Vyrobeno v souladu s čl. 4 odst. 1 statutu evropského veřejného ochránce práv ^[1]

Souvislosti stížnosti

1. V lednu 2024 podal stěžovatel žádost o přístup veřejnosti [2] k textové zprávě, kterou prezident Francouzské republiky zaslal předsedovi Evropské komise v souvislosti s obchodními jednáními mezi EU a Mercosurem. Vzhledem k tomu, že nebylo přijato původní rozhodnutí, předložil žadatel v květnu 2025 potvrzující žádost.

2. V potvrzujícím rozhodnutí z července 2025 Komise uvedla, že provedla úplné vyhledávání, ale požadovanou textovou zprávu neidentifikovala.

3. Stěžovatel nebyl s odpovědí Komise spokojen a v září 2025 se obrátil na evropskou veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

4. V září 2025 zahájila veřejná ochránkyně práv šetření toho, jak Komise vyřídila žádost stěžovatele o přístup veřejnosti [3].

5. Během šetření veřejná ochránkyně práv nahlédla do spisu Komise týkajícího se žádosti o přístup veřejnosti.

6. V říjnu 2025 se vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv setkal se zástupci Komise, aby získal další informace o případu. Následně vyšetřovací tým vypracoval zprávu o schůzce [4], která byla sdělena stěžovateli, který poté předložil své připomínky.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

7. Ve svém potvrzujícím rozhodnutí Komise uznala, že prezident Francouzské republiky skutečně kontaktoval předsedu Komise dne 28. nebo 29. ledna 2024 prostřednictvím aplikace pro výměnu rychlých zpráv „Signal“. Požadovanou zprávu však nebylo možné získat, protože funkce „zmizelé zprávy“ byla aktivována telefonicky předsedy Komise. Komise tvrdila, že sdělení pouze zopakovalo zavedené stanovisko Francie, nemá „žádné zvláštní správní nebo právní účinky“ a jeho obsah je již znám oběma stranám i veřejnosti. Komise proto dospěla k závěru, že nemá povinnost ji zaregistrovat [5].

8. Komise dále vysvětlila, že předseda používá aplikaci pro výměnu rychlých zpráv „Signal“ založenou na interním doporučení, která umožňuje použití aplikace pouze pro sdělování veřejně dostupných informací a v každém případě žádných citlivých nebo důvěrných informací.[6] Komise rovněž uvedla, že funkce „zmizení zpráv“ obsažená v „Signal“ byla aktivována na základě doporučení příslušných útvarů, aby se zabránilo možnému úniku údajů [7].

9. Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdil, že Komise měla textovou zprávu ponechat a zveřejnit. Tvrdil, že při komunikaci mezi hlavou státu a předsedou Komise může být významné i opakování známého postavení. Kritizoval rovněž používání funkce „zmizení zpráv“, neboť oslabuje vnější kontrolu a právo na přístup k dokumentům. Dodal, že Komise neupřesnila interval pro vymazání požadované zprávy, což mu znemožnilo pochopit, zda byla zpráva vymazána před registrací žádosti o přístup veřejnosti nebo po ní. Stěžovatel poukázal na rozpor v argumentaci Komise: pokud jsou podle vnitřních pravidel Komise „krátkodobé“textové zprávy nevhodné pro výměnu důležitých informací, pak se použití funkce „zmizení zpráv“ jeví jako nadbytečné, neboť tyto zprávy mohou při zveřejnění jen stěží způsobit významný únik údajů.

10. Během setkání s vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv zástupci Komise zdůraznili velmi přísné bezpečnostní požadavky na používání firemních zařízení v Komisi, včetně povinnosti uživatelů aktivovat v aplikaci Signal funkci „zmizení zpráv“ s cílem minimalizovat bezpečnostní rizika (kybernetické útoky). Kromě pokynů a pravidel uvedených v potvrzujícím rozhodnutí odkázali na přílohu jednacího řádu Komise, v níž se rovněž uvádí, že žádosti o zasílání textových zpráv se nesmí používat pro důležité informace, které nemají krátké trvání (pokud to není vyžadováno v zájmu služby), a musí být v souladu s doporučeními pro automatické zmizení zpráv.[8] Zástupci Komise poznamenali, že příloha jednacího řádu je v současné době napadena před Tribunálem, a vyzvali veřejného ochránce práv, aby posoudil, zda by šetření mělo být ukončeno, aby se nezasahovalo do soudního řízení.

