Souvislosti stížnosti

1. Stěžovatel začal pracovat v Evropské investiční bance (EIB) v Lucemburku v polovině srpna 2015. Její čtyřletá smlouva podléhala šestiměsíční zkušební době. Stěžovatelka se se svými dvěma dětmi přestěhovala do Lucemburska a zapsala je do soukromé školy v této zemi.

2. Během prvních šesti měsíců svého zaměstnání byla stěžovatelka údajně šikanována a psychicky obtěžována svým přímým nadřízeným. Nebyla spokojena s hodnocením svého nadřízeného ´s v polovině období.

3. Dne 15. ledna 2016 byla stěžovatelka informována, že její zkušební doba nebyla úspěšná a že její pracovní smlouva skončí dne 15. února 2016.

4. V dopise EIB ze dne 15. února 2016 (přijatém dne 16. února 2016) právník stěžovatele ´s zpochybnil ukončení smlouvy stěžovatele ´s a uvedl, že stěžovatel má v úmyslu zahájit „smírčí řízení ´ stanovené v článku 41 služebního řádu EIB [1].

5. Dne 29. února 2016 EIB odpověděla, že stěžovatel již není oprávněn zahájit „smírčí řízení“, neboť je „vyhrazeno“pro zaměstnance EIB. Dodala, že měla zahájit řízení před skutečným ukončením smlouvy. Vzhledem k tomu, že tak neučinila navzdory doporučení, které jí v tomto smyslu poskytlo právní oddělení EIB´s, měl orgán za to, že její žádost o zahájení smírčího řízení je nepřípustná.

6. Poté, co stěžovatel zaslal prezidentovi EIB´s dne 23. února a 10. března 2016 dva dopisy [2] (které byly zřejmě ignorovány), podal dne 13. dubna 2016 stížnost evropské veřejné ochránkyni práv. Tvrdila, že i) se stala obětí obtěžování a šikany, ii) byla neoprávněně propuštěna a iii) obdržela nesprávné informace o postupu pro podávání stížností, který byl nesprávně uplatněn. Evropský veřejný ochránce práv zahájil šetření třetího aspektu stížnosti. Požádala EIB, aby odpověděla na tvrzení, že stěžovateli neprávem odepřela možnost využít řízení podle článku 41 služebního řádu banky.

7. Ve své (původní) odpovědi veřejné ochránkyni práv EIB tvrdila, že veškeré nezbytné informace o tom, jak zahájit řízení, byly stěžovateli poskytnuty v průběhu schůze konané dne 21. ledna 2016. Dopisem ze dne 2. května 2016 navíc EIB nabídla, že bývalému zaměstnanci vyplatí měsíční plat. EIB uvedla, že článek 41 služebního řádu EIB vykládá tak, že se vztahuje na zaměstnance v činné službě, neaktivní zaměstnance (zaměstnance na neplacené dovolené) a bývalé zaměstnance pobírající důchod EIB. EIB však nezahájí dohodovací řízení, pokud o to požádají bývalí zaměstnanci, kteří ukončili svůj pracovní poměr s EIB. Ti mohou požádat, aby jejich případ byl projednán v rámci dohodovacího řízení až do dne ukončení jejich pracovního poměru u EIB [3].

Neoprávněné odepření výhody řízení podle článku 41 služebního řádu Bank´s

Návrh řešení předložený veřejným ochráncem práv

8. Při navrhování řešení veřejný ochránce práv zohlednil argumenty a stanoviska předložená stranami. I když veřejná ochránkyně práv konstatovala, že k autoritativnímu výkladu práva EU je oprávněn pouze Soudní dvůr Evropské unie (SDEU), považovala výklad článku 41 služebního řádu EIB´s za nesprávný.

9. Veřejný ochránce práv konstatoval, že článek 41 nerozlišuje mezi aktivními a bývalými zaměstnanci (kteří nepobírají důchod EIB). Měla rovněž za to, že znění tohoto článku nepodporuje argument EIB, podle kterého právo jednotlivců, jako je stěžovatel, zahájit smírčí řízení zaniká okamžitě po ukončení pracovní smlouvy. Zdá se, že výklad EIB rovněž porušuje zásadu patere legem quam ipse fecisti [4], která vyžaduje, aby každý orgán dodržoval svá vlastní pravidla. Důvodem bylo, že přijetím článku 41 služebního řádu EIB se EIB zavázala usilovat o smírné řešení sporů jakékoli povahy mezi ní a jejími (stávajícími nebo bývalými) zaměstnanci prostřednictvím dohodovacího řízení.

10. Veřejná ochránkyně práv považovala za nanejvýš důležité, aby byla dodržována zásada rovného zacházení. Podle veřejného ochránce práv vede výklad článku 41 EIB´s ve skutečnosti k situaci, kdy by se se zaměstnanci, kteří mají to štěstí, že se mohou před skončením platnosti svých smluv odvolat na dohodovací řízení, zacházelo lépe než s těmi, kteří tak nemohou učinit (například proto, že k aktu nepříznivě zasahujícímu do jejich právního postavení dochází několik dní před skončením jejich smlouvy). S ohledem na svá předběžná zjištění předložila veřejná ochránkyně práv EIB tento návrh řešení:

„Veřejná ochránkyně práv navrhuje, aby EIB i) považovala žádost stěžovatele o smírčí řízení podle článku 41 služebního řádu EIB ze dne 10. března 2016 za přípustnou a ii) neprodleně zahájila smírčí řízení.

