V roce 2015 výbor OSN zjistil, že systém zdravotního pojištění pro zaměstnance EU, společný systém nemocenského pojištění (JSIS), není v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Výbor doporučil, aby byl JSIS revidován tak, aby poskytoval komplexní pokrytí zdravotních potřeb souvisejících se zdravotním postižením.

Poté, co veřejný ochránce práv obdržel stížnosti od zaměstnanců, kteří se setkali s problémy se získáním plné úhrady léčebných výloh svých vlastních nebo rodinných příslušníků, provedl strategické šetření. Zjistila, že skutečnost, že Evropská komise nepřijala žádná účinná opatření v reakci na doporučení výboru, představuje nesprávný úřední postup. Doporučila proto Komisi, aby přezkoumala pravidla, jimiž se JSIS řídí. Předložila rovněž Komisi řadu návrhů týkajících se toho, jak jsou potřeby osob se zdravotním postižením pokryty v rámci JSIS, jakož i potřeby vyškolit zaměstnance a řádně konzultovat zúčastněné strany s cílem zajistit, aby JSIS odrážel potřeby osob se zdravotním postižením.

Komise odpověděla, že reviduje pravidla, jimiž se JSIS řídí, a přijme opatření v návaznosti na většinu návrhů veřejné ochránkyně práv.

Vzhledem k tomu, že Komise přijala její doporučení, veřejná ochránkyně práv své strategické šetření uzavírá. Vzhledem k významu této otázky žádá Komisi, aby do šesti měsíců podala zprávu o provádění doporučení. Veřejná ochránkyně práv rovněž potvrzuje svůj návrh, že je třeba, aby Komise přezkoumala svá pravidla z roku 2004 pro přizpůsobení se potřebám zaměstnanců se zdravotním postižením.

Případ se týkal praxe Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO), kdy se uchazeči nemohli ucházet o více než jedno souběžné výběrové řízení pro úředníky EU, i když splňovali kritéria. Úřad EPSO odmítl stěžovateli povolit, aby se přihlásil do dvou souběžných výběrových řízení na nábor překladatelů pro orgány EU, a přesvědčivě nevysvětlil důvody pro uplatnění této praxe.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že tato praxe by mohla mít za následek bránění náboru nejkvalifikovanějších osob, a že by proto úřad EPSO měl být schopen poskytnout přesvědčivé odůvodnění, proč tuto praxi uplatňuje. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že neposkytnutí takového odůvodnění stěžovateli úřadem EPSO představuje nesprávný úřední postup. Rovněž konstatovala, že jakékoli pokračování v praxi by při neexistenci přesvědčivého odůvodnění nutně rovněž představovalo nesprávný úřední postup. Veřejná ochránkyně práv proto úřadu EPSO doporučila, aby svou politiku v souvislosti s touto praxí okamžitě přezkoumal.

V reakci na to úřad EPSO zřídil interní reflexní skupinu, která má provést podrobné posouzení dopadů jakékoli změny politiky v této oblasti. Posouzení bude správní radě úřadu EPSO předloženo do prosince 2018. Rada musí přijmout konečné rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že úřad EPSO jedná na základě jejího doporučení, veřejná ochránkyně práv se rozhodla případ uzavřít.

Případ se týkal rozhodnutí Evropské komise považovat některé náklady vykázané nevládní organizací, která se podílela na projektu financovaném EU a zaměřeném na boj proti rasismu vůči Romům, za nezpůsobilé. Žadatel tvrdil, že Komise řádně nepřezkoumala důkazy předtím, než určila, že náklady jsou nezpůsobilé.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Komise.

Stěžovatel byl v roce 2013 vyloučen z výběrového řízení na nábor administrátorů v oblasti auditu pořádaného Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO). Byl vyloučen na základě toho, že jeho akademická kvalifikace nebyla dostatečně relevantní pro inzerované pracovní místo. Stěžovatel ve své stížnosti evropskému veřejnému ochránci práv poukázal na to, že několik uchazečů, kteří byli přijati do stejného výběrového řízení v roce 2010, mělo diplomy, které byly stejné nebo méně relevantní než jeho diplom. Tvrdil, že pokud by kvalifikace ostatních uchazečů byla v roce 2010 dostatečná, měl by být jeho diplom dostatečný i v roce 2013.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že výběrové řízení z roku 2013 bylo stejné jako výběrové řízení původně konané v roce 2010 a že v roce 2013 by se měla uplatňovat stejná kritéria týkající se kvalifikací jako v roce 2010. Veřejná ochránkyně práv zjistila nesprávný úřední postup úřadu EPSO a doporučila, aby úřad EPSO požádal výběrovou komisi o revizi svého rozhodnutí o kvalifikaci stěžovatele.

Úřad EPSO odmítl přijmout doporučení veřejné ochránkyně práv, aniž by poskytl

přesvědčivé důvody pro svůj postoj. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela zjištěním nesprávného úředního postupu.

Případ se týkal rozhodnutí Evropské komise získat zpět částky vyplacené jako granty v rámci různých projektů financovaných EU. Rozhodnutí bylo přijato na základě auditů provedených auditorem jménem Komise. Stěžovatel nesouhlasil se zjištěními auditu. Stěžovatel mimo jiné požadoval, aby audity přezkoumala vnitrostátní auditorská komora ve svém členském státě. Komise to nepovažovala za nutné.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Komise.

