Stěžovatel, obchodní sdružení zastupující společnosti vyrábějící výrobky obsahující probiotika, vyjádřil Evropské komisi obavy ohledně toho, jak jsou na výrobky obsahující probiotika uplatňovány právní předpisy EU o označování potravin.

Žadatel byl zejména znepokojen názorem Komise, že slovo „probiotika“, pokud se používá ve vztahu k potravinám, naznačuje spotřebitelům, že jejich konzumace těchto potravin bude mít přínos pro zdraví. Podle právních předpisů lze tato „zdravotní tvrzení“ používat pouze tehdy, pokud je Komise schválí na základě vědeckého posouzení Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA). EFSA dosud vydal negativní stanoviska ke zdravotním tvrzením týkajícím se probiotik, neboť neexistují dostatečné vědecké důkazy prokazující jejich pozitivní účinky na zdraví. Žadatel tvrdil, že Komise nesprávně považuje pojem „probiotikum“ za „zdravotní tvrzení“ a že by tento pojem měla spíše považovat za „výživové tvrzení“ nebo objektivní deskriptor poskytovaný spotřebitelům, aby jim umožnil informovaný výběr potravin.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že výklad právních předpisů EU v oblasti potravin ve vztahu k probiotikům ze strany Komise je přiměřený a v souladu s hlavním cílem těchto právních předpisů, kterým je zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele. Veřejná ochránkyně práv tak případ uzavřela.