Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stěžovatel se na Facebooku obrátil na zastoupení Evropské komise v Chorvatsku a dotázal se, zda byl vedoucí zastoupení někdy členem komunistické strany Jugoslávie. Zastoupení neodpovědělo, ale zablokovalo stěžovatele na Facebooku. Stěžovatel se proto obrátil na veřejného ochránce práv.

Šetření

2. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření stížnosti a identifikovala následující tvrzení a tvrzení:

1) Zastoupení Evropské komise v Chorvatsku neodpovědělo stěžovateli na Facebooku.

2) Zastoupení znemožnilo stěžovateli komunikovat s ním na Facebooku tím, že ho zablokovalo. Zastoupení by mu mělo umožnit komunikovat s ním na Facebooku.

3. V průběhu šetření veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby stěžovateli odpověděla a objasnila svou komunikační politiku na Facebooku. Zastoupení poté stěžovateli odpovědělo a Komise v samostatném dopise veřejné ochránkyni práv vysvětlila svou komunikační politiku.  Stěžovatel zaslal připomínky k odpovědi zastoupení. Vzhledem k obsahu těchto připomínek zahrnula veřejná ochránkyně práv posouzení odpovědi zastoupení do svého šetření a vyzvala Komisi, aby svou odpověď zlepšila. Komise poté zaslala další odpověď. Při provádění šetření veřejný ochránce práv zohlednil argumenty a stanoviska předložená všemi stranami.

Tvrzení, že zastoupení neodpovědělo, ale zablokovalo stěžovatele na Facebooku

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

4. Stěžovatel uvedl, že jeho žádost o informace podaná na Facebooku byla zdvořilá bez úmyslu zranit něčí pocity nebo šířit nesnášenlivost.

5. Po zásahu veřejného ochránce práv zaslal vedoucí zastoupení stěžovateli následující odpověď:

• Informace požadované stěžovatelem byly čistě osobní povahy a otázka nesouvisela s prací orgánů. Zastoupení se proto rozhodlo, že mu neposkytne žádnou odpověď.
• V souladu s nařízením 45/2001 o ochraně údajů[1] mají orgány EU povinnost chránit osobní údaje svých zaměstnanců.
• V souladu se služebním řádem by zaměstnanec neměl být diskriminován z žádných důvodů, včetně politických názorů. Zastoupení odkázalo na čl. 1d odst. 1 [2], článek 11[3] a článek 15[4] služebního řádu.
• Zastoupení nemělo v úmyslu omezit svobodu projevu stěžovatele a vysvětlilo, že pravidelně odpovídá na otázky a dotazy týkající se různých témat prostřednictvím různých komunikačních kanálů. Zastoupení bude i nadále odpovídat na otázky týkající se práce orgánů.

6. Stěžovatel se k odpovědi zastoupení vyjádřil takto:

• Zastoupení tím, že neodpovědělo, porušilo čl. 41 odst. 4[5] Listiny základních práv EU.
• Hlavním důvodem stížnosti veřejnému ochránci práv bylo to, že ho zastoupení zjevně zablokovalo na Facebooku (komentáře i zprávy). Jeho zablokování porušuje jeho svobodu projevu (článek 11 Listiny základních práv EU).
• Vzhledem k tomu, že vedoucí zastoupení je veřejnou osobou, nelze jeho příslušnost k politické straně považovat pouze za osobní informace. I když služební řád nebrání lidem s komunistickým původem pracovat pro EU, přesto vyvolává některé etické otázky týkající se samotné EU.

