7, 8, 9, 10 a 15 z důvodu čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky a k dokumentům 11, 12, 13 a 14 z důvodu i) čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky a ii) čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce. Komise uvedla, že nelze poskytnout ani částečný přístup.

6. Ve své potvrzující žádosti ze dne 7. června 2012 stěžovatelka zpochybnila výklad Komise týkající se čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky, který Komise použila na všechny nezpřístupněné dokumenty, čl. 4 odst. 1 písm. a) čtvrté odrážky ve vztahu k dokumentům 1, 2, 3 a 6, a tvrdila, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění dokumentů, na které Komise použila čl. 4 odst. 3 první větu nařízení č. 1049/2001.

7. Dne 28. června 2012 Komise potvrdila přijetí potvrzující žádosti a informovala ji, že pokud jde o dokumenty 1 až 3 a 6 až 13, nebyla schopna dodržet lhůtu, kterou nyní prodloužila o 15 pracovních dnů. Komise uvedla, že dokument 14 obsahuje e-mailovou korespondenci mezi Komisí a členy pracovní skupiny zřízené podle článku 29 [6], a pokud jde o dokument 15, uvedla, že identifikované e-maily patří do těchto skupin zpráv: a) sdělení mezi Komisí a členskými státy bez zapojení USA a OECD, b) sdělení mezi Komisí a orgány USA, do nichž byly v některých případech zapojeny i členské státy a/nebo OECD, a c) sdělení mezi členskými státy a orgány USA, do nichž byla Komise pouze pro informaci zkopírována. Komise uvedla, že e-maily uvedené v původní odpovědi v dokumentech 14 a 15 činily v této fázi více než tisíc stran, a tvrdila, že vzhledem k technické povaze dokumentů, jakož i nadcházející letní přestávce nemohly být jejich posouzení a interní konzultace dokončeny před uplynutím lhůty. Z těchto důvodů Komise stěžovateli navrhla hledat spravedlivé řešení v souladu s čl. 6 odst. 3 nařízení č. 1049/2001, například vyloučením těch e-mailů, které odkazují na informace totožné s obsahem dokumentů 1 až 13 nebo tyto informace obsahují. Podpůrně Komise požádala stěžovatelku, aby souhlasila s tím, že vyřízení její žádosti bude trvat déle než lhůty stanovené v nařízení č. 1049/2001 a že jí budou v průběhu analýzy zaslány po sobě jdoucí soubory dokumentů.

8. E-maily ze dne 16. a 17. července 2012 stěžovatelka odmítla návrh Komise na zúžení rozsahu své žádosti týkající se dokumentů 14 a 15.

9. Dne 2. srpna 2012 Komise informovala stěžovatele, že dokumenty 14 a 15 obsahují více než 200 a 4 000 e-mailů. Komise uvedla, že dokumenty musí být přezkoumány za účelem výběru dokumentů souvisejících s předmětem její žádosti. Vzhledem k tomu, že mnoho zpráv pochází od třetích stran (orgánů členských států, USA a OECD), musela je Komise před rozhodnutím o zpřístupnění konzultovat. Poté, co Komise provedla podrobnou analýzu žádosti stěžovatele s ohledem na rozsudek Tribunálu ve věci VKI [7], odhadla, že provedení úplného a individuálního posouzení každého příslušného e-mailu s cílem určit, zda se použije výjimka stanovená v článku 4 nařízení č. 1049/2001, by představovalo pracovní zátěž jednoho člověka za rok. To by podle Komise znamenalo velmi značnou administrativní zátěž, která by paralyzovala práci útvaru Komise, který vyřizuje žádost stěžovatele. Komise se proto domnívala, že žádost stěžovatele je nepřiměřená.

10. Komise dále uvedla, že Tribunál uznal, že aby se předešlo situacím, kdy žadatel podá žádost "týkající se zjevně nepřiměřeného počtu dokumentů, možná z triviálních důvodů [...] „je třeba prokázat zájem stěžovatele. V tomto ohledu Komise vyzvala stěžovatelku, aby upřesnila svůj zájem na získání požadovaných dokumentů, a vyzvala ji, aby zúžila rozsah své žádosti v souladu s čl. 6 odst. 2 a 3 nařízení č. 1049/2001. Komise informovala stěžovatele, že podle prováděcích pravidel Komise k nařízení č. 1049/2001 „lhůta pro odpověď na [její] potvrzující žádost počíná běžet až ode dne, kdy Komise obdrží doplňující informace [...], které jí umožní zpracovat [její] žádost“.

11. Dne 28. srpna 2012 přijala Komise rozhodnutí o potvrzující žádosti stěžovatele týkající se dokumentů 1 až 3 a 6 až 13 (dále jen „rozhodnutí Komise ze dne 28. srpna 2012“). V tomto rozhodnutí Komise poskytla částečný přístup k dokumentům 1, 2, 3, 6, 7 písm. a) až c) a k), 8, 10 a 11. Komise odepřela přístup k dokumentům 7(d - j) a (l) a k dokumentům 12 a 13 v plném rozsahu. Komise si vyhradila stanovisko k dokumentu č. 9, neboť pochází od orgánů USA, které musely být konzultovány ohledně možného zpřístupnění na základě čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001.

12. Po poskytnutí podrobných informací o kontextu a obsahu nezveřejněných dokumentů nebo jejich částí v dokumentech 1 až 3 a 6 až 13 Komise vysvětlila, proč by podle jejího názoru zpřístupnění těchto dokumentů mohlo ohrozit veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní vztahy, podle čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001.

13. Konkrétně v souvislosti s dokumenty 1, 2, 3 a 6 Komise tvrdila, že obsahují podstatné a podrobné informace o (tehdy probíhajících) jednáních mezi Komisí a členskými státy na jedné straně a orgány USA na straně druhé, pokud jde o důsledky dohody FATCA pro občany a společnosti EU, jakož i o interakci dohody FATCA s právními předpisy EU a členských států.

