Souvislosti šetření

1. Dne 5. září 2007 zahájila Komise prostřednictvím sdělení nazvaného „Evropa přinášející výsledky – uplatňování práva Společenství“[1] svůj projekt „EU Pilot“. Pilotní projekt EU zavedl nový způsob vyřizování stížností týkajících se údajného porušení práva EU. Pilotní projekt EU začal fungovat v dubnu 2008. V září 2009 zavedla Komise nový systém nazvaný "Řešení stížností - Accueil des Plaignants"(CHAP) pro registraci stížností a dotazů týkajících se uplatňování práva EU členským státem.

2. Šetření veřejného ochránce práv týkající se způsobu, jakým Komise vyřizuje stížnosti na porušení právních předpisů, naznačovala potřebu vyjasnit vztah mezi projektem EU Pilot a procesními zárukami pro stěžovatele stanovenými ve sdělení Komise Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv z roku 2002 o vztazích se stěžovatelem v souvislosti s porušením práva Společenství [2] (dále jen "sdělení z roku 2002").

Předmět šetření

3. Veřejný ochránce práv požádal Komisi, aby jej informovala o svém postoji ke vztahu mezi projektem EU Pilot a sdělením z roku 2002 a o tom, zda navrhuje toto sdělení revidovat s ohledem na zkušenosti a poznatky získané při uplatňování projektu EU Pilot při vyřizování stížností na porušení právních předpisů. V případě, že Komise zamýšlí sdělení revidovat, veřejná ochránkyně práv rovněž požádala, aby byla informována a) o harmonogramu této revize, b) o stavu svého uvažování a úvah o této záležitosti a c) o tom, zda v této souvislosti zamýšlí konzultovat evropského veřejného ochránce práv.

Šetření

4. Šetření z vlastního podnětu bylo zahájeno dne 18. dubna 2011. Komise zaslala své stanovisko dne 24. října 2011. Dne 28. března 2012 předložila veřejná ochránkyně práv Komisi návrh doporučení. Dne 19. dubna 2012 zaslala Komise veřejné ochránkyni práv kopii sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu, kterým se aktualizuje přístup ke vztahům se stěžovatelem, pokud jde o uplatňování práva Unie [3] (dále jen „sdělení z roku 2012“). Dne 21. června 2012 se veřejný ochránce práv písemně obrátil na generálního tajemníka Komise s ohledem na skutečnost, že na rozdíl od sdělení z roku 2002 nebyl v názvu sdělení z roku 2012 zmíněn. Dne 23. července 2012 generální tajemník Komise odpověděl, že Komise dodržovala svou obvyklou praxi zasílání sdělení Radě a Evropskému parlamentu. Dne 25. července 2012 zaslala Komise k návrhu doporučení podrobné stanovisko. Dne 7. března 2013 zaslal komisař Maroš Šefcovic veřejné ochránkyni práv další dopis týkající se sdělení z roku 2012. Dne 24. ledna 2014 zaslala veřejná ochránkyně práv dopis generálnímu tajemníkovi Komise, který odpověděl dopisem ze dne 18. února 2014.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

A. Revize sdělení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

5. Ve svém stanovisku k šetření z vlastního podnětu Komise zdůraznila, že při kontrole uplatňování práva EU má vždy na mysli zájmy občanů. Uvedla, že v posledních letech podnikla několik iniciativ k zajištění a zlepšení ochrany těchto zájmů. Příkladem takových iniciativ jsou:

- Spolu s potvrzením o přijetí zasílá Komise stěžovatelům vždy sdělení o správních zárukách a o řízení o nesplnění povinnosti. Tato praxe existuje již dlouhou dobu. Internetové stránky Europa obsahují informace o tom, jak mohou občané uplatňovat svá práva.

- Od dubna 2008 umožňuje systém "EU Pilot"ve spolupráci s členskými státy rychlé vyřizování potenciálních případů nesplnění povinnosti a stížností a pomáhá lépe a rychleji reagovat na problémy, s nimiž se občané potýkají.

Od září 2009 jde systém CHAP určený k registraci a vyřizování stížností na uplatňování práva EU nad rámec dřívější praxe. Korespondence se nyní vyřizuje jako šetření nebo jako stížnost v závislosti na informacích poskytnutých korespondentem.