11. Během schůze se vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv dotázal zástupců Komise na časový interval v nastavení týkajícím se „zmizení zpráv“ v aplikaci Signal v telefonu předsedy. Zástupci Komise uvedli, že časový interval nelze z bezpečnostních důvodů zveřejnit. Objasnily harmonogram žádosti stěžovatele o přístup veřejnosti: žádost zaevidoval generální sekretariát Komise dne 31. ledna 2024 a poté byla dne 2. února 2024 předána osobní kanceláři (kabinetu) předsedkyně Komise. Kabinet na žádost neodpověděl. Zástupci Komise vysvětlili, že tým „archivů“ v kabinetu, který žádost obdržel, byl odpovědný za vyřizování velkého počtu žádostí a korespondence, které se netýkaly pouze přístupu veřejnosti. Konstatovali, že se stěžovatel rozhodl vyčkat 15 měsíců, než podá potvrzující žádost, a proto svou žádost ponechal „nečinnou“.

12. Stěžovatel ve svých připomínkách ke zprávě ze schůzky nesouhlasil s vysvětlením Komise a měl za to, že harmonogram událostí zůstává nejasný. Zejména měl za to, že Komise nevyjasnila, zda předseda a vedoucí jejího kabinetu byli o žádosti informováni v době, kdy zprávu projednávali. Uvedl, že tvrzení Komise, že dobu uchovávání nelze zveřejnit z „bezpečnostních důvodů“, nebylo dostatečně odůvodněno. Zdá se, že neexistuje žádná další písemná stopa týkající se zpracování žádosti po 2. únoru 2024. Stěžovatel tvrdil, že taková praxe vyvolává vážné obavy, pokud jde o vnitřní odpovědnost a řádnou dokumentaci správních postupů. Vyjádřil rovněž nesouhlas s pojmem „nečinná žádost“, který Komise použila k vysvětlení významného zpoždění při jeho zpracování.

Posouzení veřejné ochránkyně práv vedoucí k doporučení

Úvodní poznámky

13. Z článku 228 Smlouvy o fungování Evropské unie vyplývá, že veřejný ochránce práv „provádí šetření, která považuje za opodstatněná […], s výjimkou případů, kdy tvrzené skutečnosti jsou nebo byly předmětem soudního řízení“.

14. Během setkání s vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv zástupci Komise konstatovali, že příloha jednacího řádu Komise, z níž vycházela v potvrzujícím rozhodnutí, je v současné době napadána před Tribunálem.[9] Zástupci Komise se domnívali, že šetření veřejné ochránkyně práv v tomto případě má v podstatě za cíl posoudit vlastnost „zmizení zpráv“, která je jedním z prvků v příloze, která je napadána před Soudním dvorem. Vyzvali veřejného ochránce práv, aby posoudil, zda by šetření mělo být uzavřeno, aby se nezasahovalo do soudního řízení.

15. Veřejná ochránkyně práv opakuje svůj názor [10], že dokud Soudní dvůr nevydá rozsudek o legalitě sporné přílohy, nezaujme k příloze jako takové stanovisko. Veřejná ochránkyně práv již objasnila, že vzhledem k tomu, že příloha musí v každém případě zůstat v souladu s nařízením č. 1049/2001 [11], bude i nadále posuzovat soulad jednotlivých potvrzujících rozhodnutí přijatých Komisí s nařízením č. 1049/2001, jak je vykládáno soudy EU, a se zásadami řádné správy.

K načasování výmazu sporné textové zprávy

16. Podle ustálené judikatury EU platí, že pokud dotyčný orgán uvede, že požadovaný dokument nemá v držení, existuje právní domněnka, že toto tvrzení je pravdivé a přesné.^[12] I když tuto domněnku lze vyvrátit relevantními a shodujícími se důkazy o tom, že požadovaný dokument existuje a je v držení dotčeného orgánu, je na žadateli, aby takové důkazy předložil. Tvrzení žalobce, že údajná neexistence dokumentu je v rozporu s řádnou správní praxí, nepostačuje k vyvrácení této právní domněnky ^[13].

17. V projednávané věci Komise potvrdila, že dotčená textová zpráva v určitém okamžiku existovala, ale že ji již nedrží. Není důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení Komise, že požadovaný dokument již nemá k dispozici.

