V roce 2015 výbor OSN zjistil, že systém zdravotního pojištění pro zaměstnance EU, společný systém nemocenského pojištění (JSIS), není v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Výbor doporučil, aby byl JSIS revidován tak, aby poskytoval komplexní pokrytí zdravotních potřeb souvisejících se zdravotním postižením.

Poté, co veřejný ochránce práv obdržel stížnosti od zaměstnanců, kteří se setkali s problémy se získáním plné úhrady léčebných výloh svých vlastních nebo rodinných příslušníků, provedl strategické šetření. Zjistila, že skutečnost, že Evropská komise nepřijala žádná účinná opatření v reakci na doporučení výboru, představuje nesprávný úřední postup. Doporučila proto Komisi, aby přezkoumala pravidla, jimiž se JSIS řídí. Předložila rovněž Komisi řadu návrhů týkajících se toho, jak jsou potřeby osob se zdravotním postižením pokryty v rámci JSIS, jakož i potřeby vyškolit zaměstnance a řádně konzultovat zúčastněné strany s cílem zajistit, aby JSIS odrážel potřeby osob se zdravotním postižením.

Komise odpověděla, že reviduje pravidla, jimiž se JSIS řídí, a přijme opatření v návaznosti na většinu návrhů veřejné ochránkyně práv.

Vzhledem k tomu, že Komise přijala její doporučení, veřejná ochránkyně práv své strategické šetření uzavírá. Vzhledem k významu této otázky žádá Komisi, aby do šesti měsíců podala zprávu o provádění doporučení. Veřejná ochránkyně práv rovněž potvrzuje svůj návrh, že je třeba, aby Komise přezkoumala svá pravidla z roku 2004 pro přizpůsobení se potřebám zaměstnanců se zdravotním postižením.

Věc se týkala toho, jak Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) vyřídil stížnost týkající se podmínek v testovacím centru pro výběrové řízení pro úředníky EU. Stěžovatelce byl přidělen počítač vedle vstupních dveří a tvrdila, že narušení způsobené vstupem a odchodem lidí z místnosti negativně ovlivnilo její výkon. Její pokusy o to, aby se jejími obavami zabývali zaměstnanci testovacího centra, byly neúspěšné a následně si stěžovala u úřadu EPSO. Jelikož nebyla spokojena s tím, jak úřad EPSO řešil její stížnost, obrátila se na veřejného ochránce práv.

Veřejná ochránkyně práv se touto záležitostí zabývala a požádala úřad EPSO, aby stížnost důkladněji prošetřil. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv se rovněž setkal se zástupci úřadu EPSO a dodavatelem odpovědným za řízení testů a navštívil testovací centrum v sídle úřadu EPSO. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že celkově nejsou další šetření v tomto případě odůvodněná; předložila však úřadu EPSO řadu návrhů na zlepšení.

Věc se týkala zamítnutí žádosti stěžovatele ve výběrovém řízení poradní misí Evropské unie na Ukrajině (EUAM). Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o zamítnutí žádosti. Veřejná ochránkyně práv dále konstatovala, že postačuje jednoúrovňový mechanismus správního přezkumu. Veřejná ochránkyně práv byla potěšena, že byla informována o tom, že Evropská služba pro vnější činnost se nyní rozhodla změnit sdělení, které zasílá odmítnutým uchazečům, tak, aby zahrnovalo informace o dostupných opravných prostředcích.

