Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stěžovatel ve věci 826/2013/EIS (dále jen „první stěžovatel“) je italské sdružení, které zastupuje zájmy překladatelů a tlumočníků v Itálii, a stěžovatel ve věci 878/2013/EIS je italský externí překladatel (dále jen „druhý stěžovatel“).

2. Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) vyhlásil nabídkové řízení 75049-2013 na uzavření rámcových smluv na překlad právních textů z některých úředních jazyků Evropské unie do italštiny. Oznámení o zahájení zadávacího řízení ^[1] bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. března 2013.

3. Podle bodu III.2.3 („Technická způsobilost“) oznámení o zahájení zadávacího řízení museli uchazeči splňovat tyto požadavky na vzdělání a související požadavky:

[...] „2. V případě uchazeče, který je fyzickou osobou, nebo v případě uchazeče, který je právnickou osobou, v případě každé fyzické osoby, která se zabývá poskytováním služeb, na něž se vztahuje smlouva, musí být předložen životopis a informace a kopie kvalifikace (pro každou část) týkající se:

— diplom v oboru právo (laurea in Giurisprudenza) získaný na italské univerzitě a vydaný italskou univerzitou (u druhu přijímané kvalifikace uveďte „Minimální úroveň (minimální úrovně) norem, které mohou být požadovány“),

— důkladná znalost výchozího jazyka (dotčené šarže) musí být prokázána prostřednictvím příslušných dokumentů,

— dostatečné znalosti IT pro překladatelské činnosti“.

4. Druhý stěžovatel se obrátil na Soudní dvůr Evropské unie a vyjádřil svou nespokojenost s požadavkem na vzdělání překladatelů v italském jazyce. Tvrdil, že tento požadavek je diskriminační, protože překladatelé, jejichž hlavním jazykem je italština, musí mít vysokoškolské vzdělání v právní oblasti, zatímco v Itálii existuje řada kvalifikovaných právních překladatelů, jejichž vysokoškolské vzdělání je v oblasti překladu a/nebo tlumočení, a nikoli práva.

5. SDEU odpověděl, že vzhledem k tomu, že zaměstnanci (právníci-lingvisté), které zaměstnává, musí být nutně držiteli právnického diplomu, musí externí překladatelé, kteří vykonávají stejné povinnosti, splňovat stejné kritérium. V tomto ohledu je znalost práva nepostradatelná. U některých jazyků však takový požadavek na vzdělání neexistuje, protože v opačném případě by některé služby SDEU neměly dostatek externích překladatelů. I ve výzvách k podávání nabídek týkajících se těchto jazyků je však stanoveno, že přednost mají překladatelé s vysokoškolským vzděláním v právní oblasti. SDEU dospěl k závěru, že nedochází k diskriminaci na základě jazyka, protože různé požadavky odrážejí různé potřeby jazykových služeb a jsou v souladu s platnými ustanoveními nařízení (EU) č. 1268/2012 [2].

6. Tentýž stěžovatel odpověděl SDEU následující den a zpochybnil stanovisko SDEU z následujících důvodů: i) pokud práce, která má být vykonána, spočívá v překladu textů, měli by být k účasti na těchto nabídkových řízeních připuštěni profesionální překladatelé se znalostmi a dovednostmi v oblasti překladu (v Itálii je velmi vzácné najít nezávislé právníky-lingvisty); ii) v jednom případě vyhrál výběrové řízení externí překladatel s 20letou praxí v oblasti právního překladu, ale byl z této výzvy vyloučen; iii) například univerzita v Terstu v Itálii má specializovaný magisterský studijní program v oblasti právního překladu, který zahrnuje rovněž právní studia; iv) předpoklad, že překladatel nemůže překládat právní texty, je svévolný; a v) SDEU nesprávně vyložil použitelná ustanovení nařízení (EU) č. 1268/2012, což představuje diskriminaci.

7. Několik dní poté, co první stěžovatel podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv, podal v téže věci stížnost i druhý stěžovatel.

Šetření

8. Veřejná ochránkyně práv zahájila souběžná šetření stížností a zjistila následující tvrzení a tvrzení:

1) Požadavek na vzdělání stanovený Soudním dvorem v jeho nabídkových řízeních organizovaných za účelem uzavření smluv o poskytování služeb týkajících se překladu právních textů z některých úředních jazyků Evropské unie do italštiny je diskriminační.

2) Soudní dvůr by měl umožnit profesionálním externím překladatelům, jejichž diplomy v zásadě nejsou v právní oblasti, účastnit se nabídkových řízení na poskytování překladatelských služeb v italštině.

9. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv stanoviska SDEU ke stížnostem a následně připomínky druhého stěžovatele v reakci na stanoviska SDEU. První stěžovatel nepředložil žádné připomínky. Veřejná ochránkyně práv se následně rozhodla projednat oba případy společně. Při provádění šetření veřejný ochránce práv zohlednil argumenty a stanoviska předložená stranami.

Tvrzení, že požadavek na vzdělání stanovený SDEU v jeho nabídkových řízeních je diskriminační, a související tvrzení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

10. Stěžovatelé tvrdili, že v podobných nabídkových řízeních SDEU není vyžadován titul v oboru právo, pokud jde o překlad právních textů do těchto jazyků: angličtina, nizozemština, dánština a švédština. Napadený požadavek navíc nezohledňuje a) znalosti a dovednosti profesionálních překladatelů ani b) skutečnost, že v Itálii jsou na univerzitní úrovni nabízeny vysoce kvalitní kurzy právního překladu pro neprávníky.

11. SDEU uvedl, že zásady nediskriminace a rovného zacházení vyžadují, aby se dvěma podobnými situacemi nebylo zacházeno odlišně. Podle SDEU z toho vyplývá, že se dvěma odlišnými situacemi nesmí být zacházeno stejně, není-li takové podobné zacházení objektivně odůvodněno.

12. Pokud jde o druhý argument stěžovatelů uvedený v bodě 10 výše, SDEU zdůraznil, že texty přeložené jeho překladatelskými odděleními jsou právní a velmi složité. Italské překladatelské oddělení překládá zejména rozsudky a usnesení Soudního dvora Evropské unie, jakož i závěry generálních advokátů do italštiny. Kromě toho existují procesní úkony, jako jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané vnitrostátními soudy, v nichž je italské znění oznámeno italské vládě, která pak na tomto znění zakládá všechna svá písemná a ústní vyjádření. V případech, kdy je jednacím jazykem italština, jsou připomínky členských států přeloženy do italštiny. V Úředním věstníku jsou rovněž uvedena sdělení týkající se opravných prostředků. Tato sdělení jsou pro členské státy a veřejnost jediným prostředkem, jak určit, zda mají na daných případech zájem.

13. Z výše uvedeného vyplývá, že důvody, proč musí mít překlady poskytované SDEU vynikající kvalitu, jsou dvojí: cílem systému je i) zajistit přesný a jednotný pohyb judikatury ve všech úředních jazycích EU; a ii) umožnit vládám členských států, aby správně předkládaly své argumenty v případech, které vedou k právně závazným rozhodnutím. V této souvislosti může podle SDEU tyto povinnosti úspěšně vykonávat pouze plně kvalifikovaný právník. To se dále odráží ve skutečnosti, že SDEU v souladu s článkem 42 svého jednacího řádu najímá pro své překladatelské služby pouze osoby s diplomem v oboru právo. Stejný požadavek stanoví i Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) ve svých přijímacích řízeních. Vzhledem k tomu, že se tyto požadavky vztahují na interní zaměstnance SDEU, SDEU je uplatňuje i na své externí dodavatele.

14. SDEU rovněž odkázal na článek 146 nařízení č. 1268/2012, a zejména na jeho odstavec 2, podle něhož „[k]ritéria pro výběr se použijí v každém zadávacím řízení pro účely posouzení finanční, hospodářské, technické a odborné způsobilosti zájemce nebo uchazeče. Veřejný zadavatel může stanovit minimální úrovně způsobilosti, pod jejichž úrovní nemohou být zájemci vybráni. Kromě toho v souladu s čl. 127 odst. 3 téhož nařízení musí veřejný zadavatel ve vyjednávacím řízení „konzultovat uchazeče podle svého výběru, kteří splňují kritéria pro výběr stanovená v článku 146, a vyjednat podmínky jejich nabídek s jedním nebo více z nich“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).

15. Pokud jde o argument stěžovatelů, že v podobných nabídkových řízeních Soudního dvora EU týkajících se překladu do angličtiny, nizozemštiny, dánštiny a švédštiny se nevyžaduje diplom v oboru právo, Soudní dvůr EU vysvětlil, že se vždy dává přednost úplnému diplomu v oboru právo. Existují však určité jazykové kombinace, u nichž není možné najít dostatečný počet externích dodavatelů, pokud se uplatňuje požadavek na získání právnického titulu. SDEU uvedl na základě svých znalostí vnitrostátních trhů a minulých zkušeností pro tento nedostatek následující důvody: i) omezený počet osob, které hovoří daným jazykem EU; ii) obecná úroveň znalostí cizích jazyků mezi právníky v některých zemích; iii) dostupnost právníků, kteří v některých zemích znají cizí jazyky; iv) omezený celkový počet právníků v některých zemích; a v) kombinace všech těchto faktorů.

