ODŮVODNĚNÍ Stížnosti

1. Tato stížnost se týká mimo jiné údajného porušení čl. 41 odst. 2 Listiny základních práv EU [1] a článku 16 Evropského kodexu řádné správní praxe [2] delegací Evropské komise v zemi X (dále jen "delegace").

2. Příslušná část článku 41 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) zní takto:

„Právo na řádnou správu

(1) Každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány a institucemi Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě.

(2) Toto právo zahrnuje:

právo každé osoby být vyslechnuta před přijetím jakéhokoli individuálního opatření, které by se jí mohlo nepříznivě dotknout [...]

povinnost administrativy odůvodnit svá rozhodnutí...".

3. Článek 16 Evropského kodexu řádné správní praxe (dále jen „ECGAB“) stanoví:

„Právo být slyšen a činit prohlášení

1. V případech, kdy se jedná o práva nebo zájmy jednotlivců, úředník zajistí, aby bylo v každé fázi rozhodovacího postupu dodržováno právo na obhajobu.

2. Každý jednotlivec z řad veřejnosti má právo v případech, kdy musí být přijato rozhodnutí ovlivňující jeho práva nebo zájmy, předložit písemné připomínky a v případě potřeby před přijetím rozhodnutí předložit ústní připomínky.

4. Stěžovatel byl najat jako vedoucí týmu pro poradenskou práci v zemi X společností patřící ke konsorciu, které bylo vedeno jinou společností (dále jen "vedoucí partner konsorcia"). Konsorcium získalo zakázku na realizaci Tracer studie o absolventech programu technického vzdělávání země X a jejich dopadu na trh práce země a obecněji na její hospodářský a sociální rozvoj. Členové konsorcia, kteří podepsali smlouvu s Komisí, se dále označují jako „dodavatel“.

5. Smlouva mezi dodavatelem a Komisí se řídila obecnými podmínkami rámcové smlouvy, souhrnným mandátem rámcové smlouvy „příjemci“ a zvláštním mandátem, který specifikoval služby, jež má dodavatel poskytovat.

6. Smlouva měla být uzavřena dne 30. dubna 2007. Do sedmi dnů od uzavření smlouvy musel zhotovitel vypracovat počáteční zprávu. Tato zpráva, kterou vypracoval stěžovatel, byla dne 7. května 2007 předložena delegaci. Delegace však nebyla se zprávou spokojena. Vyjádřila řadu připomínek a požádala stěžovatele, aby zprávu odpovídajícím způsobem změnil. Delegace následně požádala o nahrazení stěžovatele jiným odborníkem. Tuto žádost formálně předložil vedoucí delegace v dopise dodavateli ze dne 15. května 2007. V tomto dopise delegace v podstatě vyjádřila svou nespokojenost s tím, co považuje za špatnou kvalitu práce stěžovatele a jeho postoje. Smlouva stěžovatele byla okamžitě ukončena a stěžovatel byl z pověření odvolán.

7. Dne 24. května 2007 stěžovatel informoval delegaci, že považuje obsah výše uvedeného dopisu za nepravdivý a pomlouvačný, a požádal o příležitost jej projednat.

8. Dopisem ze dne 31. května 2007 odpověděla delegace stěžovateli. Poukázal na to, že Komise s ním nemá žádné smluvní vztahy, a že veškeré otázky týkající se dotčené smlouvy by proto měly být projednány s dodavatelem.

9. Dne 3. července 2007 podal stěžovatel svou první stížnost veřejnému ochránci práv (referenční číslo 1791/2007/(BM)SAB). Tvrdil, že delegace porušila výše uvedené články Listiny a ECGAB. Z dokumentů, které stěžovatel předložil, však vyplývá, že jej delegace dvakrát informovala o své nespokojenosti s jeho prací. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívala, že se zdá, že stěžovateli byla dána příležitost reagovat na kritiku Komise. Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domníval, že neexistují dostatečné důvody pro šetření.

10. Dne 19. září 2007 stěžovatel zopakoval svou stížnost tím, že poskytl podrobnou analýzu situace a řadu nových argumentů na podporu svého případu. Nový dopis stěžovatele byl proto zaregistrován jako nová stížnost (referenční číslo 2449/2007/VIK).

PŘEDMĚT DOTAZU

11. Veřejná ochránkyně práv identifikovala následující tvrzení a tvrzení:

(1) Stěžovatel tvrdil, že delegace porušila čl. 41 odst. 2 Listiny a článek 16 ECGAB tím, že nerespektovala jeho právo být vyslechnut a dostatečně neodůvodnila prohlášení učiněná vedoucím delegace v jeho dopise ze dne 15. května 2007. Na podporu tohoto tvrzení stěžovatel v podstatě tvrdil, že:

i) delegace přijala opatření k jeho odvolání před uplynutím lhůty pro předložení revidované zprávy, která musela zahrnovat zpětnou vazbu od delegace;

ii) V dopise delegace ze dne 15. května 2007 byla proti němu vznesena obvinění, na něž nebyl nikdy dříve upozorněn a na něž neměl možnost odpovědět.

(2) Stěžovatel tvrdil, že delegace by měla poskytnout důkazy pro tvrzení, která proti němu vznesl vedoucí delegace, nebo tato tvrzení stáhnout.

12. Stěžovatel rovněž tvrdil, že delegace by měla v souladu s čl. 41 odst. 3 [3] Listiny poskytnout finanční náhradu za utrpěnou škodu a za budoucí ušlý výdělek. Veřejná ochránkyně práv shledala toto tvrzení nepřípustným na základě čl. 2 odst. 4 svého statutu, neboť stěžovatel neučinil žádné předchozí administrativní kroky vůči delegaci, pokud jde o jeho žádost o náhradu škody.