6. Ve svých připomínkách k dřívějšímu šetření veřejné ochránkyně práv z vlastního podnětu OI/3/2009/MHZ Komise uvedla, že „účelem projektu EU Pilot je lépe organizovat práci, kterou musí Komise vykonat ve snaze reagovat na dotazy a stížnosti občanů a podniků týkající se uplatňování práva EU. Komise zahájila projekt EU Pilot s cílem otestovat větší odhodlání, spolupráci a partnerství mezi Komisí a členskými státy při rychlejší a lepší reakci na tyto dotazy a stížnosti. Cílem projektu EU Pilot je dosáhnout vyšší účinnosti práce Komise, a tím urychlit a zlepšit dosažené výsledky, a tím zajistit účinnější využívání jejích zdrojů. Jeho účelem není kompenzovat případný nadměrný objem stížností nad správní kapacitou k jejich vyřízení.

7. Komise tvrdila, že systém EU Pilot byl navržen a vyvinut v rámci sdělení z roku 2007 „Evropa přinášející výsledky – uplatňování práva Společenství“ a v souladu se sdělením z roku 2002 jsou stěžovatelé plně informováni o tom, že systém EU Pilot je využíván k řešení jejich korespondence a využívá všech záruk stanovených ve sdělení z roku 2002. Komise zdůraznila, že zavedení projektu EU Pilot nezměnilo sdělení z roku 2002, kromě toho, že stěžovatele informovala o tom, že po zápisu do CHAP mohou být stížnosti a dotazy dále přezkoumány ve spolupráci s dotčeným členským státem.

8. Komise však uvedla, že zavedení CHAP si vyžádalo určité změny sdělení z roku 2002. Komise nyní reaguje přímo na zájmy občanů, podniků a občanské společnosti tím, že korespondenci zaeviduje buď jako šetření, nebo jako stížnost, v závislosti na informacích poskytnutých korespondentem. Komise uvedla, že tato změna její pracovní metody se může odrazit v revizi sdělení. Dále poukázala na to, že Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU) rovněž vyžaduje úpravy sdělení, pokud jde o některé pojmy, které byly změněny. Plánují se také některé opravy, aby se vyjasnily rozdíly v některých jazykových verzích sdělení.

9. Komise dospěla k závěru, že má v úmyslu revidovat sdělení s ohledem na zkušenosti získané v oblasti stížností v posledních letech a že tato revize se zaměří „mimo jiné“ na sladění s novým systémem „CHAP“.

10. Dne 21. prosince 2011 zaslala Komise veřejné ochránkyni práv druhou hodnotící zprávu o projektu EU Pilot, která se týká období od jeho zahájení v dubnu 2008 do září 2011. Neexistují žádné novější zprávy.

11. Podle druhé hodnotící zprávy mají členské státy deset týdnů na to, aby reagovaly na případy zavedené v rámci projektu EU Pilot, a Komise má další lhůtu deseti týdnů na posouzení a posouzení odpovědi členského státu. Zpráva zdůrazňuje, že dodržování těchto lhůt oběma stranami má zásadní význam pro zajištění toho, aby rozhodnutí o zaslání výzvy nebo uzavření případu bylo přijato do jednoho roku ode dne zápisu do CHAP nebo zahájení šetření v rámci projektu EU Pilot z vlastního podnětu Komise. Pokud jde o míru úspěšnosti případů zavedených v rámci projektu EU Pilot, ze zprávy vyplývá, že 80 % odpovědí členských států bylo Komisí posouzeno jako přijatelné (tj. v souladu s právem EU), což umožnilo uzavřít příslušné případy, aniž by bylo nutné zahájit řízení o nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU. Komise rovněž zaznamenala snížení objemu nových řízení o nesplnění povinnosti od roku 2010.

