Případ se týkal rozhodnutí Evropské komise získat zpět částky vyplacené jako granty v rámci různých projektů financovaných EU. Rozhodnutí bylo přijato na základě auditů provedených auditorem jménem Komise. Stěžovatel nesouhlasil se zjištěními auditu. Stěžovatel mimo jiné požadoval, aby audity přezkoumala vnitrostátní auditorská komora ve svém členském státě. Komise to nepovažovala za nutné.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Komise.

Tento případ vznikl v důsledku toho, že zastoupení Evropské komise v Chorvatsku neodpovědělo na žádost o informace podanou na Facebooku a že stěžovatele zablokovalo na své facebookové stránce. Stěžovatel se dotázal, zda vedoucí zastoupení v Chorvatsku byl bývalým členem komunistické strany Jugoslávie.

Vzhledem k tomu, že Komise nyní odblokovala svou stránku na Facebooku a odpověděla, veřejná ochránkyně práv shledává, že Komise tyto aspekty případu vyřešila. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že se Komise nedopustila nesprávného úředního postupu tím, že požadované informace nezveřejnila, protože se jednalo o chráněné osobní údaje.

Veřejná ochránkyně práv však navrhuje zlepšení, pokud jde o potřebu odpovědí občanům, kteří komunikují s Komisí na sociálních médiích. Komise by měla zohlednit skutečnost, že právo na odpověď zaručené Listinou základních práv EU a zásadami řádné správy, jak je stanoveno v Evropském kodexu řádné správní praxe, se vztahuje na sdělení přijímaná prostřednictvím sociálních médií pouze s výhradou omezení odůvodněných zásadou proporcionality. Komise by to měla zohlednit při revizi své příručky pro poskytovatele informací a při jakékoli jiné relevantní činnosti.

Případ se týkal výběrového řízení na místo v delegaci EU v Albánii. Stěžovatelka byla nešťastná z toho, že nebyla zařazena do užšího výběru, neboť se domnívala, že splňuje všechna požadovaná kritéria. Požádala o informace o své přihlášce a o důvodech, proč nebyla zařazena do užšího výběru. Delegace neodpověděla na její žádost včas.

Veřejná ochránkyně práv se touto záležitostí zabývala. V průběhu šetření delegace na stížnost odpověděla, čímž tento aspekt stížnosti vyřešila. Pokud jde o rozhodnutí nezařadit stěžovatele do užšího výběru, veřejná ochránkyně práv shledala vysvětlení delegace týkající se jejího rozhodnutí za přiměřené a šetření uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Evropská služba pro vnější činnost poskytovala delegacím pokyny ohledně potřeby informovat uchazeče v případě zpoždění výběrových řízení. Veřejná ochránkyně práv rovněž navrhla, aby Evropská služba pro vnější činnost zahrnula do „Příručky delegací EU pro místní zaměstnance“ podrobnější požadavky týkající se druhu informací, které mají být zahrnuty do seznamu/excelové tabulky vypracované výběrovými komisemi.

Případ se týkal toho, že Komise neodpověděla na korespondenci stěžovatele v rámci finančního auditu na úrovni členského státu. Po zásahu veřejné ochránkyně práv Komise odpověděla. Zpřístupnila dokument požadovaný stěžovatelem, ale upravila některé osobní údaje (jména fyzických osob). Veřejná ochránkyně práv shledala, že Komise správně odůvodnila úpravu podle nařízení 45/2001.

Věc se týkala vyřizování žádosti o informace o tom, jak získat verzi databáze judikatury, kterou má k dispozici Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ke stažení. Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a požádala úřad EUIPO, aby lépe vysvětlil své důvody, proč nemohl žádosti vyhovět. Vysvětlení EUIPO bylo přesné a přiměřené. Případ byl tedy uzavřen zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Bývalý stážista v Radě Evropské unie si stěžoval, že příspěvek vyplácený orgány EU jeho stážistům je nevhodný, neboť je nižší než minimální mzda, a nezaručuje tak stážistům důstojnou životní úroveň.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření v této věci. Zjistila, že Rada dostatečně podrobně vysvětlila, jak je stanovena výše příspěvku na stáž. Veřejný ochránce práv shledal, že rozhodnutí vyplatit příspěvek ve výši 25 % platu úředníka v platové třídě AD5.1 bylo přiměřené. Rada přijala toto rozhodnutí v rámci své diskreční pravomoci na základě svých administrativních potřeb a dostupného rozpočtu.

Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že Rada rozlišuje mezi stážemi a zaměstnáním. Stážista tedy pobírá příspěvek, a nikoli plat, protože práva a povinnosti stážisty nejsou srovnatelné s právy a povinnostmi zaměstnance. Veřejná ochránkyně práv považovala vysvětlení Rady za přiměřené.

Proto případ uzavřela konstatováním, že praxe Rady nepředstavuje nesprávný úřední postup.

Případ se týkal toho, že Evropská centrální banka (ECB) dostatečně neodpověděla na žádost stěžovatele o informace týkající se pravomoci ECB zajistit prosazování finanční regulace a právních předpisů na ochranu spotřebitele v členských státech. Veřejná ochránkyně práv požádala ECB, aby stěžovateli poskytla podrobnou odpověď týkající se její úlohy v oblasti dohledu nad národními centrálními bankami, ale také úlohy jednotného mechanismu dohledu při dohledu nad soukromými subjekty. ECB odpověděla jasně a komplexně. Veřejná ochránkyně práv se proto rozhodla případ uzavřít.

Případ se týkal výzkumného projektu financovaného EU v oblasti hodnocení rizika GMO (tzv. GRACE). Žadatel, výzkumný ústav se sídlem v Německu, tvrdil, že řada vědců zapojených do projektu GRACE je v situaci střetu zájmů z důvodu jejich údajných vztahů s biotechnologickým průmyslem. Tvrdila, že Evropská komise neřešila obavy stěžovatele ohledně vědecké spolehlivosti výsledků projektu a nezávislosti související vědecké publikace. Stěžovatel rovněž tvrdil, že Komise nezajistila objektivitu a nezávislost projektu, zejména plnou transparentnost, pokud jde o odborníky zapojené do jeho výběru.

Veřejná ochránkyně práv případ prošetřila. Souhlasila s Komisí, že by neměla zasahovat do vědeckého výkladu nebo publikačního procesu vědeckých studií, které financuje. Veřejná ochránkyně práv rovněž dospěla k závěru, že pouhá skutečnost, že existují vazby mezi vědci zapojenými do projektu a průmyslem, neprokazuje střet zájmů. Veřejná ochránkyně práv poukázala na to, že Komise často financuje projekty prováděné buď průmyslem, nebo skupinami s úzkými vazbami na průmysl. Veřejná ochránkyně práv nicméně navrhla, aby Komise zvážila zaslání úplnějšího a důkladnějšího vysvětlení stěžovateli, proč se domnívá, že vazby mezi průmyslem a vědci GRACE nevytvářejí situaci střetu zájmů.

Případ se týkal stížnosti, že Evropská centrální banka nezveřejnila srovnávací přehled o tom, jak členské státy eurozóny dodržují tzv. „konvergenční kritéria“, jak to učinily některé centrální banky v minulosti. Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že ECB není povinna takový přehled zveřejňovat, zejména vzhledem k tomu, že členské státy jsou nyní vyzývány, aby dodržovaly různá kritéria. Rovněž zjistila, že ECB a Evropská komise zveřejňují relevantní a dostupné statistické informace o dozoru nad trhem. Nedošlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal údajného neposkytnutí hodnotící tabulky a konkrétních důvodů pro body, které mu byly uděleny ve výběrovém řízení, ze strany Evropského parlamentu.

Vzhledem k tomu, že Soud pro veřejnou službu v nedávném rozsudku rozhodl, že výběrové komise nemusí uchazečům poskytovat opravenou verzi jejich testů, důvody, proč byly odpovědi chybné, nebo hodnotící tabulky použité pro písemné a ústní zkoušky, zahájil veřejný ochránce práv šetření stížnosti, aby umožnil Parlamentu vyjádřit se k relevantnosti zjištění Soudu pro veřejnou službu týkajících se jeho přijímacích řízení.

