ODŮVODNĚNÍ Stížnosti

1. Stěžovatel je polský stavební dělník, který pracoval ve Spojeném království pět let, od 27. července 2004 do 28. listopadu 2008. V důsledku krize ve stavebnictví se stal nezaměstnaným.

2. Okamžitě požádal o příspěvek pro uchazeče o zaměstnání (dále jen "příspěvek"). Jedná se o dávku, na kterou mohou mít nezaměstnaní nárok podle britského práva. Tato žádost byla podána na základě bývalého článku 39 Smlouvy o ES [1] (článek 45 SFEU) a směrnice 2004/38/ES [2] o právu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území EU (dále jen „směrnice 2004/38“), jak byly provedeny do práva Spojeného království. Jeho žádost byla příslušnými britskými orgány zamítnuta. Dne 7. dubna 2009 podal proti tomuto rozhodnutí odvolání k anglickým soudům.

3. Dne 28. dubna 2009 podal stěžovatel Komisi stížnost na Spojené království. Měl za to, že byl diskriminován a že odmítnutí britských orgánů přiznat mu příspěvek představuje porušení práva EU. Ve své stížnosti upřesnil ustanovení unijního práva, o nichž se domníval, že byla v jeho případě porušena, konkrétně výše uvedený článek 39 Smlouvy o ES; nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství [3] (dále jen "nařízení č. 1408/71"); Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství [4] (dále jen "nařízení č. 1612/68") a rozsudek ve věci C- 249/83 Hoecks [5]. Konkrétně si stěžoval na rozhodnutí orgánů Spojeného království odmítnout mu příspěvek přiznat. Vysvětlil, že od července 2004 do listopadu 2008 pracoval ve Spojeném království, a to jak jako zaměstnanec, tak jako osoba samostatně výdělečně činná, a že platil daně a příspěvky na sociální zabezpečení. Odmítnutí orgánů Spojeného království přiznat mu příspěvek znamenalo, že se mu nedostávalo rovného zacházení jako státním příslušníkům Spojeného království. Poukázal na to, že orgány Spojeného království tvrdily, že nemá nárok na příspěvek, protože "pouze pro účely dávek"nesplňuje kritéria pro právo pobytu ve Spojeném království.

4. Dne 15. května 2009 obdržel stížnost generální sekretariát Komise a zaevidoval ji pod číslem SG/DC(2009)A/4017. Stěžovateli bylo zasláno potvrzení o přijetí jeho stížnosti a byl informován, že jeho případ byl přidělen GŘ pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti.

5. Dne 12. června 2009 zaslalo výše uvedené GŘ stěžovateli dopis, v němž ho informovalo, že právě písemně požádalo orgány Spojeného království, aby prošetřily, proč mu příspěvek nebyl přiznán. Komise uvedla, že bude stěžovatele průběžně informovat o odpovědi orgánů Spojeného království.

6. Téhož dne se Komise písemně obrátila na orgány Spojeného království. Poukázal na to, že právo pobytu by mělo být přiznáno v souladu s čl. 7 odst. 3 směrnice 2004/38, který stanoví, že občan Unie, který již není zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou, si zachová postavení zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné za těchto okolností: i) je řádně evidován jako nedobrovolný nezaměstnaný poté, co byl zaměstnán déle než jeden rok, a u příslušného úřadu práce se zaregistroval jako uchazeč o zaměstnání; ii) je řádně evidován jako nedobrovolný nezaměstnaný po ukončení pracovní smlouvy na dobu určitou kratší než jeden rok nebo poté, co se během prvních dvanácti měsíců stal nedobrovolně nezaměstnaným, a zaregistroval se u příslušného úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. V tomto případě by mělo být postavení pracovníka zachováno po dobu nejméně šesti měsíců. S ohledem na výše uvedené Komise požádala britské orgány, aby případ stěžovatele prošetřily a vysvětlily, proč byl stěžovateli příspěvek zamítnut.

7. Dne 18. července 2009 se stěžovatel znovu obrátil na Komisi a vyzval ji, aby přijala opatření. Dne 5. srpna 2009 Komise odpověděla, že orgány Spojeného království dosud neposkytly žádné informace o jeho případu.