18. Otázkou pak je, kdy byla textová zpráva automaticky smazána.

19. Veřejný ochránce práv soustavně [14] zastává názor, že orgán, instituce nebo jiný subjekt EU by obecně neměl vymazat dokument, který je předmětem žádosti o přístup veřejnosti, dokud není dokončen proces napadení odepření přístupu. Mít dokument k dispozici umožňuje provést řádný přezkum zamítnutí, ať už jej provede evropský veřejný ochránce práv nebo Soudní dvůr EU.

20. V tomto případě ani nahlédnutí do spisu, ani vysvětlení poskytnutá Komisí během schůzky veřejnému ochránci práv neumožnily s jistotou zjistit, zda byla požadovaná zpráva automaticky vymazána před tím, než stěžovatel podal žádost o přístup veřejnosti, nebo poté. Na základě poskytnutých informací veřejný ochránce práv rovněž nemohl zjistit, v jakém okamžiku Komise požadovaný dokument hledala, tj. zda tak učinila po obdržení žádosti o přístup, nebo zda bylo vyhledávání provedeno až o rok později, když Komise na žádost o přístup odpověděla. Skutečnost, že veřejný ochránce práv nemohl stanovit příslušné lhůty, je sama o sobě otázkou.

21. Veřejný ochránce práv se zpožděním při vyřizování žádosti o přístup bude zabývat v následující části. Pokud jde o načasování vymazání zprávy, veřejná ochránkyně práv navrhuje, aby Komise upravila svá vnitřní pravidla tak, aby vyžadovala, aby byl dokument uchován, jakmile je obdržena žádost o přístup veřejnosti k tomuto dokumentu, a to bez ohledu na útvar, který je v konečném důsledku odpovědný za jeho obsah, a bez ohledu na to, zda splňuje kritéria Komise pro registraci dokumentu, dokud nebude dokončen proces napadení odepření přístupu.

Zpoždění při vyřizování žádosti o přístup veřejnosti

22. Nahlédnutím do spisu Komise bylo prokázáno, že žádost stěžovatele byla dne 31. ledna 2024 zaevidována generálním sekretariátem Komise a dne 2. února 2024 předána kabinetu předsedkyně Komise. Žádost zůstala nevyřešena, dokud žadatel o 15 měsíců později, tj. dne 28. července 2025, nepředložil potvrzující žádost.

23. Veřejný ochránce práv v tomto ohledu konstatuje, že tým kabinetu pro archivy na přidělení žádosti nereagoval. Během setkání s vyšetřovacím týmem veřejného ochránce práv zástupci Komise vysvětlili, že tým „Archiv“ se zabývá velkým počtem žádostí a korespondence, které se netýkají pouze přístupu veřejnosti. Z kontrolovaných dokumentů vyplývá, že generální sekretariát nevydal žádnou upomínku ani nepřijal žádná další opatření ke sledování zpracování žádosti o přístup veřejnosti, dokud stěžovatel o 15 měsíců později nepodal potvrzující žádost.

24. Během setkání s vyšetřovacím týmem veřejného ochránce práv zástupci Komise tvrdili, že se stěžovatel rozhodl nepodávat potvrzující žádost po dobu 15 měsíců, a proto svou žádost ponechal „nečinnou“. Zdálo se, že Komise měla naznačit, že žadatel měl podat potvrzující žádost ihned po uplynutí lhůty 15 pracovních dnů, aby Komise na původní žádost odpověděla.

25. Článek 7 nařízení č. 1049/2001 stanoví, že „1. Žádost o přístup k dokumentu se vyřizuje neprodleně. Žadateli se zašle potvrzení o přijetí. Do 15 pracovních dnů od registrace žádosti orgán buď umožní přístup k požadovanému dokumentu […], nebo v písemné odpovědi uvede důvody úplného nebo částečného zamítnutí […]. 2. V případě úplného nebo částečného zamítnutí žádosti může žadatel do 15 pracovních dnů od obdržení odpovědi orgánu podat potvrzující žádost […]. 3. Ve výjimečných případech, například v případě žádosti týkající se velmi rozsáhlého dokumentu nebo velkého počtu dokumentů, může být lhůta stanovená v odstavci 1 prodloužena o 15 pracovních dnů […]. 4. Pokud orgán neodpoví ve stanovené lhůtě, je žadatel oprávněn podat potvrzující žádost“. (zvýraznění doplněno)