Posouzení veřejné ochránkyně práv vedoucí k návrhu doporučení

12. Veřejná ochránkyně práv uvítala projekt EU Pilot jako pozitivní vývoj, který Komisi umožňuje rychlejší a účinnější vyřizování stížností na porušení práva EU ze strany členských států. Veřejná ochránkyně práv však poznamenala, že druhá hodnotící zpráva mlčí o vztahu mezi projektem EU Pilot a CHAP na jedné straně a sdělením z roku 2002 na straně druhé. Ačkoli zpráva zdůrazňuje pozitivní výsledky projektu EU Pilot pro občany, nezmiňuje sdělení z roku 2002. Dokonce i registrační systém CHAP je ve zprávě zmíněn pouze jednou (strana 4 druhý odstavec). Obecněji se zdá, že se zpráva zaměřuje výhradně na vztahy mezi Komisí a členskými státy (dále jen „strany“). Zdá se, že v této souvislosti nebylo zohledněno postavení stěžovatelů, kteří jsou důležitým zdrojem informací pro případná řízení o nesplnění povinnosti. Ve zprávě se v dolní části strany 3 [4] pouze uvádí, že v případě stížnosti bude rovněž připravena odpověď s cílem informovat stěžovatele o výsledku šetření. Ve zprávě však není uvedeno, zda jsou stěžovatelé rovněž informováni, pokud si Komise od členského státu vyžádá informace do deseti týdnů nebo pokud členský stát odpoví. Kromě toho ve zprávě není uvedeno, zda v případech, kdy má útvar Komise v úmyslu navrhnout, aby v souvislosti se stížností nebyla přijata žádná další opatření, Komise stěžovatele o této skutečnosti předem uvědomí dopisem, v němž uvede důvody, na jejichž základě navrhuje případ uzavřít, a vyzve stěžovatele, aby ve lhůtě čtyř týdnů předložil případné připomínky (bod 10 sdělení).

13. Veřejný ochránce práv poznamenal, že Komise ve svém stanovisku uvedla, že má v úmyslu sdělení z roku 2002 revidovat, nepředložila však žádný harmonogram takové revize ani neuvedla, zda v této souvislosti zamýšlí konzultovat evropského veřejného ochránce práv. Vzhledem k tomu, že od zavedení projektu EU Pilot v dubnu 2008 uplynuly čtyři roky, byla veřejná ochránkyně práv toho názoru, že by bylo důležité, aby Komise sdělení revidovala tak, aby odráželo změny, které zavedly projekt EU Pilot a CHAP, jakož i Lisabonská smlouva.

14. Veřejný ochránce práv zdůraznil, že cílem návrhu doporučení je pouze aktualizovat sdělení z roku 2002 a zároveň zachovat to, co veřejný ochránce práv chápe jako cíle a ducha původního sdělení vypracovaného Komisí. Návrh doporučení byl proto předložen, aniž by byla dotčena možnost následné reformy řízení o nesplnění povinnosti, která by posílila práva stěžovatelů.

15. Na základě druhé hodnotící zprávy Komise o projektu EU Pilot tehdejší veřejný ochránce práv podrobně zkoumal, které části sdělení z roku 2002 by bylo třeba revidovat, aby odrážely změny, které zavedly projekt EU Pilot a CHAP. Sestavil dokument, který ve změnách provedených v průběhu roku odrážel změny, které považoval za vhodné. Kromě změn příslušných článků SFEU namísto Smlouvy o ES, odkazu na právo Unie namísto práva Společenství a nových internetových odkazů [5] se tyto změny týkaly především těchto bodů:

V bodě 1 sdělení („Definice a oblast působnosti“) je třeba rozlišovat mezi „stížnostmi“ a „dotazy“.

Registrace a uznávání stížností a dotazů by mohly být řešeny společně v jednom bodě namísto ve dvou samostatných bodech.

- V dalším bodě, který by mohl být nazván "Opatření týkající se stížností a dotazů", by měl být uveden odkaz na možnost, že se Komise může stížností zabývat v rámci projektu EU Pilot.

pokud jde o bod 7 „Komunikace se stěžovateli“, bylo by rovněž vhodné informovat stěžovatele o rozhodnutí Komise předložit případ členskému státu prostřednictvím projektu EU Pilot a o analýze Komise týkající se odpovědi členského státu obdržené prostřednictvím projektu EU Pilot;

Pokud jde o lhůty pro prošetření stížností (bod 8 sdělení), veřejná ochránkyně práv se domnívala, že je vhodné zahrnout do znění sdělení tyto nové lhůty: i) dospět k rozhodnutí o zahájení řízení EU Pilot do deseti týdnů ode dne, kdy byla stížnost zaregistrována; ii) požádat dotčený členský stát, aby předložil připomínky ke stížnosti nebo šetření do deseti týdnů ode dne zahájení postupu EU Pilot; a iii) přezkoumat a posoudit odpověď členského státu do deseti týdnů ode dne obdržení odpovědi.

