Štrasburk 4. května 2005

Vážený pane V.,

Dne 24. března 2004 jste jménem Evropské služby pro občanskou akci (ECAS) podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se údajného neinformování a nekonzultování nevládních organizací o budoucnosti strukturálních fondů ze strany Komise. Ve dnech 5. a 20. dubna 2004 jste zaslal další informace týkající se Vaší stížnosti.

Dne 27. dubna 2004 jsem předal stížnost předsedovi Komise. Dne 3. května 2004 jste měl telefonický rozhovor s mou kanceláří ohledně prvního obvinění z Vaší stížnosti. Komise zaslala své stanovisko dne 29. července 2004. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 4. listopadu 2004. Dne 8. listopadu 2004 zaslal Váš asistent kopii zprávy ECAS „Illusion of Inclusion“ (Iluze začlenění).

Dne 26. listopadu 2004 jsem obdržel e-mail s připomínkami ke stanovisku Komise od referenta pro regionální politiku RSPB (BirdLife International). E-mail byl zaregistrován pod referenčním číslem Vaší stížnosti.

Během telefonických rozhovorů ve dnech 1. a 22. března 2005 můj úřad informoval Vás a Vašeho asistenta, že Váš případ je stále vyšetřován a že budete brzy informováni o rozhodnutí veřejného ochránce práv ve Vašem případě.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele jsou relevantní tyto skutečnosti:

Dne 9. ledna 2004 se stěžovatel písemně obrátil na generálního tajemníka Komise se dvěma žádostmi, a to 1) na základě nařízení 1049/2001/ES (1), aby obdržel kopii třetí zprávy Komise o politikách soudržnosti před jejím přijetím, a 2) na základě sdělení Komise KOM(2002)704 v konečném znění ze dne 11. prosince 2002 o minimálních normách pro konzultace (2), aby obdržel kopii plánu konzultací o budoucnosti strukturálních fondů. Dopis stěžovatele byl uznán, ale ve lhůtě stanovené nařízením č. 1049/2001/ES nebyla obdržena žádná odpověď. Stěžovatel proto dne 8. března 2004 podal potvrzující žádost.

Jelikož nebyla obdržena žádná odpověď, stěžovatel podal stížnost veřejnému ochránci práv dne 24. března 2004. Uvedl, že stížnost se týká způsobu uplatňování nařízení o přístupu k dokumentům a minimálních norem pro konzultace s nevládními organizacemi. V této souvislosti stěžovatel odkázal na sdělení Komise KOM(2002)704 v konečném znění ze dne 11. prosince 2002 o normách pro minimální konzultace. Stěžovatel zdůraznil zvláštní význam co nejširšího informování a slyšení nevládních organizací o budoucnosti strukturálních fondů a zdůraznil, že existují otázky, ohledně nichž by měly být konzultovány nevládní organizace ve všech členských státech EU. V evropské diskusi o soudržnosti dosud panovala vážná nerovnováha mezi zapojením regionálních orgánů na jedné straně a nevládními organizacemi a zájmy rozvoje místních komunit na straně druhé.

Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv uvádí další podrobnosti a předkládá evropskému veřejnému ochránci práv tři „žádosti“:

Za prvé, pokud jde o minimální standardy pro konzultace s nevládními organizacemi, cílem stěžovatele je, aby byla uznána úloha evropského veřejného ochránce práv jako externího orgánu, k němuž lze podat odvolání. Občané by měli být o této úloze informováni stejně jako v případě přístupu k dokumentům. Ve svém sdělení KOM(2002) 704 v konečném znění o normách pro minimální konzultace Komise odmítá názory těch, kteří stejně jako stěžovatel požadovali právně závazný přístup včetně možnosti odvolání k Soudu prvního stupně.

Za druhé, veřejný ochránce práv by měl ověřit, zda jsou minimální normy dostatečně jasné a zda by měl být tradiční odvětvový přístup Komise ke konzultacím doplněn o meziodvětvový a ucelenější přístup, zejména pokud mají jeho návrhy dopad na širokou škálu zájmů. Stěžovatel ve svém dopise Komisi, v němž žádá o přístup k dokumentům, vznesl otázku, zda bílá kniha o evropské správě tím, že stanovila samostatné postupy pro konzultace s regionálními orgány a občanskou společností, nepřehlédla případy, jako je budoucnost strukturálních fondů, které se týkaly obou skupin. Dokument Komise stanoví obecné zásady, jako je „účast“ a „soudržnost“, které jistě znamenají mnohem inkluzivnější přístup.

