Věc se týkala toho, že Komise neodpověděla na sdělení stěžovatele týkající se jeho obtíží s předložením návrhu grantu. Kvůli technickým problémům nemohl stěžovatel podat žádost prostřednictvím systému Komise PRIAMOS. Místo toho předložila svůj návrh e-mailem, který zůstal nezodpovězen.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a požádala Komisi, aby odpověděla. Komise se ve své odpovědi omluvila za to, že neodpověděla dříve. Uvedla, že nemůže přijmout e-mailovou žádost stěžovatele, protože systém fungoval řádně a Komise nebyla schopna identifikovat žádné pokusy stěžovatele o zaslání návrhu prostřednictvím systému PRIAMOS před uplynutím lhůty.

Případ se týkal údajného opomenutí Úřadu zvláštního zástupce Evropské unie (dále jen „úřad zvláštního zástupce EU“) v Kosovu informovat žadatele o stáž o krocích v rámci přijímacího řízení. Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a uvedla, že „je zdvořilé a oddané potvrdit přijetí přihlášek a informovat uchazeče o významných krocích (jako je jejich vyloučení z přijímacího řízení), které ovlivňují jejich postup v přijímacím řízení.“ Úřad zvláštního zástupce EU vysvětlil, že má velmi omezené zdroje, a proto může o výsledku řízení informovat pouze osoby zařazené do užšího výběru. Uvedla však, že zkoumá, jak zlepšit svou komunikaci s osobami, které si přejí být stážisty, například tím, že všechny tyto osoby informuje o příslušných krocích v řízení tím, že na svých internetových stránkách uvede příslušné informace. Veřejná ochránkyně práv vyzvala úřad zvláštního zástupce EU, aby podal zprávu o provádění tohoto řešení.

Tento případ se týkal údajného nezákonného a/nebo nespravedlivého rozhodnutí delegace EU v Arménii ukončit grantovou smlouvu týkající se projektu prováděného v Arménii a Jordánsku na úkor stěžovatele, italské nevládní organizace působící v oblasti rozvojové spolupráce. Po pečlivém posouzení všech skutečností a argumentů dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že vysvětlení delegace k rozhodnutí o ukončení bylo neúplné. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla, aby Komise v rámci své kontrolní úlohy nad delegacemi EU poskytla stěžovateli komplexnější vysvětlení důvodů pro ukončení projektu.

V reakci na návrh veřejné ochránkyně práv Komise prohlásila, že delegace při rozhodování o ukončení smlouvy zohlednila všechny relevantní faktory. Uznal však, že vysvětlení pro ukončení grantu nemuselo být dostatečně obsáhlé. Předala proto veřejnému ochránci práv dopis, který delegace zaslala stěžovateli a v němž vysvětlila všechny faktory, které zohlednila ve svém posouzení.

Přestože stěžovatelka vyjádřila nespokojenost s odpovědí Komise na její návrh smírného řešení, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že Komise podnikla kroky k vyřešení této záležitosti. Rozhodla se proto případ uzavřít.

Toto šetření bylo zahájeno v souvislosti s návštěvou evropského veřejného ochránce práv v Evropském institutu pro rovnost žen a mužů. Návštěva byla součástí programu návštěv veřejné ochránkyně práv v agenturách EU zaměřeného na šíření osvědčených postupů mezi agenturami v jejich vztazích s občany. V rámci návštěvy veřejná ochránkyně práv zkoumala i) počáteční kontakty institutu s veřejností, ii) transparentnost, dialog a odpovědnost, iii) nábor, iv) nabídková řízení a smlouvy, v) střety zájmů a vi) whistleblowing. Veřejná ochránkyně práv předložila institutu šest návrhů na zlepšení jeho výkonnosti v těchto oblastech. Odpověď institutu EIGE potvrdila, že podniká kroky mimo jiné tím, že zpřístupňuje informace o své práci ve všech úředních jazycích EU a přijímá podrobnější ustanovení týkající se whistleblowingu.

Vzhledem k tomu, že návštěva veřejné ochránkyně práv naznačila, že institut musí učinit více pro řešení a prevenci případů obtěžování, zabývala se konkrétně touto otázkou a byla povzbuzena rozhodnými opatřeními, která institut přijal v reakci na ni. V zájmu podpory dalšího zlepšování veřejná ochránkyně práv mimo jiné navrhla, aby institut EIGE pravidelně organizoval odbornou přípravu v této oblasti, která má pro práci institutu zásadní význam.