14. Pokud jde o dokumenty 7a) až 7l), Komise tvrdila, že tyto dokumenty jsou interními zprávami ze zasedání, které obsahují vyčerpávající informace o diskusi a postojích a výměně názorů v rámci Komise, s členskými státy, USA a OECD a v některých případech s finančními zprostředkovateli, pokud jde o důsledky zákona FATCA. Kromě toho tyto dokumenty informují o zásadních námitkách některých členských států, jakož i o možných projednávaných řešeních. Komise poukázala na to, že zápisy ze schůzek byly Komisí připraveny pro interní použití, aniž by s nimi konzultovala ostatní účastníky nebo ověřovala jejich obsah, a mohly by tedy zkreslovat jejich stanoviska. Tyto dokumenty rovněž odhalují postoje členských států, USA a Komise a možné strategie Komise a zúčastněných členských států.

15. Pokud jde o dokument č. 10, Komise tvrdila, že obsahuje oficiální korespondenci mezi Komisí a ministerstvem financí USA o technických záležitostech v oblasti ochrany osobních údajů.

16. Pokud jde o dokumenty 11, 12 a 13, Komise tvrdila, že tyto dokumenty odrážejí názory orgánů členských států pro ochranu údajů a zaznamenávají jednání, která proběhla v rámci zasedání pracovní skupiny zřízené podle článku 29 o interakci mezi FATCA a směrnicí EU 95/46. Požadované dokumenty odrážejí názory Komise na stanoviska a argumenty, které si členské státy vyměnily, a obsahují odkazy na aktuální stav jednání s USA o dohodě FATCA, jakož i otázky, připomínky a poznámky účastníků v tomto ohledu.

17. V souvislosti se všemi výše uvedenými dokumenty Komise tvrdila, že zpřístupnění zatajených částí těchto dokumentů by mělo nepříznivý dopad na atmosféru vzájemné důvěry a snížilo by vyhlídky na pozitivní výsledek probíhajících jednání. Kromě toho by to zpochybnilo důvěru, že Komise, která je v tomto případě pozorovatelem, respektuje důvěrnost spojenou s mezinárodními daňovými jednáními. Kromě toho Komise tvrdila, že zveřejnění by odhalilo předběžné názory a návrhy vyjádřené v raných fázích jednání, která by měla probíhat v atmosféře vzájemné důvěry v důvěrné zacházení s výměnami ze strany všech účastníků. Komise zdůraznila, že nutnost zachovat tuto situaci bude trvat až do ukončení jednání. Komise dále tvrdila, že nezveřejněné dokumenty nebo jejich části obsahují stanoviska Komise a postoje členských států, včetně cílů a strategií pro jednání, jakož i stanoviska a posouzení týkající se Spojených států, jejichž zveřejnění by narušilo probíhající jednání a poškodilo vztahy EU i členských států s dotčenou třetí zemí.

18. Komise dále uvedla, že nezveřejněné části dokumentů 7 písm. a) až f), i), k) až l), 8 a 10 obsahují osobní údaje, k nimž byl odepřen přístup na základě výjimky týkající se ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001.

19. Dne 21. září 2012 stěžovatelka odpověděla na výzvu Komise ze dne 2. srpna 2012, aby žádost týkající se dokumentů 14 a 15 zúžila, a tvrdila, že její zájem na získání dokumentů je jasně uveden v její potvrzující žádosti ze dne 7. června 2012 a že její žádost nemůže být kvalifikována jako „nepřiměřená“, pokud si nemohla být vědoma počtu požadovaných dokumentů v době, kdy ji podala. Stěžovatelka tvrdila, že by nebylo možné její žádost zúžit, pokud není obeznámena s obsahem požadovaných dokumentů.

20. Pokud jde o skutečnost, že se Komise odvolává na výjimku stanovenou v čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážce, stěžovatel tvrdil, že požadované dokumenty se netýkají mezinárodních jednání a že FATCA se netýká mezinárodní dohody, ale pouze výměny informací. Podle názoru stěžovatele se nezdá být platný argument, že zpřístupnění dokumentů by mohlo být škodlivé pro mezinárodní jednání, a tudíž pro veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní vztahy.

21. Dne 22. listopadu 2012 Komise odpověděla na potvrzující žádost stěžovatele týkající se dokumentu 9 a odepřela mu přístup z důvodu výjimky týkající se ochrany veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy mezi Komisí a USA podle čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001.

22. V návaznosti na upomínku Komisi týkající se její dosud nevyřízené žádosti o dokumenty č. 14 a 15 stěžovatelka dne 13. června 2013 požádala Komisi, aby jí do konce června poskytla přístup k dokumentům č. 14 a 15.

23. Ve své odpovědi ze dne 19. července 2013 Komise informovala stěžovatele o vývoji v souvislosti s FATCA. Komise uvedla, že zahájila jednání s orgány USA s cílem pokusit se nalézt alternativní řešení k FATCA. Komise dále uvedla, že poskytla Spojeným státům fórum pro prezentaci FATCA členským státům EU. Informovala však stěžovatele, že Komise již není zapojena do diskusí s orgány USA vzhledem k tomu, že USA rozhodly o dvoustranných řešeních a zahájily jednání s jednotlivými členskými státy, s výjimkou Komise [8].

24. Pokud jde o podstatu žádosti stěžovatele o přístup k dokumentům č. 14 a 15, Komise podrobně popsala kroky, které podnikla, a tvrdila, že požadované dokumenty obsahují nejen nejméně 4 000 e-mailů, ale také značný počet příloh. Komise poukázala na to, že z počátečního prověření a posouzení omezeného vzorku požadovaných dokumentů vyplynulo, že většinu, ne-li celý jejich obsah nelze zpřístupnit, neboť zpřístupnění by bylo zakázáno podle článku 4 nařízení č. 1049/2001, zejména výjimek týkajících se i) ochrany veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy, a ii) soukromí a osobnosti osob, jejichž osobní údaje jsou v požadovaných dokumentech uvedeny. Komise dále tvrdila, že podstatná část obsahu požadovaných dokumentů se týká spíše praktických opatření než podstaty předmětu, a proto by stěžovateli příliš nepomohla.