26. Je tedy zřejmé, že neexistence potvrzující žádosti ve lhůtě 15 pracovních dnů od implicitního zamítnutí neopravňuje orgán k ukončení zpracování žádosti o přístup. Jak Soudní dvůr rozhodl, „mechanismus implicitního zamítavého rozhodnutí byl zaveden za účelem boje proti riziku, že se administrativa rozhodne neodpovědět na žádost o přístup k dokumentům a vyhnout se soudnímu přezkumu, aby nezpůsobila protiprávnost každého opožděného rozhodnutí. Administrativa je naproti tomu v zásadě povinna poskytnout – byť opožděně – odůvodněnou odpověď na každou žádost občana. Tento přístup je v souladu s funkcí mechanismu implicitního zamítavého rozhodnutí, kterým je umožnit občanům napadnout nečinnost administrativy s cílem získat odůvodněnou odpověď.“[15] Argument Komise, podle kterého se žádost stěžovatele stala „spící“ a mohla nějakým způsobem odůvodnit zpoždění jejího vyřízení (až do podání jeho potvrzující žádosti), tedy není v souladu s duchem nařízení 1049/2001 a ustálenou judikaturou. Nepřiměřeně přesouvá odpovědnost za zpoždění při vyřizování žádostí o přístup veřejnosti z orgánu na žadatele.

27. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že zásady stanovené v pracovních metodách Evropské komise stanoví, že transparentnost by měla charakterizovat práci členů Komise a jejich kabinetů, a zdůrazňuje význam každodenní spolupráce a vzájemné pomoci mezi kabinety a útvary Komise [16].

28. Kromě toho článek 41 Listiny základních práv Evropské unie zakotvuje právo na řádnou správu, které zahrnuje mimo jiné povinnost správy přijímat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a odůvodňovat svá rozhodnutí [17].

29. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že způsob, jakým Komise vyřídila žádost stěžovatele o přístup veřejnosti, představoval nesprávný úřední postup. Níže proto předkládá odpovídající doporučení týkající se vyřizování žádostí o přístup veřejnosti, pokud se jedná o kabinet předsedy – nebo kteréhokoli komisaře.

30. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise by měla podniknout další kroky ke zlepšení způsobu, jakým vyřizuje žádosti o přístup veřejnosti, jako je tomu v tomto případě, a k zajištění toho, aby byl jejich pokrok pečlivě sledován, aby se zabránilo zbytečným prodlevám. Je na Komisi, aby k tomu zvolila nejvhodnější prostředky. Veřejná ochránkyně práv se však domnívá, že opatření, jako je zřízení zvláštní funkční e-mailové schránky, zavedení systému sledování a (automatické) zasílání upomínek příslušnému útvaru, by mohla zajistit, aby žádosti o přístup byly vyřizovány řádně a ve lhůtách stanovených v nařízení č. 1049/2001.

Jak Komise uchovává výměny s hlavami států a předsedy vlád

31. Veřejný ochránce práv uznal [18], že orgány, instituce a jiné subjekty EU nemají zákonnou povinnost uchovávat kopie všech dokumentů, které se jim dostanou do držení; mají určitý prostor pro uvážení při určování, které dokumenty zaregistrují. Zároveň mají povinnost vypracovávat a uchovávat dokumentaci týkající se jejich činnosti, a to pokud možno a ne svévolně a předvídatelně [19].

32. Komise vysvětlila, že její pravidla pro správu záznamů stanoví, že „dokumenty se zaregistrují, pokud obsahují důležité informace, které nejsou krátkodobé, nebo pokud mohou zahrnovat opatření nebo následná opatření ze strany Komise nebo některého z jejích útvarů.“ [20] Komise měla za to, že dotčená textová zpráva, v níž prezident Francouzské republiky zopakoval postoj, který již Francie sdělila Komisi k obchodním jednáním mezi EU a Mercosurem, nesplňuje tato kritéria pro registraci.

33. Během setkání s vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv zástupci Komise uvedli, že v praxi jsou textové zprávy s důležitým obsahem nebo předmětem, které by vyžadovaly následná opatření ze strany Komise, předávány příslušným útvarům k registraci a dalšímu zpracování.

