Souvislosti stížnosti

1. Stěžovatel je dceřinou společností mezinárodní korporace, která se specializuje na navrhování obchodních operací, včetně softwarových řešení. V letech 2009 až 2012 stěžovatel převzal českou firmu (dále jen „zúčastněná firma“), která se účastnila různých projektů v rámci šestého a sedmého rámcového programu Evropské unie pro výzkum a technologický rozvoj (6. a 7. RP). Účast firmy na těchto projektech byla financována Evropskou komisí prostřednictvím grantů. Podmínky, jimiž se tyto granty řídí, byly stanoveny v různých „grantových dohodách“.

2. V roce 2009 Komise nařídila provedení finančních auditů projektů. Návrhy auditních zpráv zjistily nedostatky v účetnictví projektů a navrhly, aby se Komise snažila získat od stěžovatele zpět značné částky grantů, které vyplatila (přibližně 50 %). V letech 2012 a 2013 zaslala Komise stěžovateli návrhy auditních zpráv.

3. Stěžovatel se domníval, že zjištění obsažená v návrzích auditních zpráv jsou nesprávná, a chtěl, aby Komise auditní postupy ukončila nebo pozastavila. Stěžovatel zejména zpochybnil účetní firmu, která provedla audity jménem Komise. Podle stěžovatele nebyly účetní metody společnosti v souladu s „mezinárodními auditorskými standardy“. Stěžovatel si proto přál, aby činnost účetní firmy byla kontrolována Komorou auditorů České republiky, a požádal Komisi, aby s tím souhlasila[1]. Stěžovatel rovněž uvedl, že se nemůže k návrhům zpráv o auditu vyjádřit, neboť nemá k dispozici veškerou dokumentaci, kterou účetní firma od zúčastněné firmy obdržela. Stěžovatel měl navíc podezření, že jej Komise zařadila do „systému včasného varování“[2].

4. Ve své korespondenci se stěžovatelem Komise tuto skutečnost zpochybnila. Nakonec v souladu se zjištěními auditu přikročila k vydání inkasního příkazu.

5. V září 2015 podal stěžovatel stížnost veřejné ochránkyni práv.

Šetření

6. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se těchto aspektů stížnosti:

1) Komise se dopustila pochybení, když přijala zjištění auditu a usilovala o zpětné získání souvisejících finančních prostředků.

2) Komise neprávem odmítla udělit souhlas s auditem práce účetní firmy Českou komorou auditorů.

3) Komise nepotvrdila, že stěžovateli poskytla veškerou dokumentaci, kterou její účetní firma obdržela od zúčastněné firmy.

4) Komise stěžovatele neinformovala o tom, zda byl zařazen do systému včasného varování.

7. V průběhu šetření veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby stěžovatele informovala o tom, zda stěžovateli byla poskytnuta veškerá dokumentace a zda byl stěžovatel zařazen do systému včasného varování. Komise poté informovala stěžovatele, že mu byla poskytnuta veškerá dokumentace a že stěžovatel nebyl zařazen do systému včasného varování.

8. Rozhodnutí veřejného ochránce práv zohledňuje argumenty a názory předložené stranami.

Zjištění auditu a zpětné získávání prostředků

Argumenty účastníků řízení

9. Stěžovatel v podstatě tvrdil, že zjištění auditu byla nesprávná. Audit zjistil, že systém zaznamenávání času zúčastněné společnosti je nespolehlivý, ale neuvedl, jaký alternativní systém měl být použit. Stěžovatel dále tvrdil, že auditní postup trval dlouho a že auditní postupy týkající se jiných společností, které se účastnily stejných projektů, byly dokončeny rychleji. V důsledku toho stěžovatel tvrdil, že zúčastněná společnost byla diskriminována. Stěžovatel se rovněž domníval, že zpětné získání finančních prostředků by představovalo „zneužití práv“ a že je v každém případě „promlčeno“.

10. Komise odkázala na zjištění auditu a uvedla, že nemá důvod o těchto zjištěních pochybovat. Zejména uvedl, že při auditu byly zjištěny systémové chyby, které zpochybnily způsob, jakým zúčastněná společnost řídila a vykazovala náklady na zaměstnance, jakož i další důkazy, které vykázanou pracovní dobu nepodporují[3].

11. Komise uznala, že auditní postupy trvaly dlouhou dobu, a vyjádřila nad tím politování. Vysvětlila, že čas, který trval, byl způsoben složitostí případů a nebyl způsoben diskriminačním přístupem ke stěžovateli. Komise tvrdila, že nezneužila svých práv stanovených v grantových dohodách, neboť byla oprávněna zahájit audit do pěti let od ukončení projektu.

Posouzení veřejného ochránce práv

12. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že důvody uvedené Komisí jsou pádné a přiměřené.

13. Zjištění auditu jsou odůvodněná a srozumitelná. Skutečnost, že zprávy o auditu nedoporučily konkrétní alternativní systém zaznamenávání času, nemění nic na zjištění, že vykázaná pracovní doba nebyla odpovídajícím způsobem doložena použitým systémem zaznamenávání času a dalšími důkazy.