25. Komise vyjádřila politování nad tím, že se stěžovatelkou nebylo možné dosáhnout dohody o řešení, které by uvedlo v soulad její zájem o přístup k těmto dokumentům a značné množství práce spojené s jejich analýzou. Komise však zopakovala, že pokud by rozsah žádosti stěžovatele nebyl podstatně zúžen a vyřizování žádosti by bylo rozloženo na delší období, zpracování dokumentů by "porušovalo zásadu řádné správy tím, že by ukládalo administrativní zátěž, která by byla nepřiměřená užitečnému účinku odpovědi na žádost [stěžovatele]". Komise tvrdila, že by bylo v duchu čl. 6 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 uspořádat schůzku mezi stěžovatelem, generálním tajemníkem Komise a vyššími úředníky Generálního ředitelství Komise pro daně a celní unii (dále jen „GŘ TAXUD“), kteří se podíleli na zpracování spisu a kteří by mohli odpovědět na otázky stěžovatele, poskytnout kontext a souvislosti a lepší přehled o této záležitosti. Komise tvrdila, že by to mohlo lépe sloužit jejímu oprávněnému zájmu na tom, aby byla informována o předmětu své žádosti o přístup. Podle Komise by jí to potenciálně mohlo poskytnout dostatečný vhled, aby svou žádost zúžila.

26. Podpůrně Komise navrhla postup, který by zúžil rozsah žádosti stěžovatele a rozložil proces jeho přezkumu. Komise přitom rozdělila dotčené dokumenty do následujících kategorií: a) veškerou korespondenci a dokumenty v rozsahu původní žádosti, které pocházejí od Komise a jsou určeny orgánům USA; a b) veškerou korespondenci a dokumenty v rámci původní žádosti Komise adresované třetím stranám, které se konkrétně týkají předmětu ochrany osobních údajů. Pokud jde o korespondenci orgánů USA Komisi a korespondenci třetích stran týkající se ochrany osobních údajů, Komise navrhla zpracovat i tyto dokumenty, s výhradou souhlasu orgánů USA a příslušných třetích stran. Komise poskytla odhad čtyř měsíců pro kategorie zpracování a) a b) od okamžiku, kdy obdrží souhlas stěžovatele. Pokud by stěžovatelka trvala na své široké žádosti, Komise tvrdila, že by musela prověřování rozložit na delší dobu a počítat s tím, že každý měsíc bude zpracováno 50 dokumentů. Komise požádala stěžovatelku, aby uvedla, zda bude souhlasit buď se schůzkou, nebo s rozloženým posouzením její žádosti. Komise uvedla, že pokud by stěžovatel mohl souhlasit s kterýmkoli z řešení, přistoupí k vyřízení zbývající části žádosti stěžovatele.

27. Stěžovatelka, nespokojená s návrhem Komise, informovala dne 19. července 2013 Komisi, že trvá na své žádosti, a téhož dne podala tuto stížnost evropskému veřejnému ochránci práv.

Článek II. Šetření

28. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření stížnosti a identifikovala následující tvrzení a tvrzení:

1) Komise nevyřídila žádost stěžovatele o přístup veřejnosti k dokumentům v souladu s platnými procesními pravidly.

Na podporu svého prvního tvrzení stěžovatelka tvrdila, že pokud jde o dokumenty 14 a 15, Komise nerozhodla o její žádosti o přístup, a překročila proto přiměřené lhůty pro odpověď, čímž porušila nařízení 1049/2001 a článek 17 Evropského kodexu řádné správní praxe (dále jen „ECGAB“).

2) V rozporu s hmotněprávními pravidly zakotvenými v nařízení č. 1049/2001 Komise neposkytla veřejnosti úplný přístup k požadovaným dokumentům.

Na podporu svého druhého tvrzení stěžovatelka tvrdila, že pokud jde o dokumenty 1 až 3 a 6 až 13, Komise v rozsahu, v němž tyto dokumenty nebo jejich části nebyly zpřístupněny, neodůvodnila použití výjimky uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážce.

3) Komise by měla bez dalšího odkladu přezkoumat žádost stěžovatele o přístup k dokumentům 14 a 15.

4) Komise by měla poskytnout veřejnosti přístup k požadovaným dokumentům.

29. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv stanovisko Komise ke stížnosti. Její útvary rovněž provedly kontrolu spisu Komise týkajícího se tohoto případu a zaslaly Komisi a stěžovateli zprávu o kontrole dokumentů. Stěžovatelka neuvedla žádné další připomínky ke stanovisku Komise ani ke zprávě o inspekci, ale zopakovala svou žádost o plný přístup k požadovaným dokumentům. Návrhy doporučení veřejné ochránkyně práv zohledňují argumenty a stanoviska předložená stranami.

Článek III.  Tvrzení, že Komise nevyřídila žádost stěžovatele o přístup veřejnosti k dokumentům 14 a 15 v souladu s platnými procesními pravidly a souvisejícím tvrzením

a) Nahlížení do dokumentů

30. Útvary veřejného ochránce práv provedly kontrolu dokumentů, na něž se vztahuje žádost stěžovatele o přístup. Výsledky kontroly, které byly stranám podrobně oznámeny, jsou shrnuty níže.

31. Pokud jde o dokumenty 14 a 15, spis Komise byl rozdělen do pěti složek, z nichž každá obsahovala e-mailovou korespondenci příslušných úředníků Komise zapojených do spisu FATCA takto:

1) Úřední složka 1 obsahovala 1 372 e-mailů a jejich příloh.

2) Složka Official 2 obsahovala 1 522 e-mailů a jejich příloh.

3) Složka Official 3 obsahovala 2 012 e-mailů a jejich příloh.

4) Složka Official 4 obsahovala 78 e-mailů.