Parlament tvrdil, že jeho důvody pro odmítnutí poskytnout stěžovateli požadované informace byly podpořeny rozsudkem Soudu pro veřejnou službu. Stěžovateli však sdělil důvody, proč mu byl za určité odpovědi udělen určitý počet bodů.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že Parlament jednal přiměřeně, a proto šetření uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům týkajícím se sledování internetu zpravodajskými službami Spojeného království. Veřejná ochránkyně práv doporučila, aby Komise poskytla přístup k jednomu konkrétnímu dokumentu (dopis ministra zahraničních věcí Spojeného království tehdejšímu místopředsedovi Komise) a v případě ostatních požadovaných dokumentů, aby je Komise buď zveřejnila, nebo řádně odůvodnila, proč podle jejího názoru muselo být zpřístupnění odmítnuto.

Komise se rozhodla zveřejnit dopis ministra zahraničních věcí Spojeného království, čímž přijala první část doporučení veřejného ochránce práv. Trvala však na svém stanovisku, že ostatní dokumenty nezpřístupní. Tento postoj odůvodnila tím, že stále vyšetřuje otázku, zda britské programy hromadného sledování porušují právo EU, zejména pokud jde o právo jednotlivce na ochranu údajů. Komise tvrdila, že dokud nebude její šetření s konečnou platností uzavřeno, předčasné zpřístupnění zbývajících dotčených dokumentů by negativně ovlivnilo dialog mezi orgány Spojeného království a Komisí. Obecněji tvrdila, že její schopnost účinně provádět šetření a rozhodovat o vhodné reakci by měla být chráněna před rizikem vnějšího tlaku. Komise se konečně nedomnívala, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

Veřejný ochránce práv není přesvědčen, že Komise dostatečně odůvodnila své rozhodnutí odepřít veřejnosti přístup ke zbývajícím nezveřejněným dokumentům. Vzhledem k tomu, že Komise tyto dokumenty nezpřístupnila ani neposkytla dostatečné důvody pro odepření přístupu veřejnosti k nim, je zřejmé, že doporučení veřejné ochránkyně práv týkající se těchto dokumentů zamítla. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že se zdá, že Komise od roku 2013 nepřijala žádná opatření, pokud jde o její šetření. Veřejná ochránkyně práv proto shledává, že opatření Komise v tomto případě představují nesprávný úřední postup a ve skutečnosti závažný nesprávný úřední postup vzhledem k významu této konkrétní otázky pro občany EU.

Stížnost, kterou podalo sdružení British Air Line Pilots' Association, se týkápravidel EU týkajících se omezení doby letové služby a služby a požadavků na odpočinek pro komerční letecké společnosti. Konkrétně se týká způsobu, jakým agentura EASA provedla proces aktualizace těchto pravidel. Stěžovatel tvrdil, že i) vědecké poradenství mělo mít v procesu tvorby právních předpisů významnější úlohu; ii) že EASA nepředložila doklady o kvalifikaci členů skupiny pro tvorbu pravidel; a iii) že EASA se dostatečně nezabývala otázkami střetu zájmů.

Veřejná ochránkyně práv nezjistila žádný nesprávný úřední postup agentury EASA, pokud jde o úlohu vědeckého poradenství v procesu tvorby pravidel. Pokud jde o otázku, jak agentura EASA řeší možné střety zájmů ve skupinách pro tvorbu pravidel, veřejná ochránkyně práv zjistila, že její politika zmírňování těchto střetů v případě vlastních zaměstnanců byla změněna a že tento revidovaný přístup se nyní uplatňuje i na odborníky ve skupinách pro tvorbu pravidel. Na tomto základě veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že se touto otázkou nemusí dále zabývat. Agentura EASA přijala doporučení veřejné ochránkyně práv poskytnout stěžovateli anonymizované informace o členech skupiny pro tvorbu pravidel. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela a vyzvala agenturu EASA, aby zaujala aktivnější přístup ke zveřejňování informací o kvalifikacích a odborných znalostech členů skupiny pro tvorbu pravidel, které má k dispozici. Upozornila rovněž na to, že zvažuje, že se bude zabývat otázkami souvisejícími s prací externích odborníků pro některé agentury EU.