Za třetí, veřejný ochránce práv by měl podpořit žádost stěžovatele, aby Komise předložila plán konzultací zahrnující body A až E minimálních norem, a napravit stávající nerovnováhu konzultacemi s nevládními organizacemi před předložením legislativních návrhů týkajících se strukturálních fondů.

Na základě výše uvedených skutečností lze tvrzení stěžovatele shrnout takto:

1) Komise nedodržela lhůty stanovené v nařízení 1049/2001/ES.

2) Komise nekonzultovala budoucnost strukturálních fondů s nevládními organizacemi.

Stěžovatel ve své stížnosti uvedl, že jiné organizace si mohou přát být s touto stížností spojeny nebo že veřejný ochránce práv může od nich přímo vyslechnout.

Dne 5. dubna 2004 zaslal stěžovatel členům ECAS a kolegům z jiných evropských sdružení e-mail, v němž je informoval o tom, že veřejnému ochránci práv byla podána stížnost na „nedostatek Komise při zveřejňování dokumentů a konzultacích s nevládními organizacemi ohledně budoucnosti strukturálních fondů“. V tomto e-mailu stěžovatel rovněž poukázal na to, že podnět, předchozí dopisy Komisi a zpráva jsou k dispozici na internetových stránkách ECAS http://www.ecas.org.

Dne 20. dubna 2004 zaslal stěžovatel veřejnému ochránci práv kopii dvou dopisů, a to dopisu generálního tajemníka Komise ze dne 31. března 2004 stěžovateli a odpovědi stěžovatele generálnímu tajemníkovi ze dne 20. dubna 2004. Ve svém dopise ze dne 31. března 2004 vyjádřil generální tajemník Komise politování nad tím, že z důvodu technického problému se dopis stěžovatele ze dne 9. ledna 2004 nikdy nedostal k příslušnému oddělení, a omluvil se za to, že na tento dopis neobdržel odpověď. Generální tajemník dále stěžovatele informoval, že požadovaná zpráva byla mezitím zveřejněna a byla přístupná na internetových stránkách GŘ pro regionální politiku, a potvrzující žádost se proto stala bezpředmětnou. Pokud jde o druhou žádost stěžovatele, generální tajemník tvrdil, že Komise umožnila všem zúčastněným stranám sdělit svá stanoviska v dostatečném předstihu před přijetím třetí zprávy o soudržnosti a jednala v souladu s minimálními standardy stanovenými v jejím sdělení ze dne 11. prosince 2002 KOM(2002) 704 v konečném znění.

Ve své odpovědi generálnímu tajemníkovi ze dne 20. dubna 2004 stěžovatel uvedl, že s ohledem na vysvětlení a omluvu za způsob, jakým byla vyřízena původní žádost o přístup k dokumentům, bude ECAS připravena přijmout tuto záležitost jako vyřešenou, s výhradou případných připomínek veřejného ochránce práv. Pokud jde o druhou žádost, stěžovatel uvedl, že jí Komise nevyhověla. Stěžovatel byl obzvláště znepokojen tím, že by Komise měla uplatňovat vyváženější meziodvětvové uplatňování minimálních standardů pro konzultace.

Šetření

Stanovisko Komise

Pokud jde o první tvrzení, Komise uvedla, že žádost stěžovatele ze dne 9. ledna 2004 o přístup k návrhu třetí zprávy o soudržnosti byla generálním sekretariátem zaregistrována dne 16. ledna 2004 a zaslána GŘ REGIO virtuálním faxem. Z důvodu technického problému nebyla žádost stěžovatele řádně přidělena a vyřízena. Generální tajemník Komise se v tomto ohledu stěžovateli omluvil ve svém dopise ze dne 31. března 2004, v němž odpověděl na potvrzující žádost stěžovatele ze dne 8. března 2004. Dne 20. dubna 2004 stěžovatel na tento dopis odpověděl a uznal, že jeho potvrzující žádost se stala bezpředmětnou, jelikož zpráva o soudržnosti se od té doby stala veřejnou.

Pokud jde o druhé tvrzení, Komise uvedla, že když v lednu 2001 přijala druhou zprávu o hospodářské a sociální soudržnosti, zdůraznila otázku budoucnosti politiky soudržnosti. V souvislosti s přijetím této zprávy zahájila Komise rozsáhlou konzultaci se všemi partnery, zájmovými skupinami, sdruženími a potenciálními příjemci politiky soudržnosti. Hlavní událostí v tomto konzultačním procesu bylo druhé fórum o hospodářské a sociální soudržnosti v květnu 2001.

