Případ se týkal údajného neoprávněného propuštění bývalého zaměstnance z Evropské investiční banky (EIB) a obtěžování v této bance.

Šetření veřejné ochránkyně práv se zaměřilo na otázku, že EIB údajně neprávem odepřela stěžovateli výhodu tzv. „smírčího řízení“ podle článku 41 služebního řádu EIB (který stanoví, že zaměstnanci mohou podat žalobu k Soudnímu dvoru EU, pokud vznikne spor s EIB, a že předtím by měli usilovat o smírné řešení prostřednictvím smírčího řízení). Veřejný ochránce práv předběžně konstatoval, že se EIB dopustila nesprávného úředního postupu, když měla za to, že smírčí řízení nelze použít na bývalého zaměstnance, který nepobírá důchod EIB. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla, aby EIB neprodleně zahájila dohodovací řízení, pokud jde o otázky propuštění i obtěžování. Banka souhlasila se zahájením smírčího řízení ve věci propuštění a odkázala stěžovatele na jiné řízení ve věci obtěžování.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že po jejím zásahu bylo nalezeno řešení. Proto případ uzavřela.

Případ se týkal opatření úřadu OLAF po obdržení zprávy o whistleblowingu spojující Evropský úřad pro bezpečnost letectví (EASA) s údajnou manipulací se zprávou o inspekci ochrany letectví před protiprávními činy. Po předběžném posouzení byl veřejný ochránce práv znepokojen tím, co se zdálo být rozhodnutím úřadu OLAF případ zamítnout a vrátit věc agentuře EASA navzdory skutečnosti, že se oznamovatel vědomě rozhodl podat svou zprávu úřadu OLAF, a nikoli agentuře EASA. Veřejná ochránkyně práv se předběžně domnívala, že takové rozhodnutí by mohlo mít negativní dopad na účinnost ustanovení o whistleblowingu obecně. Rozhodla se proto záležitost prošetřit.

Po kontrole spisů úřadu OLAF veřejný ochránce práv zjistil, že úřad OLAF náležitě zvážil, zda zahájit vyšetřování. Ukázalo se rovněž, že OLAF ve skutečnosti případ neuzavřel, ale požádal agenturu EASA, aby záležitost přezkoumala a podala zprávu o výsledcích svého vyšetřování. OLAF si kromě toho vyhradil právo zahájit formální vyšetřování v pozdější fázi. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv zjistila, že úřad OLAF se zprávou stěžovatele o whistleblowingu náležitě zabýval. Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že úřad OLAF měl stěžovatele výslovněji informovat, že jeho postoupení záležitosti agentuře EASA neznamená, že úřad OLAF v této záležitosti nepřijme žádná další opatření. V tomto ohledu učinila další poznámku.

Stěžovatel je dočasným zaměstnancem Evropského parlamentu. Během dovolené onemocněla. Případ se týkal odmítnutí Parlamentu převést stěžovatelovu dovolenou za kalendářní rok na volno z důvodu nemoci. Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a nezjistila žádný nesprávný úřední postup, neboť stěžovatelka byla povinna uvést aktuální adresu v té době nebo brzy poté, co předložila své lékařské potvrzení o pracovní neschopnosti. Tento požadavek nebyl splněn.

Toto šetření z vlastního podnětu se týká toho, jak Evropská komise zajišťuje dodržování základních práv zakotvených v Listině základních práv Evropské unie při provádění politiky soudržnosti EU členskými státy. Byla zahájena v době, kdy Unie zahájila nové sedmileté období financování na období 2014–2020 v rámci nového právního rámce.

Politika soudržnosti EU usiluje o snížení rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů v EU. Vzhledem k viditelnosti Unie v projektech, které jsou financovány prostřednictvím politiky soudržnosti – od zlepšování záchranných služeb v Rumunsku až po odstraňování minových polí v Chorvatsku – se veřejná ochránkyně práv domnívá, že by Komise měla učinit vše, co je v jejích silách, aby zajistila dodržování základních práv při vynakládání finančních prostředků. Skutečnost, že Komise není přímo odpovědná za správu finančních prostředků, by nikdy neměla být používána jako důvod pro nečinnost, pokud byla základní práva porušena nebo hrozí, že budou porušena.

Šetření z vlastního podnětu se zúčastnila Komise, vnitrostátní veřejní ochránci práv a zástupci občanské společnosti. Na základě jejich zpětné vazby vypracovala veřejná ochránkyně práv osm pokynů ke zlepšení na podporu Komise při dohledu nad členskými státy v této oblasti.

