Případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům souvisejícím se schůzkou Evropské komise a think tanku, která se konala v roce 2014. Komise poskytla částečný přístup ke dvěma dokumentům a odepřela přístup ke třetímu dokumentu v plném rozsahu. Komise se přitom dovolávala výjimky z přístupu veřejnosti, která se týká ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv přezkoumal sporné dokumenty a potvrdil, že úpravy se týkají osobních údajů. Veřejná ochránkyně práv shledala, že Komise měla důvodně za to, že stěžovatel nepředložil přesvědčivé argumenty, proč je nezbytné, aby měl přístup ke sporným osobním údajům. Jako taková byla Komise oprávněna odepřít (úplný) přístup k požadovaným dokumentům.

Veřejná ochránkyně práv šetření uzavřela a shledala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům v držení Evropské komise týkajícím se obav ohledně profesního chování, které vznesli členové mezinárodní monitorovací operace v Albánii. Komise zjistila, že jeden dokument (dopis) spadá do oblasti působnosti žádosti, a poskytla k němu částečný přístup. Odmítla přístup k částem dopisu z důvodu potřeby chránit soukromí a veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní vztahy EU.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv dokument přezkoumal a potvrdil, že zadržované části obsahují osobní údaje a citlivé informace. Veřejná ochránkyně práv shledala argumenty Komise odůvodňující úpravy osobních údajů za přiměřené. Rovněž konstatovala, že není zjevně nesprávné, aby Komise tvrdila, že zpřístupnění některých citlivých částí dopisu by ohrozilo mezinárodní vztahy EU s Albánií.

Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela a shledala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal žádosti Evropské komise o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se návratu nebo vyhoštění uprchlíků, žadatelů o azyl nebo migrantů z Turecka. Komise v odpovědi identifikovala 27 dokumentů, k nimž odepřela přístup v plném rozsahu. U šesti dokumentů byl přístup odepřen z důvodu ochrany obchodních zájmů prováděcího partnera souvisejícího projektu financovaného EU. U zbývajících dokumentů se Komise dovolávala ochrany veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy EU s Tureckem.

Stěžovatel požádal Komisi, aby své rozhodnutí přezkoumala (podáním „potvrzující žádosti“). Vzhledem k tomu, že Komise neodpověděla v příslušných lhůtách, obrátil se stěžovatel na veřejného ochránce práv.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření ohledně toho, že Komise neodpověděla na potvrzující žádost stěžovatele. Vzhledem k tomu, že nebylo vydáno potvrzující rozhodnutí, a ve snaze pokročit v řízení požádal veřejný ochránce práv o nahlédnutí do sporných dokumentů. Na základě kontroly se veřejná ochránkyně práv podělila s Komisí o svůj předběžný názor, že odepření přístupu ke všem dokumentům v plném rozsahu není odůvodněné.

Téměř rok po podání potvrzující žádosti Komise odpověděla, že k žádnému z dokumentů nelze poskytnout přístup. I když se již nespoléhala na ochranu obchodních zájmů prováděcího partnera, měla za to, že přístup ke všem dokumentům musí být odepřen, aby se zabránilo ohrožení mezinárodních vztahů EU s Tureckem. 

Vzhledem k tomu, že Komise nyní odpověděla na potvrzující žádost stěžovatele, veřejná ochránkyně práv případ uzavřela. Jednoznačně kritizovala značné zpoždění, které Komise vynaložila při odpovědi na žádost stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv rovněž zopakovala své pochybnosti, jak již uvedla ve svých předběžných stanoviscích, pokud jde o to, zda dokumenty obsahují citlivé informace v celém rozsahu. Jelikož se však věc týkala toho, že Komise neodpověděla včas na žádost o přístup veřejnosti, neučinila tak.

Případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti k dokumentu souvisejícímu s projektem financovaným EU v Turecku, který se týká řízení migrace. Evropská komise identifikovala jeden dokument, finanční zprávu, kterou odmítla zveřejnit z důvodu, že by zveřejnění mohlo ohrozit ochranu veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost a mezinárodní vztahy EU.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv zkontroloval sporný dokument.

Na základě kontroly a s ohledem na široký prostor pro uvážení, který mají orgány EU při určování, zda je ohrožen veřejný zájem, pokud jde o veřejnou bezpečnost a mezinárodní vztahy, veřejná ochránkyně práv konstatovala, že rozhodnutí Komise o odepření přístupu nebylo zjevně nesprávné. Vzhledem k tomu, že dotčené veřejné zájmy nemohou být nahrazeny jiným veřejným zájmem, který je považován za důležitější, veřejný ochránce práv neshledal nesprávný úřední postup a případ uzavřel.

Věc se týkala žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům souvisejícím se schůzkou zástupců Institutu Tonyho Blaira pro globální správu věcí veřejných (TBI) a dvou členů kabinetu maďarského komisaře dne 19. června 2024. Stěžovatel měl zejména zájem vědět, zda byl na schůzce přítomen konkrétní zástupce TBI, kterého stěžovatel považoval za veřejnou osobnost, která dříve zastávala veřejnou funkci.

Komise poskytla stěžovateli částečný přístup ke zprávě ze schůzky a k e-mailu, který obdržela od společnosti TBI před schůzkou. Komise redigovala jména zástupců TBI. Měl za to, že argumenty předložené stěžovatelem nejsou takové povahy, aby prokázaly zvláštní potřebu zveřejnění těchto osobních údajů ve veřejném zájmu („nezbytnost“). Bez ohledu na neexistenci nezbytnosti měla Komise za to, že zpřístupnění by ohrozilo oprávněné zájmy dotčených jednotlivců. Pokud jde o žádost o přístup týkající se identifikované fyzické osoby, Komise odpověděla, že nemůže potvrdit ani popřít, zda se dotyčná osoba zúčastnila schůzky, neboť i to je považováno za osobní údaje.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že je rozumné, aby se Komise domnívala, že stěžovatel nepředložil dostatečné argumenty prokazující, že je nezbytné, aby mu byly osobní údaje předány pro konkrétní účel ve veřejném zájmu. Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela s tím, že žádná další šetření nejsou odůvodněná. Veřejná ochránkyně práv však konstatovala, že Komise mohla s TBI konzultovat otázku zveřejnění jmen jejich zástupců na schůzce s cílem odstranit jakýkoli základ pro veřejné spekulace, a předložila odpovídající návrh.