Od té doby se v útvarech odpovědných za strukturální politiky uskutečnila řada konferencí, seminářů a návštěv regionů a členských států na všech úrovních.

Dne 15. května 2003 zřídilo GŘ REGIO na svých internetových stránkách zvláštní prostor pro diskusi o budoucnosti politiky soudržnosti. V důsledku toho měly všechny zúčastněné strany příležitost vyjádřit své názory před zveřejněním třetí zprávy o hospodářské a sociální soudržnosti. Komise rovněž obdržela stovky příspěvků, memorand a stanovisek od členských států a regionů, měst, regionálních organizací, sociálních partnerů, nevládních organizací a výzkumných ústavů. Členské státy byly rovněž několikrát konzultovány na ministerské úrovni na neformálních zasedáních Rady, která se konala v Namuru, Chalkidiki, Římě a Portlaoise. Kromě toho se konala ad hoc setkání s politickými představiteli regionů a místních orgánů. Řada sdružení a nevládních organizací měla příležitost vyměňovat si své nápady jak na politické úrovni, tak v rámci různých oddělení.

Na základě této konzultace a své vlastní analytické práce předložila Komise třetí zprávu o hospodářské a sociální soudržnosti přijatou v únoru 2004. Zpráva stanoví postoj Komise, který představuje základ pro jakékoli budoucí regulační opatření.

Poslední fází konzultačního procesu bylo třetí fórum o hospodářské a sociální soudržnosti, které se konalo v květnu 2004 a zúčastnilo se ho přibližně 1500 osob. Jednalo se o zástupce většiny příjemců, zájmových skupin, sdružení a orgánů s pravomocemi v oblasti strukturálních politik. Zúčastnily se jí také nevládní organizace jako BirdLife International a WWF. Komise se domnívá, že toto fórum účinně uzavírá fázi externí konzultace pro vypracování a přijetí budoucích regulačních opatření týkajících se strukturálních fondů. Komise konstatovala, že různé nevládní organizace a sdružení neposkytly dostatečné podněty, pokud jde o vyjadřování a obhajování jejich postojů, a to ani vůči jiným partnerům na místní, regionální a celostátní úrovni. Komise by uvítala více příspěvků od nevládních organizací, ale to by znamenalo, že by se v budoucnu měly účinněji mobilizovat.

Komise se proto domnívá, že při přípravě této zprávy jednala co nejtransparentněji a že dodržela minimální standardy pro konzultace stanovené v jejím sdělení ze dne 11. prosince 2002, KOM(2002) 704 v konečném znění.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel předložil ke stanovisku Komise čtyři připomínky.

Za prvé, stěžovatel uvítal skutečnost, že se zdá, že Komise přinejmenším mlčky přijímá úlohu evropského veřejného ochránce práv při řešení této stížnosti. Stěžovatel vykládá, že nesprávné uplatňování norem by mohlo být rovnocenné nesprávnému úřednímu postupu, a proto by se orgán zodpovídal evropskému veřejnému ochránci práv. Veřejný ochránce práv by se také mohl, stejně jako v případě přístupu k dokumentům, chopit iniciativy a vyzvat ostatní orgány a instituce EU, aby se řídily Komisí a stanovily své vlastní normy pro konzultace.

Stěžovatel dále uvedl, že nelze popřít, že proběhla diskuse o budoucnosti politiky soudržnosti EU, a to jak v Konventu o budoucnosti Evropy, tak před předložením třetí zprávy o soudržnosti. Otázkou však zůstává, zda toto vše postačuje k tvrzení, že byly uplatněny minimální standardy konzultací. Konzultační proces byl zahájen před schválením minimálních norem a Komise neposkytuje žádné vysvětlení toho, jak normy po svém přijetí ovlivnily zbytek procesu. Komise nevypracovala plán konzultací. I když nelze popřít, že konzultace proběhly, je rovněž zřejmé, že v řadě ohledů nedosáhly minimálních standardů. Komise připustila, že nevládní organizace neposkytly dostatečné podněty, a to navzdory skutečnosti, že sdělení z prosince 2002 uvádí, že „celkovým odůvodněním tohoto dokumentu je zajistit, aby byly řádně konzultovány všechny příslušné strany“. Stěžovatel uznává, že to není snadné vzhledem k široké škále potenciálně zainteresovaných subjektů a typů organizací na různých zeměpisných úrovních. Pokud by však byly minimální normy řádně uplatňovány, byla by podstatnější účast občanské společnosti a zejména nevládních organizací.

