Věc se týkala toho, že Komise neodpověděla na sdělení stěžovatele týkající se jeho obtíží s předložením návrhu grantu. Kvůli technickým problémům nemohl stěžovatel podat žádost prostřednictvím systému Komise PRIAMOS. Místo toho předložila svůj návrh e-mailem, který zůstal nezodpovězen.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a požádala Komisi, aby odpověděla. Komise se ve své odpovědi omluvila za to, že neodpověděla dříve. Uvedla, že nemůže přijmout e-mailovou žádost stěžovatele, protože systém fungoval řádně a Komise nebyla schopna identifikovat žádné pokusy stěžovatele o zaslání návrhu prostřednictvím systému PRIAMOS před uplynutím lhůty.

Případ se týkal údajného opomenutí Úřadu zvláštního zástupce Evropské unie (dále jen „úřad zvláštního zástupce EU“) v Kosovu informovat žadatele o stáž o krocích v rámci přijímacího řízení. Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a uvedla, že „je zdvořilé a oddané potvrdit přijetí přihlášek a informovat uchazeče o významných krocích (jako je jejich vyloučení z přijímacího řízení), které ovlivňují jejich postup v přijímacím řízení.“ Úřad zvláštního zástupceEU vysvětlil, že má velmi omezené zdroje, a proto může o výsledku řízení informovat pouze osoby zařazené do užšího výběru. Uvedla však, že zkoumá, jak zlepšit svou komunikaci s osobami, které si přejí být stážisty, například tím, že všechny tyto osoby informuje o příslušných krocích v řízení tím, že na svých internetových stránkách uvede příslušné informace. Veřejná ochránkyně práv vyzvala úřad zvláštního zástupce EU, aby podal zprávu o provádění tohoto řešení.

Tento případ se týkal údajného nezákonného a/nebo nespravedlivého rozhodnutí delegace EU v Arménii ukončit grantovou smlouvu týkající se projektu prováděného v Arménii a Jordánsku na úkor stěžovatele, italské nevládní organizace působící v oblasti rozvojové spolupráce. Po pečlivém posouzení všech skutečností a argumentů dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že vysvětlení delegace k rozhodnutí o ukončení bylo neúplné. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla, aby Komise v rámci své kontrolní úlohy nad delegacemi EU poskytla stěžovateli komplexnější vysvětlení důvodů pro ukončení projektu.

V reakci na návrh veřejné ochránkyně práv Komise prohlásila, že delegace při rozhodování o ukončení smlouvy zohlednila všechny relevantní faktory. Uznal však, že vysvětlení pro ukončení grantu nemuselo být dostatečně obsáhlé. Předala proto veřejnému ochránci práv dopis, který delegace zaslala stěžovateli a v němž vysvětlila všechny faktory, které zohlednila ve svém posouzení.

Přestože stěžovatelka vyjádřila nespokojenost s odpovědí Komise na její návrh smírného řešení, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že Komise podnikla kroky k vyřešení této záležitosti. Rozhodla se proto případ uzavřít.

Toto šetření bylo zahájeno v souvislosti s návštěvou evropského veřejného ochránce práv v Evropském institutu pro rovnost žen a mužů. Návštěva byla součástí programu návštěv veřejné ochránkyně práv v agenturách EU zaměřeného na šíření osvědčených postupů mezi agenturami v jejich vztazích s občany. V rámci návštěvy veřejná ochránkyně práv zkoumala i) počáteční kontakty institutu s veřejností, ii) transparentnost, dialog a odpovědnost, iii) nábor, iv) nabídková řízení a smlouvy, v) střety zájmů a vi) whistleblowing. Veřejná ochránkyně práv předložila institutu šest návrhů na zlepšení jeho výkonnosti v těchto oblastech. Odpověď institutu EIGE potvrdila, že podniká kroky mimo jiné tím, že zpřístupňuje informace o své práci ve všech úředních jazycích EU a přijímá podrobnější ustanovení týkající se whistleblowingu.

Vzhledem k tomu, že návštěva veřejné ochránkyně práv naznačila, že institut musí učinit více pro řešení a prevenci případů obtěžování, zabývala se konkrétně touto otázkou a byla povzbuzena rozhodnými opatřeními, která institut přijal v reakci na ni. V zájmu podpory dalšího zlepšování veřejná ochránkyně práv mimo jiné navrhla, aby institut EIGE pravidelně organizoval odbornou přípravu v této oblasti, která má pro práci institutu zásadní význam.

