Tyto tři případy se týkají toho, jak Evropská komise uplatňovala svá pravidla „zlepšování právní úpravy“ a další procesní požadavky při přípravě legislativních návrhů týkajících se náležité péče podniků v oblasti udržitelnosti (983/2025/MAS), boje proti převaděčství migrantů (2031/2024/VB) a společné zemědělské politiky (1379/2024/MIK). Komise považovala tyto návrhy za naléhavé, a proto ve svých pravidlech opomenula kroky, jako jsou posouzení dopadů a veřejné konzultace. Stěžovatelé, kteří jsou organizacemi občanské společnosti, se domnívali, že tato opomenutí jsou v rozporu s pravidly Komise pro zlepšování právní úpravy. Ve dvou případech stěžovatelé rovněž tvrdili, že Komise neověřila soulad legislativních návrhů s cíli EU v oblasti klimatu, jak vyžaduje evropský právní rámec pro klima. V jednom případě se stěžovatel dále obával, že Komise porušila svůj jednací řád pro konzultace mezi útvary.   

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření těchto tří případů. Obdržela písemnou odpověď Komise ve všech třech případech, nahlédla do příslušných spisů Komise a její vyšetřovací týmy se setkaly se zástupci Komise v rámci dvou šetření.

Komise odpověděla, že pravidla „zlepšování právní úpravy“ nejsou závazným právním předpisem, ale souborem nástrojů pro tvorbu politik pro shromažďování příslušných informací, které by měly být uplatňovány přiměřeným způsobem. Rovněž tvrdila, že před přijetím dotčených legislativních návrhů shromáždila všechny relevantní důkazy, konzultovala zúčastněné strany a provedla posouzení souladu s klimatem a konzultace mezi útvary v souladu s platnými pravidly.

Na základě svých šetření veřejná ochránkyně práv zjistila řadu procesních nedostatků v tom, jak Komise připravovala legislativní návrhy, které dohromady představují nesprávný úřední postup.

Veřejná ochránkyně práv zejména zjistila, že Komise přijala široký výklad pojmu „naléhavost“ a dostatečně neodůvodnila „naléhavost“ legislativních návrhů vůči veřejnosti a nezdokumentovala své odchylky od platných pravidel pro zlepšování právní úpravy. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že Komise nezavedla postup, který by v souladu s požadavky Smluv a judikatury zajistil transparentní, fakticky podloženou a inkluzivní přípravu „naléhavých“ legislativních návrhů. Veřejná ochránkyně práv dále zjistila, že Komise tím, že nevedla řádné záznamy o povinných kontrolách souladu svých návrhů s cíli EU v oblasti klimatu, nejednala odpovědným způsobem.

K řešení těchto nedostatků vydala veřejná ochránkyně práv dvě doporučení. Veřejná ochránkyně práv doporučila, aby Komise zajistila předvídatelné, soudržné a nesvévolné uplatňování svých pravidel pro zlepšování právní úpravy tím, že vymezí „naléhavé“ situace, které odůvodňují odchylku od požadavků stanovených v těchto pravidlech. Kromě toho by v případech, kdy jsou uděleny výjimky, měla Komise stanovit postup, který zajistí, aby naléhavá příprava legislativních návrhů byla stále v souladu se zásadami transparentního, fakticky podloženého a inkluzivního legislativního procesu. S cílem pomoci Komisi při plnění tohoto úkolu předložila veřejná ochránkyně práv čtyři návrhy, mezi něž patří vyjasnění pravidel pro konzultace se zúčastněnými stranami v případě naléhavých návrhů a zajištění toho, aby důkazy podporující její návrhy byly zveřejněny včas, a umožnily tak veřejnou diskusi před přijetím právních předpisů.

Případ se týkal rozhodnutí Evropské komise ukončit spolupráci s dočasným pracovníkem v rámci služeb péče o děti. Stěžovatel byl najat prostřednictvím externího dodavatele na týdenní smlouvy. Na základě pokynů Komise informoval dodavatel stěžovatelku, že Komise již nebude o její služby žádat. Stěžovatelka se obrátila na veřejnou ochránkyni práv a tvrdila, že jí Komise neposkytla odůvodnění svého rozhodnutí.

Veřejný ochránce práv soustavně zastává názor, že pokud orgány EU požádají o ukončení smlouvy určité osoby s externím dodavatelem, měly by uvést spravedlivé a objektivní důvody pro ukončení smlouvy, informovat dotčenou osobu a zajistit, aby měla možnost předložit před ukončením smlouvy připomínky. Nejistá povaha situace dočasného pracovníka znamená, že Komise má povinnost být spravedlivá a transparentní, a to i v případě neexistence smluvního vztahu. V tomto případě Komise nezajistila, aby stěžovateli bylo poskytnuto slyšení a možnost vyjádřit se k důvodům, které Komise uvedla, než se rozhodla nadále nepožadovat služby stěžovatele. Ačkoli je to politováníhodné, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatel musel být o některých problémech informován v týdnu, který předcházel rozhodnutí Komise. Vzhledem k nedostatečnému vedení záznamů však veřejný ochránce práv není schopen ověřit, zda zaměstnanci Komise tyto otázky se stěžovatelem projednali. Veřejná ochránkyně práv nicméně vítá skutečnost, že Komise uznala, že v tomto případě mohla stěžovateli své odůvodnění dále vysvětlit.

Na tomto základě se veřejná ochránkyně práv domnívá, že žádná další šetření nejsou odůvodněná, a případ uzavírá.  

Věc se týkala způsobu, jakým Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) vyřizoval žádosti o přezkum podané uchazečem, který ve dvou výběrových řízeních neuspěl. Stěžovatel mimo jiné tvrdil, že úřad EPSO dostatečně neřešil jeho obavy, a zpochybnil, zda odpovídajícím způsobem přezkoumal jeho výkonnost.

Poté, co veřejná ochránkyně práv zahájila šetření, poskytl úřad EPSO stěžovateli další odpovědi. Veřejný ochránce práv zjistil, že mezi nimi a odpověďmi, které původně obdržel, existují nesrovnalosti a že není jasné, zda úřad EPSO skutečně přezkoumal svá původní rozhodnutí. V průběhu šetření úřad EPSO poskytl další vysvětlení, aby to vysvětlil.

Veřejná ochránkyně práv případ uzavřela zjištěním, že žádná další šetření nejsou odůvodněná, neboť úřad EPSO nakonec poskytl přiměřené vysvětlení, jak vyřídil žádosti stěžovatele o přezkum. Šetření však odhalilo problémy se standardními odpověďmi úřadu EPSO na žádosti o přezkum. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv navrhla úřadu EPSO zlepšení a požádala jej, aby v budoucnu zajistil, že uchazeči, kteří podali žádost o přezkum, obdrží jasnou, přesnou a úplnou odpověď, která je informuje o tom, zda přezkum proběhl, a o důvodech rozhodnutí úřadu EPSO.