Stěžovatel zatřetí porovnal konzultace vedené Komisí o politice soudržnosti EU s pěti minimálními standardy stanovenými ve sdělení Komise. Pokud jde o jasný obsah konzultačního procesu, stěžovatel poukázal na to, že ačkoli konzultační proces a internetové stránky GŘ REGIO byly jasné, byly navrženy s ohledem na regionální a místní orgány. Ve skutečnosti se nezdálo, že by byly požadovány názory nevládních organizací, a v důsledku toho nereagovaly. Pokud jde o cílové skupiny konzultace, stěžovatel nevidí žádné důkazy o tom, že by Komise vynaložila zvláštní úsilí ke splnění tohoto standardu, pokud jde o nevládní organizace. Vzhledem k tomu, že nebylo vynaloženo žádné zvláštní úsilí na určení cílových skupin, které mají být osloveny, byla propagace konzultace omezena na internetové stránky GŘ REGIO a nevládním organizacím na evropské úrovni, natož širšímu publiku mimo Brusel, nebyla dopisem ani e-mailem zaslána žádná zvláštní pozvánka k účasti na diskusi o soudržnosti. Stěžovatel nevidí žádné zvláštní problémy s konzultačním procesem, pokud jde o lhůty. Je rovněž zřejmé, že měla určitý vliv na uvažování a návrhy Komise a že byla poskytnuta určitá zpětná vazba. Problémem není otevřený a transparentní způsob vedení diskuse, ale skutečnost, že nebyla dostatečně vyvážená a nezahrnovala občanskou společnost.

A konečně, pokud jde o širší důsledky, stěžovatel uvítal skutečnost, že Komise ve svém návrhu nařízení o budoucnosti strukturálních fondů (KOM (2004) 492 v konečném znění) navrhla, aby občanská společnost a nevládní organizace byly poprvé zahrnuty jako partneři, s nimiž mají členské státy konzultovat vypracování vnitrostátního strategického rámce a jejich programů. O to důležitější je, aby sama Komise měla konzultační plán pro zapojení občanské společnosti do politiky soudržnosti EU jako vzor pro členské státy. To je hlavní závěr nedávné publikace ECAS o konzultacích nevládních organizací v nových členských státech střední a východní Evropy o strukturálních fondech EU nazvané „Iluze začlenění“.

Závěrem stěžovatel požádal evropského veřejného ochránce práv, aby:

- potvrdit, že je způsobilý přijímat stížnosti týkající se minimálních standardů pro konzultace a poskytovat pokyny občanům a Komisi.

doporučit Komisi, aby vypracovala plán na zapojení občanské společnosti a nevládních organizací, zejména jako partnerů, s nimiž je třeba konzultovat koncepci a provádění politiky soudržnosti EU.

zohlednit širší důsledky potřeby konzultací na evropské úrovni jako příkladu pro členské státy tím, že zváží závěry a doporučení studie „Iluze začlenění“.

Připomínky třetí strany

Stěžovatel ve své stížnosti uvedl, že veřejný ochránce práv může v souvislosti s touto stížností vyslechnout přímo jiné organizace.

Dne 26. listopadu 2004 reagoval na stanovisko Komise úředník pro regionální politiku britské charitativní organizace RSPB, která usiluje o zajištění zdravého životního prostředí pro ptáky a volně žijící živočichy. Konstatoval, že BirdLife International nebyla navzdory své dřívější žádosti zastoupena na třetím fóru o soudržnosti dne 11. května 2004. Ani dalším partnerům nevládních organizací nebylo uděleno slovo k diskusi o environmentálních otázkách.

Rovněž nesouhlasil s připomínkou Komise, že nevládní organizace neposkytly dostatečné informace, pokud jde o vyjadřování a obhajobu jejich postojů, a že nebyly dostatečně mobilizovány, aby mohly být konzultovány. BirdLife International předložila své stanovisko k internetové diskusi v polovině roku 2003 a později zaslala podrobnou zprávu a doporučení týkající se hodnocení strukturálních fondů v polovině období 2000–2006. BirdLife se také osobně setkal s úředníky Komise. V prosinci 2003 se ekologické nevládní organizace na úrovni EU rozhodly spojit své individuální úsilí a vytvořit koalici s cílem ovlivnit budoucnost regionální politiky EU. V tomto novém rámci se v únoru a říjnu 2004 konaly dvě konference za účasti zástupců Komise, v květnu 2004 bylo vydáno společné prohlášení o budoucnosti regionální politiky EU a byly navázány pravidelné kontakty s Komisí.