8. Dne 6. srpna 2009 zaslaly britské orgány Komisi dopis o zadržení.

9. Den předtím, dne 5. srpna 2009, rozhodl soud Spojeného království ve prospěch stěžovatele. Účetní dvůr zjistil, že stěžovatel splnil všechny požadavky podle práva Spojeného království, aby měl nárok na příspěvek. Soudní dvůr zejména rozhodl, že „odepřít navrhovateli nárok na požadovanou dávku za velmi zvláštních okolností tohoto případu, kdy navrhovatel pracuje a platí daně a příspěvky NI ve Spojeném království téměř pět let, by bylo nespravedlivé a neslučitelné s právy navrhovatele podle článků 18 a 39 Smlouvy o ES“.

10. Dopisem ze dne 19. srpna 2009 stěžovatel informoval Komisi, že navzdory uvedenému rozsudku Soudního dvora mu příspěvek dosud nebyl přiznán. Na závěr řekl: „Doufám, že mi účinně pomůžete zajistit, aby [vnitrostátní orgány] dodržovaly právo EU.“

11. Komise odpověděla dne 7. září 2009. Stěžovatele informovala o těchto skutečnostech: i) britské orgány zaslaly Komisi pouze předběžnou odpověď, v níž uvedly, že stížnost je stále předmětem šetření; ii) Komise ve svém původním dopise orgánům Spojeného království nastínila svůj postoj ke stížnosti. Komise mohla dále zasáhnout až poté, co orgány Spojeného království přijmou konečné rozhodnutí; a iii) Komise jej bude informovat, jakmile obdrží věcnou odpověď od orgánů Spojeného království.

12. Komise stěžovatele znovu nekontaktovala před 5. říjnem 2009, kdy stěžovatel podal svou stížnost veřejnému ochránci práv.

PŘEDMĚT DOTAZU

13. Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel tvrdil, že Komise jeho stížnost řádně nevyřídila.

14. Tvrdil, že Komise by měla jeho stížnost vyřídit řádně a neprodleně.

Šetření

15. Dne 9. listopadu 2009 zahájil veřejný ochránce práv šetření. Stížnost zaslal Komisi s žádostí o stanovisko.

16. Dne 20. listopadu 2009 stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že "konečně"obdržel příspěvek od orgánů Spojeného království, ale pouze na období od 4. června do 26. října 2009. Domníval se, že by mu měl být vyplácen příspěvek za období, které začalo dnem, kdy se zaregistroval jako nezaměstnaný, tedy od 1. prosince 2008.

17. Dne 27. ledna 2010 zaslala Komise své stanovisko. Dne 8. února 2010 zaslala překlad stanoviska do polštiny, který byl poté předán stěžovateli.

18. Dne 17. března 2010 zaslal stěžovatel své připomínky.

Ombudsmanova analýza a závěry

A. Údajné nesprávné vyřízení stížnosti a související reklamace

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

19. Ve svém stanovisku ze dne 27. ledna 2010 dospěla Komise k závěru, že stížnost stěžovatele týkající se odmítnutí orgánů Spojeného království přiznat mu příspěvek náležitě posoudila a odpověděla na ni. Ke stanovisku Komise byly přiloženy kopie její příslušné korespondence s orgány Spojeného království.

20. Komise vysvětlila, že stěžovatel ji kontaktoval dne 15. května 2009 a že stížnost byla postoupena orgánům Spojeného království dne 12. června 2009 s žádostí o šetření. Tato žádost byla podána v rámci zavedené spolupráce se členy Správní komise pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků (CASSTM) s cílem vyřešit stížnost. Komise v tomto ohledu připomněla, že výše uvedená spolupráce byla navázána na základě článků 81, 84 a čl. 84 písm. a) nařízení č. 1408/71 a že je v souladu se sdělením Komise „Evropa přinášející výsledky – uplatňování práva Společenství“ (KOM(2007) 5012 v konečném znění).

21. Dne 24. července 2009 stěžovatel informoval Komisi, že jeho stížnost dosud nebyla vyřešena. Dne 28. července 2009 proto Komise kontaktovala nového zástupce Spojeného království ve správní komisi a dotázala se, co se v souvislosti se stížností dělá.

22. Dne 13. srpna 2009 obdržela Komise od orgánů Spojeného království průběžnou odpověď, v níž se uvádí, že status pobytu stěžovatele je předmětem šetření, a že proto nejsou schopny odpovědět na body uvedené v dopise Komise.