5) Složka Official 5 obsahovala 692 e-mailů a jejich příloh.

32. Zástupci veřejného ochránce práv přezkoumali e-maily a přílohy obsažené v dokumentech 14 a 15. Kontrola dokumentů byla rozložena do tří dnů a trvala celkem 7,5 pracovní doby. Více než polovina kontrolovaných e-mailů obsahovala přílohy, které se obvykle pohybovaly od 1 do 3 příloh a příležitostně až do 19. Došlo k podstatnému překrývání, protože v mnoha případech byli stejní úředníci zapojeni do stejných e-mailových výměn a diskusí, což vedlo k tomu, že stejný e-mail byl alespoň jednou uložen do složky každého úředníka. Překrývání bylo větší, pokud jde o přiložené dokumenty, protože některé dokumenty (např. podkladový dokument o FATCA nebo „obranné dokumenty“ GŘ TAXUD o FATCA) byly mnohokrát uvedeny z důvodu skutečnosti, že byly zaslány různým útvarům interně, orgánům USA a třetím stranám. Chronologicky se e-maily a přílohy datují zhruba od poloviny roku 2010 do poloviny roku 2012.

33. Pokud jde o obsah kontrolovaných e-mailů a jejich příloh, spadaly do těchto širokých kategorií:

E-maily:

A) výměny e-mailů mezi úředníky GŘ TAXUD o FATCA, jako jsou například e-maily v rámci přípravy na zasedání skupiny pro daňovou politiku;

B) Výměny e-mailů mezi úředníky GŘ TAXUD a třetími stranami, jako jsou například e-maily týkající se praktických opatření pro setkání se zúčastněnými stranami, členskými státy a třetími stranami.

Přílohy:

C) dokumenty (např. podkladový dokument o FATCA, dokument o důsledcích FATCA pro finanční instituce EU, dokument týkající se otázek ochrany údajů), návrhy brífinků (např. „obranné dokumenty“ GŘ TAXUD o FATCA) a zápisy ze zasedání (např. zápisy ze zasedání TPG);

d) Příspěvky třetích stran na FATCA. Například příspěvky profesních sdružení, členských států nebo jiných zúčastněných stran (např. postoj Spojeného království a Švýcarska k dohodě FATCA).

b) Stanovisko Komise

34. Komise ve svém stanovisku nastínila svou komunikaci se stěžovatelem (shrnutou výše v bodech 4-26) a uvedla, že s cílem řešit obavy stěžovatele jí poskytla informace o (omezené) úloze Komise v diskusích o dohodě FATCA. Komise potvrdila, že zahájila jednání se Spojenými státy s cílem pokusit se nalézt alternativní řešení k dohodě FATCA a že rovněž poskytla Spojeným státům fórum pro prezentaci dohody FATCA členským státům EU. Dále však objasnila, že Komise se již nezabývá jednáními s orgány USA o dohodě FATCA. Po dalších jednáních s pěti členskými státy, do nichž nebyla zapojena Komise, přešly Spojené státy k dvoustranným řešením s členskými státy.

35. V souvislosti s tímto vývojem Komise uvedla, že stěžovatelka dopisem ze dne 19. července 2013 nepřijala svůj návrh na zúžení rozsahu své původní žádosti o přístup k dokumentům. Komise trvala na tom, že mnohokrát vysvětlila, proč bude potřebovat více času na zpracování dokumentů 14 a 15. V důsledku toho stěžovatelce navrhla a) zúžit její žádost, b) setkat se se zúčastněnými úředníky Komise s cílem projednat spravedlivé řešení nebo přijmout přiměřený přístup a c) dohodnout se na harmonogramu zpracování dokumentů 14 a 15. Současně Komise tím, že informovala žalobkyni v průběhu celého tohoto procesu, tvrdila, že jednala co nejsvědomitěji, s přihlédnutím ke složitosti a počtu dokumentů, které jsou předmětem žádosti stěžovatele, rozmanitosti jejich autorů a omezením zdrojů, které má Komise k dispozici pro vyřizování žádostí o přístup.

36. Komise měla za to, že stěžovatelka tím, že opakovaně odmítla zúžit svou žádost nebo s Komisí projednat spravedlivé řešení, přispěla k tomu, že její žádost o přístup byla vyřízena déle, než bylo nezbytné. V tomto ohledu Komise uvedla, že vzhledem k počtu a složitosti požadovaných dokumentů a rozmanitosti jejich autorů by rychlejší zpracování dokumentů 14 a 15 bylo na úkor zpracování ostatních částí žádosti stěžovatele, žádostí o přístup od jiných žadatelů a hlavní činnosti Komise. Podle názoru Komise by proto takové zacházení nebylo v souladu se zásadou řádné správy.

37. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, Komise tvrdila, že se neustále snaží vyřídit žádost stěžovatele o přístup k dokumentům 14 a 15 v co nejkratších lhůtách. Rychlost, s jakou může dokončit své posouzení, však závisí také na ochotě stěžovatele poradit se s Komisí podle čl. 6 odst. 2 a 3 nařízení č. 1049/2001, vyjasnit a/nebo zúžit rozsah své žádosti nebo se dohodnout na jiném spravedlivém řešení. V tomto ohledu Komise uvedla, že žadateli předložila několik nabídek. Je i nadále ochotna dohodnout se na spravedlivém řešení, pokud by stěžovatelka v tomto ohledu změnila své stanovisko.

Oddíl 3.02 Posouzení veřejného ochránce práv vedoucí k návrhu doporučení

39. Při posuzování tvrzení stěžovatele, že Komise nedodržela platná procesní pravidla, je třeba mít na paměti, že nařízení č. 1049/2001 obsahuje zvláštní pravidla, která se použijí při vyřizování žádostí o přístup k „velmi velkému počtu dokumentů“. Tato pravidla umožňují orgánům EU odchýlit se za výjimečných okolností od běžně použitelných pravidel a stanoví a) možnost v souladu s čl. 6 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 „neformálně konzultovat žadatele s cílem nalézt spravedlivé řešení“a b) možnost v souladu s čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 prodloužit obecně použitelnou lhůtu 15 pracovních dnů na odpověď na potvrzující žádost o dalších 15 pracovních dnů.