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámka týkající se pravomoci veřejného ochránce práv

1.1 Stěžovatel ve své stížnosti a připomínkách požádal veřejného ochránce práv, aby potvrdil, že má pravomoc přijímat stížnosti týkající se minimálních standardů konzultací obsažených ve sdělení Komise KOM(2002)704 ze dne 11. prosince 2002, a aby poskytl pokyny občanům a Komisi.

1.2 Veřejný ochránce práv by nejprve rád připomněl, že podle článku 195 Smlouvy o ES má pravomoc přijímat stížnosti "týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů a institucí Společenství, s výjimkou Soudního dvora a Soudu prvního stupně při výkonu jejich soudních pravomocí". Zahájením šetření dne 27. dubna 2004 již veřejný ochránce práv stěžovateli sdělil, že je příslušný k vyřízení jeho stížnosti. Nic nenasvědčuje tomu, že by tato stížnost nespadala do působnosti evropského veřejného ochránce práv. Komise nevznesla ani žádnou námitku týkající se přípustnosti stížnosti.

1.3 Veřejný ochránce práv konstatuje, že bod 3.8 a následující body se zabývají otázkou, zda by nedodržení zásad, pravidel a postupů obsažených ve sdělení mohlo představovat nesprávný úřední postup.

1.4 Veřejný ochránce práv by dále rád poukázal na to, že kromě své reaktivní úlohy - konkrétně zahájení šetření možného nesprávného úředního postupu na základě příchozích stížností, může veřejný ochránce práv jednat také proaktivně s cílem zlepšit kvalitu správy a řešit problémy systémového nesprávného úředního postupu. Veřejná ochránkyně práv nevylučuje možnost budoucí proaktivní iniciativy na základě sdělení Komise o minimálních normách pro konzultace. Taková iniciativa by však byla oddělena od tohoto šetření, které se týká stížnosti na údajný nesprávný úřední postup.

2 K údajnému nedodržení lhůt stanovených v nařízení č. 1049/2001

2.1 Stěžovatel tvrdí, že Komise nedodržela lhůty stanovené v nařízení 1049/2001, pokud jde o jeho žádost o přístup ke třetí zprávě o soudržnosti.

2.2 Komise zjistila, že žádost stěžovatele ze dne 9. ledna 2004 o přístup k předloze třetí zprávy o soudržnosti byla zaregistrována generálním sekretariátem dne 16. ledna 2004 a zaslána virtuálním faxem GŘ REGIO. Z důvodu technického problému nebyla žádost stěžovatele řádně přidělena a vyřízena. Generální tajemník Komise se v tomto ohledu stěžovateli omluvil ve svém dopise ze dne 31. března 2004, v němž odpověděl na potvrzující žádost stěžovatele ze dne 8. března 2004. Dne 20. dubna 2004 stěžovatel na tento dopis odpověděl a uznal, že jeho potvrzující žádost se stala bezpředmětnou, jelikož zpráva o soudržnosti se od té doby stala veřejnou.

2.3 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že generální tajemník Komise ve svém dopise ze dne 31. března 2004 vyjádřil politování nad tím, že dopis stěžovatele ze dne 9. ledna 2004 se kvůli technickému problému nikdy nedostal k příslušnému oddělení, a omluvil se za to, že neobdržel odpověď. Ve své odpovědi na tento dopis ze dne 20. dubna 2004 stěžovatel uvedl, že s ohledem na vysvětlení a omluvu za způsob, jakým byla vyřízena původní žádost o přístup k dokumentům, může tuto otázku přijmout jako vyřešenou, s výhradou případných připomínek veřejného ochránce práv.

2.4 Veřejný ochránce práv bere na vědomí názor stěžovatele, že tuto část stížnosti lze považovat za vyřešenou, a nemá k této záležitosti žádné další připomínky.

3 Údajné nekonzultování s nevládními organizacemi ohledně budoucnosti strukturálních fondů

3.1 Stěžovatel tvrdí, že Komise nekonzultovala budoucnost strukturálních fondů s nevládními organizacemi. V této souvislosti stěžovatel odkázal na sdělení Komise KOM(2002)704 ze dne 11. prosince 2002. Stěžovatel zdůraznil zvláštní význam co nejširšího informování a slyšení nevládních organizací o budoucnosti strukturálních fondů a zdůraznil, že existují otázky, ohledně nichž by měly být konzultovány nevládní organizace ve všech členských státech EU. V evropské diskusi o soudržnosti dosud panovala vážná nerovnováha mezi zapojením regionálních orgánů na jedné straně a nevládními organizacemi a zájmy rozvoje místních komunit na straně druhé.