Toto šetření bylo zahájeno v souvislosti s návštěvou evropského veřejného ochránce práv v Evropském institutu pro rovnost žen a mužů. Návštěva byla součástí programu návštěv veřejné ochránkyně práv v agenturách EU zaměřeného na šíření osvědčených postupů mezi agenturami v jejich vztazích s občany. V rámci návštěvy veřejná ochránkyně práv zkoumala i) počáteční kontakty institutu s veřejností, ii) transparentnost, dialog a odpovědnost, iii) nábor, iv) nabídková řízení a smlouvy, v) střety zájmů a vi) whistleblowing. Veřejná ochránkyně práv předložila institutu šest návrhů na zlepšení jeho výkonnosti v těchto oblastech. Odpověď institutu EIGE potvrdila, že podniká kroky mimo jiné tím, že zpřístupňuje informace o své práci ve všech úředních jazycích EU a přijímá podrobnější ustanovení týkající se whistleblowingu.

Vzhledem k tomu, že návštěva veřejné ochránkyně práv naznačila, že institut musí učinit více pro řešení a prevenci případů obtěžování, zabývala se konkrétně touto otázkou a byla povzbuzena rozhodnými opatřeními, která institut přijal v reakci na ni. V zájmu podpory dalšího zlepšování veřejná ochránkyně práv mimo jiné navrhla, aby institut EIGE pravidelně organizoval odbornou přípravu v této oblasti, která má pro práci institutu zásadní význam.

Evropská občanská iniciativa, která je k dispozici od dubna 2012, umožňuje skupině nejméně jednoho milionu občanů EU vyzvat Evropskou komisi, aby navrhla nové právní předpisy EU. Po obdržení řady stížnostíse veřejná ochránkyně práv rozhodla prošetřit řádné fungování postupu evropské občanské iniciativy a úlohu a odpovědnost Komise v tomto ohledu. Veřejná ochránkyně práv vyzvala organizátory evropských občanských iniciativ, organizace občanské společnosti a další zainteresované osoby, aby poskytli informace o tom, jak dobře evropská občanská iniciativa funguje. Na základě těchto odpovědí veřejná ochránkyně práv předložila Komisi řadu návrhů na zvýšení účinnosti procesu evropské občanské iniciativy.

Evropská komise v současné době jedná jménem Evropské unie o rozsáhlé dohodě o obchodním a investičním partnerství se Spojenými státy (Transatlantické obchodní a investiční partnerství – TTIP). Jednání vyvolala bezprecedentní veřejný zájem vzhledem k potenciálnímu hospodářskému, sociálnímu a politickému dopadu, který může mít TTIP.

Cílem šetření veřejné ochránkyně práv je pomoci zajistit, aby veřejnost mohla v co největší míře sledovat pokrok těchto jednání a přispívat k utváření jejich výsledku. V červenci 2014 předložila veřejná ochránkyně práv Komisi první soubor návrhů. Veřejná ochránkyně práv během svého šetření rovněž shromáždila nápady od veřejnosti, které mají přispět k tomu, aby byly rozhovory transparentnější a přístupnější. V návaznosti na obavy vyjádřené Evropským parlamentem a občanskou společností Komise v listopadu 2014 nastínila řadu ambiciózních opatření v oblasti transparentnosti.

Veřejná ochránkyně práv nyní předkládá Komisi deset dalších návrhů týkajících se společných textů pro jednání, většího proaktivního zveřejňování dokumentů o TTIP a větší transparentnosti jednání o TTIP. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že na základě těchto návrhů by Komise zajistila, aby se proces jednání o TTIP mohl těšit větší legitimitě a důvěře veřejnosti.  

V červnu 2013 vydala Rada EU směrnice pro jednání s Evropskou komisí, aby se jménem Unie zapojila do jednání o dohodě o obchodním a investičním partnerství se Spojenými státy (TTIP). O rok později Rada dosud nezveřejnila mandát k jednání, přestože se zdálo, že je snadno přístupný na internetu. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření z vlastního podnětu a vyzvala Radu, aby v zájmu transparentnosti, řádné správy, účinného využívání zdrojů a v konečném důsledku podpory důvěry veřejnosti zvážila proaktivní zveřejnění dokumentu. V říjnu 2014 Rada vzájemnou dohodou rozhodla o zveřejnění mandátu.