23. Dne 5. listopadu 2009 obdržela Komise od orgánů Spojeného království věcnou odpověď. Objasnily, že stěžovateli nebyl příspěvek přiznán, protože v době původního řízení nedodržel kritérium „práva pobytu“. Dále vysvětlily, že se rozhodly přiznat příspěvek ode dne 4. června 2009, neboť do té doby se stěžovatel zaregistroval v rámci systému registrace pracovníků ve Spojeném království, což je podmínka, která musí být splněna před tím, než může být příspěvek přiznán. Uvedly, že jejich rozhodnutí nemá vliv na žádost za období od 8. ledna do 3. června 2009, ohledně které ještě nebylo rozhodnuto o odvolání stěžovatele. Orgány Spojeného království se omluvily za zpoždění v odpovědi, které bylo podle nich způsobeno komplikovanou povahou stížnosti [6].

24. Na základě odůvodnění poskytnutého orgány Spojeného království v jejich věcné odpovědi se Komise rozhodla i) zaregistrovat stížnost stěžovatele a ii) připojit ji k probíhajícímu řízení o nesplnění povinnosti proti Spojenému království týkajícímu se použití testu bydliště jako kvalifikační podmínky pro dávky sociálního zabezpečení v oblasti působnosti nařízení (EHS) č. 1408/71. Komise uvedla, že o tom neprodleně informuje stěžovatele.

25. Komise rovněž vysvětlila, že se musela obrátit na orgány Spojeného království, protože z informací původně poskytnutých stěžovatelem nebylo možné vyvodit, zda orgány Spojeného království správně neuplatňovaly právní předpisy EU v oblasti sociálního zabezpečení tím, že odmítly přiznat stěžovateli příspěvek.

26. Kromě toho z dokumentů předložených stěžovatelem vyplývá, že původní odmítnutí orgánů Spojeného království bylo přezkoumáno v odvolacím řízení a že konečné rozhodnutí ještě nebylo přijato. Proto až do obdržení věcné odpovědi orgánů Spojeného království nemohla Komise zasahovat ve prospěch stěžovatele ani zahájit řízení o nesplnění povinnosti. V tomto ohledu Komise připomněla ustálenou judikaturu, podle níž „je na Komisi, aby určila, zda je účelné přijmout opatření proti členskému státu a jaká ustanovení podle jejího názoru členský stát porušil, a aby zvolila okamžik, kdy podá žalobu pro nesplnění povinnosti; úvahy, které určují její volbu času, nemohou mít vliv na přípustnost žaloby (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 2007, Komise v. Itálie, C-255/05, Sb. rozh. s. I-5767, bod 38).“

27. Stěžovatel ve svém vyjádření vyjádřil nespokojenost s vysvětlením Komise. Zjistil, že Komise je vůči britským orgánům příliš shovívavá. Domníval se, že odkládají svou odpověď Komisi a že soustavně porušují unijní právo tím, že odmítají přiznat dávky v nezaměstnanosti mnoha polským pracovníkům, kteří byli v důsledku toho nuceni opustit Spojené království.

28. Stěžovatel zejména konstatoval, že Komise neměla odkládat své rozhodnutí, dokud britské orgány nepřijmou vlastní konečné rozhodnutí o jeho stížnosti. Tvrdil, že právo EU umožňuje Komisi a vnitrostátním orgánům jednat při vyšetřování údajných porušení práva EU souběžně.

29. Stěžovatel zdůraznil, že při svém příjezdu do Spojeného království dne 12. října 2004 již splnil „pobytový test“ na základě pouhé skutečnosti, že je občanem EU. Od tohoto data legálně žil a pracoval ve Spojeném království. Rovněž uvedl, že dodržel britský systém registrace pracovníků, a ke své stížnosti veřejnému ochránci práv připojil příslušné dokumenty. Na základě těchto dokumentů se domníval, že má nárok na dávky v nezaměstnanosti ve Spojeném království od 1. prosince 2008, ale že britské orgány tuto skutečnost ignorovaly. Tento postoj považuje za diskriminační. Nakonec nemohl pochopit, proč britské úřady nerespektovaly rozhodnutí britského soudce v jeho prospěch. Citoval úřady, jak říkají: "…, věříme, že se soudce zmýlil v právní záležitosti."