13. Dne 14. května 2009 stěžovatel obnovil svou žádost o náhradu škody. Uvedl, že požádal delegaci, aby mu vyplatila náhradu za ušlý výdělek, příspěvky na ubytování a poškození jeho profesní pověsti. Dne 15. června 2009 předložil stěžovatel kopii odpovědi delegace, v níž delegace zamítla výše uvedenou žádost o náhradu škody. Vzhledem k tomu, že stěžovatel splnil požadavky stanovené v čl. 2 odst. 4 statutu evropského veřejného ochránce práv, mohl být návrh na náhradu škody předložen k šetření. Veřejná ochránkyně práv však považovala za vhodné počkat na výsledky kontroly spisu Komise, než se rozhodne, zda toto tvrzení přezkoumá. V důsledku nahlédnutí do spisu Komise týkajícího se obvinění a tvrzení původně předložených stěžovatelem se veřejný ochránce práv domnívá, že žádost o náhradu škody není třeba prošetřovat.

14. Závěrem je třeba poznamenat, že jak Komise, tak stěžovatel uvedli, že jeden poslanec Evropského parlamentu napsal komisařce Ferrero-Waldnerové ohledně této stížnosti. Komise poskytla kopii své odpovědi poslanci Parlamentu. Stěžovatel ve svých připomínkách uvedl, že dopis adresovaný komisaři nastoluje otázky obecné povahy, které se týkají například právních důsledků ukončení smlouvy s konzultantem na základě nepodložených tvrzení a právního základu pro požadavek, aby konzultant podepsal prohlášení o dostupnosti a výlučnosti, což omezuje jeho schopnost pracovat pro konkurenční firmu. Stěžovatel se však domníval, že Komise problémy, na něž byla upozorněna, neřešila. Z poskytnutých informací není jasné, zda si stěžovatel přeje, aby veřejný ochránce práv tyto otázky přezkoumal. V každém případě stěžovatel neposkytl Komisi kopii příslušného dopisu poslance Evropského parlamentu. Veřejný ochránce práv proto nemá k dispozici všechny informace nezbytné k tomu, aby mohl rozhodnout, zda má zahájit šetření týkající se těchto otázek.

Šetření

15. Dne 22. října 2007 zahájil veřejný ochránce práv šetření a požádal Komisi o předložení stanoviska. Komise zaslala své stanovisko dne 12. března 2008. Stanovisko Komise bylo stěžovateli předáno s výzvou k vyjádření, kterou stěžovatel předložil dne 22. dubna 2008. Dne 2. ledna 2009 poskytl stěžovatel na žádost útvarů veřejného ochránce práv další listinné důkazy týkající se jeho stížnosti a dne 14. května 2009 a 15. června 2009 předložil další listinné důkazy.

16. Dne 20. července 2009 veřejný ochránce práv požádal Komisi, aby jeho útvarům umožnila nahlédnout do spisu týkajícího se projednávané věci. Inspekce se uskutečnila dne 13. října 2009 v prostorách Úřadu Komise pro spolupráci EuropeAid v Bruselu. Kopie inspekční zprávy byla zaslána stěžovateli a Komisi dne 20. října 2009. Dne 24. října 2009 se stěžovatel k této zprávě vyjádřil.

Ombudsmanova analýza a závěry

A. K tvrzení stěžovatele

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

Obsah napadeného dopisu:

17. Stěžovatel poskytl kopii dopisu delegace s žádostí o jeho nahrazení (ze dne 15. května 2007). Příslušné části tohoto dopisu znějí takto:

„[...] delegace již [dodavateli] neformálně sdělila řadu obav, které vláda sdílí nejen s ohledem na kvalitu práce [stěžovatele], ale také s ohledem na jeho velmi beligerantní postoj.

Návrh počáteční zprávy předložený vedoucím týmu byl neuspokojivý a nebyl v souladu se standardním obsahem počáteční zprávy (laskavě odkazují na připomínky poskytnuté delegací e-mailem). TVZ [4] jasně vyžadovaly, aby metodika uvedená v nabídce [dodavatele] byla revidována a znovu předložena v počáteční zprávě, ale vedoucí týmu tento zásadní aspekt zcela vynechal a zaměřil se spíše na širokou a známou analýzu odvětví TVET [5].

Delegace dvakrát předložila připomínky k úvodní zprávě, aby vedoucí týmu mohl tuto zprávu zlepšit, na což jsme obdrželi velmi defenzivní a špatně posouzené odpovědi. TL se dále pokusila vytvořit konfrontační situaci mezi delegací a vládou navzdory jejich dohodě o změnách, které mají být provedeny. Zástupce vlády uvedl, že strávil značné množství času s TL, aby ho informoval o úkolu a pomohl mu zlepšit zprávu, ale zdá se, že TL stále nerozumí ani nemá žádnou vizi pro provedení úkolu. Má se za to, že si pouze "půjčuje" široké myšlenky a koncepty od konzultovaných osob a nepředložil žádný vlastní relevantní a proaktivní návrh týkající se metodiky provádění studie.

Vláda nyní vyjádřila silnou ochotu nechat vedoucího týmu nahradit, protože neprokázal potřebné dovednosti a kompetence k provedení této studie. Delegace plně souhlasí s názorem vlády.

...

S ohledem na výše uvedené a na základě článku 17 obecných podmínek rámcové smlouvy, vzhledem k tomu, že špatný začátek již poněkud ohrozil úspěšné provedení studie k velké nespokojenosti vlády, Vás žádáme, abyste navrhli vhodnou náhradu odpovídající kvalifikačním požadavkům na tradiční vlastní zdroje a přijatelnou pro delegaci a vládu ...“.

Argumenty stěžovatele

18. Stěžovatel v podstatě uvedl, že výše uvedený dopis byl "plný nepravd"a že mu nebyla poskytnuta žádná příležitost reagovat na kritiku Komise. V této souvislosti žadatel předložil následující argumenty.