16. SDEU vysvětlil, že proto někdy musí uzavírat smlouvy s neprávníky, ale je si vědom skutečnosti, že tyto smlouvy představují riziko a vytvářejí více práce pro jeho vnitřní služby, pokud jde o revizi, což se odráží také ve skutečné ceně za překladovou stránku, a tím i v rozpočtu Unie. Nicméně i v případě nabídek, které jsou otevřeny osobám, které nejsou advokáty, jsou z důvodů uvedených v bodech 12 a 13 upřednostňováni advokáti. V souladu s čl. 127 odst. 3 nařízení č. 1268/2012 se osoby, které nejsou advokáty, vyzývají, aby předložily své nabídky pouze v případě, že veřejný zadavatel nemá dostatečný počet zájemců o advokáta, kteří splňují kritéria pro výběr. Pokud jde o anglický, nizozemský, dánský a švédský jazyk, SDEU poukázal na to, že v příslušných oznámeních o zahájení zadávacího řízení je jasně stanoveno upřednostnění uchazečů, kteří jsou držiteli právnického titulu.

17. Závěrem SDEU zastával názor, že jeho přístup v této věci je objektivně odůvodněný a přiměřený. Od požadavku na získání právnického titulu se odchyluje pouze tehdy, je-li k tomu objektivně nucena. Vzhledem k tomu, že v Itálii existuje široká skupina mnohojazyčných právníků, měla za to, že sporný požadavek stanovený v oznámení o zahájení zadávacího řízení č. 75049-2013 nepředstavuje diskriminaci.

18. Druhý stěžovatel ve svém vyjádření kritizoval skutečnost, že SDEU odpověděl veřejnému ochránci práv se zpožděním přibližně sedmi týdnů, zatímco on měl na předložení svých připomínek pouze asi pět týdnů. Tvrdil, že srovnání mezi otevřenými výběrovými řízeními pořádanými úřadem EPSO a nabídkovými řízeními pořádanými SDEU není v tomto případě odůvodněné. Na základě kritérií, která SDEU považuje za nezbytná pro úspěšné plnění povinností externího překladatele, se zdá, že úkolem, který má být splněn, je spíše sepisování právních textů v několika jazycích než jejich překlad.

19. Stěžovatel rovněž tvrdil, že stanovisko SDEU zřejmě naznačuje, že profesionální překladatelé se nikdy nesetkají se složitými specializovanými texty. Ve skutečnosti poukázal na to, že texty přeložené nepřekladateli mohou z jazykového hlediska obsahovat závažné nedostatky. Stanovisko SDEU nezohlednilo skutečnost, že překladatelé se po letech studia specializují na určitá témata. Někteří překladatelé dokonce získají stejnou úroveň znalostí jako odborníci v dané oblasti. Jiné orgány EU se navíc neřídí stejným pravidlem. Podle odůvodnění SDEU by texty týkající se společné zemědělské politiky měli překládat mnohojazyční agronomové, a nikoli překladatelé. Obzvláště závažná je skutečnost, že SDEU učinil škodlivá prohlášení o znalostech a dovednostech překladatelů.

20. Pokud jde o údajné nerovné zacházení s uchazeči s různými hlavními jazyky, stěžovatel zpochybnil prohlášení SDEU a měl za to, že věc zjevně představuje diskriminaci a nerovné zacházení. Přinejmenším měl SDEU prostřednictvím faktů a číselných údajů vysvětlit, v čem spočívají jeho znalosti vnitrostátních trhů a minulé zkušenosti. Nejlépe by však bylo tento problém odstranit stanovením stejných výběrových kritérií pro poskytování překladatelských služeb ve všech úředních jazycích. Stávající postupy mohou vytvořit nebezpečný precedens diskriminace na základě jazyka a původu, zatímco možnost profesionálních překladatelů účastnit se nabídkových řízení Soudního dvora Evropské unie by mu nebránila ve výběru nejlepších uchazečů.

Posouzení veřejného ochránce práv

21. Veřejná ochránkyně práv přijímá prohlášení Soudního dvora Evropské unie, že texty přeložené jeho překladatelskými odděleními jsou právní, velmi složité a jsou vytvářeny především pro publikum, které se orientuje v právu EU.

22. Je pochopitelné, že stěžovatelé mohou mít za to, že s externími překladateli, kteří nejsou advokáty a jejichž hlavním jazykem je italština a kteří jsou vyloučeni z výzev SDEU k podávání nabídek, se zachází méně příznivě než s jejich protějšky, jejichž hlavním jazykem je angličtina, nizozemština, dánština nebo švédština a kteří jsou oprávněni na tyto výzvy k podávání nabídek reagovat.