7. V samostatném dopise zaslaném veřejné ochránkyni práv Komise objasnila příslušné aspekty své komunikační politiky:

• Komise obdrží na svých centrálních účtech v sociálních médiích v průměru 369 000 zmínek měsíčně. Jen v období od srpna do října 2016 obdržela 1,3 milionu zmínek. Nezahrnuje jiné účty, jako jsou účty komisařů, zastoupení, generálních ředitelství a mluvčích.
• Komise využívá sociální média k podpoře občanů při shromažďování informací, znalostí a názorů snadným a konverzačním způsobem. Sociální média slouží k předávání širších politických sdělení a – pokud je to možné a relevantní – k navazování dialogu s občany.
• Pokud jde o žádosti o informace, „občanéjsou vedeni příslušnými informačními kanály“. Mohou používat dopisy, e-maily, telefon atd. Používání těchto komunikačních prostředků se řídí kodexem řádné správní praxe Komise. Vzhledem k rozsahu připomínek a šetření na sociálních sítích a s ohledem na administrativní a rozpočtovou zátěž, kterou by to způsobilo, se Komise domnívá, že by nebylo vhodné uplatňovat kodex na sociální média. Tato zátěž by nebyla úměrná očekávaným přínosům s přihlédnutím k alternativním komunikačním kanálům.
• Komise uvedla, že pracuje na aktualizaci své příručky pro poskytovatele informací s cílem transparentně informovat o své politice moderování na sociálních sítích.

8. Ve své další odpovědi Komise informovala veřejnou ochránkyni práv, že „profilzastoupení Evropské komise v Záhřebu na Facebooku byl odblokován a je nyní přístupný všem“. Stěžovateli zaslala další odpověď, v níž uvedla následující vysvětlení:

• Zaměstnávání vedoucích zastoupení se řídí služebním řádem, který zakazuje jakoukoli formu diskriminace, a to i na základě politických názorů (čl. 1 písm. d) služebního řádu).
• V souladu s článkem 11[6] služebního řádu musí orgán oprávněný ke jmenování přezkoumat, zda má uchazeč o pracovní místo v EU osobní zájem, který by mohl ohrozit jeho nezávislost, nebo zda nedochází k jinému střetu zájmů. Za tímto účelem musí uchazeč vyplněním zvláštního formuláře informovat orgán oprávněný ke jmenování o jakémkoli skutečném nebo potenciálním střetu zájmů.
• Orgány a instituce EU mají povinnost chránit základní práva a svobody fyzických osob, zejména jejich právo na soukromí (nařízení 45/2001). Služební řád neumožňuje orgánům EU určit úředníka na základě jeho politického přesvědčení. Vzhledem k těmto pravidlům a k tomu, že informace požadované stěžovatelem byly striktně osobní a nesouvisely s prací zastoupení, se zastoupení rozhodlo na otázku stěžovatele neodpovědět.
• Komise je přítomna na sociálních médiích (Facebook, Twitter, Instagram atd.), aby občanům umožnila snadnější a neformální přístup k informacím. Sociální média se používají k šíření širších politických sdělení a – pokud je to možné a relevantní – k dialogu s občany. Stránka zastoupení na Facebooku je pro tyto účely přístupná všem občanům.

Posouzení veřejného ochránce práv

9. Veřejná ochránkyně práv poukazuje na to, že Komise nyní odpověděla na žádost stěžovatele o informace na Facebooku a informovala veřejnou ochránkyni práv, že facebooková stránka zastoupení byla odblokována. Veřejná ochránkyně práv souhlasí s názorem Komise, že požadované informace nelze zpřístupnit, protože se jedná o chráněné osobní údaje ve smyslu nařízení 45/2001.[7] Tyto aspekty stížnosti lze proto považovat za vyřešené Komisí.

10. S ohledem na odpověď Komise (body 7–8 výše) však veřejná ochránkyně práv považuje za užitečné předložit návrh, pokud jde o komunikaci orgánů, institucí a jiných subjektů EU s občany prostřednictvím sociálních médií.

11. Veřejná ochránkyně práv nejprve poukazuje na to, že občané uplatňují svou svobodu projevu na sociálních médiích každý den. Právě na sociálních médiích občané vyhledávají, vyměňují si a kritizují informace, včetně informací týkajících se řízení veřejných záležitostí. To je důvod, proč veřejné instituce zjišťují svou přítomnost na sociálních médiích. Při rozhodování o tom však musí mít správa na paměti, že se uplatňuje Listina a Evropský kodex řádné správní praxe, a že občané proto mají právo obdržet odpověď.

12. Článek 41 odst. 4 Listiny zní takto: „Každýse může písemně obrátit na orgány Unie v jednom z jazyků Smluv a musí mít odpověď ve stejném jazyce.“Toto ustanovení nutně zahrnuje právo na odpověď.[8] Je to v širokém slova smyslu, které jasně zahrnuje všechny formy písemné komunikace bez ohledu na platformu, médium nebo formát. Vztahuje se tedy na komunikaci prostřednictvím sociálních médií.