19. Stěžovatel uznal, že ohledně svého návrhu počáteční zprávy obdržel zpětnou vazbu od vedoucího pracovní skupiny delegace a poradce delegace pro vzdělávání. Konstatoval, že na tyto připomínky reagoval a že bylo dohodnuto, že vypracuje a předloží revidovanou zprávu obsahující připomínky delegace. Delegace však mezitím podnikla kroky k jeho odvolání z funkce před uplynutím lhůty pro předložení revidované zprávy. Podle stěžovatele revidovaná počáteční zpráva značně rozšířila metodické otázky uvedené v původní počáteční zprávě a byla výsledkem řady podrobných diskusí se zúčastněnými stranami, vedoucím výzkumným pracovníkem v poradenství, jakož i závěrů založených na jeho vlastních odborných znalostech a zkušenostech. V důsledku toho považoval rozhodnutí Komise o jeho odvolání ještě předtím, než revidovanou zprávu vůbec zvážil, za "mimořádný a nepřijatelný čin ve zlé víře".

20. Stěžovatel zastával názor, že jeho odpověď na připomínky zaměstnanců delegace nebyla "obranná a špatně posouzená", ale "podrobná a důkladná", jak by se dalo očekávat od vedoucího týmu.

21. Stěžovatel dále uvedl, že dopis delegace obsahoval řadu tvrzení, která přesahovala body dříve vznesené jejími zaměstnanci. Podle názoru stěžovatele bylo obvinění, že se "pokoušel vytvořit konfrontační situaci mezi delegací a vládou [země X]", otřesné, nepodložené a neopodstatněné. Kdyby byl upozorněn na to, že jeho přítomnost způsobuje obtíže mezi vládou země X (dále jen "vláda") a delegací, opustil by poradenství dobrovolně.

22. Stěžovatel dodal, že ani údajný nedostatek porozumění a vize nebo tvrzení, že "neprokázal potřebné dovednosti a kompetence", na něj nikdy neupozornil zástupce vlády ani nikdo jiný. Zopakoval, že mu tedy nebyla dána příležitost tato obvinění projednat a vyvrátit.

23. Tvrzení, že si "vypůjčil široké myšlenky a koncepty od konzultovaných osob a nepředložil žádné vlastní relevantní proaktivní návrhy týkající se metodiky provádění studie", bylo nepravdivé. Nepovažoval se za typ konzultanta, který přichází ze zámoří s předem koncipovanými řešeními, ale spíše za toho, kdo se snaží kontextualizovat přístupy a metodiky v místních podmínkách s cílem zajistit lepší šance na úspěch a udržitelnost.

24. Stěžovatel poznamenal, že údajný "zástupce vlády"souhlasil se zprávou před jejím předložením delegaci. Dodal, že strávil nějaký čas projednáváním zprávy s touto osobou, protože mu bylo řečeno, že tato osoba jedná jménem vlády. Nebyla to však "značná doba", protože zástupce přijal původní zprávu s výjimkou jedné nebo dvou věcných změn.

25. Stěžovatel rovněž poukázal na to, že tvrzení, že měl "bojovný postoj", bylo "neopodstatněným a neomluvitelným osobním útokem"na jeho charakter. Měl podezření, že to byla osobní nevraživost některých zaměstnanců delegace vůči němu, která vedla k jeho propuštění.

Stanovisko Komise

26. Komise ve svém stanovisku poukázala na to, že nemá žádný smluvní vztah se stěžovatelem, neboť smluvními stranami jsou ona sama a dodavatel. Komise odkázala na čl. 4 odst. 3 obecných podmínek, který stanoví, že „žádná subdodavatelská smlouva nemůže vytvářet smluvní vztahy mezi subdodavatelem a veřejným zadavatelem“.

27. Pokud jde o údajné neinformování stěžovatele a nerespektování jeho práva být vyslechnut, Komise tvrdila, že čl. 6 odst. 1 souhrnného mandátu rámcové smlouvy jasně stanoví, že veškerá komunikace týkající se rámcové smlouvy musí probíhat mezi dodavatelem a Komisí. Konkrétně čl. 6 odst. 1 stanovil, že „v případě konsorcia nese hlavní partner konečnou odpovědnost za všechny smluvní a finanční aspekty rámcové smlouvy a jednotlivé zakázky a je jediným formálním kontaktním místem mezi dodavatelem a veřejným zadavatelem“. Komise se proto domnívala, že nemá žádnou povinnost informovat stěžovatele přímo. Dodavatel měl dát stěžovateli pokyny v oblasti řízení projektu a informovat ho o všech relevantních otázkách týkajících se projektu. Zhotovitel byl naopak delegací řádně informován (prostřednictvím telefonických rozhovorů a e-mailů) o nedostatečné spokojenosti Komise a vlády s prací stěžovatele.

28. Kromě toho a v rozporu s tím, co stěžovatel předložil, jej delegace dvakrát jasně informovala, že jeho zpráva není uspokojivá, a vyzvala jej, aby se v případě potřeby obrátil na delegaci. Na podporu tohoto tvrzení Komise poskytla kopie dvou e-mailů, které delegace zaslala stěžovateli ve dnech 8. a 10. května 2007.

29. Komise vysvětlila, že vzhledem k tomu, že se stěžovatel zdráhal reagovat na připomínky delegace, delegace se jej již nepokusila kontaktovat, ale naléhavě vyzvala koordinátora projektu, aby nalezl řešení.

30. Pokud jde o údajné nedodržení lhůty stanovené pro revidovanou zprávu před přijetím opatření k odvolání stěžovatele, Komise poukázala na to, že dne 14. května 2007 se delegace dohodla se zhotovitelem, že poskytne stěžovateli další dva dny na vypracování revidované počáteční zprávy. Delegace informovala dodavatele, že vláda požaduje revidované znění nejpozději do 16. května 2007.

31. Komise rovněž uvedla, že dne 15. května 2007 vyzval zástupce vlády delegaci, aby ji informovala o tom, že podle jeho názoru po projednání zprávy se stěžovatelem revidovaná verze zprávy (která se stěžovatel chystal předložit) nezachycuje podstatné prvky provádění studie a bude s největší pravděpodobností muset být přepracována. Vyjádřil obavy ohledně provedení studie jako takové a informoval delegaci, že považuje za vhodné nahradit stěžovatele.

