Vyrobeno v souladu s čl. 4 odst. 1 statutu evropského veřejného ochránce práv ^[1]

Souvislosti stížnosti

1. „Nouzový svěřenský fond EU pro stabilitu a řešení hlavních příčin nelegální migrace a vysídlených osob v Africe“ (EUTFA) byl zřízen v roce 2015 [2]. Programy v rámci svěřenského fondu EU se provádějí ve dvaceti šesti partnerských zemích ve třech regionech Afriky. V roce 2022 uvolnil svěřenský fond EU pro Afriku téměř 456 milionů EUR na projekty v Libyi [3].

2. Mezi tyto projekty patří dobrovolný návrat migrantů do jejich zemí původu s podporou opětovného začlenění a evakuace uprchlíků a žadatelů o azyl z Libye, přímá mimořádná pomoc uprchlíkům a zranitelným migrantům, činnosti zaměřené na stabilizaci komunit (jako je přístup dětí ke vzdělání) a podpora v souvislosti s onemocněním COVID-19.[4] Zahrnuje rovněž projekty související se správou hranic [5].  

3. Komise zveřejnila, že „[v]zhledem ke zvláštním výzvám libyjského kontextu používá EU k ověřování výsledků a dodržování zásady „neškodit“ při operacích svěřenského fondu EU v Libyi monitorování třetí stranou.“[6] Zásada „neškodit“[7] „neznamená způsobit další škody postiženému obyvatelstvu a životnímu prostředí“[8].

4. V dubnu 2022 zástupce Evropské komise na zasedání Výboru Evropského parlamentu pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (výbor LIBE) [9] uvedl, že Komise zavedla „monitorování operací v Libyi třetími stranami“v rámci svěřenského fondu EU pro Afriku „se zvláštním důrazem na zajištění dodržování politiky „neškodit“. Zástupce dodal, že „dosud dodavatel neoznámil žádné porušení zásady „neškodit“, které by přímo souviselo se všemi náklady programů svěřenských fondů [Komise]“.

5. V květnu 2022 požádal stěžovatel, novinář, o přístup veřejnosti k dokumentům v držení Komise podle právních předpisů EU o přístupu k dokumentům [10], aby toto prohlášení ověřil. Žádost se týkala e-mailů, které by odhalily totožnost dodavatele, který je třetí stranou, rozsah podávání zpráv, veškeré finanční náklady spojené se smlouvou, jakož i „zprávu“, na kterou Komise odkazovala během schůze výboru LIBE.

6. V červenci 2022 Komise odepřela přístup k šesti dokumentům, u nichž zjistila, že spadají do oblasti působnosti žádosti, přičemž se dovolávala ochrany veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy [11], a probíhajícího rozhodovacího procesu [12].

7. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl spokojen s odmítnutím Komise poskytnout přístup k dokumentům, požádal Komisi v srpnu 2022 o přezkum svého rozhodnutí (podáním „potvrzující žádosti“).

8. V říjnu 2023 vydala Komise po zapojení veřejné ochránkyně práv [13] konečné rozhodnutí (dále jen „potvrzující rozhodnutí“) o žádosti. Uvedla 14 dokumentů, které spadají do oblasti působnosti žádosti, včetně:

• smlouva s organizací pověřenou sledováním, její dodatky a přílohy, včetně mandátu a žádosti o grant; 
• dvě „příručky“ týkající se lidských práv a monitorování zásady „neškodit“;
• Tři „zprávy“: jednu s názvem „Zahajovací fáze monitorování lidských zdrojů“ a dvě s názvem „Průběžná zpráva o monitorování lidských zdrojů“.

9. Komise poskytla částečný přístup k některým dokumentům, jako je smlouva o zavedení monitorování a její dodatky. Při odepření dalšího přístupu se Komise dovolávala ochrany veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost [14] a mezinárodní vztahy [15], jakož i ochrany osobních údajů [16] a obchodních zájmů dodavatele [17].

10. Stěžovatel nebyl se získaným přístupem spokojen a znovu se obrátil na veřejného ochránce práv.

Šetření

11. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se odmítnutí Komise poskytnout širší přístup ke zjištěným dokumentům. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nevznesl námitky proti úpravám osobních údajů v dokumentech, šetření veřejného ochránce práv se na tyto úpravy nevztahovalo.

