Případ se týkal toho, jak Evropská centrální banka (ECB) řešila procesní aspekty související se zprávou oznamovatele, kterou stěžovatel [1] předložil v roce 2022. Oznámení oznamovatele se týkalo údajného rodinného vztahu mezi najímajícím úředníkem a osobou, která byla najata.

Stěžovatel se setkal s chováním údajných pachatelů, o němž se domnívali, že představuje nevhodné chování (včetně obtěžování). Stěžovatel požádal o související správní šetření.

ECB se rozhodla posoudit zprávu oznamovatele společně s otázkou údajného nevhodného chování. Rovněž informovala stěžovatele, že předložené důkazy neodůvodňují zahájení správního šetření. Stěžovatel napadl oba body prostřednictvím správní stížnosti, kterou ECB prohlásila za nepřípustnou pro nedostatek individuálního zájmu (společné řešení obou otázek) nebo pro nedostatek napadnutelného rozhodnutí (nezahájení správního šetření).

Stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv a napadl rozhodnutí ECB o nepřípustnosti. V průběhu šetření veřejného ochránce práv stěžovatel rovněž požádal veřejného ochránce práv, aby se podrobněji zabýval vyřizováním oznámení a stížností oznamovatelů v ECB.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že důvody, které ECB uvedla pro prohlášení správní stížnosti stěžovatele za nepřípustnou, nebyly přesvědčivé.

Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatovala, že během jejího šetření došlo v této věci k významnému vývoji a že související vnitřní vyšetřování na vysoké úrovni stále probíhají. Kromě toho ECB dokončovala přezkum svého rámce pro podávání zpráv, vyšetřování a disciplinárního rámce z vlastního podnětu. Za těchto okolností dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že žádné další šetření nebylo v daném okamžiku odůvodněné, a šetření uzavřela.

 

[1] Z důvodu anonymity, a to i pokud jde o pohlaví stěžovatele, text odkazuje na stěžovatele jako na „oni“ / „jejich“ / „jejich“.

 

Případ se týkal toho, jak Agentura Evropské unie pro azyl (EUAA) ukončila smlouvu s externím odborníkem v návaznosti na obvinění z neprofesionálního chování vůči tlumočníkům během azylové podpůrné mise. Stěžovatel tvrdil, že rozhodnutí postrádá dostatečné odůvodnění, že nebyl řádně informován o podstatě tvrzení, že nebylo dodrženo jeho právo na obhajobu a že přijatá opatření jsou nepřiměřená. Agentura EUAA tvrdila, že ukončení smlouvy bylo založeno na několika důvěryhodných zprávách o pochybení, že stěžovatel byl informován o obavách prostřednictvím schůzek a jiné komunikace a že úvahy o důvěrnosti omezují zveřejnění některých podrobností.

Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že ačkoli dopis o ukončení smlouvy sám o sobě jasně a dostatečně neuvádí skutkové a právní důvody, na nichž je rozhodnutí založeno, širší kontext ukázal, že agentura EUAA se stěžovatelem před ukončením jeho smlouvy několikrát spolupracovala. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že stěžovatel byl informován o povaze obav a dostal příležitost reagovat. Agentura EUAA se rovněž pokusila situaci řešit prostřednictvím méně přísných opatření, než přistoupila k ukončení. Ačkoli by bylo více v souladu s osvědčenou správní praxí, aby agentura EUAA vedla strukturovanější záznamy a v dopise o ukončení poskytla podrobnější odůvodnění, veřejná ochránkyně práv nezjistila zjevnou chybu v posouzení nebo procesní nedostatek, který by byl dostatečně závažný na to, aby představoval nesprávný úřední postup.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření zjištěním, že při vyřizování rozhodnutí o ukončení smlouvy stěžovatele agenturou EUAA nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Jednalo se o to, jak Evropská komise informovala veřejnost o stavu své legislativní iniciativy týkající se rámce pro udržitelné potravinové systémy, který byl součástí strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“. V návaznosti na zahájení této iniciativy a veřejnou konzultaci ji Komise nezahrnula do svého pracovního programu na rok 2024. Stěžovatel, organizace, která se zúčastnila veřejné konzultace, se obával, že Komise neinformovala veřejnost o stavu iniciativy a o důvodech zpoždění při přijímání legislativního návrhu týkajícího se této iniciativy.

Během šetření veřejné ochránkyně práv Komise vysvětlila, že v roce 2023 revidovala své politické priority v důsledku narušení hospodářství způsobených ruskou útočnou válkou proti Ukrajině, protestů zemědělců v celé EU a širších obav zúčastněných stran ohledně zemědělství EU. V roce 2025 přijala Komise novou „Vize pro zemědělství a potraviny“. Vzhledem k tomu, že tento dokument se o FSFS nezmiňuje, Komise se domnívala, že zúčastněným stranám bylo jasné, že tato iniciativa byla ukončena. Kromě toho Komise uvedla, že právě aktualizuje informace o všech svých politických iniciativách, které jsou k dispozici na jejích internetových stránkách.

Veřejná ochránkyně práv uvítala závazek Komise zajistit větší transparentnost, pokud jde o stav jejích politických iniciativ, a domnívala se, že žádná další šetření v této věci nejsou odůvodněná.

