Věc se týkala žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům předložené Evropské komisi, která se týkala dopadů poradního stanoviska Mezinárodního soudního dvora ze dne 19. července 2024 na obchodní dohodu mezi EU a Izraelem. Komise identifikovala „poznámku ke spisu“ (dále jen „poznámka“), k níž odepřela přístup v plném rozsahu s odkazem na výjimku podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům. Komise konkrétně tvrdila, že lze předpokládat, že zpřístupnění sdělení by ohrozilo ochranu právního poradenství. Stěžovatel požádal Komisi, aby své rozhodnutí přezkoumala, a tvrdil, že existuje převažující veřejný zájem na poskytnutí informací. Když Komise trvala na svém odmítnutí sdělení zveřejnit a dodala, že jeho zveřejnění by rovněž ohrozilo ochranu osobních údajů, stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv zkontroloval sporný dokument a setkal se se zástupci Komise. Zástupci Komise na schůzce objasnili, že ačkoli se Komise opírala o obecnou domněnku nezveřejnění, která se podle jejího názoru vztahuje na veškeré právní poradenství, které nebylo poskytnuto v rámci legislativního postupu, provedla rovněž individuální posouzení sdělení.

Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že se Komise tím, že se dovolávala obecné domněnky o nezpřístupnění, která by se vztahovala na jakékoli právní poradenství v jakékoli oblasti unijního práva, pokud se netýká legislativního spisu, odchýlila od ustálené judikatury týkající se ochrany právního poradenství a od odůvodnění, na němž je založena některá z obecných domněnek uznaných unijními soudy.

Na základě kontroly dokumentu a dodatečných informací poskytnutých během zasedání však veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že je rozumné, aby se Komise po individuálním posouzení sdělení domnívala, že jeho zpřístupnění by mohlo ohrozit zájem orgánu na získání a obdržení upřímného, objektivního a komplexního právního poradenství. Měla rovněž za to, že je rozumné, aby Komise dospěla k závěru, že neexistuje převažující veřejný zájem na zveřejnění sdělení.

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela se závěrem, že žádná další šetření nejsou odůvodněná. Veřejná ochránkyně práv však vyjádřila politování nad tím, že byla nutná schůzka s cílem potvrdit, že Komise provedla individuální posouzení sdělení, a získat vysvětlení, jak by zpřístupnění sdělení konkrétně a skutečně ohrozilo zájem orgánu na získání a obdržení upřímného, objektivního a úplného právního poradenství.

Případ se týkal způsobu, jakým Evropská komise vyřídila žádost o přístup veřejnosti k dopisu zaměstnanců EU adresovanému předsedkyni Komise ohledně jejího postoje k izraelsko-palestinskému konfliktu. O existenci dopisu informovaly sdělovací prostředky v říjnu 2023.

V odpovědi na žádost stěžovatele Komise uvedla, že nemá k dispozici žádný dokument odpovídající popisu dopisu. Stěžovatel požádal Komisi, aby přezkoumala své stanovisko (podáním potvrzující žádosti). O více než rok později Komise potvrdila, že v době podání původní žádosti neměla k dispozici žádný dokument odpovídající popisu dopisu. Komise však z vlastního podnětu zaevidovala novou žádost o přístup veřejnosti k dotčenému dopisu. Stěžovatel nebyl spokojen s vyřízením své žádosti a obrátil se na veřejného ochránce práv.

Ve svých předběžných stanoviscích k případu se veřejná ochránkyně práv domnívala, že z rozhodnutí Komise není jasné, proč nemohla požadovaný dokument identifikovat. Veřejná ochránkyně práv dále konstatovala, že i když Komise požadovaný dopis nedržela, není jasné, proč o tom stěžovatele neinformovala, jakmile obdržela potvrzující žádost, a v každém případě v příslušných lhůtách. Veřejná ochránkyně práv zaujala předběžné stanovisko, že způsob, jakým Komise vyřídila potvrzující žádost stěžovatele, představuje nesprávný úřední postup.

Ve své odpovědi veřejné ochránkyni práv Komise objasnila, že požadovaný dopis kabinet předsedy nikdy neobdržel. Namísto toho obdržela Komise požadovaný dopis dne 23. dubna 2024 jako přílohu dopisu adresovaného tehdejšímu komisaři pro rozpočet a správu. Vzhledem k tomu, že nejzazším datem pro identifikaci dokumentů je registrace původní žádosti, nespadal požadovaný dopis do časové působnosti žádosti stěžovatele o přístup. Komise proto z vlastního podnětu zaevidovala novou žádost. 

Veřejná ochránkyně práv zjistila několik nedostatků ve způsobu, jakým Komise vyřizovala žádost o přístup. Za prvé, veřejný ochránce práv byl znepokojen tím, jak Komise komunikovala se stěžovatelem, neboť stěžovatel více než rok (tj. mezi jeho původní žádostí v říjnu 2023 a odpovědí Komise veřejné ochránkyni práv v březnu 2025) neobdržel jasné informace o tom, proč Komise nemohla identifikovat dokument, o který požádal. Zadruhé veřejný ochránce práv uvedl, že i když je nesporné, že Komise věděla o existenci požadovaného dokumentu v době přijetí svého konečného rozhodnutí, neposoudila dopis s ohledem na jeho případné zpřístupnění. Namísto toho v souvislosti s dopisem zaevidovala novou žádost, v níž odkázala na rozhodné datum pro identifikaci dokumentů ve svém jednacím řádu. Tento formalistický přístup se zdá být obtížně slučitelný s duchem právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům a rozhodně není vstřícný k občanům ani zaměřený na služby. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatovala značné zpoždění v odpovědi na potvrzující žádost stěžovatele.

Celkově veřejná ochránkyně práv konstatuje, že způsob, jakým Komise vyřídila žádost stěžovatele o přístup, představoval nesprávný úřední postup. Jelikož však Komise mezitím přijala nové původní rozhodnutí a poskytla plný přístup k požadovanému dopisu, nepovažuje veřejná ochránkyně práv formální doporučení za účelné.

Případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům v držení Evropské komise týkajícím se obav ohledně profesního chování, které vznesli členové mezinárodní monitorovací operace v Albánii. Komise zjistila, že jeden dokument (dopis) spadá do oblasti působnosti žádosti, a poskytla k němu částečný přístup. Odmítla přístup k částem dopisu z důvodu potřeby chránit soukromí a veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní vztahy EU.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv dokument přezkoumal a potvrdil, že zadržované části obsahují osobní údaje a citlivé informace. Veřejná ochránkyně práv shledala argumenty Komise odůvodňující úpravy osobních údajů za přiměřené. Rovněž konstatovala, že není zjevně nesprávné, aby Komise tvrdila, že zpřístupnění některých citlivých částí dopisu by ohrozilo mezinárodní vztahy EU s Albánií.

Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela a shledala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.