12. V průběhu šetření vyšetřovací tým veřejného ochránce práv zkontroloval všechny dokumenty, které Komise označila za dokumenty spadající do oblasti působnosti žádosti. Tato kontrola naznačila existenci dalších dokumentů, které by mohly spadat do oblasti působnosti žádosti a které Komise nezjistila. Na vzorku těchto dokumentů byla proto provedena další kontrola. Vyšetřovací tým rovněž přezkoumal dokumentaci týkající se konzultace s dodavatelem ohledně žádosti o přístup veřejnosti.

13. Veřejný ochránce práv poskytl Komisi příležitost předložit další připomínky ke stížnosti, obdržel však pouze určitá vysvětlení k rozsahu žádosti [18].

Předložené argumenty

14. Argumenty Komise směřující k odepření širšího přístupu na základě ochrany veřejného zájmu v oblasti veřejné bezpečnosti lze shrnout takto:

• Soudní dvůr uznal, že unijní orgány mají širokou posuzovací pravomoc při posuzování, zda by zpřístupnění mohlo ohrozit veřejný zájem, pokud jde o veřejnou bezpečnost.
• Dotčené dokumenty obsahují citlivé informace, jako je totožnost zhotovitele, dodavatele nebo poskytovatele, místa, kde bude zakázka prováděna, a podrobná metodika vypracovaná zhotovitelem nebo poskytovatelem za účelem provádění financovaných činností, včetně informací o tom, jak budou fungovat členové monitorovací sítě v terénu.
• Zveřejnění těchto informací, a dokonce i jediné totožnosti dodavatele, by mohlo vzhledem k nestabilní situaci v Libyi usnadnit útoky na zaměstnance dodavatele, odborníky a síť monitorů v terénu nacházející se v Libyi.
• Dodavatel byl konzultován dvakrát a pokaždé vyvstaly bezpečnostní obavy, pokud by dokumenty byly zpřístupněny.
• Dodavatel připravil několik dokumentů s využitím specifických grafických prvků, jako je logo, rozvržení a písmo. Zpřístupnění takových dokumentů by samo o sobě mohlo odhalit totožnost zhotovitele, neboť zhotovitel zveřejnil další dokumenty se stejnými grafickými prvky.
•  Smlouva stanoví povinnost dodavatele chránit své zaměstnance, odborníky a jejich rodiny nacházející se v Libyi před fyzickými riziky. Zpřístupnění dokumentů by mohlo dodavatele dostat do situace, kdy by to mohlo ohrozit jeho schopnost plnit tuto povinnost.
• Smlouva byla prodloužena. Činnosti dodavatele tedy stále probíhají (v říjnu 2023, kdy bylo přijato potvrzující rozhodnutí).

15. Pokud jde o riziko narušení mezinárodních vztahů s libyjskými orgány, Komise tvrdila, že mandát smlouvy obsahuje podrobnou analýzu politické a bezpečnostní situace a situace v oblasti lidských práv v Libyi. Tyto informace nejsou veřejně dostupné a libyjské orgány by je mohly vnímat jako nepatřičnou kritiku. Rovněž vysvětlila, že cílem EU je pomoci této zemi v jejím úsilí o demokratický, stabilní a prosperující stát prostřednictvím „berlínského procesu“ pod záštitou Organizace spojených národů. To znamená, že Komise musí udržovat kvalitní vztahy s libyjskými orgány a zpřístupnění těchto dokumentů by tyto vztahy ohrozilo.

16. Pokud jde o riziko narušení obchodních zájmů dodavatele, Komise tvrdila, že dokumenty zahrnují žádost o grant předloženou dodavatelem a obsahují konkrétní know-how, strategii, vnitřní znalosti a další konkrétní informace s konkurenční hodnotou. Zveřejnění těchto informací by dalším žadatelům o grant v budoucnu umožnilo podobné výzvy zkopírovat z těchto žádostí a použít je na podporu svých vlastních žádostí. Jeden z dokumentů obsahuje bankovní údaje dodavatele, které by v případě zveřejnění mohli pachatelé kybernetických trestných činů použít ke zlovolným útokům.

17. Komise se rovněž domnívala, že žadatel v potvrzující žádosti neprokázal veřejný zájem na zpřístupnění, který by převážil nad ochranou tohoto obchodního zájmu. Komise nebyla schopna určit žádný veřejný zájem, který by mohl převážit nad obchodním zájmem zhotovitele. 