40. V tomto případě Komise tvrdila, že lhůta pro odpověď na potvrzující žádost stěžovatelky byla pozastavena během doby, kdy se stěžovatelka snažila dospět ke spravedlivému řešení, pokud jde o zúžení rozsahu její žádosti ve vztahu k dokumentům 14 a 15. Komise ve skutečnosti pozastavila lhůtu pro odpověď na potvrzující žádost stěžovatele a podmínila tuto odpověď nalezením spravedlivého řešení. Komise tak spojila tyto dvě procesní možnosti.

41. Veřejný ochránce práv však poukazuje na to, že Komise je povinna při jednáních se stěžovatelem dodržovat přísnou lhůtu stanovenou v čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 s cílem nalézt spravedlivé řešení v souladu s čl. 6 odst. 3 [9].

42. K této konkrétní otázce Tribunál rozhodl [10] a Soudní dvůr Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr") v průběhu šetření veřejné ochránkyně práv týkajícího se této stížnosti [11] potvrdil, že nařízení č. 1049/2001 neumožňuje odchýlit se od lhůt. SDEU rozhodl, že tyto lhůty jsou určující, pokud jde o průběh řízení o přístupu k dokumentům v držení orgánů, a že cílem těchto lhůt je dosáhnout rychlého a jednoduchého vyřízení žádostí o přístup k dokumentům [12]. Možnost spravedlivého řešení podle čl. 6 odst. 3 se proto může týkat pouze obsahu nebo počtu požadovaných dokumentů [13]. 

43. SDEU dále uvedl, že „[k]lobální zjištění nemůže být zpochybněno argumentem Komise týkajícím se možnosti orgánů sladit zájmy žadatele o přístup k dokumentům, které mají k dispozici, se zájmem řádné správy. Je pravda [...], že ze zásady proporcionality vyplývá, že orgány mohou zejména v případech, kdy by objem dokumentů, k nimž je požadován přístup nebo v nichž by počet pasáží, které mají být sankcionovány, představoval nepřiměřenou administrativní zátěž, vyvážit zájem žadatele o přístup a pracovní zátěž vyplývající ze zpracování žádosti o přístup za účelem ochrany zájmů řádné správy. Orgán tak může za výjimečných okolností odepřít přístup k určitým dokumentům z důvodu, že pracovní zátěž spojená s jejich zpřístupněním by byla nepřiměřená ve vztahu k cílům stanoveným v žádosti o přístup k těmto dokumentům. Dovolávání se zásady proporcionality však nemůže umožnit změnu lhůt stanovených nařízením č. 1049/2001, aniž by došlo k právní nejistotě“[14].

44. Je zřejmé, že důraz, který Soudní dvůr klade na potřebu právní jistoty, má v této souvislosti chránit postavení žalobců.  Tento přístup zejména zajišťuje, aby žádné pozastavení lhůty stanovené v čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 neohrozilo opravné prostředky, které mají žadatelé k dispozici, konkrétně zahájení soudního řízení nebo podání stížnosti veřejnému ochránci práv. Tato nápravná opatření nesmí být pozastavena ani podmíněna úsilím Komise o nalezení spravedlivého řešení. To však bylo důsledkem toho, co Komise v projednávané věci – nesprávně – učinila.

45. Pokud jde o návrhy Komise na spravedlivé řešení v tomto případě, je třeba poznamenat, že aby byl pokus o spravedlivé řešení věrohodný, musí být v souladu se zásadou proporcionality vhodný a nezbytný k dosažení sledovaných cílů [15], tj. cíle dosáhnout spravedlivého řešení při současné ochraně zásady co nejširšího přístupu k dokumentům. Návrhy na spravedlivé řešení by proto měly být vhodné a přiměřené v tom smyslu, že by měly žadateli dobře porozumět dokumentům, jichž se žádost týká, a umožnit mu tak návrh přijmout.

46. Je zřejmé, že Komise předložila stěžovateli následující návrhy týkající se dokumentů 14 a 15:

(I) vyloučit e-maily, které odkazují na informace totožné s obsahem dokumentů 1 až 3 a 6 až 13 nebo tyto informace obsahují (dopis Komise ze dne 28. června 2012);

II) akceptovat, že vyřízení žádosti stěžovatele bude trvat déle a že budou zaslány po sobě jdoucí šarže dokumentů (dopis Komise ze dne 28. června 2012);

III) uspořádat setkání generálního tajemníka Komise a GŘ TAXUD se stěžovatelkou s cílem poskytnout jí informace o souvislostech a souvislostech a lepší přehled o této záležitosti (dopis Komise ze dne 19. července 2013);

(IV) Pozastavit posouzení žádosti stěžovatele. Komise konkrétně odhadla dobu zpracování a) korespondence Komise adresované orgánům USA a b) korespondence Komise adresované třetím stranám, která se konkrétně týká ochrany osobních údajů, na čtyři měsíce od okamžiku, kdy obdrží souhlas stěžovatele. Pokud by stěžovatelka trvala na své široké žádosti, Komise by měla v úmyslu rozšířit prověřování na delší dobu a zpracovat 50 dokumentů měsíčně (dopis Komise ze dne 19. července 2013).

47. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí prohlášení stěžovatelky, zejména v jejím dopise ze dne 19. září 2012, že není dostatečně obeznámena s obsahem požadovaných dokumentů. Po zvážení snahy Komise o spravedlivé řešení a návrhů uvedených v předchozím odstavci se veřejná ochránkyně práv domnívá, že informace poskytnuté v těchto návrzích neposkytují stěžovatelce dostatečné pochopení obsahu požadovaných dokumentů, a tudíž skutečnou příležitost zúžit rozsah její žádosti.