Věc se týkala žádosti stěžovatele o přístup ke dvěma e-mailům zaslaným členům vědecké rady agentury ze soukromého e-mailového účtu předsedy správní rady Výkonné agentury Evropské rady pro výzkum. Když agentura odepřela přístup na základě toho, že tyto dva e-maily neměla k dispozici, neboť byly zaslány ze soukromého účtu, stěžovatel se obrátil na evropského veřejného ochránce práv.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření této záležitosti a poté předseda správní rady poskytl agentuře kopie obou e-mailů. Agentura by tak mohla posoudit žádost stěžovatele o přístup k e-mailům podle nařízení č. 1049/2001 ^[1]. Agentura poté stěžovateli poskytla částečný přístup k dokumentům. Veřejný ochránce práv obdržel úplné kopie obou e-mailů a mohl ověřit, zda byly úpravy provedené v kopiích sdělených stěžovateli odůvodněné.

Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Věc se týkala neposkytnutí odpovědi Evropskou komisí na korespondenci zaslanou v souvislosti se stížností na porušení právních předpisů proti Itálii a jejího údajného protiprávního rozhodnutí o uzavření stížnosti na porušení právních předpisů.

Veřejná ochránkyně práv se těmito otázkami zabývala a zjistila, že prostřednictvím odpovědi, kterou Komise zaslala stěžovateli v průběhu tohoto šetření, poskytla přesvědčivou a komplexní odpověď. Komise tedy vyřešila první otázku. Veřejná ochránkyně práv zejména shledala, že Komise dostatečně vysvětlila své rozhodnutí v tomto případě řízení o nesplnění povinnosti znovu nezahájit. Pokud jde tedy o druhou otázku, měla za to, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela.

Případ se týkal údajného neoprávněného propuštění bývalého zaměstnance z Evropské investiční banky (EIB) a obtěžování v této bance.

Šetření veřejné ochránkyně práv se zaměřilo na otázku, že EIB údajně neprávem odepřela stěžovateli výhodu tzv. „smírčího řízení“ podle článku 41 služebního řádu EIB (který stanoví, že zaměstnanci mohou podat žalobu k Soudnímu dvoru EU, pokud vznikne spor s EIB, a že předtím by měli usilovat o smírné řešení prostřednictvím smírčího řízení). Veřejný ochránce práv předběžně konstatoval, že se EIB dopustila nesprávného úředního postupu, když měla za to, že smírčí řízení nelze použít na bývalého zaměstnance, který nepobírá důchod EIB. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla, aby EIB neprodleně zahájila dohodovací řízení, pokud jde o otázky propuštění i obtěžování. Banka souhlasila se zahájením smírčího řízení ve věci propuštění a odkázala stěžovatele na jiné řízení ve věci obtěžování.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že po jejím zásahu bylo nalezeno řešení. Proto případ uzavřela.

Stěžovatel, belgická nezisková organizace, se zúčastnila projektu financovaného EU, jehož cílem bylo řešit problémy, s nimiž se potýkají starší lidé při používání řešení IKT. Finanční audit zjistil, že systém používaný stěžovatelem pro zaznamenávání pracovní doby je nespolehlivý. V důsledku toho se Komise snažila získat od stěžovatele zpět více než 85 000 EUR.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že auditoři uznali, že práce vykonaná stěžovatelem na dvou konkrétních „výnosech“ je legitimní, stejně jako související pracovní doba. Měla tedy za to, že Komise nebyla oprávněna odmítnout osobní náklady spojené s touto prací. V reakci na to doporučila Komisi, aby odpovídajícím způsobem snížila částku, kterou se snaží získat zpět.

Komise plně přijala doporučení veřejné ochránkyně práv a souhlasila se snížením částky, která má být získána zpět, o téměř 37 000 EUR. V této souvislosti veřejný ochránce práv případ uzavřel. Veřejná ochránkyně práv však pokračuje v samostatném šetření týkajícím se zpětného získávání finančních prostředků v souvislosti s ostatními „výnosy“.

Tento případ vznikl v důsledku toho, že zastoupení Evropské komise v Chorvatsku neodpovědělo na žádost o informace podanou na Facebooku a že stěžovatele zablokovalo na své facebookové stránce. Stěžovatel se dotázal, zda vedoucí zastoupení v Chorvatsku byl bývalým členem komunistické strany Jugoslávie.

Vzhledem k tomu, že Komise nyní odblokovala svou stránku na Facebooku a odpověděla, veřejná ochránkyně práv shledává, že Komise tyto aspekty případu vyřešila. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že se Komise nedopustila nesprávného úředního postupu tím, že požadované informace nezveřejnila, protože se jednalo o chráněné osobní údaje.

Veřejná ochránkyně práv však navrhuje zlepšení, pokud jde o potřebu odpovědí občanům, kteří komunikují s Komisí na sociálních médiích. Komise by měla zohlednit skutečnost, že právo na odpověď zaručené Listinou základních práv EU a zásadami řádné správy, jak je stanoveno v Evropském kodexu řádné správní praxe, se vztahuje na sdělení přijímaná prostřednictvím sociálních médií pouze s výhradou omezení odůvodněných zásadou proporcionality. Komise by to měla zohlednit při revizi své příručky pro poskytovatele informací a při jakékoli jiné relevantní činnosti.