Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stěžovatel pracuje jako programový ředitel švédské nevládní organizace působící v oblasti lidských práv.

2. Dne 14. března 2016 předložil ESVČ první žádost o přístup veřejnosti k dokumentům podle nařízení č. 1049/2001 [1]. Přeje si získat přístup k „Dohodě o politickém dialogu a spolupráci“ mezi EU a Kubou (dále jen „dohoda o politickém dialogu a spolupráci“), která byla parafována v Havaně dne 11. března 2016.

3. Dne 27. dubna 2016 ESVČ odpověděla na původní žádost stěžovatele. Uvedla, že vzhledem k tomu, že dohoda o politickém dialogu a spolupráci je „prozatímní povahy a je součástí probíhajících jednání“, její zveřejnění by mohlo i) vážně ohrozit institucionální rozhodovací proces; a ii) riskovat oslabení mezinárodních vztahů, neboť „odhalení před finalizací by mohlo poškodit vztahy EU s Kubou“. V souladu s čl. 4 odst. 3 [2] a čl. 4 odst. 1 třetí odrážkou [3] nařízení č. 1049/2001 tedy požadovaný dokument nemohl být zpřístupněn v plném rozsahu ani částečně.

4. Stěžovatel následně dne 2. května 2016 požádal o přezkum tohoto rozhodnutí („potvrzující žádost“).

5. Dne 26. května 2016 ESVČ odpověděla na potvrzující žádost stěžovatele. Udržela si svůj dřívější postoj. Uvedla, že dohoda o politickém dialogu a spolupráci je poté prozatímní a po parafování znění vyjednavači musí být ještě podrobena vnitřní kontrole na obou stranách ze strany právníků-lingvistů a dalších odborníků. Znění tedy nebylo konečným výsledkem jednání, která probíhala v omezené formě a na základě omezeného mandátu k jednání. Jakékoli zveřejnění by tak mohlo narušit probíhající rozhodovací proces.

6. ESVČ dodala, že dohoda o politickém dialogu a spolupráci se stane konečnou, jakmile vysoká představitelka a Komise doporučí Radě, aby ji podepsala. V této fázi ESVČ uvedla, že bude rovněž zveřejněna.

7. Podle názoru stěžovatele nebyl postoj ESVČ přesvědčivý, protože vzhledem k tomu, že dokument byl parafován, nelze jej považovat za „prozatímní“. Obrátil se tedy na evropského veřejného ochránce práv.

Šetření

8. Dne 1. července 2016 zahájila veřejná ochránkyně práv šetření stížnosti a identifikovala následující tvrzení a tvrzení:

1) ESVČ se nesprávně rozhodla dokument nezveřejnit.

2) ESVČ by měla dokument zveřejnit.

9. V průběhu šetření veřejný ochránce práv řádně zvážil informace uvedené ve stížnosti. Provedla zejména důkladnou analýzu korespondence, která proběhla mezi ESVČ a stěžovatelem předtím, než se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv.

Tvrzení, že se ESVČ nesprávně rozhodla dokument nezveřejnit

Další vývoj

10. Dne 12. srpna 2016, tedy před plánovaným nahlédnutím veřejné ochránkyně práv do spisu, zaslala ESVČ útvarům veřejné ochránkyně práv e-mail, v němž uvedla, že požadovaný dokument stěžovateli zpřístupní, jakmile jej Komise přijme. K tomu mělo dojít do konce září 2016.

11. E-mailem ze dne 17. srpna 2016 vyzvala veřejná ochránkyně práv stěžovatele, aby předložil své připomínky k dopisu ESVČ. Stěžovatel tak učinil dne 18. srpna 2016. Stěžovatel ve svých připomínkách poděkoval veřejné ochránkyni práv za její úsilí o vyřešení této záležitosti. Poukázal rovněž na články 10 a 11 SEU a tvrdil, že ESVČ tím, že nezveřejnila dokument, který byl příslušnými vyjednávacími týmy veřejně parafován, jasně omezuje schopnost občanů veřejně si vyměňovat názory na tuto záležitost. Tvrdil, že dohoda je veřejným dokumentem, a nikoli návrhem, bez ohledu na její přijetí Komisí.

12. Dne 27. září 2016 zaslala ESVČ veřejné ochránkyni práv e-mail, který zaslala stěžovateli dne 22. září 2016, v němž jej informovala, že vzhledem k tomu, že dokument byl v té době považován za konečný, může k němu mít přístup. ESVČ zaslala stěžovateli kopii požadovaného dokumentu jako přílohu k tomuto e-mailu. ESVČ dále uvedla, že Komise přijala svůj návrh Radě o podpisu dohody o politickém dialogu a spolupráci o den dříve, tj. dne 21. září 2016.

13. ESVČ rovněž ke svému dopisu veřejné ochránkyni práv připojila kopii e-mailu, který jí stěžovatel zaslal dne 22. září 2016 a v němž potvrdil, že dokument obdržel, a poděkoval za něj ESVČ.

Posouzení veřejného ochránce práv

14. Stěžovatel nyní obdržel požadovaný dokument. Stěžovatel nevyjádřil žádné další obavy, pokud jde o načasování poskytnutí informací. Veřejná ochránkyně práv proto šetření v souladu s rozhodnutím ESVČ uzavírá.

15. Veřejná ochránkyně práv by však ráda objasnila, že tento závěr by neměl být chápán tak, že znamená, že zveřejnění ze strany ESVČ bylo ve skutečnosti včasné.

Závěr

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:

ESVČ tuto záležitost vyřešila.

Stěžovatel a ESVČ budou o tomto rozhodnutí informováni.

Štrasburk, 10. listopadu 2016

Emily O'Reillyová

Evropský veřejný ochránce práv

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

[2] „Přístup k dokumentu vypracovanému orgánem pro vnitřní použití nebo obdrženému orgánem, který se týká záležitosti, o níž orgán dosud nerozhodl, se odepře, pokud by zpřístupnění dokumentu vážně ohrozilo rozhodovací proces orgánu, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění.
Přístup k dokumentu obsahujícímu stanoviska pro vnitřní použití v rámci jednání a předběžných konzultací uvnitř dotyčného orgánu se odepře i po přijetí rozhodnutí, pokud by zpřístupnění dokumentu vážně ohrozilo rozhodovací proces orgánu, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění.“

[3] "Orgány odepřou přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany mezinárodních vztahů". [zvýraznění doplněno]