16. Pokud jde o rozdíly mezi jazykovými verzemi, veřejný ochránce práv poznamenal, že druhý odstavec bodu 9 sdělení odkazuje v angličtině na "volbu stížnosti", zatímco ve francouzském a německém znění se odkazuje na "le choix des griefs"a na "die Wahl der Beschwerdegründe". Bylo by proto vhodné upravit anglické znění, které by mohlo místo toho odkazovat na „volbu tvrzení“.

17. Veřejný ochránce práv rovněž konstatoval, že sdělení není k dispozici v úředních jazycích členských států, které přistoupily k EU v letech 2004 a 2007. Není k dispozici ani v irštině. Dne 12. března 2012 proto veřejná ochránkyně práv zahájila samostatné šetření z vlastního podnětu (OI/2/2012/VL) týkající se této otázky.

18. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že výše uvedené návrhy na minimální změny by mohly Komisi pomoci při revizi znění sdělení z roku 2002. Veřejný ochránce práv byl i nadále k dispozici, aby mohl Komisi pomoci s její revizí sdělení z roku 2002.

19. Na základě výše uvedených skutečností předložila veřejná ochránkyně práv dne 28. března 2012 Komisi tento návrh doporučení: „Komise by měla zvážit revizi sdělení [z roku 2002] s cílem zajistit, aby odráželo změny, které byly zavedeny v rámci projektu EU Pilot a CHAP.“

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv po návrhu doporučení

20. Komise ve svém podrobném stanovisku uvedla, že dne 2. dubna 2012 přijala sdělení z roku 2012. Komise poukázala na to, že sdělení z roku 2002 revidovala s ohledem na tyto cíle:

- nutnost zohlednit nový systém CHAP zahájený v roce 2009 pro registraci stížností a dotazů adresovaných Komisi;

povinnost aktualizovat některá znění a odkazy po vstupu Smlouvy o fungování EU v platnost, nutnost opravit některé rozdíly mezi různými jazykovými zněními sdělení z roku 2002; a

potřebu vyjasnit určité podmínky a způsoby vyřizování stížností nebo zjednodušit komunikaci.

21. Komise se ke změnám navrženým veřejným ochráncem práv vyjádřila takto:

22. Pokud jde o navrhované rozlišení mezi „stížnostmi“ a „dotazy“ týkajícími se uplatňování práva EU, Komise vysvětlila, že jsou vyvíjeny stávající pracovní metody, které umožňují odlišnou evidenci a zaznamenávání dotazů a stížností, a že stížnosti budou i nadále považovány za zvláštní kategorii korespondence. Komise uvedla, že sdělení obsahuje pokyny pro útvary Komise týkající se vyřizování stížností, a tudíž se zabývá pouze stížnostmi týkajícími se uplatňování unijního práva.

23. Pokud jde o důsledky projektu EU Pilot pro informace, které mají být poskytnuty stěžovatelům, odkázala Komise na své připomínky v reakci na dřívější šetření veřejné ochránkyně práv z vlastního podnětu OI/3/2009/MHZ. Komise uvedla, že účelem projektu EU Pilot je lépe organizovat práci Komise při řešení dotazů a stížností občanů a podniků týkajících se uplatňování práva EU. Pilotní projekt EU byl navržen tak, aby dosáhl vyšší účinnosti, a tím urychlil a zlepšil dosažené výsledky. Komise zopakovala, že zavedením projektu EU Pilot tedy nedošlo ke změně sdělení z roku 2002 kromě toho, že stěžovatelé byli informováni o tom, že po zápisu do CHAP mohou být stížnosti a dotazy dále přezkoumány ve spolupráci s dotčeným členským státem.

24. Komise měla za to, že projekt EU Pilot, který je fází spolupráce v oblasti vzájemného informování mezi členskými státy a Komisí, nevyžaduje zvláštní pravidla, která by zajistila, že stěžovatel bude průběžně informován.