Stěžovatel, který pracuje pro Soudní dvůr Evropské unie na základě smlouvy na dobu určitou, se přihlásil do výběrového řízení EPSO na nábor konferenčních tlumočníků. V oznámení o výběrovém řízení bylo uvedeno, že vyplněné přihlášky musí být podány do 6. srpna 2013 do 12:00 hodin. Stěžovatel promeškal lhůtu. Dne 7. srpna 2013 informovala úřad EPSO, že byla ve dnech 5. až 6. srpna 2013 hospitalizována, a proto nemohla svou přihlášku vyplnit včas. Dne 7. srpna 2013 požádala úřad EPSO o prodloužení lhůty. Úřad EPSO odmítl. Jejím hlavním důvodem pro odmítnutí bylo, jak uvedla, že musí se všemi žadateli zacházet stejně.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a učinila předběžné zjištění, že úřad EPSO nezkoumal, zda situace stěžovatele představuje případ vyšší moci. Doporučila proto úřadu EPSO, aby i) uznal, že existují situace, kdy je z důvodu vyšší moci spravedlivé a řádné, aby byla uchazečům poskytnuta nová lhůta; ii) vyjasnit okolnosti, za nichž by tato nová lhůta měla být stanovena; a iii) odpovídajícím způsobem informovat uchazeče. Úřad EPSO nejprve odmítl doporučení veřejné ochránkyně práv a tvrdil, že by bylo obtížné stanovit hranici mezi různými odůvodněními předloženými uchazeči a stanovit, jak uchazeči prokáží, že došlo k vyšší moci. Dodal, že možnost uchazečů dovolávat se vyšší moci by ohrozila jak hladký průběh otevřených výběrových řízení, tak rovné zacházení s uchazeči. Poukázala rovněž na statistiky, které podle ní prokázaly, že vyřízení všech žádostí o prodloužení lhůty po jejím uplynutí by pro úřad EPSO představovalo administrativní zátěž.

Po setkáních mezi veřejným ochráncem práv a zaměstnanci úřadu EPSO však úřad EPSO doporučení veřejného ochránce práv v zásadě přijal. Pokud však jde o konkrétní případ stěžovatele, veřejný ochránce práv konstatoval, že dotčené výběrové řízení skončilo. Rovněž konstatovala, že se stěžovatelka rozhodla, že se nebude k odpovědi úřadu EPSO na její doporučení vyjadřovat. Vzhledem k tomu se veřejná ochránkyně práv domnívala, že neexistují důvody pro další šetření, zda případ stěžovatele splňuje požadavky vyšší moci, s jejichž uplatněním úřad EPSO nyní v zásadě souhlasí.

Stěžovatelem je společnost působící v oblasti informačních technologií, která se zúčastnila nabídkového řízení Komise. Komise požádala všechny uchazeče, aby vypracovali dvě případové studie, které jí umožní posoudit jejich technické schopnosti.

Stěžovatel zpochybnil skutečnost, že jedna z případových studií byla velmi podobná nabídkovému řízení, které nedávno uspořádala agentura EU. Tvrdila, že to poskytlo společnostem, které vyhrály toto nabídkové řízení, konkurenční výhodu v rámci nabídkového řízení Komise. Stěžovatel rovněž zpochybnil rozhodnutí Komise nezveřejnit jména osob, které návrhy Komise hodnotily.

V návaznosti na své šetření dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že koncepce nabídkového řízení navržená Komisí neposkytuje vítěznému uchazeči konkurenční výhodu. Pokud jde o zveřejnění jmen hodnotitelů, veřejná ochránkyně práv navrhuje, aby Komise zvážila jejich zveřejnění v budoucnu.

Případ se týkal politiky Eurojustu týkající se náhrady cestovních výdajů uchazečů pozvaných na pohovor.

Stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv s tvrzením, že politika Eurojustu v oblasti úhrad je nespravedlivá a diskriminační vůči uchazečům s bydlištěm mimo EU. Na podporu svého tvrzení stěžovatel uvedl, že pro uchazeče s bydlištěm mimo EU existuje strop ve výši 500 EUR, zatímco v některých případech se na cesty z EU uplatňuje vyšší strop.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že Eurojust tím, že zvýšil náhradu výdajů uchazečům s bydlištěm mimo EU na nejvyšší strop platný pro uchazeče cestující v rámci EU, přijal vhodná opatření k urovnání případu.

Stěžovatel, francouzský občan, který je od narození hluchý, se zúčastnil výběrového řízení pro zaměstnance orgánů EU. Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO), který tato výběrová řízení pořádá, mu odmítl poskytnout více času na přijímací test na počítači (CBT) s odůvodněním, že všechny relevantní informace i samotný test byly provedeny písemně. Stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv a tvrdil, že úřad EPSO nezohlednil skutečnost, že v některých případech potřebují osoby se sluchovým postižením více času na pochopení písemných textů.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že stěžovatel poskytl úřadu EPSO úplné informace o svém postižení až poté, co složil test. Na základě informací, které měl v té době k dispozici, tedy úřad EPSO řádně vyřídil žádost stěžovatele o prodloužení doby na zasedání komise CBT. Veřejný ochránce práv proto neshledal nesprávný úřední postup úřadu EPSO.

Pro účely svého šetření však veřejná ochránkyně práv provedla konzultaci se zúčastněnými stranami, která odhalila, že řada členských států poskytuje studentům se sluchovým postižením při písemných testech více času. V závěru tohoto šetření proto veřejná ochránkyně práv navrhla, aby úřad EPSO pečlivě přehodnotil, zda by měl v budoucích případech poskytnout více času uchazečům se sluchovým postižením, pokud je to požadováno v případě KBT a písemných testů.

Stěžovatel, konsorcium producentů olivového oleje z Itálie, si stěžoval veřejnému ochránci práv na rozhodnutí Komise spolufinancovat za různých podmínek dva souběžné programy na podporu prodeje olivového oleje mimo EU. Podle názoru stěžovatele vedly nesrovnalosti mezi podmínkami těchto programů ke konkurenční výhodě španělských producentů olivového oleje.

V průběhu svého šetření veřejná ochránkyně práv zjistila, že normotvůrce EU přijal nová nařízení s ustanoveními o lepší koordinaci obou programů financování, což znamená, že k takovým případům, jako je tento, v budoucnu nedojde. Veřejná ochránkyně práv proto považovala systémový aspekt stížnosti za vyřešený. Veřejná ochránkyně práv však zjistila, že není schopna řešit individuální situaci stěžovatele. Proto případ uzavřela.

Případ se týkal vizuálního loga Komise, které se od roku 2012 používá v jejím sále pro tiskové konference v Bruselu. Podle názoru stěžovatele představuje výlučné používání angličtiny a francouzštiny v tomto logu vizuální identity diskriminaci na základě jazyka.

Současný jazykový režim EU zahrnuje právo každého občana komunikovat s orgány EU ve svém vlastním jazyce a odpovídající právo obdržet odpověď v tomto jazyce. Zásady, jimiž se řídí tento jazykový režim, se vztahují i na jiné formy komunikace, jako je komunikace prostřednictvím publikací a internetových stránek. Jakékoli rozlišování v používání jazyků za takových okolností by mělo být objektivně odůvodněno. Pokud jde o to, zda v tomto případě existuje objektivní odůvodnění, veřejná ochránkyně práv souhlasí s tím, že technicky není možné prezentovat výraz „Evropská komise“ ve 24 jazycích na televizní obrazovce, a to buď níže, vedle řečníka, nebo za ním.

Pokud jde o to, zda Komise mohla zvolit více než dva jazyky, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že bylo rozumné, aby Komise zvolila pouze dva jazyky. Volba počtu jazyků, které mají být použity, závisí na úsudku o tom, zda by více než dva jazyky nepřijatelným způsobem zahltily vizuální obraz. Skutečnost, že rozumnou volbou mohou být i jiné kombinace jazyků, neznamená, že volba angličtiny a francouzštiny nebyla rozumná.

Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že politika zvolená Komisí byla objektivně odůvodněná. Dospěla proto k závěru, že zavedení nového loga vizuální identity Komisí v tiskovém sále v Bruselu nepředstavuje nesprávný úřední postup.