48. Konkrétně bych požadoval velmi podrobné a pečlivé přezkoumání všech dokumentů, včetně dokumentů 14 a 15, aby se zjistilo, které "dokumenty obsahují stejné informace" jako dokumenty 1 až 3 a 6 až 13 žádosti stěžovatele a aby se zjistilo překrývání. To by mohlo celý proces ještě více zkomplikovat. Body II a IV naproti tomu neposkytují další smysluplné informace o obsahu požadovaných dokumentů, neboť se zaměřují na rozvržení posuzování žádosti stěžovatele.

49.  Pokud jde o bod III, setkání s generálním tajemníkem Komise a GŘ TAXUD mohlo být skutečně užitečné, aby stěžovatelce pomohlo zúžit rozsah její žádosti. Při předložení této nabídky však Komise měla jasně uvést, že se jedná o nabídku, kterou učiní každému žadateli v podobném případě, a že tato nabídka neodráží postavení žadatele jako poslance Evropského parlamentu. Komise však neobjasnila, že schůzka s generálním tajemníkem Komise a úředníky GŘ TAXUD byla nabídnuta spíše z důvodu povahy konkrétní žádosti než z důvodu totožnosti konkrétního žadatele. Za těchto okolností je pochopitelné, že stěžovatel měl tuto nabídku odmítnout.

50. Na základě výše uvedených skutečností se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise nevyužila všech možných/přiměřených prostředků k jednání se stěžovatelem při hledání spravedlivého řešení a že její návrhy nebyly vhodné k dosažení sledovaného cíle. Veřejný ochránce práv se domnívá, že návrhy Komise měly obsahovat přinejmenším mnohem podrobnější popis (kategorií) dokumentů, na něž se vztahuje žádost stěžovatele, pokud možno obsah a v ideálním případě odkazy na rejstřík dokumentů Komise [16]. Stěžovateli by tak byly poskytnuty dostatečné informace, aby mohl identifikovat dokumenty, které odpovídají jeho potřebám, a zaujmout tak k těmto návrhům postoj. 

51. Pokud jde o návrh na postupné přezkoumání požadovaných dokumentů, veřejná ochránkyně práv uznává, že Komise je oprávněně znepokojena dopadem, který mohlo mít rychlejší zpracování dokumentů 14 a 15 na vyřízení ostatních částí žádosti stěžovatele, jakož i na žádosti o přístup ostatních žadatelů. Je však třeba uvést, že pokud Komise předloží návrh spravedlivého řešení, nemůže se jednoduše zdržet vyřízení žádosti o přístup pouze z toho důvodu, že žalobkyně s tímto návrhem nesouhlasí.

52. S ohledem na výše uvedená zjištění v bodech 44, 50 a 51 dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že a) tím, že v příslušné lhůtě nepředložila vhodný/přiměřený návrh spravedlivého řešení, a b) tím, že posouzení potvrzující žádosti stěžovatele podmínila nalezením spravedlivého řešení bez přijetí dalších opatření, se Komise dopustila nesprávného úředního postupu.

53. Veřejný ochránce práv se však domnívá, že tento nesprávný úřední postup lze ještě napravit. Ačkoli hledání spravedlivého řešení nemá vliv na přísné lhůty stanovené v nařízení č. 1049/2001, uplynutí lhůty nezbavuje unijní orgán povinnosti pokračovat v hledání spravedlivého řešení s žadatelem ve věcech týkajících se velmi velkého počtu dokumentů. V tomto ohledu veřejný ochránce práv trvá na tom, že zásady řádné správy vyžadují, aby v zájmu posílení ochrany základního práva občanů na přístup k dokumentům orgán EU bez ohledu na uplynutí zákonné lhůty prozkoumal přiměřené způsoby, jak s žadatelem nalézt spravedlivé řešení, a případně přistoupil k individuálnímu posouzení požadovaných dokumentů.

54. V zájmu nápravy takto zjištěného nesprávného úředního postupu se veřejná ochránkyně práv domnívá, že by se Komise měla znovu pokusit o spravedlivé řešení žádosti stěžovatele o přístup k dokumentům 14 a 15. Komise by přitom měla stěžovatelce v souladu s výše uvedeným způsobem poskytnout dostatečné podrobnosti, které by jí umožnily zúžit její žádost, pokud si to přeje. V této souvislosti může být užitečné poukázat na to, že kontrola potvrdila prohlášení Komise uvedené v jejím dopise ze dne 19. července 2013, podle něhož se podstatná část požadovaných dokumentů týká praktických opatření, konkrétně výměny e-mailů mezi úředníky EU za účelem uspořádání času a místa zasedání. Tyto e-mailové výměny, které nesouvisejí s podstatou projednávaných otázek, by mohly být v návrhu Komise na spravedlivé řešení označeny v samostatné kategorii. Tento návrh by měl být předložen nejpozději do 15 pracovních dnů ode dne předložení tohoto návrhu doporučení. Pokud by však stěžovatel návrh Komise na spravedlivé řešení nepřijal, měla by Komise bez dalšího prodlení přistoupit k posouzení dotčených dokumentů. V takovém případě by bylo jednoznačně vhodné upřednostnit jiné dokumenty, než jsou výše uvedené dokumenty týkající se praktických opatření.

55. S ohledem na tyto úvahy předkládá veřejný ochránce práv v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv níže odpovídající návrh doporučení.

Článek IV. Tvrzení, že Komise v rozporu s hmotněprávními pravidly zakotvenými v nařízení č. 1049/2001 neposkytla veřejnosti plný přístup k dokumentům č. 1, 2, 3 a 6 až 13, jakož i související tvrzení

a) Nahlížení do dokumentů

56. Zástupci veřejného ochránce práv si vyžádali a obdrželi kopie úplných znění dokumentů 1, 2, 3 a 6 až 13.

b) Stanovisko Komise

57. Komise tvrdila, že pokud jde o dokumenty 1, 2, 3 a 6 až 13, přijala odůvodněné rozhodnutí o odepření přístupu na základě podrobného a věcného posouzení založeného na úzkém výkladu výjimek vymezených v článku 4 nařízení č. 1049/2001. Tvrdí přitom, že jednala plně v souladu s požadavky nařízení č. 1049/2001 a judikaturou Soudního dvora Evropské unie.