V rámci programu návštěv agentur EU navštívila evropská veřejná ochránkyně práv dne 4. října 2012 agenturu Frontex. Zpráva o návštěvě obsahovala řadu návrhů týkajících se otázek projednávaných během návštěvy. Jednalo se o tyto otázky: i) předpisy agentury Frontex týkající se osobního chování a řádné správní praxe; ii) zásady veřejné služby; iii) transparentnost, dialog a odpovědnost (přístup veřejnosti k dokumentům); iv) výběr a nábor; v) střety zájmů; vi) whistleblowing; a vii) nabídek a smluv. Po provedení dalších šetření dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že agentura Frontex zaujala konstruktivní přístup a projevila ochotu většinu návrhů veřejné ochránkyně práv provést. Ačkoli veřejná ochránkyně práv vyjádřila politování nad tím, že agentura Frontex nesouhlasila s proaktivním zveřejňováním jmen členů výběrové komise, konstatovala, že tato otázka bude řešena v rámci šetření z vlastního podnětu určeného všem agenturám. Veřejná ochránkyně práv rovněž učinila dvě další poznámky.

Zaprvé uvítal skutečnost, že agentura Frontex v současné době reviduje rozhodnutí své správní rady ze dne 21. září 2006, kterým se stanoví praktická opatření týkající se přístupu veřejnosti k dokumentům. Připomněl agentuře Frontex, že je třeba plně provést ustanovení nařízení č. 1049/2001, a zejména že jeho rejstřík by měl obsahovat seznam citlivých dokumentů. Rovněž požádal, aby agentura Frontex zaslala revidované rozhodnutí veřejné ochránkyni práv do konce března 2014. Za druhé veřejná ochránkyně práv vybídla agenturu Frontex, aby pomáhala občanům, kteří navštěvují její internetové stránky, tím, že jim poskytne odkaz z domovské stránky na Evropský kodex řádné správní praxe.

Program návštěv veřejné ochránkyně práv v agenturách EU má zajistit, aby agentury dodržovaly zásady řádné správy, jako je transparentnost a vysoké etické standardy. V rámci tohoto programu navštívila veřejná ochránkyně práv dne 14. června 2012 Evropskou radu pro systémová rizika (ESRB). Po této návštěvě zaslal ESRB zprávu, v níž předložil několik návrhů.

Ve své zprávě veřejný ochránce práv vyzval ESRB, aby zlepšila své postupy pro řešení potenciálních střetů zájmů týkajících se jejích zaměstnanců. Dále navrhl, aby se ESRB stala transparentnější, pokud jde o šíření informací a vyřizování žádostí o přístup k dokumentům. Veřejná ochránkyně práv rovněž navrhla, aby ESRB při náboru svých zaměstnanců poskytovala informace o opravných prostředcích, které mají uchazeči k dispozici v oznámeních o volných pracovních místech a v dopisech o zamítnutí žádostí. Nakonec vyzval ESRB, aby požádala ECB, aby zvážila přeformulování prohlášení v části svých internetových stránek věnované náboru tak, aby bylo vstřícnější k občanům.

Dne 25. června 2013 zaslala ESRB svůj akční plán následných opatření. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že ESRB přijala vhodná opatření k přijetí většiny jeho návrhů. Pokud jde o zbývající otázky, dospěl k závěru, že ESRB přijala opatření správným směrem k jejich provádění. Dospěl tedy k závěru, že žádná další šetření týkající se zde posuzovaných otázek nejsou odůvodněná, a případ uzavřel.

V rámci svého programu návštěv agentur EU navštívil veřejný ochránce práv dne 19. července 2012 Agenturu pro bezpečnost sítí a informací (ENISA). V návaznosti na návštěvu zaslal agentuře ENISA zprávu, v níž předložil tyto návrhy: a) agentura ENISA by mohla zviditelnit svůj závazek k dodržování zásad stanovených v Evropském kodexu řádné správní praxe (dále jen "ECGAB") pro občany Unie tím, že na svých internetových stránkách uvede odkaz na ECGAB; b) agentura ENISA by mohla zvážit i) vytvoření zvláštní stránky na svých internetových stránkách, která by určovala pravidla vztahující se na žádosti o přístup k dokumentům a odpovědnou kontaktní osobu, ii) vypracování výroční zprávy o vyřizování žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům a iii) zřízení veřejného rejstříku svých dokumentů; c) agentura ENISA by mohla zvážit zpřístupnění alespoň domovské stránky svých internetových stránek a informací o svých funkcích a jazykové politice ve všech 23 jazycích Smlouvy; d) za účelem dalšího zlepšení informací poskytovaných uchazečům v rámci výběrových a náborových řízení by agentura ENISA mohla informovat uchazeče o jejich právech napadnout nepříznivé rozhodnutí; e) agentura ENISA by mohla přehodnotit svůj postoj ke zveřejnění jmen členů výběrové komise; f) agentura ENISA by mohla zajistit, aby všichni její zaměstnanci byli informováni o zásadách veřejné služby pro úředníky EU a aby mohla zvážit zpřístupnění zásad veřejné služby na svých internetových stránkách; g) agentura ENISA by mohla přijmout konkrétní opatření v otázkách střetu zájmů stanovená v jejím zřizovacím nařízení, aby splnila své právní povinnosti; h) Agentura ENISA by mohla zvážit informování zaměstnanců o možnosti stanovené služebním řádem nejprve interně oznámit možnou existenci protiprávní činnosti.