18. Stěžovatel předložil v potvrzující žádosti následující argumenty, které zopakoval ve stížnosti veřejné ochránkyni práv:

• Odmítnutí poskytnout přístup představuje nepřiměřené omezení práva občanů na co nejširší přístup.
• Komise je povinna dodržovat Listinu základních práv [19] při všech svých činnostech, včetně rozdělování a monitorování finančních prostředků EU. Komise by měla zajistit, aby finanční prostředky EU nepodporovaly opatření, která nejsou v souladu s hodnotami a právy EU uznanými v Listině.
• Orgány EU musí uvést konkrétní a konkrétní důvody, proč by poskytnutí přístupu k požadovaným dokumentům mohlo poškodit chráněné zájmy. Riziko porušení zájmů musí být rozumně předvídatelné a nesmí být čistě hypotetické.
• Odkaz Komise na „obtížnou situaci v Libyi“je vágní. Tvrzení, že zveřejnění by ohrozilo EU a její „schopnost prováděcího partnera provádět výzkum v oblasti lidských práv“, je rovněž hypotetické. Požadované dokumenty neodkazují na postoj žádné vyjednávací strany a nevyjadřují žádné konkrétní stanovisko Komise k žádnému vyjednávacímu postoji. Podle judikatury EU [20] obecný odkaz na citlivou povahu informací obsažených v těchto zprávách nebo na jednání s dotčenou třetí zemí není dostatečným důvodem pro odepření přístupu k dokumentům.
• Pokud se výjimka vztahuje pouze na jednu část požadovaného dokumentu, měly by být zpřístupněny i ostatní části dokumentu. Jak zdůraznily soudy EU, transparentnost umožňuje občanům užší účast na rozhodovacím procesu. To zase umožňuje, aby se správa EU těšila větší legitimitě a byla účinnější a demokraticky odpovědnější vůči veřejnosti.
• Tím, že Komise odmítla uznat existenci veřejného zájmu na zpřístupnění, žádá veřejnost, aby svá veřejná prohlášení vzala v nominální hodnotě.

19. Stěžovatel rovněž tvrdil, že částečný přístup poskytnutý ve fázi potvrzování neposkytl žádné podstatné informace o monitorování prováděném dodavatelem.

Posouzení veřejného ochránce práv

a) Rozsah žádosti o přístup veřejnosti

20. Z kontroly dokumentů, které Komise označila za dokumenty spadající do působnosti žádosti, vyplynulo, že Komise možná neidentifikovala všechny dokumenty, které jsou pro žádost relevantní.

21. Z původní žádosti a jejího kontextu jasně vyplývalo, že stěžovatel žádá o přístup ke „zprávě“za účelem ověření prohlášení Komise na schůzi výboru LIBE. V potvrzující žádosti to bylo ještě jasnější: „Mou úlohou novináře je částečně ověřovat pravdivost těchto prohlášení“. Stěžovatel proto požadoval zprávu podporující prohlášení Komise, že „zhotovitel neoznámil žádné porušení zásady „neškodit“, které by přímo souviselo se všemi náklady našich programů svěřenského fondu“. Jinými slovy, stěžovatel žádal o přístup k dokumentům obsahujícím věcnou analýzu dodavatele týkající se monitorování lidských práv, které provedl.

22. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv zjistil, že „zprávy“, které Komise označila za zprávy spadající do oblasti působnosti žádosti (k nimž byl odepřen přístup), nezahrnují zjištění dodavatele, ale spíše popisují pokrok činností prováděných při plnění smlouvy.   

23. Vyšetřovací tým dále uvedl, že zadávací podmínky (připojené ke smlouvě), které byly zcela skryty, odkazují na tři typy zpráv, které má dodavatel vydat, aby předložil svá věcná zjištění. Komise tyto zprávy při vyřizování žádosti stěžovatele o přístup nezjistila. Na základě jejich popisu však veřejná ochránkyně práv usoudila, že by mohly rovněž spadat do oblasti působnosti žádosti o přístup. Veřejná ochránkyně práv proto požádala Komisi, aby přezkoumala vzorek těchto zpráv.