30. Stěžovatel se domníval, že vzhledem k výše uvedenému chování britských orgánů Komise jeho stížnost řádně nevyřídila. Podle jeho názoru se Komise omezila na to, že se písemně obrátila na britské orgány a čekala na jejich odpovědi. Komise jej informovala o postupu jeho stížnosti pouze tehdy, pokud ji o to požádal.

31. odkázal na „e-mail Komise, který mu byl zaslán dne 12. prosince 2009“, v němž Komise uvedla, že i) obdržela věcnou odpověď od britských orgánů; ii) "jeho stížnost je nejasná"a byla by "znovu otevřena". Poukázal na to, že jeho stížnost na nesplnění povinnosti jasně odkazovala na ustanovení unijního práva, o nichž se domníval, že je orgány Spojeného království porušily, ale Komise se k jeho tvrzením nikdy nevyjádřila a nikdy nevysvětlila, která ustanovení unijního práva byla porušena.

32. Kladl si otázku, proč vyčerpávající dokumentace, kterou přiložil ke své stížnosti na nesplnění povinnosti, není dostatečným základem, z něhož by se Komise mohla opírat při samostatném rozhodování o tom, zda britské orgány použily unijní právo nesprávně.

33. Stěžovatel na závěr požádal veřejnou ochránkyni práv, aby objasnila, proč orgány Spojeného království porušují práva občanů EU a proč Komise navzdory počtu stížností občanů na porušení právních předpisů proti Spojenému království nepřijímá náležitá opatření.

Posouzení veřejného ochránce práv

Úvodní poznámky

34. Veřejný ochránce práv nejprve připomíná, že podle článku 228 SFEU není oprávněn prošetřovat záležitosti na vnitrostátní úrovni, a to ani v případě, že se stížnosti, které mu byly předloženy, týkají tvrzení, že vnitrostátní orgány veřejné správy nedodržují práva občanů podle práva Unie. Tyto stížnosti spadají do pravomoci vnitrostátních veřejných ochránců práv a podobných orgánů [7]. To odráží zásadu subsidiarity Společenství. Z tohoto důvodu nemůže vyhovět tvrzení stěžovatele, že by měl vyšetřit údajné provinění britských orgánů.

35. Šetření veřejného ochránce práv se tedy bude nejprve týkat opatření Komise v návaznosti na stížnost stěžovatele na porušení právních předpisů ze dne 28. dubna 2009 a toho, zda její opatření byla v souladu se sdělením Komise Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv o vztazích se stěžovatelem v souvislosti s porušením práva Společenství [8] (dále jen "sdělení z roku 2002").

36. Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že stěžovatel odkázal na e-mail Komise ze dne 12. prosince 2009. Komise ani stěžovatel nepředložili kopii tohoto e-mailu veřejnému ochránci práv. Veřejný ochránce práv však nepovažuje za užitečné dále zkoumat, jaký by mohl být jeho skutečný obsah. Vzhledem k tomu, že byl pravděpodobně napsán před tím, než Komise zaslala veřejnému ochránci práv své stanovisko, lze důvodně předpokládat, že obsah stanoviska Komise převažoval nad názory vyjádřenými v uvedeném e-mailu, pokud se skutečně vůbec lišily.

37. Druhým aspektem šetření veřejného ochránce práv tedy bude posoudit, zda bylo rozumné, aby Komise rozhodla, jak oznámila ve svém stanovisku, že stížnost stěžovatele na porušení právních předpisů bude řešena v rámci probíhajícího řízení o porušení právních předpisů proti Spojenému království o použití testu bydliště jako kvalifikační podmínky pro přiznání dávek sociálního zabezpečení v oblasti působnosti nařízení (EHS) č. 1408/71.

Procesní kroky podniknuté Komisí před rozhodnutím připojit stížnost k probíhajícímu řízení o nesplnění povinnosti proti Spojenému království

38. Sdělení z roku 2002 poskytuje řadu důležitých záruk, pokud jde o vyřizování stížností Komise na porušení právních předpisů. Základním pravidlem je, že veškerá korespondence, která bude pravděpodobně prošetřena jako stížnost, by měla být zaregistrována v centrálním registru stížností vedeném generálním sekretariátem Komise [9] a poté uznána [10]. Tím je zajištěno, že stížnost bude vyřízena v souladu s vnitřními správními postupy Komise pro řešení případů nesplnění povinnosti. Sdělení z roku 2002 dále předpokládá, že Komise bude stěžovatele písemně informovat o každém rozhodnutí, které v souvislosti se stížností učiní. Pokud se například rozhodne vydat formální upozornění nebo odůvodněné stanovisko, postoupit stížnost Soudnímu dvoru nebo stížnost uzavřít [11]. Rozhodnutí o vydání formálního upozornění nebo o uzavření stížnosti by navíc mělo být přijato do dvanácti měsíců od jeho zápisu do rejstříku [12].