34. Veřejný ochránce práv zastává názor, že textové zprávy týkající se politik, činností a rozhodnutí Komise [21], které si vyměňují členové Evropské komise a hlavy států a předsedové vlád, by měly být vzhledem k jejich pravděpodobnému významu uchovávány alespoň v určité formě a po přiměřenou dobu. Cílem je zajistit, aby případné žádosti o přístup veřejnosti k těmto zprávám mohly být odpovídajícím způsobem vyřízeny, a umožnit následný přezkum ze strany veřejného ochránce práv nebo Účetního dvora. Ačkoli se toto konkrétní šetření netýkalo zpráv vyměňovaných s ministry, stejné odůvodnění by se mělo analogicky vztahovat i na tato sdělení.

35. Bez náležitého vedení záznamů je pro veřejného ochránce práv nebo dokonce pro Soudní dvůr velmi obtížné ověřit, zda, jak tvrdila Komise, zprávy vyměňované prostřednictvím mobilní aplikace pro zasílání zpráv mezi v projednávané věci prezidentem Francouzské republiky a předsedou Komise týkající se obchodní dohody mezi EU a Mercosurem odrážely názory Francie, které již byly známy a projednány s Komisí. Veřejná ochránkyně práv je i nadále přesvědčena, že vysoká transparentnost v této oblasti zvyšuje důvěru občanů v činnost jejich vlád a orgánů EU.

36. Veřejná ochránkyně práv konkrétně navrhuje, aby Komise v budoucnu zajistila, že všechny textové a rychlé zprávy týkající se politik, činností a rozhodnutí Komise, které si vyměňují hlavy států nebo předsedové vlád nebo ministři a členové Komise, včetně těch, které podléhají automatickému výmazu po určitém časovém intervalu, budou po přiměřenou dobu řádně uchovávány.

Doporučení

Na základě šetření této stížnosti předkládá veřejná ochránkyně práv Komisi následující doporučení:

Komise by měla přezkoumat a zlepšit způsob vyřizování žádostí veřejnosti o přístup, pokud se jedná o kabinet předsedy nebo kteréhokoli komisaře. Komise by rovněž měla aktivně a pečlivě sledovat pokrok těchto žádostí, aby se zabránilo zbytečným prodlevám.

Komise a stěžovatel budou o tomto doporučení informováni. V souladu s čl. 4 odst. 2 statutu evropského veřejného ochránce práv zašle Komise do 3. září 2026 podrobné stanovisko.

Návrhy na zlepšení

Komise by měla přizpůsobit svá vnitřní pravidla tak, aby vyžadovala, aby byl dokument uchován, jakmile je obdržena žádost o přístup veřejnosti k tomuto dokumentu, a dokud není dokončen proces napadení odepření přístupu, a to bez ohledu na útvar, který je v konečném důsledku odpovědný za řešení jeho podstaty, a na to, zda splňuje kritéria Komise pro registraci dokumentů.

Komise by měla zajistit, aby všechny textové a rychlé zprávy týkající se politik, činností a rozhodnutí Komise, které si vyměňují hlavy států nebo předsedové vlád nebo ministři a členové Komise, včetně těch, které jsou po určitém časovém intervalu automaticky vymazány, byly po přiměřenou dobu řádně uchovávány.

 

Tereza Anjinhoová

Evropský veřejný ochránce práv

Štrasburk, 3. června 2026

 

[1] K dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=uriserv%3AOJ.L_.2021.253.01.0001.01.ENG&toc=OJ%3AL%3A2021%3A253%3ATOC.

[2] Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex:32001R104.

[3] Úvodní dopis Komisi je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/opening-summary/en/211703

[4] Zpráva ze zasedání je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/inspection-report/en/217450.

[5] Komise odkázala na čl. 7 odst. 1 rozhodnutí (EU) 2021/2121 o správě záznamů a archivů, který je k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/eli/dec/2021/2121/oj a čl. 5 odst. 2 písm. a) prováděcích pravidel k nařízení (ES) č. 1049/2001, příloha rozhodnutí Komise (EU) 2024/3080 ze dne 4. prosince 2024, kterým se stanoví jednací řád Komise, k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/eli/dec/2024/3080/oj/eng.

