Souvislosti stížnosti

1. V říjnu 2021 podal stěžovatel, občan EU s bydlištěm v Nizozemsku, Komisi stížnost na porušení právních předpisů týkající se nizozemských právních předpisů o lehkých elektrických vozidlech [1]. Stěžovatel tvrdil, že Nizozemsko zavedlo pro tato vozidla dodatečné technické požadavky, což znamená, že lidé v Nizozemsku nemohou používat vozidla, která jsou jinak v souladu s normami EU.[2] Podle jeho názoru to nebylo v souladu s právem EU.

2. Komise stížnost zaevidovala v listopadu 2021. V prosinci 2021 informovala stěžovatele, že jeho stížnost je stále analyzována, neboť nastoluje širší otázky. V návaznosti na to stěžovatel neobdržel žádnou aktualizaci aktuálního stavu své stížnosti, a to navzdory tomu, že v únoru 2022 zaslal Komisi upomínku.

3. Dne 7. dubna 2024 se stěžovatel nespokojený se situací obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

4. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se způsobu, jakým Komise vyřídila stížnost na porušení právních předpisů, a zejména doby, kterou Komise potřebovala k jejímu vyřízení.

5. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv odpověď Komise v této věci. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv rovněž zkontroloval spis Komise týkající se stížnosti na porušení právních předpisů.

6. Veřejná ochránkyně práv poté obdržela připomínky stěžovatele k odpovědi Komise a inspekční zprávě.

7. V době, kdy případ probíhal, informovala Komise stěžovatele o svém záměru případ uzavřít, a to v červnu 2024.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

8. Stěžovatel v podstatě tvrdil, že Komise měla na základě jeho stížnosti přijmout opatření, aby zajistila, že lidé v Nizozemsku budou moci tato lehká elektrická vozidla používat.

9. Komise uznala zpoždění, o němž uvedla, že bylo způsobeno pracovní zátěží, a stěžovateli se omluvila. Pokud jde o to, že žadatel nebyl od roku 2021 aktualizován, Komise vysvětlila, že to bylo způsobeno chybou v IT.

10. Pokud jde o posouzení stížnosti na nesplnění povinnosti, Komise uvedla, že si v této věci vyměnila informace s nizozemskými orgány. V návaznosti na to v květnu 2024 informovala stěžovatele o svém záměru svou stížnost uzavřít, neboť nezjistila žádné porušení práva EU. Důvodem byla skutečnost, že části obav vznesených stěžovatelem se týkaly pouze ustanovení návrhu rámce, a nemohly tedy porušovat právo EU. Kromě toho, pokud jde o stávající nizozemské právní předpisy, Komise vysvětlila, že právní předpisy EU se nevztahují na bezpečnostní požadavky pro silniční provoz kategorií lehkých elektrických vozidel, kterých se stěžovatel nejvíce dotýkal.[3] Rozhodování o těchto požadavcích tedy spadá do pravomoci členských států.

11. Poté, co Komise obdržela odpověď stěžovatele na jeho dopis o předběžném uzavření, případ v červnu 2024 uzavřela.

Posouzení veřejného ochránce práv

12. Komise má při vyřizování stížností na nesplnění povinnosti širokou posuzovací pravomoc [4] Úloha veřejného ochránce práv v této oblasti se tedy týká administrativního a procesního řešení případů nesplnění povinnosti ze strany Komise. To zahrnuje zajištění toho, aby Komise vykonávala svou diskreční pravomoc v souladu se svými vlastními pravidly [5].

13. Ve svém sdělení „Právo EU: lepší výsledky díky lepšímu uplatňování“ stanovila Komise orientační lhůtu jednoho roku od registrace stížnosti na porušení právních předpisů, aby mohla rozhodnout, zda dotčenému členskému státu zašle výzvu, nebo případ uzavře. V případě překročení této lhůty se Komise zavázala stěžovatele písemně informovat. Veřejný ochránce práv soustavně zjišťuje, že zásady řádné správy vyžadují, aby Komise poskytla konkrétní a přesvědčivé důvody pro prodloužení doby potřebné k vyřízení případu [6]. V opačném případě to může představovat nesprávný úřední postup [7].

14. V tomto případě důvody poskytnuté Komisí k uzavření případu (zejména skutečnost, že ustanovení, která stěžovatele nejvíce znepokojovala, nebyla nikdy přijata) naznačují, že stížnost od počátku pravděpodobně nevedla k závěru, že bylo porušeno unijní právo.  