24. Kontrola ukázala, že tyto dokumenty zahrnují věcnou analýzu a zjištění dodavatele. Tyto věcné zprávy se tedy zdají být tím, co stěžovatel hledal, když ve své žádosti o přístup veřejnosti odkazoval na „zprávu“.

25. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že posouzení rozsahu žádosti o přístup veřejnosti ze strany Komise bylo příliš úzké a nevedlo k identifikaci všech příslušných dokumentů. Jednalo se o nesprávný úřední postup. Veřejná ochránkyně práv doporučuje, aby Komise provedla nové vyhledávání dokumentů spadajících do oblasti působnosti žádosti stěžovatele a posoudila, zda je lze zpřístupnit podle nařízení č. 1049/2001. 

b) Omezené zpřístupnění identifikovaných dokumentů

Dokumenty, které by vzhledem ke své grafické identitě mohly odhalit totožnost dodavatele

26. Mnoho z nich (tj. zprávy, faktury a příručka pro monitorování a podávání zpráv v oblasti lidských práv)[21] obsahuje po přezkoumání dotčených dokumentů grafickou identitu dodavatele, jak uvedla Komise. Kromě loga dodavatele, které by mohlo být snadno redigováno, se zdá pravděpodobné, že použité písmo a uspořádání jsou dostatečně konkrétní, aby zveřejnění mohlo vést k identifikaci dodavatele. 

27. Otázkou tedy je, zda by v tomto případě měla být chráněna totožnost zhotovitele. Jak tvrdí stěžovatel, přístup veřejnosti k dokumentům je základním právem, a proto by měl být vykládán široce.

28. Nicméně vzhledem k širokému prostoru pro uvážení unijních orgánů při posuzování obav o veřejnou bezpečnost podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 se šetření veřejného ochránce práv omezilo na zjištění, zda Komise „v napadeném rozhodnutí věrohodně vysvětlila, jak by přístup ke sporným dokumentům mohl konkrétně a skutečně narušit ochranu veřejné bezpečnosti Unie“ a zda „nebezpečí takového narušení lze považovat za důvodně předvídatelné, a nikoli čistě hypotetické“[22].

29. Vzhledem k tomu, že rizika pro fyzickou integritu zaměstnanců a odborníků dodavatele v dané oblasti se s ohledem na poskytnuté ilustrace jeví jako konkrétní a realistická, je veřejný ochránce práv toho názoru, že nezveřejnění těchto dokumentů bylo přiměřené. 

Smlouva a dodatky, včetně mandátu

30. Většina zbývajících dokumentů, které Komise identifikovala, nezobrazuje vizuální identitu dodavatele. Tyto dokumenty zahrnují smlouvu o monitorování a její dodatky, včetně mandátu v různých iteracích. 

31. Po přezkoumání těchto dokumentů se veřejná ochránkyně práv domnívá, že důležité části, které byly skryty, zřejmě nezahrnují citlivé informace v celém textu. Ačkoli tedy veřejná ochránkyně práv v zásadě připouští širokou posuzovací pravomoc Komise, když se odvolává na výjimku týkající se ochrany veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost a mezinárodní vztahy, nesouhlasí s tím, že se na zatajené informace vztahují tyto výjimky v plném rozsahu.

32. Pokud jde například o mandát, který byl zcela skryt, inspekce ukázala, že pouze omezené části [23] mohou odhalit konkrétní informace o plánovaných činnostech (jako jsou umístění, logistika nebo profil odborníků), a mohou tak vyvolat obavy o veřejnou bezpečnost zaměstnanců dodavatele. Není jasné, jak by zveřejnění velkých částí tohoto dokumentu vyvolalo takové obavy.

33. Jedna část mandátu obsahuje poměrně podrobnou analýzu situace v Libyi [24], jak uvedla Komise. Jedná se však pouze o jednu část mandátu. Soudní dvůr dále rozhodl, že „pouhá skutečnost, že některé dokumenty obsahují informace nebo negativní prohlášení o politické situaci nebo ochraně lidských práv ve třetí zemi, nutně neznamená, že přístup k nim může být odepřen na základě rizika ohrožení veřejného zájmu.“[25] S ohledem na tuto skutečnost a s ohledem na obsah dokumentu není jasné, jak velké části mandátu, pokud by byly zveřejněny, by ohrozily mezinárodní vztahy EU s libyjskými orgány.