23. Na druhé straně však SDEU jasně vysvětlil, že tato ujednání vycházejí z objektivních praktických důvodů souvisejících s omezenou dostupností překladatelů, jejichž hlavním jazykem je angličtina, nizozemština, dánština nebo švédština a kteří jsou zároveň držiteli právnického titulu. Veřejný ochránce práv nevidí žádné důvody k pochybnostem o tomto odůvodnění. Kromě toho stěžovatelé ve svých připomínkách nezpochybnili argument SDEU, že existuje velké množství rodilých italsky mluvících právníků, kteří mají potenciální zájem pracovat pro SDEU.

24. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že standardním přístupem Soudního dvora Evropské unie je, že externí překladatelé musí mít právnické vzdělání. Veřejný ochránce práv se k opodstatněnosti tohoto přístupu nevyjadřuje, ale uznává, že je na uvážení Soudního dvora Evropské unie, aby za normálních okolností vyžadoval, aby externí překladatel měl diplom v oboru právo. Z oznámení o zakázce v zadávacích řízeních napadených stěžovateli jasně vyplývá, že uchazeči s právnickou kvalifikací mají přednost před uchazeči, kteří právnickou kvalifikaci nemají. Za okolností, kdy je příliš málo uchazečů s právnickou kvalifikací a odpovídajícími odbornými znalostmi konkrétního jazyka a SDEU potřebuje překladatele v tomto konkrétním jazyce, je rozumné, aby SDEU byl připraven posoudit přihlášky uchazečů, kteří nejsou právníky.

25. Veřejný ochránce práv konečně přijímá argument SDEU, že veřejný zadavatel má prostor pro uvážení, pokud jde o minimální úrovně způsobilosti, které si přeje stanovit ve svých výzvách k podávání nabídek. Tato posuzovací pravomoc umožňuje veřejnému zadavateli vyhlašovat výzvy k podávání nabídek s různými výběrovými kritérii v jednotlivých jazykových kombinacích. Pokud by se totiž SDEU rozhodl uspořádat nabídková řízení na překlad právních textů do italštiny, v nichž by se upřednostňovali právníci, ale přijímaly by se i přihlášky od neprávníků, nebyl by tento postup administrativně efektivní. Ve skutečnosti by to vedlo ke zbytečné práci na straně kandidátů, kteří nejsou právníky a kteří by se obtěžovali s vypracováním svých nabídek, pokud by k uspokojení potřeb Soudního dvora Evropské unie postačovaly upřednostňované nabídky kandidátů s právním zázemím.

26. Z výše uvedených důvodů považuje veřejný ochránce práv vysvětlení SDEU za uspokojivé.

27. Veřejný ochránce práv nemůže souhlasit s druhým stěžovatelem, že důvody uvedené SDEU narušují nebo poškozují povolání profesionálních překladatelů. SDEU se totiž ve svých stanoviscích omezil na vysvětlení, proč považuje za vhodnější vyžadovat titul v oboru práva než například titul v oboru překladu v kontextu, v němž působí.

28. Pokud jde o názor vyjádřený druhým stěžovatelem, že postoj Soudního dvora Evropské unie není v souladu se stanoviskem překladatelských služeb jiných orgánů, veřejný ochránce práv opakuje, že každý veřejný zadavatel má určitou míru uvážení, pokud jde o různé úrovně způsobilosti, které si přeje stanovit. Veřejní zadavatelé různých orgánů proto mohou v tomto ohledu zohlednit potřeby svých překladatelských služeb. Názor stěžovatele tedy není přesvědčivý.

29. V průběhu tohoto šetření druhý stěžovatel upozornil na skutečnost, že SDEU reagoval na žádost veřejného ochránce práv o odpověď pomalu. Stanovisko SDEU ke stížnosti bylo poskytnuto sedm týdnů po uplynutí lhůty, kterou veřejný ochránce práv upřednostňoval, což umožnilo odpovědět do tří měsíců. Stěžovatelé měli naproti tomu pouze pět týdnů na to, aby předložili své připomínky. Veřejný ochránce práv chápe nespokojenost druhého stěžovatele v tomto ohledu. V rámci tohoto šetření však není namístě se touto otázkou dále zabývat. Veřejná ochránkyně práv nicméně vyjadřuje politování nad tím, že SDEU neodpověděl v upřednostňované lhůtě [3].

30. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že v jednání SDEU nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. V této souvislosti nemůže být tvrzení stěžovatelů úspěšné.

Závěr

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:

Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatelé a Soudní dvůr Evropské unie budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reillyová