25. Komise však upozornila na bod 7 odst. 1 sdělení z roku 2012, v němž se uvádí, že „[p]ři registraci může být stížnost dále přezkoumána ve spolupráci s dotčeným členským státem. Komise o tom stěžovatele písemně informuje. Komise proto zdůraznila, že stěžovatel je informován, pokud stížnost vede ke kontaktům s členským státem v rámci projektu EU Pilot. Po ukončení této fáze je stěžovatel rovněž informován o výsledku stížnosti (ukončení nebo zahájení řízení o nesplnění povinnosti) v souladu s bodem 10 sdělení.

26. Komise uvedla, že informace sdělené stěžovatelům by však měly splňovat podmínky důvěrnosti šetření a diskreční pravomoci Komise v řízení o nesplnění povinnosti (viz bod 5 úvodu sdělení z roku 2012 a poznámky pod čarou 3 až 6).

27. Pokud jde zejména o informace pro stěžovatele o analýze odpovědi členského státu ze strany Komise, Komise zopakovala, že ve věci Petrie [6] Tribunál uvedl, že „členské státy jsou oprávněny očekávat, že Komise zaručí důvěrnost během šetření, která by mohla vést k řízení o nesplnění povinnosti“.

28. Pokud jde o lhůty, Komise uvedla, že již v roce 2002 vybízela své útvary, aby omezily dobu strávenou šetřením stížností. Komise odkázala na bod 8 sdělení, který stanoví, že „obecným pravidlem je, že Komise prošetří stížnosti s cílem dospět k rozhodnutí o vydání formálního upozornění nebo o uzavření případu nejpozději do jednoho roku ode dne registrace stížnosti“. Komise měla za to, že každé další zkrácení lhůty, stanovené obecně nebo abstraktně, by vzhledem k rozmanitosti a specifičnosti případů bylo kontraproduktivní pro kvalitu šetření. To však Komisi nebrání v tom, aby v konkrétních případech vybízela své útvary k dodržování kratších lhůt.

29. Komise dospěla k závěru, že přijetí sdělení z roku 2012 představuje příslušnou revizi pokynů pro její útvary (zejména nového registračního systému CHAP), které slouží zájmům stěžovatelů. Komise se proto domnívala, že revidované sdělení se zabývá obavami veřejného ochránce práv.

30. Dne 7. března 2013 informoval komisař Šefčovič veřejnou ochránkyni práv, že Komise přezkoumala její internetové stránky "Uplatňování vašich práv"[7] s cílem informovat občany o úloze veřejné ochránkyně práv v souvislosti s vyřizováním stížností Komise na porušení právních předpisů.

31. Dne 18. února 2014 odpověděl generální tajemník Komise na dopis veřejné ochránkyně práv ze dne 24. ledna 2014, v němž ji vyzval, aby sdělení z roku 2012 zpřístupnila rovněž v chorvatštině, zveřejnila jej v Úředním věstníku, zařadila veřejného ochránce práv mezi adresáty sdělení a revidovala některé body sdělení týkající se informování stěžovatele [8]. Komise zopakovala, že sdělení z roku 2012 je k dispozici na portálu EUR-Lex a bylo rovněž zveřejněno na portálu Europa. Brzy bude k dispozici také v chorvatštině. Komise však uvedla, že před několika lety přestala zveřejňovat úplné znění svých sdělení v Úředním věstníku. V reakci na návrh veřejné ochránkyně práv, že zpřístupnění sdělení v chorvatštině by mohlo být příležitostí k revizi sdělení, Komise uvedla, že takto revidovat konečná sdělení není možné.

32. Pokud jde o návrhy veřejného ochránce práv týkající se informování stěžovatele, Komise vysvětlila svou současnou praxi, že stěžovatele písemně informuje o každém procesním kroku a že stěžovatel může kdykoli během řízení požádat o vysvětlení případu.