13. Z toho vyplývá, že kodex Komise by se měl rovněž vztahovat na kontakty Komise na sociálních médiích. Článek 3 odst. 1 evropského kodexu řádné správní praxe, z něhož kodex Komise vychází, stanoví, že „[t]enkodex obsahuje obecné zásady řádné správní praxe, které se vztahují na všechny vztahy orgánů a jejich správních orgánů s veřejností [...], pokud se na ně nevztahují zvláštní ustanovení [...]“(kurzivou zvýraznil autor stanoviska). Článek 17 evropského kodexu stanoví povinnost rozhodnout o „každé žádosti“ a „odpovědi“ nejpozději do dvou měsíců ode dne přijetí. Také tato ustanovení je třeba vykládat ve světle Listiny a současných okolností, jak jsou uvedeny v bodě 11 tohoto rozsudku.

14. Veřejná ochránkyně práv chápe praktické obtíže, které by Komise mohla mít, pokud by byla povinna řešit každý komentář na své stránce na Facebooku, ale konstatuje, že právo na odpověď není absolutním právem. Může podléhat omezením, výjimkám, výhradám nebo být v rovnováze s jinými právy, která se řídí zásadou proporcionality.[9] Jasnou žádost o informace však nelze jednoduše ignorovat. Veřejná ochránkyně práv navrhuje, aby Komise zohlednila její připomínky při práci na aktualizaci příručky pro poskytovatele informací a veškeré další relevantní činnosti.  

Závěr

Veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ s těmito závěry[10]:

Komise vyřešila aspekty případu týkající se neposkytnutí odpovědi a zablokování stěžovatele na Facebooku.

Komise se nedopustila nesprávného úředního postupu, pokud jde o podstatu její odpovědi stěžovateli a odmítnutí informovat jej o politické minulosti vedoucího zastoupení.

Stěžovatel a Evropská komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Návrhy na zlepšení

Komise by měla zohlednit připomínky veřejné ochránkyně práv týkající se práva na odpověď na záležitosti, které s ní byly vzneseny prostřednictvím sociálních médií, ve své práci na aktualizaci příručky pro poskytovatele informací a jakékoli jiné relevantní práci.

Emily O'Reillyová

Evropský veřejný ochránce práv

Štrasburk, 24. července 2017

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů, Úř. věst. L 8, 12.1.2001.

[2] Zastoupení cituje čl. 1d odst. 1, který zní takto: „Přiuplatňování tohoto služebního řádu je zakázána jakákoli diskriminace založená například na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci.“

[3] Zastoupení odkazuje na následující část článku 11 služebního řádu: „Úředníkvykonává své povinnosti [...] výhradně v zájmu Unie.“

[4] Zastoupení odkazuje na následující část článku 15 služebního řádu: „Úředník,který hodlá kandidovat ve veřejné funkci, to oznámí orgánu oprávněnému ke jmenování.“

[5] Článek 41 odst. 4 Listiny zní takto: „Každýse může písemně obrátit na orgány Unie v jednom z jazyků Smluv a musí obdržet odpověď ve stejném jazyce.“

[6] Viz poznámka pod čarou 3 výše.

[7] Článek 2 písm. a) zní v příslušné části takto: „osobnímiúdaji“ veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (...)“

[8] http://ec.europa.eu/justice/fundamental-rights/files/networkcommentaryfinal_cs.pdf; strana 332, poslední věta. Soudní dvůr Evropské unie poskytuje jediný směrodatný výklad unijního práva.

[9] Obecně lze na test přiměřenosti a nezbytnosti odkazovat takto: i) Je zásah předepsán jasným a přístupným právním předpisem? ii) Existuje legitimní cíl zásahu? iii) Je zásah přiměřený stanovenému legitimnímu cíli a nezbytný v demokratické společnosti? iv) Existuje ochrana proti svévolnému výkonu tohoto zásahu? 

[10] Informace o přezkumném řízení jsou k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv: http://www.ombudsman.europa.eu/en/resources/otherdocument.faces/en/70669/html.bookmark