14. Komise souhlasila s názorem stěžovatele, že auditní postupy trvaly příliš dlouho. Stěžovatel je z toho pochopitelně naštvaný. Je však obtížné si představit, že by tato dlouhá doba vedla k diskriminaci stěžovatele nebo ke zneužití práv ze strany Komise. Skutečnost, že u jiných auditních postupů nedošlo k žádným zpožděním, neprokazuje, že stěžovatel byl v tomto řízení diskriminován. Každý auditní postup má svou povahou různé problémy a výzvy. Vzhledem k tomu, že neexistují jasné známky diskriminace, je třeba připustit, že některé postupy mohou trvat déle než jiné. Podle grantových dohod byla Komise oprávněna provádět audity až pět let po ukončení projektu. Komise nemůže využít práva, které jí přiznává grantová dohoda, jako zneužití práva. Kromě toho nic nenasvědčuje tomu, že by Komisi byla promlčena možnost požadovat vrácení prostředků vyplacených v rámci grantu, což bylo následně výsledkem nepříznivých zjištění v rámci auditu.

15. V této souvislosti veřejný ochránce práv konstatuje, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Audit Komory auditorů

Argumenty účastníků řízení

16. Stěžovatel se domníval, že v práci účetní firmy existují metodické nedostatky, které zpochybňují zjištění auditu. Proto si přála, aby Komora auditorů ČR provedla audit vykonané práce. Za tímto účelem potřebovala souhlas Komise.

17. Komise tvrdila, že práce účetní firmy byla v souladu s grantovou dohodou, a proto neudělila souhlas s auditem Komory auditorů.  

Posouzení veřejného ochránce práv

18. Veřejný ochránce práv se domnívá, že za okolností tohoto případu je pochopitelné, že Komise nesouhlasila s auditem účetní firmy.

19. Požadavek, aby strana souhlasila s auditem své vlastní účetní firmy, není obvyklým opatřením. Je proto oprávněné požadovat, aby strana, která takovou žádost podává, měla obzvláště dobrý základ pro podání žádosti. Nestačí, aby jedna ze stran pouze tvrdila, že zjištění účetní firmy jsou nesprávná. Strana musí alespoň prokázat, že existují důvody se domnívat, že došlo k porušení pravidel řádného auditu.

20. Stěžovatel netvrdil, že by jeho tvrzení, že je požadován audit Komory auditorů České republiky, bylo přesvědčivé. Stěžovatel poukázal pouze na svůj nesouhlas se zjištěními účetní firmy Komise. Za těchto podmínek je stanovisko Komise odůvodněné.

Dokumentace a systém včasného varování

Argumenty účastníků řízení

21. Stěžovatel požádal Komisi, aby potvrdila, že mu poskytla veškerou dokumentaci, kterou účetní firma získala od zúčastněné firmy. Když Komise potvrdila, že žadateli poskytla veškerou dokumentaci (přibližně 3000 dokumentů), žadatel tvrdil, že dokumenty chyběly. Komise uvedla, že stěžovateli poskytla veškerou dokumentaci, kterou účetní firma obdržela, ale že účetní firma mohla rovněž přezkoumat dokumenty na místě u zúčastněné firmy, aniž by pořídila kopii těchto dokumentů. Komise uvedla, že podle grantových dohod je povinností zúčastněného podniku (nebo jeho nástupce, v tomto případě stěžovatele) uchovávat veškerou dokumentaci.

22. Stěžovatel se nevyjádřil k informacím Komise, že stěžovatel nebyl zařazen do systému včasného varování.

Posouzení veřejného ochránce práv

23. Veřejná ochránkyně práv chápe, že stěžovatel se může nacházet v obtížné situaci, pokud jde o dokumentaci požadovanou pro proces auditu, neboť zúčastněná společnost zanikla. Jak však Komise správně uvedla, bylo povinností zúčastněného podniku uchovávat veškerou dokumentaci. Komise projevila ochotu pomoci stěžovateli tím, že mu poskytla veškerou dokumentaci, kterou účetní firma Komise obdržela. Nic nenasvědčuje tomu, že by Komise stěžovateli neposkytla veškerou dokumentaci, kterou má k dispozici.

24. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise vyřešila otázku, zda byl stěžovatel zařazen do systému včasného varování.

Závěr

Na základě šetření veřejný ochránce práv uzavírá tento případ následujícím závěrem[4]:

Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Marta Hirschová-Ziembińská

Vedoucí oddělení šetření a informačních a komunikačních technologií – oddělení 1

Štrasburk, 3. dubna 2018

[1] Podle stěžovatele z pravidel Komory auditorů vyplývá, že obě strany, které jsou ve sporu o práci účetní firmy, musí souhlasit s tím, aby Komora provedla kontrolu této práce.

[2] Systém včasného varování byl v té době upraven rozhodnutím Komise 2008/969 ze dne 16. prosince 2008. Účelem systému je upozornit všechny orgány EU na společnosti, které se podle názoru jednoho orgánu EU podílely na závažných administrativních chybách nebo podvodech, zejména pokud získaly finanční prostředky EU.

[3] Například: Podle zjištění auditu představovalo financování EU méně než 2 % ročního příjmu zúčastněného podniku a účast na projektech byla zaměstnanci zúčastněného podniku považována za „okrajovou činnost“, zatímco doba vykázaná vrcholným vedením se pohybovala v rozmezí 9 až 25 % roční pracovní doby.

[4] Tato stížnost byla vyřízena v rámci delegovaného vyřizování případů v souladu s článkem 11 rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv, kterým se přijímají prováděcí ustanovení.