Dne 31. ledna 2013 zaslala agentura ENISA svou následnou odpověď. Agentura ENISA ve své odpovědi nastínila opatření přijatá za účelem provedení návrhů veřejné ochránkyně práv.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že agentura ENISA prokázala konstruktivní přístup a ochotu realizovat své návrhy po návštěvě agentury. S ohledem na kladnou reakci agentury ENISA na jeho návrhy veřejný ochránce práv své šetření uzavřel.

Stěžovatelka je rozvedena se svým bývalým manželem, který byl zaměstnán jako dočasný zaměstnanec Evropské komise v Lucemburku. Stěžovatelka a její bývalý manžel mají dvě děti, které má stěžovatelka ve své péči. Komise vyplatila stěžovatelce příspěvek na domácnost, příspěvek na vyživované dítě a příspěvek na vzdělání jménem a na účet jejího bývalého manžela.

V roce 2008 bývalý manžel stěžovatele informoval Komisi, že jeho bývalá manželka a děti již nežili v Německu, ale přes rok se přestěhovali do Bulharska. To znamenalo, že Komise vyplatila vyšší částky rodinných přídavků, než byly splatné, neboť tyto přídavky podléhaly zeměpisnému vážení založenému na životních nákladech. Stěžovatelka informovala Komisi, že stejně jako její děti stále pobývá v Německu. Orgán však nebyl přesvědčen, že tomu tak je, a zahájil proti ní řízení o vymáhání údajně přeplatků.

Stěžovatel se obrátil na evropského veřejného ochránce práv, který zahájil šetření. V průběhu šetření úředník Komise neúmyslně zaslal bývalému manželovi e-mail obsahující otřesný a vulgární jazyk, který byl nejen urážlivý pro něj, ale také pro stěžovatele. Stěžovatel předložil tuto záležitost veřejnému ochránci práv a rozhodl, že zjevná urážka stěžovatele si zasluhuje, aby byla zahrnuta do jeho šetření.

V průběhu šetření veřejného ochránce práv Komise uznala, že nesprávně uplatnila pravidla týkající se vymáhání údajně přeplacených rodinných přídavků, pokud jde o stěžovatele. Přestože se však Komise stěžovateli za urážlivý e-mail omluvila, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že její reakce není z formálního ani věcného hlediska přiměřená nesprávnému úřednímu postupu, k němuž došlo. Předložil proto Komisi návrh doporučení. Veřejná ochránkyně práv navíc poukázala na možnost, že používání nepřijatelného jazyka v dotčeném e-mailu mohlo být známkou širšího problému v rámci útvarů Komise.

Komise ve svém podrobném stanovisku předložila omluvný dopis zaslaný stěžovatelce ředitelem dotčeného útvaru a nabídla, že zaplatí 500 EUR, aby stěžovatelce odškodnila morální újmu, kterou utrpěla. Kromě toho Komise uspořádala řadu interních školení s cílem zdůraznit význam etiky a kultury služeb občanům EU. Přestože se stěžovatelka rozhodla nepřijmout nabídku Komise nahradit jí morální újmu, veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že Komise podnikla odpovídající kroky ze strany jednotlivce, jakož i kroky obecné povahy k provedení jeho návrhu doporučení.

Stěžovatel byl předmětem vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF). OLAF sdělil podrobnosti o výsledku svého vyšetřování třetí straně, které byly zveřejněny v tiskovém článku v zemi stěžovatele. Evropský inspektor ochrany údajů měl za to, že zpřístupnění je v rozporu s pravidly EU pro ochranu údajů. Stěžovatel následně požádal úřad OLAF, aby přiznal pochybení při zveřejňování osobních informací a omluvil se za ně.

OLAF to původně odmítl. V návaznosti na šetření veřejného ochránce práv však zaslala stěžovateli dopis, v němž vyjádřila politování nad tím, že v jeho případě nejednala v souladu s pravidly pro ochranu údajů, a omluvila se mu. Ačkoli stěžovatel nebyl s omluvou spokojen, veřejný ochránce práv se domníval, že tvrzení stěžovatele vyhověl, a proto dospěl k závěru, že neexistují žádné důvody pro další šetření stížnosti.