32. Téhož dne, konkrétně 15. května 2007, se útvary delegace setkaly s vedoucím delegace, aby projednaly možné možnosti.

33. Dne 16. května 2007 se delegace obrátila na dodavatele, informovala jej o zpětné vazbě vlády ke zprávě a požádala jej o stanovisko. Podle Komise dodavatel vysvětlil, že počáteční zpráva ve znění revidovaném stěžovatelem nebude delegaci zaslána. V e-mailu, který dodavatel zaslal delegaci dne 16. května 2007 v 18:38, požádal delegaci, aby zaslala oficiální dopis s žádostí o nahrazení stěžovatele.

34. Komise objasnila, že její dopis požadující odvolání stěžovatele byl datován 15. května 2007, ale že byl zaslán až 16. května 2007 po uplynutí lhůty a nebyla obdržena žádná revidovaná zpráva. Komise poskytla dodavateli kopii svého e-mailu s přiloženým dopisem. Z kopie e-mailu vyplynulo, že jej delegace zaslala dodavateli dne 16. května 2007 v 18:39 jako okamžitou odpověď na výše uvedený e-mail obdržený od dodavatele v 18:38. Komise vysvětlila, že dopis byl datován dne 15. května 2007, protože byl k tomuto datu připraven, aby mohl být připraven k diskusi s vedoucím delegace. Vzhledem ke krátkému časovému rámci a rozpočtovým omezením této studie si delegace nemohla dovolit poskytnout stěžovateli dodatečnou lhůtu. V důsledku toho muselo být po uplynutí nové lhůty rozhodnutí požádat o nahrazení stěžovatele přijato rychle, aby byl zajištěn úspěšný výsledek mise.

35. Komise objasnila, že delegaci nebyla revidovaná verze zprávy stěžovatele nikdy oficiálně poskytnuta. V souladu s čl. 3 odst. 3 souhrnného mandátu rámcové smlouvy je dodavatel odpovědný za zajištění kvality předkládaných zpráv. Komise proto nemohla zpochybnit rozhodnutí dodavatele nepředložit revidovanou verzi zprávy, kterou vypracoval stěžovatel. Komise vycházela z toho, že podle názoru dodavatele revidovaná zpráva nesplňuje požadavky na kvalitu stanovené v mandátu.

36. Žádost delegace adresovaná dodavateli o nahrazení stěžovatele vycházela z článku 17 obecných podmínek rámcové smlouvy, který stanoví:

„[...] v průběhu plnění a na základě písemné a odůvodněné žádosti může veřejný zadavatel požádat o nahrazení, pokud se domnívá, že zaměstnanec je neefektivní nebo neplní své povinnosti podle smlouvy“.

37. Komise vysvětlila, že připomínky, které stěžovatel považoval za pomlouvačné, byly vzneseny s odkazem na tón odpovědí stěžovatele na předchozí žádosti delegace o zlepšení zprávy. V e-mailu zaslaném dne 14. května 2007 delegace informovala dodavatele, že odpověď stěžovatele není tím, co lze v této situaci očekávat („následná odpověď na naše připomínky je považována za nepřijatelnou a zjevně nekonstruktivní“). Ve stejném e-mailu delegace rovněž informovala dodavatele, že vláda vyjádřila obavy ohledně skutečnosti, že reakce stěžovatele by mohla vést ke konfrontační situaci mezi delegací a vládou.

38. Komise uvedla, že chápe zklamání stěžovatele, že delegace neupozornila na obsah dopisu delegace ze dne 15. května 2007. Komise se však domnívala, že delegace před odesláním dopisu řádně a plně informovala dodavatele o všech prvcích uvedených ve zmíněném dopise. Delegace jednala v souladu s čl. 6 odst. 1 souhrnného mandátu uvedeného v bodě 27 výše. Pokud by dodavatel považoval argumenty a žádost v dopise delegace za nesprávné nebo nevhodné, měl by povinnost informovat stěžovatele o dopise delegace, vyžádat si jeho stanovisko a žádost a argumenty delegace zpochybnit. Žádost delegace o nahrazení stěžovatele však dodavatel nikdy nezpochybnil, protože věděl o důvodech, které obsahovala, a v zásadě s ní souhlasil.

39. Komise dále tvrdila, že zaměstnanci delegace neprojevili žádné osobní nepřátelství, jak tvrdí stěžovatel. Jediným zájmem delegace bylo zajistit službu, která je přijatelná pro ni i pro vládu. To nutně zahrnovalo kontrolu a kontrolu kvality poradenské činnosti. Její zaměstnanci nikdy nevyjádřili vůči stěžovateli žádný hněv, a to ani v rámci delegace, ani mimo ni. Delegace požádala stěžovatele pouze o to, aby dodržel mandát, který dodavatel přijal, a aby zprávu revidoval s přihlédnutím k připomínkám delegace. Stěžovateli byl poskytnut dostatek času, aby podle toho jednal.

Připomínky stěžovatele

40. Stěžovatel ve svých připomínkách uvedl, že v účtu Komise byly některé události opomenuty. Konkrétně stěžovatel uvedl, že zaměstnanci delegace zaslali zástupci vlády dva e-maily týkající se připomínek stěžovatele ke zpětné vazbě, kterou delegace poskytla k návrhu počáteční zprávy. Podle stěžovatele obsahovaly tyto e-maily chybné připomínky. Uvedl, že Komise tyto e-maily ve svém stanovisku nezmínila ani nezahrnula. Uvedl, že mu zástupce vlády ukázal jeden z e-mailů zaslaných dne 11. května 2009.

41. Stěžovatel odkázal na jednu z připomínek delegace k jeho zprávě. Dotčená poznámka zněla takto: „Mám alergickou reakci na takové výroky, které znějí jako mumbo-jumbo. Co nám to říká?" Stěžovatel uvedl, že správným profesionálním přístupem by bylo požádat o vysvětlení, spíše než takové připomínky předkládat.