58. Konkrétně Komise ve svých potvrzujících rozhodnutích ze dne 28. srpna a 22. listopadu 2012 (shrnutých v bodech 12 až 19 a 22 výše) odkázala na své rozsáhlé odůvodnění, v němž vysvětlila, proč nemohl být přístup k dokumentům 1, 2, 3 a 6 až 13 poskytnut na základě výjimky týkající se ochrany veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy, zakotvené v čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážce nařízení č. 1049/2001. Komise se domnívá, že tím jednala plně v souladu s požadavky nařízení č. 1049/2001 a judikaturou. Komise proto tvrdila, že tvrzení stěžovatele, že Komise neodůvodnila použití dotčené výjimky, nelze přijmout.

Oddíl 4.02 Posouzení veřejného ochránce práv vedoucí k návrhu doporučení

59.  Některé výmazy provedené Komisí u dokumentů 1, 2, 3, 6, 7 písm. a) až c) a k), 10 a 11 a všechny výmazy v dokumentu 8 se týkají osobních údajů. Komise odůvodnila toto vypuštění ochranou soukromí a osobnosti jednotlivce v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001. Vzhledem k tomu, že stěžovatel si na tyto výmazy nestěžoval, následná analýza veřejného ochránce práv se této otázky netýká.

60.  Všechna zbývající vypuštění částečně zpřístupněných dokumentů, jakož i odepření přístupu k celým dokumentům, byla založena na výjimce týkající se ochrany veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy, podle čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001. Jedná se o povinnou výjimku, která není podmíněna testem „převažujícího veřejného zájmu“. Argument stěžovatele, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění dokumentů, proto není relevantní úvahou, neboť čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážka nařízení takové kritérium vyvážení veřejného zájmu nestanoví.

61. Analýza veřejného ochránce práv se proto zaměřuje na rozhodnutí Komise odepřít přístup k dokumentům 7 d) až 7 j), 7 l), 9, 12 a 13 a na její rozhodnutí poskytnout pouze částečný přístup k dokumentům 1 až 3, 6, 7 a), 7 b), 7 c), 7 k), 10 a 11 na základě výjimky týkající se ochrany veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy.

62.  Transparentnost je základním aspektem řádné demokratické správy věcí veřejných. Transparentnost umožňuje občanům kontrolovat činnost veřejných orgánů, hodnotit jejich výkonnost a volat je k odpovědnosti. Otevřenost a přístup veřejnosti k dokumentům jako takové tvoří zásadní součást institucionálního systému brzd a protivah, který zprostředkovává výkon veřejné moci a podporuje odpovědnost. Transparentnost rovněž usnadňuje účast občanů na veřejných činnostech tím, že zajišťuje přístup k informacím a prostředkům pro účast na procesu správy věcí veřejných, který se na ně vztahuje.

63. Právo na přístup k dokumentům v držení orgánů Unie je nejen důležitým aspektem transparentnosti, ale především základním právem občanů [17], které je zakotveno v právním řádu Unie nařízením č. 1049/2001 [18]. Právo veřejnosti na přístup k dokumentům však není absolutní; podléhá určitým omezením, která jsou založena na důvodech veřejného nebo soukromého zájmu [19]. Tato omezení jsou stanovena v článku 4 nařízení č. 1049/2001 [20]. S ohledem na cíle sledované nařízením č. 1049/2001, zejména na cíl zajistit co nejširší přístup k dokumentům v držení orgánů, musí být tyto výjimky vykládány restriktivně [21].

64. Při uplatňování těchto výjimek SDEU rozhodl, že pouhá skutečnost, že se dokument týká zájmu chráněného výjimkou z práva na přístup stanovenou v článku 4 nařízení č. 1049/2001, nestačí k odůvodnění použití tohoto ustanovení. Pokud se totiž dotyčný orgán rozhodne odepřít přístup k dokumentu, musí v zásadě vysvětlit, jak by zpřístupnění tohoto dokumentu mohlo konkrétně a skutečně ohrozit zájem chráněný výjimkou, o kterou se opírá. Kromě toho musí být riziko ohrožení zájmu rozumně předvídatelné a nesmí být čistě hypotetické [22].

65. V tomto případě se Komise odvolala na čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážku nařízení č. 1049/2001, který stanoví, že „orgány odepřou přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany [...] veřejného zájmu, pokud jde o [...] mezinárodní vztahy“.

66. Stěžovatel i Komise odkázali na příslušnou judikaturu [23]. Soudní dvůr připustil, že zvláště citlivá a podstatná povaha zájmů chráněných čl. 4 odst. 1 písm. a) ve spojení se skutečností, že orgán musí odepřít přístup, pokud by zpřístupnění dokumentu veřejnosti ohrozilo ochranu některého z těchto zájmů, vyžaduje, aby bylo v takových případech rozhodováno s velkou péčí. Soudní dvůr rozhodl, že takové rozhodnutí tedy vyžaduje určitý prostor pro uvážení. V důsledku toho musí být přezkum legality rozhodnutí orgánů o odepření přístupu k dokumentům na základě výjimek týkajících se veřejného zájmu stanovených v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 prováděný Soudním dvorem omezen na ověření dodržení procesních pravidel a povinnosti uvést odůvodnění, věcné správnosti skutkových zjištění a neexistence zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu nebo zneužití pravomoci [24]. Veřejný ochránce práv uplatňuje rovnocennou úroveň přezkumu, aby ověřil, zda byla dodržena procesní pravidla a zda Komise v tomto případě poskytla věrohodná a dostatečně konkrétní vysvětlení svého rozhodnutí [25].

