Případ se týkal způsobu, jakým Evropská komise řešila stížnost na Nizozemsko týkající se porušení nizozemských právních předpisů o lehkých elektrických vozidlech. Stěžovatel se obával, že mu Komise neposkytla žádné aktuální informace více než dva roky.

V době, kdy šetření probíhalo, Komise případ uzavřela. Veřejná ochránkyně práv však zjistila, že Komise neprokázala, že případ řešila aktivně a s náležitou péčí. Komise zejména nepředložila přesvědčivé odůvodnění prodlení při projednávání věci, které mělo být s ohledem na důvody pro uzavření věci jasné od samého počátku. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že se jedná o nesprávný úřední postup. Avšak vzhledem k tomu, že Komise od té doby uznala zpoždění při uzavírání případu a omluvila se za ně a současně se zavázala zlepšit svou komunikaci se stěžovateli, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že doporučení by neposloužilo žádnému účelu.