42. Stěžovatel rovněž tvrdil, že ho zástupce vlády informoval, že on a jeho předchůdce měli potíže s prací s Komisí. Navrhl stěžovateli, aby s cílem zabránit zbytečným obtížím s delegací, pokud jde o předkládání zpráv, zhotovitel zvážil možnost předložit zprávy stěžovatele přímo jemu, a poté předá jejich kopii delegaci pro informaci.

43. Stěžovatel dále uvedl, že obdržel e-mail od poradenské společnosti, která s ním uzavřela smlouvu, v němž jej informovala, že delegace odmítla vyjádřit se k jeho revidovanému návrhu počáteční zprávy, přestože s tím dříve souhlasila.

44. Stěžovatel vysvětlil, že o svém propuštění byl informován až dne 17. května 2007. Dále tvrdil, že poradenská společnost, která s ním uzavřela smlouvu, byla s jeho revidovanou počáteční zprávou velmi spokojena, a sdělil mu, že delegace by nepřijala nic, co by předložil.

45. Rovněž poznamenal, že obdržel e-mail od zástupce vlády, v němž byl informován, že se ho zástupce vlády pokusil udržet ve funkci, ale že delegace byla nekompromisní. Vzhledem k tomu, že delegace byla mocným dárcem, nelze její postoj ignorovat.

46. Stěžovatel se dále vyjádřil k prohlášení Komise, že dopis delegace ze dne 15. května 2007 byl pouze návrhem. Tvrdil, že společnost, která ho najala, na dopis zjevně nahlížela jako na dopis o propuštění a ukončila jeho smlouvu dne 15. května 2007. Vzhledem k tomu, že návrh ze dne 15. května 2007 nebyl následně žádným způsobem pozměněn, to důrazně naznačuje, že delegace měla v úmyslu odvolat stěžovatele bez ohledu na svůj souhlas s čekáním na revidovanou zprávu.

47. Stěžovatel poukázal na to, že nikdy nezpochybnil potřebu provést změny návrhu počáteční zprávy. Zdůraznil, že do revidované počáteční zprávy začlenil veškerou zpětnou vazbu obdrženou od delegace a že revidovanou zprávu předložil včas. Uvedl, že jej dodavateli zaslal dne 16. května 2007 v 16:45.

48. Stěžovatel dále uvedl, že delegace s ním na jedné straně přímo komunikovala ohledně návrhu počáteční zprávy a na druhé straně tvrdila, že veškerá komunikace musí probíhat prostřednictvím dodavatele. Podle názoru stěžovatele byla tedy delegace při výkladu komunikačních protokolů vysoce selektivní a nekonzistentní. Stěžovatel dále nesouhlasil s tvrzením Komise, že byl dvakrát informován, že původní zpráva, kterou vypracoval, nebyla uspokojivá. Podle stěžovatele se tak stalo pouze jednou, a to v e-mailu zaslaném Komisí dne 8. května 2007.

49. Stěžovatel uvedl, že se nadále domnívá, že jeho vyhoštění bylo motivováno osobním nepřátelstvím ze strany zaměstnanců delegace vůči němu. Domníval se, že delegace proti němu nemůže podniknout kroky, pokud nemá alespoň tichý souhlas některých zástupců vlády. V této souvislosti měl podezření, že zaměstnanci delegace se mohli pokusit "naléhat na představitele národní suverénní vlády ..., aby si zajistili vlastní agendu".

50. Stěžovatel poznamenal, že nebyly předloženy žádné důkazy o údajné nespokojenosti vlády s jeho prací nebo o údajné touze po tom, aby byl z funkce odvolán.

51. Stěžovatel nakonec nesouhlasil s tím, jak Komise vykládá článek 41 Listiny a článek 16 ECGAB, podle nichž je povinností někoho jiného informovat jej o tvrzeních uvedených v dopise delegace, protože on, poškozená strana, nebyl smluvní stranou smlouvy se zhotovitelem. Podle názoru stěžovatele Komise tímto postupem porušila samotnou podstatu osobních práv zakotvených ve výše uvedených článcích, a porušila tak zásady řádné správy. Podle názoru stěžovatele se Komise jednoduše pokusila skrýt před svými povinnostmi a vyhnout se odpovědnosti.

Nahlížení do spisu Komise

52. Po pečlivé analýze argumentů stran a důkazů předložených během šetření veřejný ochránce práv rozhodl, že je nezbytné nahlédnout do spisu Komise. Kontrolu provedly jeho útvary dne 13. října 2009.

53. Z kontroly vyplynulo, že většinu dokumentů obsažených ve spisu již veřejnému ochránci práv poskytla buď Komise, nebo stěžovatel. Spis Komise však obsahoval také tyto dva dokumenty, které předtím nebyly veřejnému ochránci práv zpřístupněny:

i) kopii dopisu, který vláda zaslala dne 4. ledna 2008 advokátní kanceláři zastupující stěžovatele, a

ii) kopii dopisu o odvolání stěžovatele, který vláda zaslala vedoucímu delegace dne 6. prosince 2007.

54. Po obdržení kopie inspekční zprávy stěžovatel vysvětlil, že si je vědom dopisu, který vláda zaslala jeho právním poradcům. Nevěděl však o dopise adresovaném vedoucímu delegace Komise, který byl zaslán dne 6. prosince 2007. Stěžovatel proto požádal o kopii tohoto dopisu.

55. Stěžovatel dále objasnil, že jeho právní poradci napsali zástupci vlády, neboť se domnívali, že ho vláda pomlouvala. Proti této osobě však dosud nebyly podniknuty žádné právní kroky.

56. Stěžovatel se nakonec dotázal, zda při kontrole spisu Komise útvary veřejného ochránce práv zjistily, že některé e-maily vyměněné mezi delegací a zástupcem vlády obsahovaly připomínky týkající se jeho práce, které považoval za chybné (viz bod 40 výše). Poznamenal, že pokud by tyto e-maily nebyly ve spisu, poskytlo by to další podporu jeho stížnosti.