V rámci programu návštěv agentur EU navštívil evropský veřejný ochránce práv dne 4. října 2012 i agenturu Frontex. Zpráva o návštěvě obsahuje několik návrhů týkajících se témat, o nichž se během návštěvy diskutovalo. Tato témata zahrnovala: (i) předpisy agentury Frontex pro chování jednotlivců a řádnou správní praxi; (ii) zásady veřejné služby; (iii) transparentnost, dialog a odpovědnost (veřejný přístup k dokumentům); (iv) výběr a nábor zaměstnanců; (v) konflikty zájmů; (vi) whistleblowing a (vii) výběrová řízení a veřejné zakázky. Po provedení dalšího šetření došel veřejný ochránce práv k závěru, že agentura Frontex zaujala konstruktivní přístup a ukázala ochotu realizovat většinu jeho návrhů. Přestože veřejný ochránce práv vyjádřil lítost, že agentura Frontex nesouhlasila s iniciativním zpřístupněním jmen členů výběrové komise, poznamenal, že se touto otázkou bude zabývat v šetření z vlastního podnětu určeném všem agenturám. Veřejný ochránce práv rovněž učinil dvě další poznámky.

Zaprvé přivítal skutečnost, že agentura Frontex v současné době provádí revizi rozhodnutí své správní rady ze dne 21. září 2006, jímž se stanoví praktická opatření týkající se veřejného přístupu k dokumentům. Agentuře Frontex připomněl nutnost plně provést ustanovení nařízení 1049/2001, zejména pak požadavek, aby její rejstřík zahrnoval seznam citlivých dokumentů. Veřejný ochránce práv rovněž požadoval, aby mu agentura Frontex poslala revidované rozhodnutí do konce března 2014. Zadruhé veřejný ochránce práv agenturu Frontex vyzval, aby pomohla občanům navštěvujícím jeho webové stránky tím, že na domovskou stránku přidá odkaz na Evropský kodex řádné správní praxe.

Program návštěv veřejné ochránkyně práv v agenturách EU má zajistit, aby agentury dodržovaly zásady řádné správy, jako je transparentnost a vysoké etické standardy. V rámci tohoto programu navštívila veřejná ochránkyně práv dne 14. června 2012 Evropskou radu pro systémová rizika (ESRB). Po této návštěvě zaslal ESRB zprávu, v níž předložil několik návrhů.

Ve své zprávě veřejný ochránce práv vyzval ESRB, aby zlepšila své postupy pro řešení potenciálních střetů zájmů týkajících se jejích zaměstnanců. Dále navrhl, aby se ESRB stala transparentnější, pokud jde o šíření informací a vyřizování žádostí o přístup k dokumentům. Veřejná ochránkyně práv rovněž navrhla, aby ESRB při náboru svých zaměstnanců poskytovala informace o opravných prostředcích, které mají uchazeči k dispozici v oznámeních o volných pracovních místech a v dopisech o zamítnutí žádostí. Nakonec vyzval ESRB, aby požádala ECB, aby zvážila přeformulování prohlášení v části svých internetových stránek věnované náboru tak, aby bylo vstřícnější k občanům.

Dne 25. června 2013 zaslala ESRB svůj akční plán následných opatření. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že ESRB přijala vhodná opatření k přijetí většiny jeho návrhů. Pokud jde o zbývající otázky, dospěl k závěru, že ESRB přijala opatření správným směrem k jejich provádění. Dospěl tedy k závěru, že žádná další šetření týkající se zde posuzovaných otázek nejsou odůvodněná, a případ uzavřel.

V rámci programu návštěv agentur EU veřejný ochránce práv navštívil dne 19. července 2012 Evropskou agenturu pro bezpečnost sítí a informací (ENISA). Po své návštěvě zaslal agentuře ENISA zprávu, v níž jí navrhl následující: a) Agentura ENISA by mohla více zviditelnit svůj závazek řídit se zásadami stanovenými v Evropském kodexu řádné správní praxe mezi občany Unie tím, že na své internetové stránky přidá odkaz na tento kodex; b) agentura ENISA by mohla zvážit i) vytvoření speciální stránky na svých internetových stránkách, na níž by byla uvedena platná pravidla pro žádosti o přístup k dokumentům a jméno odpovědné kontaktní osoby; ii) vypracování výroční zprávy o vyřizování žádostí o veřejný přístup k dokumentům a iii) zřízení veřejného registru dokumentů; c) agentura ENISA by mohla zvážit, že dá k dispozici minimálně domovskou stránku svých internetových stránek ve všech 23 jazycích Smlouvy, stejně jako informace o svých funkcích a jazykové politice; d) s cílem dále zlepšit informace poskytované uchazečům ve výběrových a náborových řízeních by agentura ENISA mohla informovat uchazeče o jejich právu napadnout nepříznivé rozhodnutí; e) agentura ENISA by mohla znovu zvážit svůj postoj ke zveřejňování jmen členů výběrových komisí; f) agentura ENISA by mohla zajistit, aby všichni její zaměstnanci byli informováni o zásadách veřejné služby pro úředníky EU, a mohla by zvážit zveřejnění zásad veřejné služby na svých internetových stránkách; g) agentura ENISA by mohla přijmout konkrétní opatření k otázkám střetu zájmů stanoveným v jejím zřizovacím nařízení, aby splnila svou zákonnou povinnost; h) agentura ENISA by mohla zvážit informování svých zaměstnanců o možnosti hlásit možný výskyt nezákonné činnosti nejprve interně, kterou stanoví služební řád.