15. Vzhledem k tomu není jasné, proč trvalo Komisi více než 30 měsíců, než tyto skutečnosti zjistila a případ uzavřela. Odpověď Komise veřejné ochránkyni práv nenabízí přesvědčivý a konkrétní důvod tohoto zpoždění. Naopak z nahlédnutí vyšetřovacího týmu veřejné ochránkyně práv do spisu Komise vyplynulo, že se nezdá, že by Komise v období od prosince 2021 do května 2024 v souvislosti se stížností na nesplnění povinnosti podnikla nějaké kroky.

16. Ačkoli veřejná ochránkyně práv uznává, že Komise po zahájení šetření v dubnu 2024 rychle zasáhla ve věci stížnosti na nesplnění povinnosti, připomíná, že široká posuzovací pravomoc Komise neznamená, že se Komise může po dlouhou dobu zdržet vyřizování stížností na nesplnění povinnosti.[8] V tomto případě Komise nedokončila své posouzení stížnosti na nesplnění povinnosti v přiměřené lhůtě a neprokázala, že byla při řešení případu aktivní a pečlivá. Jedná se o nesprávný úřední postup.

17. Kromě toho je politováníhodné, že stěžovatel obdržel v prosinci 2021 pouze jednu standardní odpověď a žádné další aktualizace až do předběžného uzavření případu o více než dva roky později – přestože mezitím zaslal Komisi upomínku. To zjevně není dobrá správa.

18. Jak však Komise uznala a omluvila se za zpoždění a uzavřela případ a současně se zavázala zlepšit svou komunikaci se stěžovateli [9], nebylo by účelné, aby veřejný ochránce práv v tomto případě vydal doporučení. Veřejná ochránkyně práv odkazuje Komisi na své nedávné závěrečné sdělení ve věci SI/6/2024/JN, v němž se zabývala jak otázkou zpoždění, tak komunikací se stěžovateli.

Závěr

Na základě šetření veřejný ochránce práv uzavírá tento případ následujícím zjištěním:

Došlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o způsob, jakým Komise vyřizovala stížnost na porušení právních předpisů.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Teresa Anjinho
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 3. června 2025

[1] Lehká elektrická vozidla jsou inovativní elektrická vozidla, jako jsou elektrické skútry, monokola nebo nákladní a nosná elektrokola.

[2] Ve svých výměnách s Komisí stěžovatel odkázal zejména na požadavky stanovené ve směrnici 2006/42/ES o strojních zařízeních (k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/eli/dir/2006/42/oj/eng) a nařízení č. 168/2013 o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly (k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg/2013/168/oj/eng)

[3] Komise konkrétně vysvětlila, že je třeba rozlišovat mezi elektrickými vozidly, na něž se vztahují právní předpisy EU o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly (jako jsou některá kola), a vozidly, na něž se tyto předpisy nevztahují (jednokolky, elektrické skútry a jiné typy kol). Pokud jde o první kategorii, nizozemské právní předpisy jsou v souladu s právními předpisy EU o schvalování a dozoru nad trhem. Pokud jde o druhou kategorii, které se stěžovatel nejvíce obává, ačkoli členské státy nesmí bránit uvádění těchto vozidel na trh, pokud jsou v souladu s právními předpisy EU o strojních zařízeních (směrnice 2006/42/ES, která má být v roce 2027 nahrazena nařízením 2023/1230), právní předpisy EU se nevztahují na jejich používání silnic a související požadavky.

[4] Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. února 1989, Starfruit v. Komise, věc 247/87, k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:61987CJ0247

[5] Zejména sdělení Komise „Právo EU: Lepší výsledky díky lepšímu uplatňování“, 2017/C 18/02, k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:52017XC0119(01)

[6] Viz věc 2029/2022/EIS, bod 18, k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/179452; jakož i věc 425/2017/ANA, bod 28, k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/90387

[7] Věc 2029/2022/EIS, bod 17, citováno výše; jakož i věc 369/2018/JAP, bod 19, k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/119020

[8] Věc 1171/2023/JN, bod 28, k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/186479

[9] Závěrečné sdělení ve věci SI/6/2024/JN, zejména body 9–12, k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/closing-note/en/197101