Věc se týkala výkonu práva na volný pohyb v rámci EU ze strany advokátů. Evropská komise zamítla stížnost podanou osobou, která se kvalifikovala jako právník na Kypru a která se domnívala, že Spojené království a/nebo kyperské orgány porušily pravidla volného pohybu. Evropský veřejný ochránce práv záležitost prošetřil a zjistil, že se Komise nedopustila žádného nesprávného úředního postupu. Pokud jde o Spojené království, Komise správně dospěla k závěru, že orgány Spojeného království dodržely platná pravidla. Stejně tak, pokud jde o kyperské orgány, měla Komise správně za to, že stěžovatel nepředložil důkazy o tom, že vytvořily překážku výkonu práva stěžovatele na volný pohyb.

Případ se týkal odmítnutí Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA) poskytnout přístup k dokumentům (konkrétně i) plánům agentury EASA pro dozor a ii) zprávám agentury EASA o doporučeních ke schválení) týkajícím se čtyř poskytovatelů služeb údržby letadel usazených v Asii. Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že spoléhání se agentury EASA na ochranu obchodních zájmů a ochranu cílů inspekcí, vyšetřování a auditů není přesvědčivé. Na základě návrhu doporučení veřejného ochránce práv se agentura EASA rozhodla požadované dokumenty zpřístupnit.

Stěžovatelem je německý inženýr, který měl na starosti dohled nad výstavbou soudu pro závažné trestné činy v albánské Tiraně. Projekt v oblasti nemovitostí byl předmětem smlouvy o dílo uzavřené mezi albánským ministerstvem spravedlnosti (dále jen „zadavatel“) a soukromou stavební společností (dále jen „zhotovitel“) a byl financován ze souhrnného rozpočtu Evropské komise. Platnost smlouvy stěžovatele jako dohlížitele vypršela na konci listopadu 2007.

V roce 2008 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv a tvrdil, že delegace Komise v Albánii jej řádně nepodpořila i) v jeho úsilí zajistit, aby projektové práce byly prováděny v souladu se smlouvou, a ii) v jeho souvisejících konfliktech s ostatními stranami zapojenými do projektu. Na podporu prvního aspektu svého tvrzení stěžovatel v podstatě tvrdil, že zhotovitel a veřejný zadavatel souhlasili s použitím levnějších a méně kvalitních materiálů, než jsou materiály stanovené ve smlouvě o dílo. Stěžovatel rovněž tvrdil, že Komise nevyzvala k vyšetření smrtelné nehody na staveništi.

Komise ve svém stanovisku v podstatě odmítla názory stěžovatele a tvrdila, že smluvním stranám a stěžovateli poskytla podstatnou podporu. Po kontrole spisu Komise týkajícího se projektu veřejná ochránkyně práv konstatovala, že stěžovatel, který měl v projektu klíčovou odpovědnost, nahlásil Komisi případy výhrůžek a zastrašování vůči němu. Komise uznala závažnost těchto událostí, které byly zmíněny na dvou schůzkách. Veřejná ochránkyně práv to však nepovažovala za úměrné uznané závažnosti, s ohledem na niž by Komise jednoznačně očekávala rozhodná opatření s cílem zabránit tomu, aby se takové incidenty v budoucnu opakovaly. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že Komise stěžovatele dostatečně nepodpořila, a učinila v tomto ohledu kritickou poznámku. Kromě toho měl za to, že Komise nevyužila pravomoci, které měla k dispozici, k tomu, aby vyzvala k šetření, jehož cílem by bylo spolehlivě zjistit skutkové okolnosti smrtelné nehody, při níž jeden pracovník přišel o život. Nepožádala například albánské orgány o vysvětlení. Veřejná ochránkyně práv proto učinila další kritickou poznámku.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že ho Komise nepodpořila v jeho úsilí zajistit dodržování smlouvy o dílo, šetření veřejného ochránce práv neodhalilo žádný nesprávný úřední postup. Veřejný ochránce práv si zároveň uvědomil, že některé aspekty, které nejsou předmětem jeho šetření, například schválení, po skončení platnosti smlouvy stěžovatele, klimatizačního systému zjevně nižší kvality bez snížení ceny nebo prodloužení záruční doby, by mohly být z hlediska řádného řízení finančních prostředků EU znepokojivé. Veřejná ochránkyně práv proto vyzvala Evropský účetní dvůr, aby s ohledem na své zvláštní odborné znalosti a odpovědnost při kontrole vynakládání finančních prostředků EU tyto aspekty zvážil.