Dne 31. ledna 2013 zaslala agentura ENISA svou následnou odpověď. V ní nastínila opatření, která přijala s cílem realizovat návrhy veřejného ochránce práv.

Veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že agentura ENISA ukázala konstruktivní přístup a ochotu realizovat jeho návrhy předložené po jeho návštěvě agentury. Vzhledem k pozitivní reakci agentury ENISA na jeho návrhy veřejný ochránce práv své šetření uzavřel.

Stěžovatelka se rozvedla se svým bývalým manželem, který byl zaměstnán jako dočasný zaměstnanec Evropské komise v Lucemburku. Stěžovatelka a její bývalý manžel mají dvě děti, které byly svěřeny do péče stěžovatelky. Komise jménem jejího bývalého manžela vyplácela stěžovatelce příspěvek na domácnost, příspěvek na vyživované děti a příspěvek na vzdělání.

V roce 2008 bývalý manžel stěžovatelky informoval Komisi, že jeho bývalá manželka a děti již nežijí v Německu, ale před více než rokem se přestěhovaly do Bulharska. To znamenalo, že Komise vyplatila vyšší částky rodinných přídavků, než byly částky splatné, protože přídavky podléhají zeměpisným koeficientům vycházejícím ze životních nákladů. Stěžovatelka informovala Komisi, že má stále bydliště v Německu, stejně jako její děti. Komise však nebyla přesvědčena, že tomu tak skutečně je, a zahájila proti stěžovatelce vymáhací řízení ve věci údajného přeplatku přídavků.

Stěžovatelka se obrátila na evropského veřejného ochránce práv, který zahájil šetření. V průběhu šetření úředník Komise nechtěně zaslal bývalému manželovi e-mail, který obsahoval šokující a vulgární výrazy, jež byly urážlivé nejen pro adresáta, ale i pro stěžovatelku. Stěžovatelka informovala o této skutečnosti veřejného ochránce práv a ten rozhodl, že zjevná urážka stěžovatelky si zasluhuje zahrnout do jeho šetření.

V průběhu šetření veřejného ochránce práv Komise uznala, že v případě stěžovatelky nesprávně použila pravidla pro vymáhání údajně navíc vyplacených rodinných přídavků. Přestože se Komise stěžovatelce omluvila za urážlivý e-mail, veřejný ochránce práv se domníval, že reakce Komise byla svou formou i obsahem neúměrná nesprávnému úřednímu postupu, k němuž došlo. Proto se na Komisi obrátil s návrhem doporučení. Veřejný ochránce práv kromě toho zmínil možnost, že by použití nepřijatelného jazyka v dotčeném e-mailu mohlo být známkou širšího problému v rámci útvarů Komise.

V rámci svého podrobného stanoviska Komise předložila omluvný dopis, který stěžovatelce zaslal ředitel dotčeného útvaru, a navrhla, že stěžovatelce vyplatí částku ve výši 500 EUR jako odškodnění za utrpěnou morální újmu. Komise navíc uspořádala sérii interních školení, aby zdůraznila důležitost etiky a kultury služby ve vztahu k občanům EU. Přestože se stěžovatelka rozhodla nabídku Komise na odškodnění za morální újmu nepřijmout, dospěl veřejný ochránce práv k závěru, že Komise k provedení jeho návrhu doporučení přijala odpovídající opatření individuální i obecné povahy.

Stěžovatel byl předmětem vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF). OLAF sdělil podrobnosti o výsledku svého vyšetřování třetí straně, které byly zveřejněny v tiskovém článku v zemi stěžovatele. Evropský inspektor ochrany údajů měl za to, že zpřístupnění je v rozporu s pravidly EU pro ochranu údajů. Stěžovatel následně požádal úřad OLAF, aby přiznal pochybení při zveřejňování osobních informací a omluvil se za ně.

OLAF to původně odmítl. V návaznosti na šetření veřejného ochránce práv však zaslala stěžovateli dopis, v němž vyjádřila politování nad tím, že v jeho případě nejednala v souladu s pravidly pro ochranu údajů, a omluvila se mu. Ačkoli stěžovatel nebyl s omluvou spokojen, veřejný ochránce práv se domníval, že tvrzení stěžovatele vyhověl, a proto dospěl k závěru, že neexistují žádné důvody pro další šetření stížnosti.