Tyto tři případy se týkaly toho, jak Evropská komise uplatňovala svá pravidla pro zlepšování právní úpravy a další procesní požadavky při přípravě legislativních návrhů týkajících se náležité péče podniků v oblasti udržitelnosti (983/2025/MIK), boje proti převaděčství migrantů (2031/2024/VB) a společné zemědělské politiky (1379/2024/MIK). Komise považovala tyto návrhy za naléhavé, a proto ve svých pravidlech opomenula kroky, jako jsou posouzení dopadů a veřejné konzultace. Stěžovatelé, kteří jsou organizacemi občanské společnosti, se domnívali, že tato opomenutí jsou v rozporu s pravidly Komise pro zlepšování právní úpravy. Ve dvou případech stěžovatelé rovněž tvrdili, že Komise neposoudila soulad legislativních návrhů s cíli EU v oblasti klimatu, jak vyžaduje evropský právní rámec pro klima. V jednom případě se stěžovatel dále obával, že Komise porušila svůj jednací řád pro konzultace mezi útvary.

Veřejná ochránkyně práv na základě svých šetření zjistila procesní nedostatky ve způsobu, jakým Komise připravovala dotčené legislativní návrhy, což ve svém souhrnu představovalo nesprávný úřední postup. V zájmu řešení těchto nedostatků veřejná ochránkyně práv doporučila, aby Komise zajistila předvídatelné, soudržné a nesvévolné uplatňování svých pravidel pro zlepšování právní úpravy tím, že vymezí „naléhavé“ situace, které odůvodňují odchylku od jejich požadavků, a zaznamená a vysvětlí důvody všech udělených odchylek. Kromě toho by v případech, kdy jsou uděleny výjimky, měla Komise stanovit postup, který zajistí, aby naléhavá příprava legislativních návrhů byla stále v souladu se zásadami transparentního, fakticky podloženého a inkluzivního legislativního procesu. S cílem pomoci Komisi v tomto úkolu veřejná ochránkyně práv rovněž předložila čtyři návrhy na zlepšení, které zahrnovaly: vyjasnění svých pravidel pro konzultace se zúčastněnými stranami v případě naléhavých návrhů; zajistit, aby analytické dokumenty nahrazující posouzení dopadů a uvádějící důkazy na podporu jejích návrhů byly zveřejňovány včas, a umožnily tak veřejnou diskusi před přijetím právních předpisů; vydávání pokynů k provádění posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu; poskytování a zaznamenávání odůvodnění při zkrácení období konzultací mezi útvary pod stanovené prahové hodnoty.

Ve své odpovědi veřejné ochránkyni práv se Komise dohodla, že během nadcházející revize pravidel pro zlepšování právní úpravy zváží vymezení „naléhavých“ situací a zaznamená a zveřejní důvody pro uplatnění jakýchkoli odchylek od jejich požadavků. Komise se rovněž zavázala zajistit cílené konzultace o svých „naléhavých“ návrzích, zveřejnit analytické dokumenty s důkazy na podporu svých návrhů do tří měsíců od přijetí, zahrnout posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu jak do analytických dokumentů, tak do vysvětlujících memorand pro budoucí návrhy a poskytnout odůvodnění pro zkrácené meziútvarové konzultace.

Stěžovatelé se ve svých připomínkách k odpovědi Komise domnívali, že závazky Komise nejsou ani jasné, ani dostatečně konkrétní, aby zaručily transparentní, inkluzivní a fakticky podložený legislativní proces.

Veřejná ochránkyně práv uvítala celkovou konstruktivní odpověď Komise na její doporučení a návrhy na zlepšení. Reakce Komise však dosud neposkytuje dostatečnou jasnost ohledně konkrétních kroků, které hodlá podniknout k provedení doporučení a návrhů veřejné ochránkyně práv na zlepšení.

Veřejná ochránkyně práv proto bude tuto záležitost sledovat na základě budoucích stížností a poté, co Komise dokončí revizi pravidel pro zlepšování právní úpravy. V této fázi nejsou žádná další šetření odůvodněná a veřejný ochránce práv tyto tři případy uzavřel.

Stěžovatel pracoval jako odborník pro externího dodavatele EU na projektu financovaném EU v Tanzanii, který řídila Delegace Evropské unie v Tanzanii a Východoafrické společenství. Stěžovatel tvrdil, že dodavatel porušil tanzanské právo tím, že se nezaregistroval v Tanzanii, což mu znemožnilo získat platné pracovní povolení. Dodavatel následně informoval stěžovatele o svém rozhodnutí ukončit jeho smlouvu, přičemž zohlednil obavy týkající se práce stěžovatele, které vznesla delegace EU.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření obav stěžovatele ohledně toho, jak delegace řešila obě záležitosti. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv odkázala na svůj soustavný názor, že pokud orgány EU usilují o nahrazení odborníků pracujících na projektech EU, měly by být tyto osoby před jejich nahrazením vyslechnuty. Zatímco Komise tvrdila, že nepožádala o nahrazení odborníka, veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise byla do rozhodnutí o nahrazení zapojena. Veřejná ochránkyně práv tak konstatovala, že Komise nezajistila, aby bylo před jeho nahrazením respektováno právo stěžovatele být vyslechnut, což představuje nesprávný úřední postup.  Předložila návrh na zlepšení, jehož cílem je zabránit tomu, aby se tento problém vyskytl v budoucnu. 

Veřejná ochránkyně práv navíc zjistila, že vzhledem k tomu, že smlouva stěžovatele byla ukončena, nebyla odůvodněna žádná další šetření týkající se vydání pracovního povolení. Předložila však Komisi návrh na zlepšení a vyzvala ji, aby tuto záležitost ověřila, neboť může ovlivnit další odborníky pracující na projektu EU.