34. Pokud jde o „Příručku pro sledování a podávání zpráv o lidských právech“[26], veřejná ochránkyně práv konstatuje, že tento dokument je napsán neutrálním písmem na rozdíl od jiné „příručky“ uvedené výše. Kromě toho, i když dokument odkazuje na totožnost dodavatele (která by mohla být skryta), obsahuje většinou standardní znalosti o lidských právech a o tom, jak zdokumentovat a monitorovat porušování v praxi. Většina obsahu není specifická pro Libyi nebo projekt. Je proto obtížné pochopit, jak by zpřístupnění podstatných částí tohoto dokumentu mohlo ohrozit veřejnou bezpečnost, a proto Komise odepřela přístup k tomuto dokumentu v plném rozsahu. 

Žádost o grant

35. Komise odepřela přístup k žádosti o dotaci - připojené ke smlouvě a jejím různým dodatkům [27] - v plném rozsahu s odvoláním na ochranu obchodních zájmů zhotovitele. Po přezkoumání dokumentu veřejný ochránce práv potvrzuje, že obsahuje některé informace obchodní hodnoty. Lze se rovněž důvodně domnívat, že jeho úplné zveřejnění může vytvořit nespravedlivou výhodu pro budoucí nabídky [28], neboť obsahuje důvěrné informace, zkušenosti a know-how, které by odhalily odborné znalosti dodavatele. Některé části však pouze shrnují požadavky stanovené v mandátu. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že alespoň některé prvky tohoto dokumentu by mohly být zpřístupněny, aniž by byly odhaleny obchodně citlivé informace.

36. V každém případě, i kdyby se mělo za to, že zveřejnění žádosti o grant v plném rozsahu porušuje ochranu obchodních zájmů zhotovitele, dodavatele nebo poskytovatele, měla by být zveřejněna i v případě, že existuje převažující veřejný zájem na zveřejnění. Při posuzování této skutečnosti Komise nezohlednila veřejný zájem na umožnění veřejné kontroly projektů financovaných EU, a konkrétněji na to, jak bude monitorován jejich potenciální dopad na lidská práva. Dodržování lidských práv je základní hodnotou EU [29] a občané by měli být schopni pohnat orgány EU k odpovědnosti za veškerá přijatá nebo financovaná opatření, která by byla v rozporu s těmito hodnotami. Kromě toho se v tomto konkrétním případě monitorování lidských práv týkalo projektů financovaných EU v zemi, kde již bylo zapojení EU a potenciální dopad na lidská práva předmětem veřejné kritiky [30].

37. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že odmítnutí Komise poskytnout širší přístup ke smlouvě, dodatkům a odpovídajícím mandátům, jakož i k žádosti o grant a obecné příručce pro monitorování lidských práv představuje nesprávný úřední postup. Proto níže uvádí příslušná doporučení.

Doporučení

Na základě výše uvedených zjištění předkládá veřejná ochránkyně práv Evropské komisi následující doporučení:

• Komise by měla provést nové vyhledávání dokumentů spadajících do oblasti působnosti žádosti stěžovatele o přístup a posoudit, zda lze tyto dodatečně identifikované dokumenty zpřístupnit podle nařízení č. 1049/2001;
• Komise by měla znovu posoudit smlouvu, dodatky, mandát a žádost o grant, jakož i příručku pro monitorování lidských práv a podávání zpráv o nich [31] s cílem zajistit lepší přístup veřejnosti a zohlednit připomínky veřejné ochránkyně práv uvedené v tomto doporučení.

Komise a stěžovatel budou o tomto doporučení informováni. V souladu s čl. 4 odst. 2 statutu evropského veřejného ochránce práv zašle Komise do 4. června 2024 podrobné stanovisko.

