Stěžovatel požádal o přístup veřejnosti od Výkonné agentury pro inovace a sítě (INEA) k dokumentům souvisejícím s projektem základního tunelu Lyon-Turín, zejména k „grantové dohodě“ týkající se finančních prostředků EU poskytnutých na projekt. Agentura INEA zveřejnila pouze části dotčeného dokumentu, přičemž se dovolávala výjimek podle unijních pravidel o přístupu veřejnosti k dokumentům a tvrdila, že zpřístupnění ostatních částí by mohlo ohrozit ochranu údajů nebo obchodní zájmy stran, kterých se dohoda týká.

V rámci šetření CINEA (nástupkyně INEA) poskytla přístup k dalším částem dokumentů, ale nadále zatajovala určité informace, přičemž se dovolávala jiné výjimky pro ochranu veřejné bezpečnosti. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že CINEA dostatečně nevysvětlila důvody pro uplatnění této výjimky, a napsala jí, aby tak učinila. CINEA souhlasila a poskytla stěžovateli další informace. Veřejná ochránkyně práv považovala toto následné vysvětlení za dostatečné a šetření ukončila.