Stěžovatel, obchodní sdružení zastupující společnosti vyrábějící výrobky obsahující probiotika, vyjádřil Evropské komisi obavy ohledně toho, jak jsou právní předpisy EU o označování potravin uplatňovány na výrobky obsahující probiotika.

Žadatel byl zejména znepokojen názorem Komise, že slovo „probiotika“, je-li používáno ve vztahu k potravinám, naznačuje spotřebitelům, že konzumace těchto potravin pro ně bude přínosem pro zdraví. Podle právních předpisů mohou být tato „zdravotní tvrzení“ používána pouze v případě, že je schválila Komise na základě vědeckého posouzení Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA). Úřad EFSA dosud vydal negativní stanoviska ke zdravotním tvrzením týkajícím se probiotik, protože neexistují dostatečné vědecké důkazy prokazující jejich pozitivní účinky na zdraví. Stěžovatel tvrdil, že Komise nesprávně považuje výraz „probiotikum“ za „zdravotní tvrzení“ a že by tento výraz měla spíše považovat za „výživové tvrzení“ nebo objektivní deskriptor poskytovaný spotřebitelům, aby jim umožnil informovaný výběr jejich potravin.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že výklad právních předpisů EU v oblasti potravin ve vztahu k probiotikům ze strany Komise je přiměřený a v souladu s hlavním cílem právních předpisů, kterým je zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela.