Dotčený orgán nebo instituce: Evropská komise

Datum a čas: června 2017, 10:15–12:00

Umístění: Rue de la Science 11, SC11 1/41, « salle verte », Brusel

Veřejný ochránce práv

zastoupený: paní Rosita Hickey, vedoucí oddělení pro strategická šetření

Fergal Ó Regan, vedoucí koordinace šetření veřejného zájmu

paní Tina Nilsson, vedoucí oddělení šetření č. 4

paní Elpida Apostolidou, oddělení pro strategická šetření

paní Julie Feremans, oddělení šetření 4

Komise

zastoupený: 16 osob (generální sekretariát, GŘ HR, PMO, GŘ EMPL)

Seznam zkratek

GŘ BUDG	Generální ředitelství pro rozpočet
GŘ DIGIT	Generální ředitelství pro informatiku
GŘ EMPL	Generální ředitelství pro zaměstnanost
GŘ HR	Generální ředitelství pro lidské zdroje
OPU	Obecná prováděcí ustanovení
JSIS	Společný systém nemocenského pojištění (pro úředníky EU a jejich rodiny)
OIB	Úřad pro infrastrukturu a logistiku v Bruselu
Olej	Úřad pro infrastrukturu a logistiku v Lucemburku
PMO	Úřad pro správu a vyplácení individuálních nároků
SR	Služební řád EU
Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením	Úmluva Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením
WHO – APL	Světová zdravotnická organizace - Priority Assistive Products List

1. Úvod a procesní aspekty

Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv se představil a představil účel šetření z vlastního podnětu OI/4/2016/EA, které bylo zahájeno s cílem posoudit, zda je zacházení s osobami se zdravotním postižením v rámci JSIS v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Šetření zkoumá kritéria pro uznání „závažného onemocnění“ – a tedy plné úhrady léčebných výloh – jak jsou stanovena v obecných prováděcích ustanoveních Komise. Veřejný ochránce práv je znepokojen tím, že tato kritéria, zejména kritérium zkrácené střední délky života, nemusí nutně odpovídat konkrétní situaci osob se zdravotním postižením.

Poté, co vyšetřovací tým veřejného ochránce práv obdržel odpověď Komise na dopis o zahájení šetření [1], požádal, aby byla uspořádána schůzka za účelem projednání případu. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv vysvětlil, že účelem schůzky bylo poskytnout příležitost k výměně názorů a poskytnout vysvětlení k odpovědi Komise. Dodaly, že veřejná ochránkyně práv rozhodne o dalším kroku v tomto šetření na základě této odpovědi a informací získaných na zasedání. Vyšetřovací tým rovněž informoval Komisi, že veřejná ochránkyně práv tuto zprávu zveřejní na svých internetových stránkách.

2. výměna názorů a vysvětlení ze strany Komise

Pro účely zasedání zaslal vyšetřovací tým veřejného ochránce práv Komisi soubor otázek s cílem usnadnit jednání (viz příloha). Otázky se týkaly těchto otázek:

i) opatření týkající se JSIS, která Komise přijala za účelem provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením v návaznosti na závěrečnou připomínku Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením k JSIS ze září 2015 [2];

ii) důvody pro zvýšení počtu stížností podaných Komisi počínaje rokem 2013, které se týkají neuznání „závažného onemocnění“ nebo neúplného uhrazení léčebných výloh za onemocnění, které již bylo uznáno za závažné;

iii) používání společného lékařského osvědčení orgány EU k posouzení stupně zdravotního postižení dané osoby;

iv) jak vzájemná závislost mezi čtyřmi kritérii pro uznání „vážného onemocnění“ ovlivňuje hodnocení v praxi;

v) právo na odvolání proti rozhodnutí neuznávajícímu existenci „závažného onemocnění“;

vi) postup pro poskytování dávek nad rámec JSIS, jako je zdvojnásobení příspěvku na vyživované dítě, režim sociální podpory a přiměřená úprava poskytovaná institucemi jakožto zaměstnavateli;

vii) přiměřenost rámce JSIS, pokud jde o proplácení asistenčních pomůcek a terapií;

viii) zřízení vhodného orgánu, do něhož budou zapojeni zástupci osob se zdravotním postižením a který bude zkoumat, jak je JSIS každodenně uplatňován na osoby se zdravotními potřebami souvisejícími se zdravotním postižením;

ix) postup pro změnu obecných prováděcích ustanovení Komise

Diskuse proběhla na základě těchto otázek.

i) Komise poukázala na to, že JSIS je systém zdravotního pojištění, který pokrývá náklady na zdravotní péči v souladu se stávajícími pravidly, zejména se služebním řádem EU, společnými pravidly pro zdravotní pojištění úředníků EU (společná pravidla) a obecnými prováděcími pravidly Komise. Komise však k zdravotním potřebám souvisejícím se zdravotním postižením zaujímá holistický přístup a zohledňuje jak lékařské (JSIS/Paymaster Office [PMO]), tak sociální aspekty (Generální ředitelství pro lidské zdroje [GŘ HR]). Z tohoto důvodu PMO a GŘ HR plně spolupracují při vyřizování žádostí o úhradu léčebných a nelékařských nákladů od osob se zdravotním postižením. PMO a GŘ pro lidské zdroje spolupracují s vnitrostátními orgány (v příslušných případech) a zejména s belgickými orgány s cílem pomoci zaměstnancům nebo příbuzným využívat vnitrostátní/belgické systémy pro osoby se zdravotním postižením.

Komise v odpovědi na konkrétní otázku uvedla, že vzhledem k tomu, že změny služebního řádu, které vstoupily v platnost v lednu 2014, měly za cíl dosáhnout plného souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, nepociťuje potřebu dalších významných legislativních nebo regulačních změn JSIS.

Komise rovněž uvedla, že se neustále snaží vykládat a uplatňovat všechna příslušná pravidla v oblasti JSIS s ohledem na čl. 1 písm. d) bod 4 služebního řádu [3] a Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením.

Komise dále odkázala na připravované sdělení o rozmanitosti a začleňování (následně přijaté dne 19. července 2017) a rovněž uvedla, že byla v kontaktu s nově zřízeným sdružením zaměstnanců Komise se zdravotním postižením a se sdružením zaměstnanců Komise, jejichž rodinní příslušníci mají zdravotní postižení.

ii) Nárůst počtu stížností vyplývajících z neuznání „vážného onemocnění“, v důsledku čehož nejsou náklady hrazeny ve výši 100 %, ale v běžných sazbách, nemusí nutně souviset se zdravotním postižením. Případy „závažného onemocnění“ se většinou týkají jiných problémů, jako jsou srdeční problémy a rakovina. OPU Komise byly přijaty v roce 2007. Podle těchto pravidel musí být rozhodnutí o uznání „závažného onemocnění“ obnovováno každých pět let, neboť „závažné onemocnění“ nemusí být nutně celoživotním onemocněním. Nárůst počtu stížností počínaje rokem 2013 může vyplývat ze skutečnosti, že žádosti o obnovení tohoto rozhodnutí uznávajícího „závažné onemocnění“ po skončení pětiletého období byly neúspěšné z důvodu změny individuálních zdravotních okolností. Nejčastější případy by se týkaly rakoviny v remisi nebo nízkorizikového srdečního onemocnění asi deset let po infarktu.

iii) Komise vysvětlila, že existují dvě odlišné úlohy, které je třeba považovat za vzájemně se doplňující: PMO se stará o náklady na zdravotní péči a GŘ HR se stará o nelékařské náklady.

Úřad pro správu a vyplácení individuálních nároků (PMO) je odpovědný za rozpoznání „vážné nemoci“. Pacient musí předložit PMO podrobnou lékařskou zprávu o své zdravotní situaci, kterou vyhodnotí jeho osobní lékař. Pro tento účel neexistuje žádný konkrétní model nebo typ formuláře. Na základě těchto informací posudkový lékař PMO posoudí stav osoby a vydá stanovisko. Po obdržení stanoviska posudkového lékaře Úřadu pro správu a vyplácení individuálních nároků rozhodne vedoucí zúčtovací kanceláře Úřadu pro správu a vyplácení individuálních nároků o uznání nemoci jako „závažné nemoci“ či nikoli. Rozhodnutí se přijímá pouze ze zdravotních důvodů. I poté, co PMO zašle své rozhodnutí pacientovi, může PMO předložit další dokumenty k opětovnému posouzení případu. Pokud pacient není s výsledkem spokojen, může podat stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu orgánu oprávněnému ke jmenování.

Pod jiným nadpisem a v samostatném kontextu obsahují OPU Komise harmonogramy hodnocení fyzických a duševních poruch. Ty jsou uvedeny v kapitole 3 hlavy II, která se zabývá náhradou nákladů na služby spojené se závislostí. Tento postup je oddělen od uznání „vážného onemocnění“. Tyto formuláře jsou specifické pro posouzení případné náhrady nákladů na trvalý nebo dlouhodobý pobyt v nelékařském zdravotnickém zařízení. Dotčené formuláře (připojené ke kapitole 3 hlavy II OPU Komise) jsou nadepsány: I. hodnocení funkční nezávislosti; II. Hodnocení prostorového a časového povědomí.

GŘ HR doplňuje PMO tím, že nabízí platby mimo JSIS na nelékařské náklady. „Lékařské osvědčení pro posouzení zdravotního postižení“, které bylo poskytnuto jako příloha odpovědi Komise z října 2016, se používá ve dvou případech:

• posoudit, zda by zaměstnanec měl mít nárok na příspěvek na dvojnásobné vyživované dítě (čl. 67 odst. 3 služebního řádu a závěr vedoucích administrativy č. 177/87, který byl předán veřejnému ochránci práv).
• posoudit zdravotní postižení zaměstnanců nebo jejich rodinných příslušníků v souvislosti s náhradou nelékařských nákladů z důvodu zdravotního postižení (režim sociální podpory podle článku 76 služebního řádu).

Lékařské potvrzení musí vyplnit lékař zaměstnance. Lékaři lékařské služby dotčeného orgánu (nikoli lékaři JSIS/PMO) posuzují stupeň zdravotního postižení. Formulář používají všechny instituce. Jak je uvedeno v bodě 2 písm. a) závěrů vedoucích administrativy č. 177/87, odkazuje se na evropský harmonogram hodnocení fyzických a duševních poruch.

iv) Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv se dotázal, zda hrozí, že kritéria stanovená Komisí pro uznání „vážného onemocnění“ budou pro osoby se zdravotním postižením nepřiměřeně nevýhodná (nebo nepřiměřeně obtížně splnitelná). Komise ve své odpovědi uvedla, že čtyři kritéria používaná k uznání „závažného onemocnění“ jsou vzájemně závislá. Pokud jde o to, jak tato vzájemná závislost funguje v praxi, Komise vysvětlila, že při uplatňování těchto čtyř kritérií nepoužívají přístup „zaškrtnutí všech políček“, ale flexibilní přístup. Tato čtyři kritéria, která slouží jako vodítko pro komplexní posouzení každého případu, nejsou uplatňována žádným automatickým způsobem. OPU Komise jsou proto vykládány ve světle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.

Komise zdůraznila, že každý případ je posuzován samostatně. Uvedl příklad rozhodnutí Úřadu pro správu a vyplácení individuálních nároků, které uznalo existenci „vážného onemocnění“ v případě dítěte s autismem, aniž by došlo ke zkrácení střední délky života.

Závěrem lze říci, že i když Komise vždy zohlední všechna čtyři kritéria (v tomto smyslu jsou kritéria „kumulativní“), neexistuje žádná prahová hodnota pro každé kritérium posuzované odděleně od ostatních tří kritérií. Pokud osoba splňuje jedno kritérium ve velmi velkém rozsahu, může to kompenzovat skutečnost, že osoba ve značném rozsahu nesplňuje jiné kritérium.

Komise uvedla, že stávající kritéria jsou záměrně „neurčitá/obecná“. Umožňují PMO nezbytnou flexibilitu při řešení široké a velmi rozmanité škály případů. Konkrétnější kritéria by tuto možnost omezila.

Komise rovněž odkázala na čl. 72 odst. 3 služebního řádu, který stanoví zvláštní náhradu v případě vysokých výdajů. Poskytuje záchrannou síť, pokud celkové výdaje, které nebyly uhrazeny za období dvanácti měsíců, přesahují polovinu základního měsíčního platu nebo důchodu úředníků.

v) Jak bylo vysvětleno výše, na základě všech podkladů obsažených ve spisu, včetně podrobné lékařské zprávy osobního lékaře dotčené osoby, poskytne lékařský posudek PMO, na jehož základě PMO rozhodne o (ne)uznání „vážné nemoci“. To je v souladu s čl. 20 odst. 6 společných pravidel přijatých všemi orgány a hlavou III kapitolou 5 obecných zásad vyšetřovacích postupů Komise týkajících se JSIS.

Pokud Úřad pro správu a vyplácení individuálních nároků rozhodne neuznat podmínku jako „závažnou nemoc“ ve smyslu pravidel JSIS, může dotčená osoba vždy podat stížnost proti tomuto rozhodnutí Úřadu pro správu a vyplácení individuálních nároků podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu. V souvislosti se stížností podle čl. 90 odst. 2 může stěžovatel poskytnout všechny dokumenty, které považuje za důležité na podporu svého tvrzení (včetně lékařských posudků/zpráv vydaných lékaři podle volby stěžovatele).

V průběhu nového posouzení spisu, které se provádí po obdržení stížnosti, předloží PMO stížnost (včetně všech podpůrných dokumentů předložených stěžovatelem) posudkovému lékaři, který spis znovu analyzuje a vydá odůvodněné stanovisko („avis circonstancié“). V případě potřeby může být konkrétní případ předložen lékařské radě [4], např. pokud je konkrétní případ obzvláště obtížný nebo pokud se může (potenciálně) týkat většího počtu případů („systémová otázka“).

Stížnosti (a všechny příslušné dokumenty) se předkládají řídícímu výboru JSIS (v souladu s článkem 35 společných pravidel). Výbor se skládá ze zástupců administrativy a zástupců zaměstnanců všech orgánů (v souladu s článkem 38 společných pravidel). Podle pravidel může řídící výbor rovněž pověřit svého předsedu, aby provedl další šetření. Jedná-li se o záležitost lékařské povahy, může si řídící výbor před vydáním stanoviska vyžádat odbornou lékařskou pomoc. Řídící výbor musí vydat stanovisko, které je současně předáno orgánu oprávněnému ke jmenování / orgánu oprávněnému uzavírat pracovní smlouvy a stěžovateli.

Stěžovatel obdrží odůvodněné rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování / orgánu oprávněného uzavírat pracovní smlouvy v zákonné lhůtě čtyř měsíců od podání stížnosti. Při přijímání rozhodnutí má orgán oprávněný ke jmenování / orgán oprávněný uzavírat pracovní smlouvy k dispozici úplný spis.

Je-li stížnost zamítnuta, může se stěžovatel proti zamítnutí své stížnosti odvolat k Tribunálu EU v souladu s článkem 91 služebního řádu.

vi) Ve své odpovědi na dopis veřejné ochránkyně práv Komise odkázala na jiné formy podpory pro osoby se zdravotním postižením poskytované mimo JSIS. Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv požádal o více informací o tom, jak Komise tyto dávky poskytuje svým vlastním zaměstnancům a jejich rodinám.

Komise uvedla, že JSIS pokrývá pouze výdaje na zdravotní péči. V případě osob se zdravotním postižením pokrývá JSIS jejich léčebné výlohy, včetně léčebných výloh souvisejících se zdravotním postižením. Jiné druhy podpory (např. výdaje související s dopravou nebo vzděláváním) jsou hrazeny z různých programů GŘ pro lidské zdroje (nebo rovnocenných programů v jiných orgánech). Po obdržení žádosti o úhradu nákladů projednají PMO a GŘ HR společně, aby posoudily, co je lékařské/nelékařské, a rozhodly, který subjekt pokryje který aspekt výdajů.

Kromě úhrady nákladů na zdravotní péči v rámci JSIS existují pro osoby se zdravotním postižením tři další druhy dávek mimo JSIS: i) režim sociální podpory, ii) zdvojnásobení příspěvku na vyživované dítě a iii) přiměřené úpravy. V případech i) a ii) se vyžaduje posouzení stupně zdravotního postižení dané osoby. Za tímto účelem musí být lékařské osvědčení společné všem orgánům EU (uvedené v otázce iii)) vyplněno osobním lékařem žadatele, který musí být vyšetřen lékařskou službou Komise. V případě iii) může být lékařská služba požádána o stanovisko, ale otázkou je pouze to, jaká přiměřená úprava musí být poskytnuta Komisí jako zaměstnavatelem v pracovním prostředí (zvláštní IT software, přizpůsobený nábytek….) v souladu s čl. 1d odst. 4 služebního řádu.

Sociální integrace je nejdůležitějším aspektem režimu sociální podpory; zahrnuje záležitosti, jako je například platba za zvláštní školní potřeby dítěte nebo náklady na úpravy automobilu nebo doma za účelem uspokojení zdravotního postižení. V současné době existuje roční rozpočet ve výši přibližně 2 milionů EUR a GŘ pro lidské zdroje je v kontaktu s Generálním ředitelstvím pro rozpočet (GŘ BUDG) ohledně dodatečných finančních prostředků. Aby mohla osoba využívat sociální systém (pro dospělé a děti), musí mít tělesné postižení nejméně 30 % nebo duševní postižení nejméně 20 %. Nárok na náhradu v rámci tohoto systému je spojen s rodinným příjmem, což znamená, že existují zvláštní prahové hodnoty.

Pokud jde o zdvojnásobení příspěvku na vyživované dítě, je pro automatické zdvojnásobení příspěvku nezbytný stupeň invalidity ve výši nejméně 50 %. V případech, kdy je zdravotní postižení nižší než 50 %, ale nejméně 30 % v případě tělesného postižení nebo 20 % v ostatních případech, se příspěvek zdvojnásobí, pokud jsou vzniklé náklady vyšší než výše příspěvku. Příděl lze rovněž zdvojnásobit v případě dlouhodobého onemocnění, které úředníka zatěžuje vysokými výdaji. V současné době existuje přibližně 170 případů, kdy se tento příspěvek vyplácí.

Přiměřená úprava se může týkat např. úpravy kancelářského vybavení nebo pružného uspořádání pracovní doby. Přiměřená úprava je vždy stanovena případ od případu. Do tohoto procesu jsou v první řadě zapojeni dotčení zaměstnanci, přímý nadřízený a případně personální služby spojené s generálním ředitelstvím a lékařskou službou. Úřad pro infrastrukturu a logistiku v Bruselu (OIB), generální ředitelství pro informatiku (GŘ DIGIT) a další útvary GŘ pro lidské zdroje mohou být rovněž požádány o poskytnutí poradenství nebo podpory v závislosti na druhu požadovaného ubytování.

Komise vysvětlila, že sdělení je důležitým aspektem účinnosti výše uvedených režimů a že se zaměřují na jeho zlepšení. Pro všechny zaměstnance Komise je k dispozici zvláštní školení o tom, jak se vypořádat se zdravotním postižením. Osoby se zdravotním postižením by měly mít jasné informace o nelékařských dávkách, na které mohou mít nárok. Za tímto účelem jsou v současné době vyvíjeny zvláštní internetové stránky, které pokrývají všechny různé formy podpory. Formuláře žádostí, které mají žadatelé o tyto dávky vyplňovat, byly navíc ve spolupráci se zástupci osob se zdravotně postiženými rodinnými příslušníky uživatelsky vstřícnější.

vii) Neexistuje vyčerpávající seznam podpůrných pomůcek a terapií JSIS, které mohou být proplaceny. Existují však tři kategorie:

• zařízení výslovně zahrnutá v systému JSIS (např. ruční invalidní vozíky),
• zařízení výslovně vyloučená z úhrady v rámci JSIS (např. automobily); některé položky mohou být způsobilé pro úhradu v rámci sociálního systému a
• „šedou zónu“ zařízení, která mohou být hrazena (např. elektrické invalidní vozíky) v závislosti na individuálním posouzení. V těchto případech je lékařská rada požádána o stanovisko. Některé položky mohou být způsobilé k úhradě v rámci sociálního systému.

Absence podrobného seznamu umožňuje větší flexibilitu, která je nezbytná při řešení zdravotních potřeb souvisejících se zdravotním postižením.

viii) Zaměstnanci se zdravotním postižením budou prostřednictvím svých zastupujících sdružení zapojeni do jakéhokoli rozhodovacího procesu, který se jich týká (v souladu se sdělením o rozmanitosti, které bylo přijato dne 19. července 2017). Zejména pokud jde o JSIS, sdělení o rozmanitosti stanoví, že „Komise zřídí vhodný orgán, který bude zkoumat současnou situaci a navrhovat nápady a prostředky, jak co nejvíce snížit zátěž zaměstnanců se zdravotním postižením. Komise bude úzce konzultovat a aktivně zapojovat osoby se zdravotním postižením prostřednictvím organizací, které je zastupují, do rozhodovacích procesů týkajících se otázek, které se jich týkají. Očekává se, že tato doporučení budou provedena před koncem stávajícího funkčního období Komise.“

Komise zdůraznila, že až donedávna žádné sdružení zdravotně postižených zaměstnanců formálně neexistovalo. V minulosti však byla opatření Komise projednávána se zástupci zaměstnanců a v mnoha případech s výborem zaměstnanců, čímž bylo zajištěno zapojení zaměstnanců jako celku, včetně kolegů se zdravotním postižením, do rozhodování a do uplatňování pravidel ze strany Komise.

Sdružení budou zapojena do diskusí se všemi příslušnými partnery, a to nejen s Úřadem pro správu a vyplácení individuálních nároků (PMO) a GŘ pro lidské zdroje. Pokud jde o zdravotní nebo nelékařské náklady na zdravotní postižení, podílí se na tom PMO a GŘ HR. Pokud však jde o přístupnost budov a informací nebo přiměřené úpravy, je zapojeno mnohem více aktérů (navíc: OIB, Úřad pro infrastrukturu a logistiku v Lucemburku [OIL], GŘ DIGIT, lékařská služba GŘ HR).

PMO a GŘ HR se vzájemně doplňují při řešení lékařských a sociálních aspektů zdravotních potřeb souvisejících se zdravotním postižením. Komise zváží přijetí opatření ke zlepšení poskytování informací, zlepšení přístupnosti, zvýšení informovanosti a podpoře odborné přípravy zaměstnanců.

Jiný přístup by znamenal úplnou reformu systému, což by znamenalo, že JSIS by musel být přeměněn ze systému nemocenského pojištění na systém sociálního zabezpečení zahrnující jak lékařské, tak nelékařské aspekty zdravotního postižení. Taková reforma by měla zásadní důsledky a nemusela by být nutně přínosem pro osoby se zdravotním postižením.

ix) Změna obecných prováděcích ustanovení Komise vyžaduje rozhodnutí sboru komisařů. Vzhledem k tomu, že JSIS je interinstitucionální záležitostí, mohou změny obecných prováděcích pravidel Komise zahájit i jiné orgány.

 

V Bruselu dne 4. října 2017

 

paní Rosita Hickey paní Elpida Apostolidou 

 

PŘÍLOHA: Otázky pro jednání s Komisí v OI/4/2016/EA

1. Jaká opatření kromě změn služebního řádu přijala Komise k provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, která jsou relevantní pro JSIS (např. reforma vnitřních pravidel, prováděcí ustanovení, pokyny)? Byla přijata nějaká opatření zejména v návaznosti na závěrečnou připomínku Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením ze září 2015 k JSIS?

2. Podle statistických údajů poskytnutých Komisí bylo od roku 2011 podle čl. 90 odst. 2 předloženo 105 stížností týkajících se uznání „vážného onemocnění“ nebo plné náhrady léčebných výloh za onemocnění, které již bylo uznáno za závažné. Ze 105 stížností byla převážná většina (90) podána v posledních třech letech (6 v roce 2011, 9 v roce 2012, 30 v roce 2013, 42 v roce 2014, 18 v roce 2015). Vzhledem k tomu, že nedošlo ke změně platného právního rámce, mohla by Komise toto dramatické zvýšení počtu stížností od roku 2013 vysvětlit?

3. Chápeme, že existuje společné lékařské osvědčení, které všechny orgány EU používají k posouzení stupně zdravotního postižení.  Podle tohoto osvědčení se od lékařů a lékařů žadatelů požaduje, aby odkázali na evropský plán hodnocení fyzických a duševních poruch. Můžete uvést více informací o tomto lékařském osvědčení a o tom, kdy se používá? Používá se pro účely uznání „vážného onemocnění“? Je posouzení posudkového lékaře, zda jsou tato čtyři kritéria splněna, založeno výlučně na tomto posouzení?

4. Ve své odpovědi uvádíte, že ačkoli jsou podle judikatury čtyři kritéria pro uznání „vážného onemocnění“ kumulativní, Soudní dvůr rovněž objasnil, že jejich vzájemná závislost může ovlivnit posouzení. Můžete vysvětlit, jak tato vzájemná závislost mezi těmito čtyřmi kritérii ovlivňuje posouzení v praxi? Znamená to, že v případech, kdy jsou do značné míry splněna tři ze čtyř kritérií (např. přítomnost velmi vážného zdravotního postižení), ale neexistuje žádný prokázaný nebo významný vliv na střední délku života, může lékař/Rada v některých případech stále uznat existenci „vážného onemocnění“?

5. Do jaké míry jsou rozhodnutí o uznání „vážné nemoci“ přijímána individuálním posudkovým lékařem, nebo jsou taková rozhodnutí přijímána skupinou posudkových lékařů? Jaká práva na odvolání existují v případech, kdy se posudkový lékař (nebo skupina posudkových lékařů) rozhodne neuznat existenci „vážného onemocnění“? Může žadatel (pacient) předložit vlastní odborný lékařský (nebo jiný odborný) posudek? A pokud ano, jak je tento odborný názor hodnocen?

6. Ve své odpovědi uvádíte, že zaměstnanci se zdravotním postižením nebo jejich rodinní příslušníci se zdravotním postižením mohou využívat jiných plateb provedených mimo JSIS, jako je zdvojnásobení příspěvku na vyživované dítě, režim sociální podpory, jakož i přiměřené úpravy poskytované institucemi jakožto zaměstnavateli. Mohli byste poskytnout více informací o postupu při poskytování těchto dávek? Zahrnuje posouzení stupně zdravotního postižení dotčené osoby? Jak se toto posouzení provádí?

7. Bylo namítnuto, že i v případech, kdy je poskytnuta 100% úhrada za závažné onemocnění, je rámec týkající se úhrady asistenčních pomůcek a terapií nekonzistentní nebo nedostatečný. Seznam proplácených prostředků JSIS nevysvětluje kritéria proplácení u položek, jako jsou kompenzační pomůcky.[5] Mohli byste poskytnout více informací o režimu proplácení kompenzačních pomůcek a terapií? Uvažovala Komise o zavedení podrobného seznamu podobného seznamu prioritních asistenčních produktů Světové zdravotnické organizace (WHO)[6]?

8. Ve své odpovědi uvádíte, že Komise zvažuje zřízení vhodného orgánu, do něhož by byli zapojeni zástupci osob se zdravotním postižením, zaměstnanců se zdravotním postižením a/nebo sdružení osob se zdravotním postižením a který by zkoumal současnou situaci, pokud jde o každodenní uplatňování JSIS v souvislosti se zdravotními potřebami souvisejícími se zdravotním postižením, a v případě potřeby navrhoval nápady a prostředky ke zlepšení. Máte pro tento proces podrobnou časovou osu? Jaká opatření přijme Komise, aby zajistila smysluplné a strukturované konzultace se zástupci osob se zdravotním postižením v průběhu celého tohoto procesu a aby výsledky těchto konzultací byly prováděny v praxi?

9. Ze společných pravidel [7] vyplývá, že obecná prováděcí pravidla Komise, která stanoví pravidla pro náhradu nákladů, budou vypracována po konzultaci s Výborem pro služební řád a na základě stanoviska řídícího výboru. Mohli byste poskytnout informace o postupu pro změnu obecných zásad vyšetřovacích postupů Komise? Na jaké úrovni je konečné rozhodnutí o takové změně přijato?

 

[1] Dopis o zahájení šetření a odpověď Komise jsou k dispozici zde:

https://www.ombudsman.europa.eu/en/cases/correspondence.faces/en/67190/html.bookmark

[2] Závěrečné připomínky příslušného výboru OSN k provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením ze strany EU, 2. října 2015, body 86–87

https://documents-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/GEN/G15/226/55/PDF/G1522655.pdf?OpenElement

[3] Podle čl. 1 písm. d) bodu 4 služebního řádu „[...] osoba má zdravotní postižení, pokud má dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejímu plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními. [...]“.

[4] Lékařská rada JSIS se skládá z jednoho posudkového lékaře z každé instituce a z posudkových lékařů z každé zúčtovací kanceláře. Orgány uvedené ve společných pravidlech, tj. řídící výbor, ústřední kancelář a oddělení pro úhradu léčebných výloh, s ním konzultují veškeré zdravotní otázky, které vyvstanou v souvislosti se správou JSIS.

[5] Například „praktický průvodce“ PMO (2014) k OPU se o invalidních vozících vůbec nezmiňuje. V původních OPU (2007) existuje pravidlo, podle něhož lze „jednoduché ruční invalidní vozíky“ proplatit až do výše 650 EUR. Naproti tomu elektronické invalidní vozíky a předměty, jako jsou komunikační desky/knihy/karty, komunikační software, hluchoslepé komunikátory a videokomunikační zařízení, se nezdají být proplaceny.

[6] WHO - APL zahrnuje 50 prioritních asistivních produktů vybraných na základě rozšířené potřeby a dopadu na život člověka, jako jsou sluchadla, invalidní vozíky, komunikační pomůcky, brýle, umělé končetiny, organizéry pilulek, paměťové pomůcky.

[7] Čl. 52 odst. 2.