 

Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 4. března 2024

 

[1] K dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=uriserv%3AOJ.L_.2021.253.01.0001.01.ENG&toc=OJ%3AL%3A2021%3A253%3ATOC

[2] Dne 12. listopadu 2015 podepsaly Evropská komise, 25 členských států EU, Norsko a Švýcarsko zřizovací dohodu EUTFA. EUTFA získává 73 % svých finančních prostředků z Evropského rozvojového fondu (ERF), 20 % z různých programů v rámci souhrnného rozpočtu EU a 7 % z příspěvků členských států a dalších dárců: https://ec.europa.eu/trustfundforafrica/index_en#:~:text=Our%20mission,contribute%20to%20better%20migration%20management

[3] Viz informativní přehled (únor 2022): https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/system/files/2022-03/EUTF_libya_en.pdf

[4] Viz informativní přehled (únor 2022): https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/system/files/2022-03/EUTF_libya_en.pdf

[5] Viz informativní přehled (únor 2022): https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/system/files/2022-03/EUTF_libya_en.pdf

[6] Viz informativní přehled (únor 2022), s. 2: https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/system/files/2022-03/EUTF_libya_en.pdf

[7] Uvedeno zejména v Evropském konsensu o humanitární pomoci, viz společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Evropské komise „Evropský konsensus o humanitární pomoci“, Úř. věst. C 25, 30.1.2008, s. 1–12, k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?toc=OJ%3AC%3A2008%3A025%3ATOC&uri=uriserv%3AOJ.C_.2008.025.01.0001.01.ENG

[8] https://civil-protection-humanitarian-aid.ec.europa.eu/who/humanitarian-principles_en#:~:text=This%20is%20také%20esenciální%20to,postiženo%20populace%20a%20životní prostředí.

[9] https://www.europarl.europa.eu/meetdocs/2014_2019/plmrep/COMMITTEES/LIBE/OJ/2022/04-20/1253993EN.pdf; internetový přenos je k dispozici v 11:10: https://multimedia.europarl.europa.eu/en/webstreaming/libe-committee-meeting_20220421-0900-COMMITTEE-LIBE

[10] Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:32001R1049&from=EN

[11] V souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážkou nařízení č. 1049/2001.

[12] V souladu s čl. 4 odst. 3 prvním pododstavcem nařízení č. 1049/2001.

[13] Viz věc 1996/2022/NH.

[14] V souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážkou nařízení č. 1049/2001.

[15] V souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážkou nařízení č. 1049/2001.

[16] V souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001.

[17] V souladu s čl. 4 odst. 2 prvním pododstavcem nařízení č. 1049/2001.

[18] Přesněji řečeno, Komise objasnila, že některé dokumenty, které byly původně zahrnuty do oblasti působnosti žádosti, byly ve fázi potvrzování považovány za dokumenty, které do oblasti působnosti nespadají.

[19] Listina základních práv Evropské unie, Úř. věst. C 326, 26.10.2012, s. 391–407, k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex%3A12012P%2FTXT.

[20] Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 7. února 2002, Aldo Kuijer v. Rada, T-211/00, ECLI:EU:T:2002:30, body 60 a 61.

[21] V potvrzujícím rozhodnutí označeny jako dokumenty 2.2, 2.3, 5.1, 5.2, 6.1, 6.2.

[22] Rozsudek Tribunálu ve věci T-31/18, Izuzquiza v. Frontex, EU:T:2019:815, body 63–66, k dispozici na adrese: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=221083&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=759426

[23] Například v oddílech 5.1 a 6 mandátu v dokumentech 1, 3.1, 4.

[24] Oddíl 1.3 „Země původu“ mandátu v dokumentech 1, 3.1 a 4.

[25] Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 7. února 2002, Aldo Kuijer v. Rada, T-211/00, ECLI:EU:T:2002:30, body 60 a 61, k dispozici na adrese: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=47741&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=758261

[26] Komise je ve svém potvrzujícím rozhodnutí uvedla jako dokument 2.1.

[27] V rámci dokumentu 1, dokumentů 3.1 a 4 uvedených v potvrzujícím rozhodnutí.

[28] Rozsudek Tribunálu ve věci T‐363/14, Secolux v. Komise, EU:T:2016:521, body 53–54, k dispozici na adrese: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=898D8360DC106D08FCC843AD5C01851C?text=&docid=183581&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=757620.

[29] Článek 2 Smlouvy o EU, Úř. věst. C 326, 26.10.2012, s. 13–390, k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A12012M%2FTXT

[30] Viz například https://www.theguardian.com/world/2020/mar/12/revealed-the-great-european-refugee-scandal; Viz rovněž otevřený dopis občanské společnosti ze dne 2020 http://www.gisti.org/spip.php?article6388. 

[31] Komise ve své potvrzující žádosti uvedla jako dokument 1, 2.1, 3, 3.1, 4.