67. S ohledem na výše uvedené úvahy a po pečlivém přezkoumání příslušných dokumentů vyvozuje veřejná ochránkyně práv následující závěry.

68. Zaprvé, pokud jde o dokumenty označené jako dokumenty 7 d) až 7 j), 7 l) a dokument 9, k nimž nebyl poskytnut přístup, veřejný ochránce práv konstatuje, že dotčené dokumenty obsahují citlivé informace týkající se mezinárodních vztahů EU a jejích členských států a že se Komise v době, kdy přijala rozhodnutí o potvrzujících žádostech stěžovatele, nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když odepřela přístup k nim nebo k jejich částem. Domnívá se proto, že odmítnutí Komise neposkytnout přístup k těmto dokumentům je v podstatě odůvodněné. Po pečlivém přezkoumání dotčených dokumentů veřejný ochránce práv přijímá vysvětlení Komise, že v zájmu ochrany vzájemné důvěry mezi stranami a potřeby chránit cíle jednání, které by byly konkrétně a skutečně ohroženy ve smyslu výše uvedené judikatury v době, kdy jednání stále probíhala, hovoří proti poskytnutí částečného přístupu buď k těmto dokumentům.

69. Zadruhé, pokud jde o dokumenty, k nimž byl poskytnut částečný přístup a které jsou označeny jako dokument 2, dokument 6 (od poloviny strany 10 na stranu 13), dokumenty 7 a), 7 b), 7 c) 7 l) a dokument 10, veřejný ochránce práv konstatuje, že postoj Komise je odůvodněn stejnými důvody, které byly uvedeny v předchozím bodě. Rozsah vypuštění se rovněž jeví jako opodstatněný.

70. Zatřetí, pokud jde o dokumenty, k nimž byl poskytnut částečný přístup a které jsou označeny jako dokument 1, dokument 3 a dokument 6 (pouze pokud jde o strany 9 až střední stranu 10), veřejná ochránkyně práv se na základě své kontroly dokumentů domnívá, že výmazy provedené Komisí obsahují informace, které již byly do značné míry zpřístupněny (například v dokumentu 4 nebo ve zveřejněných částech dokumentu 2). Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že Komise neposkytla dostatečné vysvětlení rozsahu těchto vypuštění.

71. Začtvrté, pokud jde o dokumenty označené jako dokument 11 (částečný přístup) a dokumenty 12 a 13 (bez přístupu), které se týkají výměn a práce pracovní skupiny zřízené podle článku 29 a které podrobně popisují názory a argumenty týkající se dopadu dohody FATCA na pravidla členských států v oblasti ochrany údajů, veřejná ochránkyně práv se na základě své kontroly dokumentů domnívá, že i když spadají do působnosti výjimky týkající se ochrany veřejného zájmu v oblasti mezinárodních vztahů, Komise neposkytla přesvědčivá vysvětlení, jak by byl tento zájem dostatečně a skutečně narušen jejich zpřístupněním. To platí zejména vzhledem k tomu, že Komise ve svém rozhodnutí ze dne 28. srpna 2012 poskytla odkaz na dopis, který obsahoval podrobný postoj pracovní skupiny zřízené podle článku 29 k této záležitosti [26]. Krom toho, pokud jde o dokumenty 12 a 13, k nimž byl odepřen přístup v plném rozsahu, Komise se samostatně nezabývala důvody, proč k nim nebyl možný alespoň částečný přístup. Vzhledem k tomu se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise neposkytla přesvědčivé vysvětlení, jak by zpřístupnění těchto dokumentů nebo jejich částí mohlo vážně poškodit zájmy chráněné dotčenou výjimkou.  

72. S ohledem na výše uvedené úvahy se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise neposkytla tak široký přístup k dokumentům 1, 3 a 6 (pouze pokud jde o strany 9 až střední stranu 10), jak měla učinit. Komise navíc neuvedla uspokojivé důvody pro odepření přístupu k dokumentu 11 (částečný přístup) a dokumentům 12 a 13 (žádný přístup). Jedná se o nesprávný úřední postup. V zájmu nápravy nesprávného úředního postupu se veřejná ochránkyně práv domnívá, že by Komise měla znovu přezkoumat žádost stěžovatele o přístup k nezveřejněným dokumentům nebo částem dokumentu 1, dokumentu 3, dokumentu 6 (pouze pokud jde o strany 9 až střední stranu 10), dokumentu 11 a dokumentů 12 a 13 a zvážit poskytnutí širšího přístupu veřejnosti k nim.

73. S ohledem na své závěry uvedené v předchozích odstavcích předkládá veřejná ochránkyně práv v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv další návrh doporučení níže.

Článek V. Návrhy doporučení

Na základě šetření této stížnosti předkládá veřejná ochránkyně práv Komisi tyto návrhy doporučení:

1) Komise by se měla znovu pokusit o spravedlivé řešení ve vztahu k žádosti stěžovatele o přístup k dokumentům 14 a 15. Komise by přitom měla stěžovateli poskytnout dostatečné podrobnosti v souladu s bodem 54, které by stěžovateli umožnily zúžit rozsah jeho žádosti, pokud si to přeje. Tento návrh by měl být předložen nejpozději do 15 pracovních dnů. V případě, že by stěžovatel tento návrh nepřijal, měla by Komise bez dalšího prodlení přistoupit k posouzení dotčených dokumentů.

2) Komise by měla znovu přezkoumat žádost stěžovatele o přístup k nezveřejněným dokumentům nebo jejich částem, pokud jde o dokument 1, dokument 3, dokument 6 (pouze pokud jde o strany 9 až střední stranu 10), dokument 11 a dokumenty 12 a 13.

Komise a stěžovatel budou o těchto návrzích doporučení informováni.  V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv zašle Komise do 31. března 2015 podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo spočívat v přijetí návrhů doporučení a v popisu toho, jak byla provedena.

 

Emily O'Reillyová

Ve Štrasburku dne 3. prosince 2014.