Věc se týkala odmítnutí Rady Evropské unie poskytnout plný přístup k právním stanoviskům k legislativním návrhům nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO) a o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (EUROJUST).

V průběhu šetření veřejného ochránce práv Rada souhlasila se zpřístupněním dvou ze čtyř dokumentů, trvala však na svém odmítnutí zpřístupnit v plném rozsahu dva zbývající dokumenty, ačkoli byl umožněn částečný přístup.

Veřejná ochránkyně práv uznává, že odmítnutí zpřístupnit právní stanoviska v plném rozsahu bylo odůvodněno tím, že by ohrozilo ochranu právního poradenství a soudních řízení. Uzavírá proto případ zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, ale vyzývá Radu, aby své odmítnutí přezkoumala s ohledem na další plynutí času.

Věc se týkala toho, jak Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) vyřídil stížnost týkající se podmínek v testovacím centru pro výběrové řízení pro úředníky EU. Stěžovatelce byl přidělen počítač vedle vstupních dveří a tvrdila, že narušení způsobené vstupem a odchodem lidí z místnosti negativně ovlivnilo její výkon. Její pokusy o to, aby se jejími obavami zabývali zaměstnanci testovacího centra, byly neúspěšné a následně si stěžovala u úřadu EPSO. Jelikož nebyla spokojena s tím, jak úřad EPSO řešil její stížnost, obrátila se na veřejného ochránce práv.

Veřejná ochránkyně práv se touto záležitostí zabývala a požádala úřad EPSO, aby stížnost důkladněji prošetřil. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv se rovněž setkal se zástupci úřadu EPSO a dodavatelem odpovědným za řízení testů a navštívil testovací centrum v sídle úřadu EPSO. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že celkově nejsou další šetření v tomto případě odůvodněná; předložila však úřadu EPSO řadu návrhů na zlepšení.

Věc se týkala posouzení zkušební doby dočasného zaměstnance Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (dále jen „EASO“). Stěžovatelka, která byla na konci zkušební doby propuštěna, tvrdila, že její posouzení vykazuje řadu procesních nedostatků. Kromě toho úřad EASO neodpověděl na její stížnosti podané na základě služebního řádu EU.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a požádala úřad EASO, aby na stížnosti odpověděl. Zjistila, že úřad EASO přijal nezbytná opatření k zajištění nestranného posouzení zkušební doby stěžovatelky a respektoval právo stěžovatelky být vyslechnuta před přijetím konečného rozhodnutí o jejím dalším zaměstnání. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela.

Věc se týkala toho, že Komise neodpověděla na sdělení stěžovatele týkající se jeho obtíží s předložením návrhu grantu. Kvůli technickým problémům nemohl stěžovatel podat žádost prostřednictvím systému Komise PRIAMOS. Místo toho předložila svůj návrh e-mailem, který zůstal nezodpovězen.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a požádala Komisi, aby odpověděla. Komise se ve své odpovědi omluvila za to, že neodpověděla dříve. Uvedla, že nemůže přijmout e-mailovou žádost stěžovatele, protože systém fungoval řádně a Komise nebyla schopna identifikovat žádné pokusy stěžovatele o zaslání návrhu prostřednictvím systému PRIAMOS před uplynutím lhůty.

Toto strategické šetření se týká transparentnosti důležité neformální části legislativního procesu EU, konkrétně transparentnosti „třístranných jednání“.

Dva legislativní orgány EU, Evropský parlament a Rada Evropské unie, přijímají právní předpisy na návrh Evropské komise. Během tohoto procesu oba spolunormotvůrci, jimž je nápomocna Komise, často jednají v rámci tzv. třístranných jednání, což jsou neformální setkání zástupců tří dotčených orgánů. Během trialogu se Parlament a Rada snaží dohodnout na společném znění vycházejícím z jejich původních postojů, o němž se poté hlasuje v souladu s formálním legislativním postupem. Ukázalo se, že třístranná jednání jsou při dosahování těchto dohod velmi účinná, a většina právních předpisů je nyní přijímána tímto způsobem.

Evropská unie je zastupitelskou demokracií, v níž mají občané právo pohnat své zástupce k odpovědnosti za politická rozhodnutí učiněná jejich jménem. Občané mají rovněž právo účastnit se demokratického procesu EU. Transparentnost třístranných jednání je klíčovým prvkem pro zajištění účinnosti těchto práv a pro legitimizaci právních předpisů přijatých EU. Soudní dvůr EU uvedl, že schopnost občanů EU zjistit důvody, na nichž jsou založena legislativní opatření, je předpokladem pro účinný výkon jejich demokratických práv.

Ačkoli je legislativní proces EU obecně poměrně transparentní, a to i ve srovnání s mnoha členskými státy, tato část procesu vyvolala obavy ohledně rovnováhy mezi účinností procesu trialogu a jeho transparentností.

V této souvislosti zahájila evropská veřejná ochránkyně práv strategické šetření. Zkoumala, které informace a dokumenty by měly být aktivně zpřístupňovány veřejnosti a v jakém okamžiku, aby občané mohli využívat svých práv.

Transparentnost třístranných jednání je základním prvkem legitimity tvorby právních předpisů EU. Občané musí mít možnost kontrolovat výkonnost svých zástupců během této klíčové části legislativního procesu. Občané rovněž potřebují informace o tématech projednávaných během třístranných jednání, aby se mohli účinně účastnit legislativního procesu.

Veřejná ochránkyně práv vítá dosavadní pokrok ve zlepšování transparentnosti třístranných jednání; navrhuje však, aby všechny tři orgány zveřejnily následující dokumenty a informace: Data třístranných jednání, počáteční postoje všech tří orgánů, obecné pořady jednání třístranných jednání,„čtyřsloupcové“ dokumenty, konečná kompromisní znění, poznámky z třístranných jednání, které byly zveřejněny, seznamy zúčastněných politických činitelů s rozhodovací pravomocí a pokud možno seznam dalších dokumentů předložených během jednání. Všechny tyto informace by měly být zpřístupněny ve snadno použitelné a srozumitelné společné databázi. Zatímco některé dokumenty by mohly být zpřístupněny v průběhu třístranných jednání, orgány by mohly považovat za nezbytné ve veřejném zájmu poskytnout proaktivní přístup veřejnosti k určitým typům dokumentů až po ukončení jednání.

Případ se týkal vizuálního loga Komise, které se od roku 2012 používá v jejím sále pro tiskové konference v Bruselu. Podle názoru stěžovatele představuje výlučné používání angličtiny a francouzštiny v tomto logu vizuální identity diskriminaci na základě jazyka.

Současný jazykový režim EU zahrnuje právo každého občana komunikovat s orgány EU ve svém vlastním jazyce a odpovídající právo obdržet odpověď v tomto jazyce. Zásady, jimiž se řídí tento jazykový režim, se vztahují i na jiné formy komunikace, jako je komunikace prostřednictvím publikací a internetových stránek. Jakékoli rozlišování v používání jazyků za takových okolností by mělo být objektivně odůvodněno. Pokud jde o to, zda v tomto případě existuje objektivní odůvodnění, veřejná ochránkyně práv souhlasí s tím, že technicky není možné prezentovat výraz „Evropská komise“ ve 24 jazycích na televizní obrazovce, a to buď níže, vedle řečníka, nebo za ním.

Pokud jde o to, zda Komise mohla zvolit více než dva jazyky, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že bylo rozumné, aby Komise zvolila pouze dva jazyky. Volba počtu jazyků, které mají být použity, závisí na úsudku o tom, zda by více než dva jazyky nepřijatelným způsobem zahltily vizuální obraz. Skutečnost, že rozumnou volbou mohou být i jiné kombinace jazyků, neznamená, že volba angličtiny a francouzštiny nebyla rozumná.

Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že politika zvolená Komisí byla objektivně odůvodněná. Dospěla proto k závěru, že zavedení nového loga vizuální identity Komisí v tiskovém sále v Bruselu nepředstavuje nesprávný úřední postup.

Případ se týkal financování twinningového projektu v rámci programu Evropa pro občany.

Předložila jej veřejnému ochránci práv irská nezisková organizace, která již 25 let realizuje twinningové projekty s francouzským partnerem. Organizace promeškala lhůtu pro podání žádosti o financování v roce 2015 kvůli změnám, které provedla agentura EACEA ve lhůtě pro podání žádosti o financování v rámci programu. Tvrdila, že EACEA při provádění těchto změn jednala nesprávně.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a předložila agentuře EACEA návrh řešení spolu s dalšími návrhy na zlepšení, pokud jde o způsob řízení systému. V důsledku toho agentura EACEA poskytla stěžovateli další vysvětlení z důvodů změn lhůt a souhlasila s tím, že twinningový projekt by mohl být proveden v roce 2016.

V této souvislosti veřejná ochránkyně práv shledává, že agentura EACEA přijala vhodná opatření k urovnání případu ke spokojenosti stěžovatele.

Případ se týkal toho, jak Evropská komise řešila stížnost týkající se irského práva upravujícího právo pracovat jako architekt. Zákon vyžadoval, aby osoby, které nezískaly formální kvalifikaci architekta, ale které chtěly používat titul "architekt" v Irsku, pracovaly v Irsku alespoň deset let jako architekti. Stěžovatel se domníval, že tento požadavek diskriminuje osoby, které získaly rovnocennou praxi mimo Irsko. Když Komise uzavřela stížnost na porušení tím, že dospěla k závěru, že irské právo není diskriminační, stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv.

Veřejná ochránkyně práv vyzvala Komisi, aby uznala, že irské právo je diskriminační a že jediným důvodem, proč se touto záležitostí dále nezabývala, bylo to, že se domnívala, že by bylo nepřiměřené tak učinit.

Komise návrh doporučení veřejného ochránce práv nepřijala. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela kritickou připomínkou.

Evropská občanská iniciativa, která je k dispozici od dubna 2012, umožňuje skupině nejméně jednoho milionu občanů EU vyzvat Evropskou komisi, aby navrhla nové právní předpisy EU. Po obdržení řady stížnostíse veřejná ochránkyně práv rozhodla prošetřit řádné fungování postupu evropské občanské iniciativy a úlohu a odpovědnost Komise v tomto ohledu. Veřejná ochránkyně práv vyzvala organizátory evropských občanských iniciativ, organizace občanské společnosti a další zainteresované osoby, aby poskytli informace o tom, jak dobře evropská občanská iniciativa funguje. Na základě těchto odpovědí veřejná ochránkyně práv předložila Komisi řadu návrhů na zvýšení účinnosti procesu evropské občanské iniciativy.

Poté, co veřejná ochránkyně práv obdržela odpověď Komise, uzavírá nyní své šetření jedenácti pokyny pro další zlepšení. Ačkoli veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise učinila mnoho pro to, aby právo na evropskou občanskou iniciativu bylo uplatňováno způsobem vstřícným k občanům, domnívá se, že lze učinit více. Vzhledem k tomu, že některé z těchto návrhů jsou pro Evropský parlament relevantní, veřejný ochránce práv se rovněž písemně obrátí na předsedu Parlamentu. Tímto způsobem věří, že její návrhy, které učinila jak během šetření, tak v tomto rozhodnutí, se ukáží jako užitečné, neboť tyto orgány se společně s Radou EU chystají přezkoumat nařízení o evropské občanské iniciativě koncem tohoto roku.