Smírčí řízení by mělo zahrnovat otázky údajného neoprávněného propuštění a údajného obtěžování.

Veřejná ochránkyně práv dále navrhuje, aby EIB jako další gesto dobré vůle vyplatila stěžovateli dodatečný měsíční plat, jak EIB navrhla ve svém dopise ze dne 2. května 2016. Tato platba by měla být provedena co nejdříve, aniž je dotčen konečný výsledek dohodovacího řízení podle článku 41 služebního řádu EIB.“

11. EIB ve své odpovědi veřejnému ochránci práv uvedla, že souhlasí s návrhem veřejného ochránce práv zahájit smírčí řízení podle článku 41, pokud jde o otázku neoprávněného propuštění. Pokud jde o otázku obtěžování, EIB navrhla, aby stěžovatel zahájil zvláštní řízení upravené politikou „důstojnosti při práci“, neboť vyšetřování obvinění týkajících se obtěžování v EIB se řídí touto politikou. EIB rovněž souhlasila s tím, že stěžovateli vyplatí dodatečný měsíční plat. Kromě toho nabídla, že stěžovatelce uhradí školné pro její děti až do července 2016, a to po obdržení příslušných faktur. EIB o výše uvedeném informovala stěžovatele samostatným dopisem.

12. Stěžovatel byl zpočátku s výsledkem šetření velmi spokojen. Vyjádřila hlubokou vděčnost veřejnému ochránci práv a svým zaměstnancům za jejich práci. Později však veřejné ochránkyni práv sdělila, že není spokojena se způsobem, jakým EIB vede postup „důstojnosti v práci“. Zeptala se zejména, zda je její případ projednáván důvěrně.

Posouzení veřejné ochránkyně práv po návrhu řešení

13. Veřejný ochránce práv poukazuje na to, že se toto šetření týkalo skutečnosti, že banka nezahájila smírčí řízení. Banka souhlasila s provedením tohoto postupu v souvislosti s údajným neoprávněným propuštěním a provedla stěžovateli platby navržené veřejným ochráncem práv. Nabídla rovněž, že stěžovatelce uhradí školné na její děti. Veřejná ochránkyně práv rozhodnutí EIB vítá. Kromě toho považuje za přiměřené vysvětlení Banky, že nemůže vyšetřovat otázku obtěžování v rámci smírčího řízení, neboť tyto záležitosti se řídí jinými pravidly, a sice politikou Banky týkající se „důstojnosti při práci“.

14. Vzhledem k tomu, že šetření veřejné ochránkyně práv se zaměřilo výhradně na dohodovací řízení, veřejná ochránkyně práv jej v této fázi nerozšíří na jiné řízení, které se řídí politikou banky týkající se „důstojnosti při práci“. Postup „důstojnosti při práci“ byl navíc zahájen poté, co banka odpověděla na návrh veřejného ochránce práv na řešení týkající se dohodovacího řízení. Stěžovatelka však může veřejnému ochránci práv předložit novou stížnost týkající se řízení zahájeného za účelem prošetření údajného obtěžování, pokud se domnívá, že jednání EIB představuje nesprávný úřední postup.

Závěr

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ následujícím závěrem:

Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že bylo nalezeno řešení.

Stěžovatel a Evropská investiční banka budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reillyová

Evropský veřejný ochránce práv

Štrasburk, 31. října 2017

[1] Článek 41 služebního řádu EIB stanoví: „Spory jakékoli povahy mezi bankou a jednotlivými zaměstnanci se předkládají Soudnímu dvoru Evropské unie. Řízení zahájené zaměstnancem proti žalobě Banky, která by nepříznivě zasahovala do jeho právního postavení, musí být zahájeno ve lhůtě tří měsíců.

Kromě řízení zahájeného u Soudního dvora Evropské unie se před zahájením jakéhokoli řízení usiluje o smírné narovnání u smírčí rady banky, pokud jde o jiné spory, než které vyplývají z uplatnění disciplinárních opatření stanovených v článku 38.

Žádost o smírčí řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy nastaly skutečnosti nebo kdy bylo oznámeno jednání, které vedlo ke sporu [...]“(kurzivou zvýraznil autor stanoviska).“

[2] V dopise ze dne 10. března 2016 stěžovatel mimo jiné uvedl, že „... formálně zahajuji řízení podle článku 41“.

[3] Další informace o souvislostech stížnosti, argumentech stran a šetření veřejného ochránce práv naleznete v úplném znění návrhu veřejného ochránce práv na řešení, které je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/cases/solution.faces/en/85249/html.bookmark

[4] Tato věta může být volně přeložena následovně: Dodržujte zákon, který jste sami stanovili.