[6] „Pokyny Komise pro přijatelné používání veřejných aplikací pro výměnu rychlých zpráv“ ze dne 1. září 2019, které nejsou veřejně dostupné.

[7] Komise odkázala na „Kontrolní seznam pro zvýšení bezpečnosti vašeho signálu“ ze dne 8. července 2022, který byl zveřejněn na intranetu Komise (není veřejně přístupný).

[8] Článek 5 odst. 4 „Podrobných prováděcích pravidel k nařízení (ES) č. 1049/2001“, viz poznámka pod čarou 5.

[9] Věci De Capitani a další v. Komise, T-146/25, a Client Earth v. Komise, T-641/25.

[10] V tomto ohledu viz bod 30 závěrečného rozhodnutí veřejné ochránkyně práv ve věci 1405/2024/OAM, k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/213196.

[11] V souladu s čl. 15 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, který vyžaduje, aby každý orgán, instituce nebo jiný subjekt „vypracoval ve svém jednacím řádu zvláštní ustanovení týkající se přístupu ke svým dokumentům v souladu s nařízeními uvedenými v druhém pododstavci“. Tribunál rozhodl, že jednací řád přijatý Komisí (výše uvedený rozsudek ve spojených věcech T-371/20 a T-554/20, Pollinis v. Komise, bod 93) nebo závěry přijaté Radou (výše uvedený rozsudek ve věci T-255/24, Nouwen v. Rada, bod 103) musí zůstat v souladu s nařízením 1049/2001. V posledně uvedeném případě Soudní dvůr rozhodl, že „[p]osah povinností, které pro unijní orgán vyplývají z nařízení č. 1049/2001, jak je vykládá unijní soud, nemůže záviset na obsahu takových aktů, jako jsou závěry Rady, přijaté samotným dotyčným orgánem“.

[12] Rozsudek Tribunálu ze dne 23. dubna 2018, Verein Deutsche Sprache v. Komise, věc T-468/16, body 35–37; k dispozici na adrese: https://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=en&num=T-468/16

[13] Viz usnesení Soudního dvora ze dne 30. ledna 2019, Verein Deutsche Sprache eV v. Evropská komise, věc C-440/18 P, body 23–24; k dispozici na adrese: https://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?num=C-440/18&language=en

[14] Viz rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv o tom, jak Evropská komise vyřídila žádost o přístup veřejnosti k e-mailům svých zástupců se sídlem v Řecku týkajícím se migrační situace ve dvou hotspotech (věc 211/2022/TM), bod 24: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/157768.

[15] Rozsudek Tribunálu ze dne 19. ledna 2010, Co-Frutta Soc. coop v. Evropská komise, spojené věci T‐355/04 a T‐446/04, bod 59, k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=ecli:ECLI%3AEU%3AT%3A2010%3A15.

[16] Sdělení předsedy Komisi: „The Working Methods of the European Commission“ (Pracovní metody Evropské komise), 1. prosince 2019, P(2019) 2, k dispozici na adrese: https://commissioners.ec.europa.eu/document/download/0dbda7ed-b7fb-4d7e-9e62-6c8b0f54be62_en?filename=working-methods.pdf. Nové „pracovní metody“ přijaté v prosinci 2024 (v době původní žádosti nepoužitelné) obsahují stejné zásady.

[17] Článek 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, k dispozici na adrese: http://data.europa.eu/eli/treaty/char_2012/oj.

[18] Viz rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv ve věci 2134/2018/FP o odmítnutí Evropské komise poskytnout veřejnosti přístup k informačním materiálům, které použil její předseda při setkání s prezidentem Spojených států, bod 12: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/120381.

[19] Rozsudek Tribunálu ze dne 20. září 2019 ve věci T‑433/17, Dehousse v. SDEU, body 47–48, k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:62017TJ0433.

[20] Ustanovení čl. 7 odst. 1 rozhodnutí (EU) 2021/2121 o správě záznamů a archivů, k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/eli/dec/2021/2121/oj

[21] Podle čl. 3 písm. a) nařízení č. 1049/2001 se „dokumentem“ rozumí „jakýkoli obsah na jakémkoli nosiči (psaný na papíře nebo uložený v elektronické podobě nebo jako zvuková, vizuální nebo audiovizuální nahrávka) týkající se záležitosti, která se týká politik, činností a rozhodnutí spadajících do oblasti působnosti orgánu “ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).