Případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti ke stanovisku Výboru pro kontrolu regulace k návrhu zprávy Komise o posouzení dopadů týkající se její legislativní iniciativy v oblasti multimodálních digitálních služeb mobility ze září 2023. Komise odepřela přístup k dokumentu v plném rozsahu s odůvodněním, že zpřístupnění by ohrozilo její probíhající rozhodovací proces.

Po kontrole požadovaného dokumentu jejím vyšetřovacím týmem nebyla veřejná ochránkyně práv přesvědčena, že by jeho zpřístupnění vážně ovlivnilo, prodloužilo nebo zkomplikovalo dokončení posouzení dopadů a přijetí legislativních návrhů Komise. Vzhledem k jasné judikatuře, která vyžaduje, aby orgány EU uplatňovaly na legislativní dokumenty obzvláště vysokou úroveň transparentnosti, měl veřejný ochránce práv za to, že odůvodnění Komise je nedostatečné a že uplatnění výjimky na ochranu probíhajícího rozhodování není odůvodněné. Měla tedy za to, že odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup k dokumentu, byť jen částečně, představuje nesprávný úřední postup.

Komise mezitím zveřejnila své legislativní návrhy týkající se „balíčku týkajícího se cestujících“ spolu s pracovním dokumentem útvarů Komise obsahujícím revidované posouzení dopadů. Pracovní dokument útvarů Komise přebírá obsah stanoviska Výboru pro kontrolu regulace ze září 2023 a obsahuje přehled toho, jak Komise provedla připomínky Výboru pro kontrolu regulace. Vzhledem k tomu, že obsah dotčeného stanoviska Výboru pro kontrolu regulace je nyní veřejný a že Komise zveřejnila své legislativní návrhy, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že doporučení Komisi by neposloužilo užitečnému účelu, a případ uzavřela.

Případ se týkal způsobu, jakým Evropská komise řešila stížnost na Nizozemsko týkající se porušení nizozemských právních předpisů o lehkých elektrických vozidlech. Stěžovatel se obával, že mu Komise neposkytla žádné aktuální informace více než dva roky.

V době, kdy šetření probíhalo, Komise případ uzavřela. Veřejná ochránkyně práv však zjistila, že Komise neprokázala, že případ řešila aktivně a s náležitou péčí. Komise zejména nepředložila přesvědčivé odůvodnění prodlení při projednávání věci, které mělo být s ohledem na důvody pro uzavření věci jasné od samého počátku. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že se jedná o nesprávný úřední postup. Avšak vzhledem k tomu, že Komise od té doby uznala zpoždění při uzavírání případu a omluvila se za ně a současně se zavázala zlepšit svou komunikaci se stěžovateli, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že doporučení by neposloužilo žádnému účelu.