Posouzení veřejného ochránce práv

Úvodní poznámka

57. Stěžovatel ve svých připomínkách ke zprávě o kontrole provedené útvary veřejného ochránce práv požádal o kopii jednoho z dokumentů uvedených v této zprávě (viz bod 54 výše). Je třeba poznamenat, že během kontroly Komise poukázala na to, že tento dokument považuje za důvěrný. Veřejný ochránce práv by v této souvislosti rád připomněl, že v souladu s čl. 13 odst. 3 jeho prováděcích předpisů nemají stěžovatelé přístup k žádným důvěrným dokumentům nebo důvěrným informacím získaným v důsledku jeho kontrol. Veřejný ochránce práv proto nemůže stěžovateli poskytnout kopii uvedeného dokumentu. Stěžovatel však může požádat Komisi o přístup k uvedenému dokumentu.

58. Tato výtka se týká dvou hlavních otázek. Zaprvé otázka, zda Komise dostatečně odůvodnila své rozhodnutí požádat v dopise ze dne 15. května 2007 o nahrazení stěžovatele (věcný aspekt). Za druhé, údajné porušení práva stěžovatele být vyslechnut (procesní aspekt). Analýza veřejného ochránce práv se proto zaměří na tyto dva aspekty.

Odůvodnění Komise

59. Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že delegace ve svém dopise ze dne 15. května 2007 uvedla řadu úvah, které ji vedly k žádosti o nahrazení stěžovatele vedoucím týmu. Tyto úvahy se týkaly i) kvality práce stěžovatele, ii) jeho chování a iii) postoje vlády země X.

60. Pokud jde o posouzení i), je zřejmé, že delegace nebyla spokojena s prvním návrhem počáteční zprávy. Je rovněž zřejmé, že stěžovatel souhlasil s tím, že tento návrh je třeba revidovat a zlepšit. Zdá se však, že dodavatel nepředložil delegaci revidovaný návrh stěžovatele, čímž zabránil tomu, aby jej delegace posoudila. Kopie tohoto dokumentu nebyla veřejnému ochránci práv poskytnuta. Není proto schopen určit, zda kvalita práce stěžovatele zasluhuje rozhodnutí delegace požádat o jeho nahrazení. Veřejný ochránce práv v každém případě konstatuje, že odůvodnění delegace pro žádost o nahrazení stěžovatele nebylo založeno na obsahu revidované zprávy.

61. Podobné úvahy platí, pokud jde o spoléhání delegace na chování stěžovatele. Veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel ve své reakci na připomínky delegace k jeho počáteční zprávě vyjádřil své názory s určitou intenzitou. Po tomto upřesnění byly některé připomínky delegace, a zejména ty, které byly citovány v bodě 41 výše, formulovány dosti výrazným způsobem.

62. Za těchto okolností je třeba přiznat zvláštní význam stanovisku přijatému vládou, a to tím spíše, že v tomto ohledu jsou k dispozici hmatatelné důkazy. Kromě toho stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že by dobrovolně opustil své pracovní místo, pokud by byl upozorněn na to, že jeho přítomnost způsobuje potíže mezi vládou a delegací.

63. Podle dopisu delegace ze dne 15. května 2007 vyjádřila vláda obavy ohledně výkonu stěžovatele a vyjádřila "silnou ochotu"jej odvolat z funkce.

64. Z dokumentů zkontrolovaných útvary veřejného ochránce práv jasně vyplývá, že prohlášení delegace v uvedeném dopise odpovídala skutečnému postoji vlády země X. Postačí uvést, že v dopise, který vláda adresovala advokátní kanceláři zastupující stěžovatele, bylo uvedeno, že ačkoli byl dopis ze dne 15. května 2007 vypracován delegací, reprezentoval názor vlády.

65. Veřejný ochránce práv si je vědom skutečnosti, že stěžovatel podezříval delegaci z vyvíjení nátlaku na vládu, a zastával názor, že skutečným důvodem jeho propuštění byla nevraživost delegace vůči němu. Žádný z dokumentů obsažených ve spisu Komise, který útvary veřejné ochránkyně práv zkontrolovaly, však tuto teorii nepodporuje. Stěžovatel odkázal na řadu e-mailů na podporu své verze událostí. Stěžovatel však veřejnému ochránci práv žádné takové e-maily nepředložil, přestože k tomu byl vyzván. Stěžovatel poukázal na to, že dotčené e-maily již nemá k dispozici, a proto je nemůže poskytnout.

66. Stěžovatel dále odkázal na korespondenci mezi delegací a vládou, o níž tvrdil, že mu byla předložena a která podle jeho názoru představuje další důkaz na podporu jeho stížnosti (viz bod 40 výše). Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatel nepředložil kopie této korespondence a že v průběhu kontroly nebyly nalezeny žádné stopy takové korespondence. Kromě toho nic nenaznačovalo, že by spis předložený zástupcům veřejného ochránce práv mohl být neúplný.

67. Stěžovatel upozornil na skutečnost, že dopis delegace, v němž žádá o jeho nahrazení, byl datován dne 15. května 2007, přičemž bylo dohodnuto, že do 16. května 2007 musí předložit svou revidovanou počáteční zprávu. Veřejná ochránkyně práv souhlasí s tím, že datum příslušného dopisu na první pohled vytváří dojem, že delegace jednala nespravedlivě, když rozhodla o svém postupu, aniž by čekala na revidovanou počáteční zprávu. Komise však vysvětlila, že zástupce vlády kontaktoval delegaci dne 15. května 2007 a vyjádřil názor, že nadcházející revidované znění počáteční zprávy stále neposkytne to, co se očekávalo, a že považuje za vhodné nahradit stěžovatele. Komise dále vysvětlila, že delegace se sešla dne 15. května 2007, aby projednala možné varianty, a že dopis ze dne 15. května 2007 byl připraven k jednání s vedoucím delegace téhož dne. Zdůraznila, že příslušný dopis byl zaslán až dne 16. května 2007 poté, co dodavatel požádal o jeho zaslání. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že tato vysvětlení jsou přiměřená a že jsou navíc potvrzena obsahem spisu, do něhož jeho útvary nahlédly. Nelze samozřejmě vyloučit, že rozhodnutí o zaslání tohoto dopisu bylo přijato již dne 15. května 2007, což by rovněž vysvětlovalo, proč dopis nese toto datum. Avšak i kdyby tomu tak bylo, veřejný ochránce práv není přesvědčen, že delegace jednala z nepřátelství nebo nespravedlivě, neboť do té doby již byla informována o tom, že vláda si přeje, aby byl stěžovatel nahrazen.

