The case concerned a request for public access to documents related to the expenses of a university in the context of an EU-funded project. The complainant had submitted his request to the European Commission in July 2025.

The Commission first replied in September 2025. It identified ten documents as falling within the scope of the access request, to which it refused to give public access in their entirety. In doing so, the Commission argued that disclosure could undermine the commercial interests of the university concerned.

The complainant contested the Commission's decision by making a 'confirmatory application' in September 2025. When the Commission failed to provide an explicit reply, the complainant turned to the Ombudsman in October 2025.

The Ombudsman opened an inquiry into the Commission’s implicit refusal to grant public access and, as a first step, asked the Commission to adopt an explicit reply to the complainant’s confirmatory application as soon as possible. In the absence of a reply within the time limit set, the Ombudsman inquiry team inspected the documents in question, along with documentation on the consultation of the university concerned.

The Commission replied to the complainant in May 2026, granting wide partial access to the documents at issue. The complainant, in his comments on the Commission’s confirmatory decision, did not challenge the remaining redactions. The Ombudsman therefore considered that the complaint into the Commission’s implicit refusal of access had been settled by the access now granted. That said, the Ombudsman regretted the delay incurred by the Commission in handling the complainant’s access request, which persisted even after she had opened her inquiry. The Ombudsman continues to closely monitor the matter of delays based on complaints submitted to her.

Případ se týkal rozhodnutí Evropské výkonné agentury pro výzkum (REA) neudělit „pečeť excelence“ návrhu na financování EU v rámci výzvy k předkládání návrhů na postdoktorandské stipendium Marie Curie-Skłodowska (MSCA-PF), které je součástí programu EU Horizont Evropa, z roku 2023. Agentura REA odmítla udělit návrhu pečeť excelence, protože žalobkyně měla sídlo ve Spojeném království.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že agentura REA poskytla pro své rozhodnutí přiměřené vysvětlení a jednala v souladu s platnými pravidly. Vyšetřování proto uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Předložila však agentuře REA návrh na zlepšení, který stěžovateli a dalším žadatelům se sídlem ve Spojeném království ve stejné situaci poskytne vysvětlující poznámku a/nebo vydá veřejné prohlášení, v němž objasní specifickou situaci žadatelů se sídlem ve Spojeném království ve výzvách k předkládání návrhů MSCA-PF z roku 2023, zejména pokud jde o pečeť excelence.

Případ se týkal toho, jak Evropská výkonná agentura pro zdraví a digitální oblast (HaDEA) navázala na zjištění vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) týkajícího se subjektu, který se účastnil dvou projektů financovaných EU v rámci programu Horizont 2020.

Na základě zjištění nesrovnalostí ze strany úřadu OLAF informovala agentura HaDEA stěžovatele o svém záměru ukončit svou účast na projektech, získat zpět náklady považované za nezpůsobilé a zaregistrovat je v systému Evropské komise pro včasné odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů (EDES), což je databáze „nespolehlivých“ osob a subjektů, které požádaly o finanční prostředky EU nebo uzavřely právní závazky se subjekty EU. Žadatel mimo jiné tvrdil, že agentura HaDEA mu neposkytla příležitost vyjádřit své názory před jeho registrací v systému EDES.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že rozhodnutí o registraci stěžovatele v systému EDES nutně neovlivnilo jeho právní situaci a že stěžovateli byla v praxi poskytnuta příležitost předložit svá stanoviska. Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření se závěrem, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Veřejná ochránkyně práv nicméně navrhla zlepšení, aby agentura HaDEA, když informuje subjekt o zjištěních, která se jí týkají, rovněž informovala dotčený subjekt, pokud tato zjištění mohou vést k jeho registraci v systému EDES.

Případ se týkal způsobu, jakým Evropská komise řešila žádost o přezkum rozhodnutí o zamítnutí návrhu na financování výzkumu v rámci programu Horizont Evropa. Stěžovatel se zejména obával, že Komise stanovila omezení týkající se povahy popisu žádostí o přezkum, a nepřijímal dokumenty poskytnuté mimo vyhrazený online formulář.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že je rozumné, aby Komise stanovila hranice charakteru. V rámci šetření Komise rovněž souhlasila se zvýšením hranice znaků a s jejím sladěním s jinými podobnými postupy.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření se závěrem, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.  

Případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti ke třem dokumentům, konkrétně k pravidelné zprávě a dvěma výstupům, v souvislosti s projektem financovaným EU, který se týkal studie rizika rakoviny mozku v důsledku expozice radiofrekvenčním polím v dětství a dospívání. Komise poskytla široký částečný přístup k pravidelné zprávě, ale žádný přístup k oběma výstupům, přičemž se dovolávala ochrany osobních údajů a obchodních zájmů. Stěžovatel nebyl spokojen s poskytnutým přístupem a se značným zpožděním při obdržení konečné odpovědi, a proto se obrátil na veřejného ochránce práv.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv tyto tři dokumenty zkontroloval. Pokud jde o pravidelnou zprávu, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že Komise mohla poskytnout širší přístup, neboť některé informace již byly veřejně dostupné. Pokud jde o oba výstupy, veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise dostatečně nevysvětlila, jak by zpřístupnění dokumentů ohrozilo obchodní zájmy stran zapojených do projektu.

Veřejná ochránkyně práv sdělila svá předběžná zjištění Komisi.

V odpovědi veřejné ochránkyni práv Komise poskytla široký přístup k dokumentům. Zachovala pouze skrytí některých osobních údajů a značek a modelů mobilních telefonů použitých pro studii, přičemž tvrdila, že jejich zpřístupnění by poškodilo obchodní zájmy výrobců.

Veřejná ochránkyně práv uvítala kladnou odpověď Komise a poskytnutý široký přístup. Považovala úpravy osobních údajů za přiměřené, ale poznamenala, že Komise mohla lépe vysvětlit omezené úpravy za účelem ochrany obchodních zájmů. Pokud jde o značné zpoždění Komise při vyřizování žádosti o přístup veřejnosti, bylo to politováníhodné a představovalo nesprávný úřední postup.