3.2 Komise ve svém stanovisku uvedla, že přijetím druhé zprávy o hospodářské a sociální soudržnosti v lednu 2001 zahájila rozsáhlé konzultace se všemi partnery, zájmovými skupinami, sdruženími a potenciálními příjemci politiky soudržnosti, přičemž hlavní událostí tohoto konzultačního procesu bylo druhé fórum o hospodářské a sociální soudržnosti v květnu 2001. Komise rovněž zdůraznila, že GŘ REGIO zřídilo dne 15. května 2003 na svých internetových stránkách zvláštní prostor pro diskusi o budoucnosti politiky soudržnosti. V důsledku toho měly všechny zúčastněné strany příležitost vyjádřit své názory před zveřejněním třetí zprávy o hospodářské a sociální soudržnosti. Na základě této konzultace a vlastní analytické práce předložila Komise v únoru 2004 třetí zprávu. Zpráva stanoví postoj Komise, který představuje základ pro jakékoli budoucí regulační opatření. Poslední fází konzultačního procesu bylo třetí fórum o hospodářské a sociální soudržnosti, které se konalo v květnu 2004 a zúčastnilo se ho přibližně 1500 osob, včetně zástupců většiny příjemců, zájmových skupin, sdružení a orgánů s pravomocemi v oblasti strukturálních politik. Zúčastnily se jí také nevládní organizace jako Bird Life International a WWF. Komise by uvítala více příspěvků od nevládních organizací, ale to by znamenalo, že by se v budoucnu měly účinněji mobilizovat. Na základě výše uvedených skutečností se Komise domnívá, že při přípravě této zprávy jednala co nejtransparentněji a že dodržela minimální standardy pro konzultace.

3.3 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že referenčním dokumentem pro tuto stížnost je "Sdělení Komise - Na cestě k posílené kultuře konzultací a dialogu - Obecné zásady a minimální standardy pro konzultace zúčastněných stran ze strany Komise (KOM(2002)704 v konečném znění)". Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že ECAS je uveden na seznamu přispěvatelů obsaženém v příloze sdělení.

3.4 Pokud jde o povahu tohoto dokumentu, sdělení Komise uvádí, že "někteří konzultovaní zpochybnili rozhodnutí Komise stanovit standardy pro konzultace ve formě sdělení Komise (tj. ve formě politického dokumentu) namísto přijetí právně závazného nástroje. (…) Komise je však i nadále přesvědčena, že je třeba se vyhnout právně závaznému přístupu ke konzultacím, a to ze dvou důvodů: Zaprvé je třeba stanovit jasnou dělicí čáru mezi konzultacemi zahájenými z vlastního podnětu Komise před přijetím návrhu a následným formalizovaným a povinným rozhodovacím procesem podle Smluv. Zadruhé je třeba se vyhnout situaci, kdy by návrh Komise mohl být napaden u Soudního dvora pro údajnou nekonzultaci zúčastněných stran. Takovýto příliš právní přístup by byl neslučitelný s potřebou včasné realizace politiky a s očekáváním občanů, že evropské orgány by se měly soustředit spíše na podstatu než na postupy. Obava vyjádřená některými účastníky konzultačního procesu, že zásady a pokyny by mohly zůstat mrtvým dopisem kvůli jejich právně nezávazné povaze, je navíc důsledkem nedorozumění. Je samozřejmé, že pokud se Komise rozhodne uplatňovat zásady a pokyny, její útvary musí jednat odpovídajícím způsobem. (…) Obecné zásady a minimální normy by měly sloužit jako referenční bod pro trvalý interní vzdělávací proces.

3.5 Pokud jde o rozsah konzultací, sdělení Komise zdůrazňuje, že "mnoho konzultovaných si přálo jasnější vysvětlení druhů iniciativ, na které se nový rámec konzultací bude vztahovat. V reakci na to Komise vyjasnila rozsah norem pro konzultace.
Komise však nepřijala myšlenku navrženou některými účastníky, že oblast působnosti norem by měla být obecně rozšířena (aby zahrnovala všechny konzultace) nebo že by měly být odděleny od přístupu Komise k rozšířeným posouzením dopadů. Toto rozhodnutí splňuje prvořadou zásadu proporcionality, kterou se musí řídit správní praxe Komise (viz obecné zásady pod nadpisem "účinnost"). Souvisí rovněž se skutečností, že Komise musí posoudit své potřeby konzultací případ od případu v souladu se svým právem iniciativy. Stejně tak musí Komise zdůraznit, že konzultace nemůže být nikdy otevřeným nebo trvalým procesem. Jinými slovy, je čas na konzultaci a je čas pokračovat v interním rozhodování a konečném rozhodnutí přijatém Komisí.“