Posouzení veřejné ochránkyně práv po návrhu doporučení

33. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že sdělení z roku 2012 bylo přijato dne 2. dubna 2012, což je pouhých pět dnů poté, co veřejná ochránkyně práv předložila návrh doporučení Komisi (dne 28. března 2012). Ačkoli veřejný ochránce práv získal užitečné zkušenosti při vyřizování stížností týkajících se souladu se sdělením z roku 2002, nebyl během procesu revize sdělení konzultován. Komise rovněž neodpověděla na otázku veřejného ochránce práv vznesenou při zahájení jeho šetření z vlastního podnětu, zda má v úmyslu s ním konzultovat v průběhu procesu revize. Z velmi krátké doby, která uplynula mezi návrhem doporučení a přijetím sdělení z roku 2012, je zřejmé, že Komise neměla příležitost zohlednit doporučení veřejné ochránkyně práv při přijímání sdělení z roku 2012. Zdá se spíše, že sdělení z roku 2012 bylo veřejné ochránkyni práv předloženo nikoli jako reakce na návrh doporučení, ale jako výsledek čistě interního procesu revize, o němž veřejná ochránkyně práv nebyla informována. V úvodu sdělení z roku 2012 Komise jakožto strážkyně Smluv „uznává zásadní úlohu stěžovatele, který Komisi pomáhá odhalovat porušování práva Unie“(kurzivou zvýraznil autor stanoviska). Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že Komise před přijetím sdělení z roku 2012 nevyužila příležitost konzultovat jej v této důležité záležitosti a následně se nezapojila do diskuse o doporučeních veřejné ochránkyně práv v rámci tohoto šetření z vlastního podnětu.

34. Jak vyplývá z jeho názvu, sdělení z roku 2012 představuje aktualizaci pravidel stanovených ve sdělení z roku 2002. Zatímco však sdělení z roku 2002 bylo určeno Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv, sdělení z roku 2012 již není určeno veřejnému ochránci práv, ale Radě a Evropskému parlamentu. Odůvodnění této změny, které předložila generální tajemnice Komise ve svém dopise ze dne 23. července 2012, totiž že Komise dodržovala svou obvyklou praxi zasílání sdělení Radě a Evropskému parlamentu, není přesvědčivé. Komisař Šefčovič ve svém dopise ze dne 7. března 2013 uvedl, že sdělení zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou může evropský veřejný ochránce práv hrát pro občany při vyřizování stížností na porušení právních předpisů ze strany Komise. V bodě 13 sdělení (stejně jako na internetových stránkách Komise věnovaných výkonu vašich práv) se rovněž uvádí, že stěžovatelé si mohou stěžovat evropskému veřejnému ochránci práv v případě, že se domnívají, že Komise nedodržela opatření stanovená ve sdělení. Vzhledem ke specifické úloze veřejné ochránkyně práv, kterou sdělení samo uznává, je proto obtížné pochopit, proč již nebyla veřejná ochránkyně práv označována za adresáta sdělení. Tento aspekt lze nicméně považovat pouze za formální.

35. Důležitější však je, že veřejná ochránkyně práv ve svém dopise ze dne 24. ledna 2014 požádala Komisi, aby zvážila revizi několika podstatných prvků sdělení v souladu s návrhem doporučení ze dne 28. března 2012. Komise ve své odpovědi uvedla, že konečné sdělení Komise nelze revidovat. Komise však ve svém stanovisku v šetření z vlastního podnětu OI/2/2012/VL zdůraznila, že sdělení z roku 2002 ve znění revidovaném v roce 2012 představuje čistě vnitřní opatření a že ustanovení sdělení stanoví vnitřní správní opatření, která je třeba ve prospěch stěžovatele dodržovat při vyřizování stížností. Vzhledem k tomu, že podle Komise představuje sdělení čistě vnitřní opatření, nemůže veřejný ochránce práv pochopit, proč by měla Komisi bránit v jeho revizi.

36. Komise rovněž tvrdila, že sdělení nebylo zveřejněno v Úředním věstníku, protože Komise před několika lety přestala zveřejňovat úplné znění svých sdělení v Úředním věstníku. Tento argument je překvapivý, neboť několik dalších sdělení, která byla zveřejněna po sdělení z roku 2012, bylo zveřejněno v Úředním věstníku [9].

37. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že sdělení z roku 2012 a obsah následné korespondence Komise v této věci nepředstavují přiměřenou odpověď na návrh doporučení. Konkrétněji konstatuje, že Komise nevzala v úvahu žádný z navrhovaných návrhů změn, jejichž cílem je lépe informovat stěžovatele. Komise rovněž přesvědčivě nevysvětlila, proč nebylo možné sdělení z roku 2012 revidovat a proč nemohlo být zveřejněno v Úředním věstníku.

38. Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování zejména nad tím, že Komise nevyužila příležitosti konstruktivně se zapojit do věcné diskuse o svých vztazích s občany, kteří si stěžují na porušování právních předpisů. Jak uznala sama Komise, tyto stížnosti jsou zásadní pro to, aby mohla plnit svou úlohu strážkyně Smluv. Představují důležitý mechanismus, jehož prostřednictvím se občané mohou podílet na udržování právního státu.

39. Veřejná ochránkyně práv zvážila možnost předložit v tomto případě Evropskému parlamentu zvláštní zprávu. Zdá se, že to není nutné ze dvou důvodů. Zaprvé Parlament pravidelně kontroluje výkonnost Komise jako strážkyně Smluv tím, že přezkoumává svou výroční zprávu o kontrole uplatňování práva EU. Zadruhé probíhá veřejná rozprava, v níž je Parlament ústředním aktérem, o možném vypracování unijního zákona o správním řízení. Veřejná ochránkyně práv proto považuje za užitečné uzavřít toto šetření kritickou připomínkou a předat rozhodnutí Parlamentu, aby mohlo být zohledněno jak při projednávání výroční zprávy Komise o kontrole uplatňování práva EU, tak při budoucích diskusích Parlamentu o právu EU v oblasti správního řízení.

C. Závěr

Na základě šetření z vlastního podnětu jej veřejná ochránkyně práv uzavírá následující kritickou poznámkou:

Komise dostatečně nereagovala na návrh doporučení, a zejména nevyužila příležitosti konstruktivně se zapojit do věcné diskuse o tom, jak zlepšit své vztahy s občany, kteří si stěžují na porušování právních předpisů. Komise rovněž přesvědčivě nevysvětlila, proč nebylo možné sdělení z roku 2012 revidovat a proč nemohlo být zveřejněno v Úředním věstníku. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.

 

Emily O'Reillyová

Ve Štrasburku dne 10. dubna 2014.

---

[1] KOM(2007) 502 v konečném znění, 5. září 2007.

[2] KOM(2002) 141 v konečném znění, Úř. věst. 2002, C 244, s. 5.

[3] COM(2012) 154 final ze dne 2. dubna 2012. Sdělení nebylo zveřejněno v Úředním věstníku, ale je k dispozici na internetových stránkách EUR-Lex ve všech úředních jazycích (kromě chorvatštiny): http://eur-lex.europa.eu/Notice.do?checktexts=checkbox&checktexte=checkbox&val=676045%3Acs&pos=3&page=1&lang=en&pgs=10&nbl=3&list=680479%3Acs%2C680031%3Acs%2C676045%3Acs%2C&hwords=Updating%2Bthe%2Bhandling%2Bof%2Brelations%2Bwith%2Bthe%2Bcomplainant%2Bin%2Brespect%2Bof%2Bthe%2Bapplication%2Bof%2BUnion%2Blaw%257E&action=GO&visu=%23texte

[4] V anglické verzi zprávy.

[5] Několik internetových odkazů zmíněných ve sdělení z roku 2002 ve stávající podobě již nefungovalo.

[6] věc T-191/99 Petrie a další v. Komise, Sb. rozh. 2001, s. II-3677, bod 68; Věc T-29/08 LPN v. Komise, Sb. rozh. 2011, s. II-6021.

[7] http://ec.europa.eu/eu_law/your_rights/your_rights_en.htm

[8] Dopis veřejného ochránce práv generálnímu tajemníkovi Komise a odpověď generálního tajemníka jsou k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv na adrese: http://www.ombudsman.europa.eu/en/cases/initiatives.faces

[9] Například „sdělení o bankovnictví“ (Úř. věst. 2013, C 216, s. 1), sdělení o vyčíslení škody v žalobách o náhradu škody na základě porušení článků 101 nebo 102 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. 2013, C 167, s. 19) nebo sdělení o prodloužení uplatňování rámce Společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací (Úř. věst. 2013, C 357, s. 1).

Je pravda, že na rozdíl od sdělení z roku 2012 má sdělení o bankovnictví význam pro EHP.