68. S ohledem na důkazy, které měl k dispozici, má tedy veřejný ochránce práv za to, že stěžovatel neprokázal své věcné tvrzení, a sice že Komise dostatečně neodůvodnila žádost o jeho nahrazení vedoucím týmu, formulovanou v dopise ze dne 15. května 2007. Veřejný ochránce práv proto neshledává žádný nesprávný úřední postup ze strany Komise, pokud jde o tento aspekt stížnosti.

K údajnému porušení práva být vyslechnut

69. Pokud jde o údajné nevyslechnutí stěžovatele, veřejný ochránce práv konstatuje, že v souladu s článkem 17 obecných podmínek byla Komise oprávněna "na základě písemné a odůvodněné žádosti" požádat dodavatele o nahrazení stěžovatele, pokud se domnívala, že stěžovatel je "neúčinný nebo neplní své povinnosti podle smlouvy". Veřejný ochránce práv se domnívá, že před podáním takové žádosti musela mít strana, které měla být tato žádost podána, konkrétně dodavatel, možnost vyjádřit se k důvodům, které vedly Komisi k tomu, aby zvážila přijetí takového kroku. Stěžovatel však netvrdí, že dodavatel nebyl vyslechnut, ale že mu Komise měla dát, tj. stěžovateli, možnost vyjádřit svůj názor předtím, než požádala dodavatele, aby ho nahradil. Je proto třeba se zde zabývat údajným nevyslechnutím stěžovatele.

70. Stěžovatel nezpochybňuje skutečnost, že jeho smlouva byla uzavřena se společností, která ho najala na přidělení, a sice členem konsorcia, a že neměl žádný smluvní vztah s Komisí. Stěžovatel nebyl schopen určit žádné ustanovení ve smlouvě, kterou Komise uzavřela s dodavatelem, ani žádné jiné právně závazné ustanovení, které by v době rozhodné z hlediska skutečností zavazovalo Komisi, aby jej vyslechla předtím, než využije možnosti stanovené v článku 17 obecných podmínek. Lisabonská smlouva učinila Listinu (a tedy její článek 41) právně závaznou (viz čl. 6 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii) od 1. prosince 2009. Veřejný ochránce práv se však domnívá, že příslušné chování Komise je třeba posoudit na základě zákona ve znění platném v době, kdy došlo ke sporným událostem, tj. v květnu 2007.

71. Rozhodnutí delegace požádat dodavatele, aby stěžovatele nahradil, nepříznivě ovlivnilo stěžovatele. Její žádost vedla k nahrazení stěžovatele vedoucím týmu a ukončení jeho smlouvy týkající se tohoto projektu. Je tedy třeba přezkoumat, zda v případě neexistence zákonné povinnosti tak učinit měla Komise nicméně stěžovatele vyslechnout, aby dodržela zásady řádné správy.

72. Komise odkázala na čl. 6 odst. 1 souhrnného mandátu, podle něhož veškerá komunikace týkající se její smlouvy s dodavatelem měla probíhat mezi ní a dodavatelem. Dále tvrdila, že vzhledem k neexistenci jakéhokoli smluvního vztahu mezi ní a stěžovatelem nemá vůči stěžovateli žádné povinnosti. Jak však veřejná ochránkyně práv opakovaně zdůrazňovala, požadavky na řádnou správu jdou nad rámec čistě právních povinností. Jinými slovy, k nesprávnému úřednímu postupu může dojít i v případě, že správní orgán splnil všechny své právní povinnosti.

73. Veřejný ochránce práv v předchozích šetřeních přijal argumenty v tom smyslu, že v případech, jako je projednávaný případ, postačuje, aby dotyčný orgán nebo instituce Společenství vyslechly dodavatele. To vycházelo z předpokladu, že dodavatel poté vyslechne odborníka, jehož nahrazení má být požadováno, a sdělí dotyčnému orgánu nebo instituci Společenství případné připomínky, které tento orgán nebo instituce vznesly.

74. Zkušenosti však ukázaly, že zájmy zhotovitele a dotčeného odborníka nejsou nutně totožné. Dodavatelé mohou být ochotni vyhovět žádostem o nahrazení odborníků, i když se domnívají, že odborníci zcela splnili své povinnosti, aby neohrozili své šance na získání budoucích smluv od téhož orgánu nebo instituce Společenství. V daném případě se zdá, že dodavatel přijal žádost Komise o nahrazení stěžovatele, aniž by jej předem informoval, nebo možnost reagovat na kritiku Komise.

75. Podle názoru veřejného ochránce práv je tato situace nespravedlivá a neslučitelná s právem na řádnou správu zakotveným v čl. 41 odst. 1 Listiny. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že by bylo spravedlivé a v souladu se zásadami řádné správy, kdyby Komise informovala stěžovatele o svém záměru požádat o jeho nahrazení a uvedla důvody, které ji k tomu vedly. V této souvislosti se jeví jako užitečné poukázat na to, jak správně uvedl stěžovatel, že delegace zaslala své připomínky týkající se původní verze počáteční zprávy přímo jemu, a nikoli prostřednictvím dodavatele. Delegace by tedy jasně mohla informovat stěžovatele o své kritice vůči němu a o svém záměru požádat o jeho propuštění před tím, než by formulovala svou žádost na základě článku 17 obecných podmínek.

