Věc se týkala odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům týkajícím se vyšetřování státní podpory, v nichž byly osoby uznány za „zúčastněnou stranu“, přestože nebyly ani příjemcem podpory, ani konkurentem. Při odepření přístupu vycházela Komise z obecné domněnky nezpřístupnění a tvrdila, že zpřístupnění jakéhokoli dokumentu by ohrozilo účel jejích šetření a obchodní zájmy dotčených společností. Stěžovatel zpochybnil stanovisko Komise. Konkrétně tvrdil, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění, tj. potřeba přezkoumat praxi Komise připouštět stěžovatele jako „zúčastněné strany“. Stížnost zejména vzbuzovala obavy, že by Komise mohla tento pojem vykládat příliš restriktivně, čímž by za „zúčastněné strany“ oprávněné podat stížnost uznala pouze příjemce nebo soutěžitele.

Na základě svého šetření se veřejná ochránkyně práv domnívala, že stěžovatel si vyžádal spíše statistické informace o praxi Komise než přístup ke konkrétním dokumentům. S ohledem na to veřejná ochránkyně práv předložila návrh řešení, v němž vyzvala Komisi, aby se žádostí stěžovatele zabývala jako žádostí o informace a poskytla mu příslušné informace o svém řízení o státní podpoře, které by řešily obavy, které stěžovatel vznesl.

Komise přijala návrh veřejného ochránce práv na řešení a poskytla stěžovateli podrobné informace o své praxi související s vyšetřováním potenciálně protiprávní státní podpory, včetně informací o vzorových případech. Stěžovatel byl s touto odpovědí spokojen. Veřejná ochránkyně práv uvítala kladnou odpověď Komise na její návrh řešení a šetření uzavřela.

Případ se týkal doby, kterou Evropská komise potřebovala k dokončení svého posouzení stížnosti na nesplnění povinnosti podané proti Španělsku v roce 2018. Stížnost na porušení právních předpisů se týkala legislativních změn zavedených v roce 2014 ve španělském zákoně o přístavech a následného prodloužení doby platnosti koncesí na provozování rekreačních vodních sportů ve veřejném přístavu přístavním orgánem Baleárských ostrovů. Stěžovatel ve své stížnosti na porušení právních předpisů v podstatě tvrdil, že uvedené legislativní změny a prodloužení doby platnosti koncesí přístavním orgánem Baleárských ostrovů jsou v rozporu s články 49, 56 a 106 SFEU.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise neprokázala, že v daném případě jednala s náležitou péčí a aktivně, a že neposkytla přesvědčivé důvody, proč nebyla schopna dokončit své posouzení po více než sedmi letech. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že se jedná o nesprávný úřední postup, a doporučila, aby Komise dokončila své posouzení bez dalšího odkladu. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila problémy týkající se informací poskytnutých stěžovateli a vedení záznamů v souvislosti s dialogem v rámci projektu EU Pilot, který Komise vedla se Španělskem, a předložila v tomto ohledu dva odpovídající návrhy na zlepšení.

Případ se týkal toho, jak Evropská komise zmírnila rizika střetu zájmů související s pracovním místem v soukromém sektoru, které přijal bývalý vedoucí pracovník. Zaměstnanec, který byl v minulosti zaměstnán v oddělení Komise pro hospodářskou soutěž, se přestěhoval do nadnárodní [redigované] společnosti jako vedoucí pracovník odpovědný za hospodářskou soutěž a regulační záležitosti, a to i pro Evropu. Před nástupem do funkce v [redigované] společnosti bývalý zaměstnanec opustil Komisi a připojil se k celosvětové advokátní kanceláři. Komise povolila přestěhování do advokátní kanceláře poté, co jí bývalý zaměstnanec oznámil záměr nastoupit na toto pracovní místo.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že v souvislosti s povolením přestěhování do advokátní kanceláře přijala Komise opatření ke zmírnění rizika, které představuje bývalý zaměstnanec pracující na spisech nebo případech, které by byly relevantní pro práci v advokátní kanceláři. Rozhodnutí Komise o povolení přestěhování do advokátní kanceláře rovněž obsahovalo několik omezení. Bývalému zaměstnanci bylo například zakázáno pracovat, přímo či nepřímo, ve všech případech, které spadají do odpovědnosti bývalého zaměstnance během jeho služby, nebo ve všech případech, které s nimi přímo souvisejí. S cílem pomoci bývalému zaměstnanci identifikovat případy, které by mohly kdykoli po odchodu ze služby vyvolat problémy se střetem zájmů, Komise zahrnula seznam případů, který aktualizovala poté, co zaměstnanec skutečně odešel.

Šetření veřejné ochránkyně práv potvrdilo, že Komise zaujala důsledný přístup k posouzení toho, zda by v souvislosti s následnou úlohou bývalého zaměstnance ve [redigované] společnosti mohly případy v oblasti hospodářské soutěže, které nejsou uvedeny na výše uvedeném seznamu, přesto vést ke střetu zájmů, protože souvisejí s případy, za něž byl bývalý zaměstnanec odpovědný. Veřejná ochránkyně práv tento přístup uvítala.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření a dospěla k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o způsob, jakým Komise řešila rizika střetu zájmů související s daným pracovním místem.