Směrnice o technických překážkách obchodu vyžaduje, aby členské státy sdělily Evropské komisi návrhy technických předpisů. Stěžovatelem je řecká společnost poskytující internetové služby, která si stěžovala na odmítnutí Komise poskytnout přístup k revidovanému návrhu technického předpisu o rekreačních hrách, který jí Řecko sdělilo. Evropský veřejný ochránce práv provedl šetření tvrzení stěžovatele, že Komise porušila procesní a hmotněprávní pravidla nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům, a tvrzení, že by Komise měla poskytnout přístup k požadovanému dokumentu.

Pokud jde o procesní tvrzení, veřejná ochránkyně práv předložila návrh doporučení, aby Komise uznala neodůvodněné zpoždění, k němuž došlo při vyřizování potvrzující žádosti stěžovatele, a zavázala se, že k takovým zpožděním v budoucnu nedojde. Komise návrh doporučení veřejné ochránkyně práv přijala.

Pokud jde o tvrzení ve věci samé a související tvrzení, Komise obhajovala své odmítnutí poskytnout přístup z důvodu, že musí chránit dialog, který zahájila s řeckými orgány, aby uvedla do souladu s unijním právem řeckou právní úpravu rekreačních her, o níž Soudní dvůr konstatoval, že je v rozporu s tímto právem.

Ve svém předběžném posouzení veřejný ochránce práv konstatoval, že vzhledem k tomu, že se daný případ týkal ukončeného řízení o nesplnění povinnosti, nebylo přesvědčivé, že se Komise v souvislosti s oznamovacím postupem podle směrnice o technických překážkách obchodu odvolává na příslušnou výjimku v nařízení č. 1049/2001. Veřejná ochránkyně práv navrhla jako smírné řešení, aby Komise mohla zvážit udělení přístupu k revidovanému návrhu technického předpisu.

Komise následně poskytla přístup k dokumentu, a tím urovnala tvrzení stěžovatele, ale nesouhlasila s odůvodněním veřejného ochránce práv. Veřejná ochránkyně práv proto předložila návrh doporučení, aby Komise v zásadě poskytla veřejnosti přístup k revidovaným návrhům technických předpisů oznámeným podle směrnice o technických překážkách obchodu, pokud členský stát výslovně nepožádá o zachování důvěrnosti a nepodpoří takovou žádost důvody, které by mohly vyvrátit předpoklad přístupnosti.

Komise návrh doporučení veřejného ochránce práv nepřijala. Avšak vzhledem k tomu, že Komise zveřejnila jak původní návrh technického předpisu sdělený Řeckem, tak nejnovější návrh, veřejná ochránkyně práv shledala, že jednání Komise nepředstavuje obecnou praxi. Proto případ uzavřel kritickou poznámkou.

Stěžovatel Vluchtelingenwerk Vlaanderen, vlámská nevládní organizace, která poskytuje pomoc uprchlíkům, získala grant od Evropské komise na realizaci projektu v Demokratické republice Kongo. V září 2004 zaslal stěžovatel Komisi e-mail a dopis, v němž požádal Komisi o schválení alternativní zjednodušené metody vykazování nákladů projektu, včetně nákladů místních podnikatelů zapojených do projektu. Kontaktní osoba Komise odpověděla v e-mailu takto: "Tímto, ..., dávám vám náš souhlas ...". Po následném auditu se však Komise rozhodla získat od stěžovatele zpět částku 150 000 EUR a tvrdila, že příslušné náklady nebyly vykázány v souladu s ustanoveními grantové dohody. Podle stěžovatele však byly tyto náklady vykázány na základě alternativní metody vykazování nákladů, kterou Komise schválila. Stěžovatel si tedy stěžoval evropskému veřejnému ochránci práv, že Komise porušila zásadu legitimního očekávání tím, že nedodržela metodiku pro vykazování nákladů, která s ní byla dohodnuta.

Komise ve svém stanovisku tvrdila, že e-mail zaslaný její kontaktní osobou nepředstavuje změnu grantové dohody. Veřejná ochránkyně práv však zjistila, že příslušný e-mail představuje schválení alternativní metody vykazování nákladů navržené stěžovatelem a že lze přinejmenším tvrdit, že Komise souhlasila s upuštěním od příslušných částí grantové dohody s cílem umožnit stěžovateli používat alternativní systém vykazování nákladů. Proto Komisi navrhl smírné řešení a požádal ji, aby s ohledem na náklady vzniklé místním podnikatelům v rámci projektu přezkoumala, zda a do jaké míry stěžovatel dodržel alternativní způsoby odůvodnění výdajů, a na tomto základě zvážila vyplacení odpovídající částky stěžovateli. Komise přijala návrh smírného řešení a uvedla, že u projektů, u nichž žadatel dodržel alternativní metodu vykazování nákladů, bude považovat odpovídající náklady za způsobilé a provede dodatečnou platbu.

V květnu 2012 stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že od Komise obdržel platbu ve výši 104 842 EUR, a poděkoval mu za jeho zásah.