76. Stěžovatel uvedl, že skutečnost, že mu Komise neposkytla možnost vyjádřit se ke svému záměru požádat dodavatele o jeho nahrazení, představuje porušení práva být vyslechnut stanoveného v čl. 41 odst. 2 Listiny. Ze znění článku 41 Listiny jasně vyplývá, že práva stanovená v jejím druhém pododstavci jsou součástí obecného práva na řádnou správu zakotveného v čl. 41 odst. 1 Listiny, podle něhož má každý právo na to, aby jeho záležitosti byly řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě. Vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že přístup Komise v tomto případě nebyl v souladu se zásadou řádné správy, není třeba analyzovat, zda je v tomto případě použitelný čl. 41 odst. 2. Ze stejných důvodů není třeba rozhodnout, zda se v tomto případě použije článek 16 ECGAB.

77. Komise poukázala na to, že kromě toho, že delegace informovala dodavatele, dvakrát informovala stěžovatele o své nespokojenosti s obsahem počáteční zprávy, kterou vypracoval. Veřejná ochránkyně práv však konstatuje, že delegace stěžovatele nikdy neinformovala o tom, že má v úmyslu jej z projektu vyřadit, a to před tím, než za tímto účelem podala dodavateli žádost. Stěžovatel rovněž nebyl předem informován o všech důvodech, na nichž byla tato žádost založena.

78. Veřejná ochránkyně práv chápe, že delegace musela zajistit, aby byl projekt úspěšně a včas dokončen, a že si proto nemohla dovolit ztrácet čas. Veřejná ochránkyně práv se však domnívá, že by pro delegaci bylo snadné vyslechnout stěžovatele, aniž by ztrácela čas. Delegace ve skutečnosti vyjádřila své obavy dne 15. května 2007 dopisem z téhož dne. Bylo by proto možné dát stěžovateli možnost vyjádřit se k těmto obavám již téhož dne. Podle názoru veřejné ochránkyně práv by bylo také rozumnější tak učinit, než nechat stěžovatele pokračovat v práci na revidované verzi počáteční zprávy. Ve skutečnosti se zdá, že revidovaná verze počáteční zprávy byla dodavateli doručena krátce poté, co požádal delegaci, aby podala žádost o nahrazení stěžovatele, a poté, co byla žádost skutečně předložena. Vzhledem k tomu, že revidovaná verze počáteční zprávy nehrála v těchto událostech žádnou roli, je třeba považovat práci stěžovatele na verzi ze dne 16. května 2007 za marnou.

79. S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že Komise nejednala v souladu se zásadou řádné správy stanovenou v článku 41 Listiny, když stěžovateli neposkytla možnost reagovat na kritiku, kterou vyjádřila ve svém dopise ze dne 15. května 2007, tj. požádat dodavatele, aby stěžovatele nahradil. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu. Kritická poznámka bude uvedena níže.

B. Pokud jde o tvrzení stěžovatele

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

80. Stěžovatel tvrdil, že Komise by měla poskytnout důkazy pro tvrzení, která proti němu byla vznesena v dopise ze dne 15. května 2007, nebo tato tvrzení stáhnout. V průběhu tohoto šetření stěžovatel rovněž obnovil svou žádost o náhradu škody, kterou veřejný ochránce práv původně zamítl na základě čl. 2 odst. 4 svého statutu. Stěžovatel tvrdil, že by mu Komise měla nahradit ušlý výdělek, příspěvky na ubytování a poškození jeho profesní pověsti.

81. Komise tvrdila, že stěžovatelka netrpěla žádným nespravedlivým jednáním, neboť její útvary jednaly řádně a nedošlo k žádnému nesprávnému úřednímu postupu.

Posouzení veřejného ochránce práv

82. S ohledem na zjištění veřejného ochránce práv týkající se podstaty této stížnosti (uvedené v bodě 68 výše) se veřejný ochránce práv domnívá, že další šetření týkající se prvního tvrzení stěžovatele již nejsou odůvodněná.

83. Pokud jde o žádost o náhradu škody, veřejný ochránce práv konstatuje, že nebyl zjištěn žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o rozhodnutí Komise požádat o nahrazení stěžovatele. Veřejný ochránce práv zjistil nesprávný úřední postup pouze s ohledem na procesní aspekt případu, který se týkal práva stěžovatele být vyslechnut. Stěžovatel však netvrdil, že jeho tvrzení vychází z takto zjištěného nesprávného úředního postupu. V této souvislosti se jeví jako užitečné připomenout, že stěžovatel uvedl, že by poradenství dobrovolně opustil, kdyby byl upozorněn na to, že jeho přítomnost způsobuje potíže mezi vládou a delegací. Nárok stěžovatele na náhradu škody proto není třeba prošetřovat.

C. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následující kritickou poznámkou:

Tím, že Komise neposkytla stěžovateli možnost reagovat na kritiku, kterou vyjádřil ve svém dopise ze dne 15. května 2007, tj. požádat dodavatele, aby stěžovatele nahradil, nejednala v souladu se zásadou řádné správy stanovenou v článku 41 Listiny základních práv EU. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.

Výše uvedená kritická poznámka se týká procesních aspektů stížnosti. Vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv neshledal nesprávný úřední postup, pokud jde o podstatu stížnosti, není třeba v projednávané věci usilovat o smírné řešení. Ze stejných důvodů nejsou další šetření týkající se tvrzení stěžovatele odůvodněná.

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 16. prosince 2009.

---

[1] Úř. věst. 2000, C 364, s. 1.

[2] K dispozici na internetových stránkách evropského veřejného ochránce práv http://www.ombudsman.europa.eu.

[3] Článek 41 odst. 3 Listiny stanoví: „Každý má právo, aby Společenství nahradilo škodu způsobenou jeho orgány nebo jeho zaměstnanci při výkonu jejich funkce v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států.“

[4] Specifický mandát pro sledování studie o absolventech programu technického vzdělávání v zemi.

[5] TVET - Technické a odborné vzdělávání a příprava.