3.6 Obecné zásady a minimální normy pro konzultace Komise, které platí od 1. ledna 2003, jsou stanoveny v části V sdělení. Stanoví, že „zásady vycházejí především z obecných zásad, jimiž se řídí činnost Komise. Tyto klíčové zásady byly zdůrazněny v bílé knize Komise o evropské správě: Účast, otevřenost, odpovědnost, účinnost a soudržnost. Sdělení dále podrobně popisuje uplatňování těchto zásad v konzultačním procesu.

3.7 Sdělení stanoví následujících pět minimálních norem pro konzultační proces: A) Jasný obsah konzultačního procesu: veškerá sdělení týkající se konzultací by měla být jasná a stručná a měla by obsahovat veškeré informace nezbytné k usnadnění reakcí; B) Konzultační cílové skupiny: při definování cílové skupiny (cílových skupin) v rámci konzultačního procesu by Komise měla zajistit, aby příslušné strany měly možnost vyjádřit svá stanoviska; C) Zveřejnění: Komise by měla zajistit odpovídající osvětovou publicitu a přizpůsobit své komunikační kanály tak, aby vyhovovaly potřebám všech cílových skupin. Aniž by byly vyloučeny jiné komunikační nástroje, otevřené veřejné konzultace by měly být zveřejňovány na internetu a oznamovány na „jednotném přístupovém místě“; D) Lhůty pro účast: Komise by měla poskytnout dostatek času na plánování výzev a písemných příspěvků a na odpovědi na ně. Komise by měla usilovat o to, aby byly odpovědi na písemné veřejné konzultace obdrženy nejméně 8 týdnů a zasedání byla oznámena do 20 pracovních dnů; a E) Potvrzení a zpětná vazba: přijetí příspěvků by mělo být potvrzeno. Výsledky otevřené veřejné konzultace by měly být zobrazeny na internetových stránkách propojených s jednotným přístupovým místem na internetu.

3.8 Pokud jde o vyřizování stížností, které poukazují na nedodržení sdělení Komise o minimálních normách pro konzultace, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že podle Evropského kodexu řádné správní praxe orgány zajistí dodržování zásady rovného zacházení a vezmou v úvahu relevantní faktory a každému z nich přidělí náležitou váhu při přijímání rozhodnutí (3). Veřejný ochránce práv by proto považoval nedodržování postupů a zásad stanovených ve sdělení o minimálních normách pro konzultace za nesprávný úřední postup. Veřejný ochránce práv v této souvislosti rovněž poukazuje na to, že již zaujal podobný názor, pokud jde o sdělení Komise Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv o vztazích se stěžovatelem v souvislosti s porušením práva Společenství (4).

3.9 V tomto případě se veřejný ochránce práv na základě dostupných informací domnívá, že Komise zřejmě zorganizovala skutečný konzultační proces týkající se její politiky soudržnosti, ve kterém byly hlavními událostmi Druhé a Třetí fórum o hospodářské a sociální soudržnosti v květnu 2001 a květnu 2004. Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že Komise na internetových stránkách GŘ REGIO (5) uspořádala diskusní fórum o budoucnosti politiky soudržnosti s názvem „Nová politika soudržnosti po roce 2006“. Tato stránka představuje návrhy Komise a diskusi o politice soudržnosti a jejích strukturálních fondech a nástrojích po roce 2006. Obsahuje různé odkazy na příspěvky v diskusi, jakož i výzvu k účasti v diskusi zasláním příspěvků na e-mailovou adresu REGIO-reformdebate@cec.eu.int.

3.10 Pokud jde nyní o opatření přijatá v návaznosti na pět minimálních norem stanovených ve sdělení Komise, veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel ve svých připomínkách poukázal na různé nedostatky, pokud jde o minimální normy A), B), C) a v menší míře i D).

3.11 Pokud jde o minimální standard A) ("Jasný obsah konzultačního procesu"), veřejný ochránce práv chápe, že připomínky stěžovatele k tomuto bodu se ve skutečnosti týkají spíše cílových skupin (tj. bodu B) než samotného obsahu konzultačního procesu, neboť stěžovatel poznamenal, že konzultační proces a internetové stránky jsou jasné. Zdá se tedy, že minimální norma A) nepředstavuje zvláštní problém.

3.12 Pokud jde o minimální standard B) ("cílové skupiny konzultací"), stěžovatel tvrdil, že neexistují žádné důkazy o tom, že Komise vyvinula zvláštní úsilí, aby tento standard splnila, pokud jde o nevládní organizace, a že se Komise zaměřila především na regionální a místní orgány. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv nejprve konstatuje, že nevládní organizace (evropské i vnitrostátní organizace) jsou uvedeny jako samostatný název v seznamu přispěvatelů obsaženém ve sdělení Komise. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že se zdá, že Komise ve svém stanovisku souhlasí se stěžovatelem, že příspěvky nevládních organizací by mohly být zlepšeny. Nezdá se však, že by se jednalo o nesprávný úřední postup Komise, neboť neexistují žádné důkazy, které by prokazovaly, že Komise je odpovědná za skutečnost, že příspěvky nevládních organizací nebyly vyšší.

3.13 Pokud jde o minimální standard C) ("Zveřejnění"), veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise zamýšlela vhodnou publicitu tím, že soustředila všechny relevantní informace týkající se politiky soudržnosti na jedinou internetovou stránku GŘ REGIO. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že Komise používá jednotný přístupový bod "Váš hlas v Evropě"(6), což je obecná internetová stránka pro konzultace ve všech politikách, na něž se Evropská komise vztahuje. Zdá se tedy, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o zveřejnění týkající se konzultačního procesu.

3.14 Pokud jde o minimální standard E) ("Potvrzení a zpětná vazba"), veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel uvedl, že problémem nebyl otevřený a transparentní způsob vedení rozpravy, ale skutečnost, že nebyla dostatečně vyvážená a nezahrnovala občanskou společnost. Zdá se tedy, že tato připomínka stěžovatele se spíše týká nedostatečného zapojení nevládních organizací do konzultačního procesu, který byl řešen v rámci hodnocení minimálního standardu B) výše.

3.15 Na základě výše uvedeného - a zejména s ohledem na pět minimálních standardů pro konzultace - veřejný ochránce práv nezjistil žádný případ nesprávného úředního postupu, pokud jde o konzultace s nevládními organizacemi o budoucnosti strukturálních fondů.

3.16 Nakonec veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatel zpochybnil, zda jsou minimální standardy dostatečně jasné a zda by měl být tradičně odvětvový přístup Komise ke konzultacím doplněn o meziodvětvový a ucelenější přístup, zejména pokud mají její návrhy dopad na širokou škálu zájmů.

3.17 V tomto ohledu veřejný ochránce práv nejprve zdůrazňuje, že přezkum, který provedl v projednávané věci, prokazuje, že minimální standardy jsou dostatečně jasné, aby bylo možné posoudit, zda je Komise dodržela. Pokud jde o možné přijetí meziodvětvového a ucelenějšího přístupu ke konzultacím, veřejná ochránkyně práv se z výše uvedených důvodů domnívá, že Komise v tomto případě splnila oznámené minimální standardy.

3.18 Veřejný ochránce práv však nevylučuje možnost, že by minimální standardy mohly být vyjádřeny jasněji nebo že by v některých případech mohl být vhodný meziodvětvový a ucelenější přístup ke konzultacím. Veřejný ochránce práv poukazuje na to, že stěžovatel má v tomto ohledu možnost předložit Komisi návrhy a že by bylo řádnou správou, kdyby Komise tyto návrhy vážně zvážila.

4 Závěr

Pokud jde o první tvrzení, z připomínek Komise a dopisu stěžovatele generálnímu tajemníkovi Komise ze dne 20. dubna 2004 vyplývá, že Komise podnikla kroky k vyřešení této záležitosti, a tím stěžovatele uspokojila.

Na základě šetření veřejného ochránce práv ohledně druhého tvrzení se zdá, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise.

(2) Sdělení Komise - Na cestě k posílené kultuře konzultací a dialogu - Obecné zásady a minimální normy pro konzultace zúčastněných stran ze strany Komise (KOM/2002/0704 v konečném znění).

(3) Článek 5 (Nediskriminace) a článek 9 („Objektivita“) Evropského kodexu řádné správní praxe. Viz rovněž rozsudek ve věci Alpharma Inc. v. Rada, T-70/99, Sb. rozh. 2002, s. II-03495, bod 140.

(4) (KOM(2002) 141 v konečném znění), Úř. věst. 2002 C 244/5.

(5) http://ec.europa.eu/regional_policy/debate/forum_en.htm

(6) http://ec.europa.eu/yourvoice