39. Na základě dostupných důkazů je veřejná ochránkyně práv srozuměna s tím, že Komise učinila následující procesní kroky.

40. Ve formuláři stížnosti na porušení práva stěžovatel uvedl, která ustanovení unijního práva podle něj orgány Spojeného království porušily (viz bod 3 výše). Svou stížnost zaslal Komisi dne 28. dubna 2009. Dne 15. května 2009 obdržel generální sekretariát jeho stížnost a zaevidoval ji v systému Komise ADONIS pod zvláštním referenčním číslem přiděleným korespondenci týkající se uplatňování práva EU. Téhož dne zaslal generální sekretariát stěžovateli potvrzení o přijetí, v němž jej informoval, že jeho korespondence byla přidělena GŘ pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti (dále jen „GŘ pro zaměstnanost“). Dne 26. května 2009 předal generální sekretariát stížnost výše uvedenému GŘ a její kopii právní službě Komise na interním formuláři „ Bodereau d' envoi du courrier de la Commission“. Generální sekretariát na tomto formuláři uvedl, že pokud jej GŘ pro zaměstnanost neinformuje do 22. června 2009, že korespondence stěžovatele by neměla být zaregistrována jako stížnost, učiní tak z moci úřední. Generální sekretariát rovněž vyzval GŘ pro zaměstnanost, aby se touto korespondencí zabývalo v souladu s kodexem řádné správní praxe. Dne 12. června 2009 zaslalo GŘ pro zaměstnanost stěžovateli první dopis, v němž jej informovalo, že se zabývá „jeho stížností“ze dne 15. května 2009 a že požádalo britské orgány o zahájení vyšetřování. Dne 12. června 2009 požádala Komise britské orgány o objasnění. GŘ pro zaměstnanost následně odpovědělo na dopisy stěžovatele s žádostí o další informace, a to dne 5. srpna 2009 v odpovědi na dopis stěžovatele ze dne 18. července 2009 a dne 7. září 2009 v odpovědi na dopisy stěžovatele ze dne 16. a 17. srpna 2009.

41. Veřejný ochránce práv se domnívá, že všechny kroky, které Komise podnikla, byly v souladu s požadavky sdělení z roku 2002 a Kodexu řádné správní praxe Komise [13], který stanoví čtrnáct pracovních dnů ode dne obdržení odpovědi na korespondenci občanů.

42. Veřejná ochránkyně práv je zmatena vysvětlením Komise, že stížnost ze dne 28. dubna 2009 zaevidovala jako stížnost pro porušení právních předpisů až poté, co obdržela věcnou odpověď orgánů Spojeného království dne 5. listopadu 2009. Veřejný ochránce práv v této souvislosti připomíná, že veškerá korespondence, která bude pravděpodobně prošetřena jako stížnost, je evidována v centrálním registru stížností, pokud nesplňuje podmínky stanovené v bodě 3 druhém pododstavci (Zaznamenávání stížností) sdělení z roku 2002 [14]. Zdá se však, že tato stížnost ze dne 28. dubna 2009 splňovala všechny tyto podmínky. Konkrétně, jak správně uvedl stěžovatel, jeho stížnost obsahovala vyčerpávající dokumentaci a jasně uváděla, která ustanovení unijního práva mohla být porušena.

43. Veřejná ochránkyně práv nicméně konstatuje, že i bez formální registrace stížnosti se Komise stížností jako takovou zabývala od samého počátku. Ve svém prvním dopise orgánům Spojeného království ze dne 12. června 2009 odkázala na "stížnost"stěžovatele a požádala orgány Spojeného království, aby provedly šetření.

44. Veřejná ochránkyně práv dále bere na vědomí názor stěžovatele, že Komise neměla konzultovat orgány Spojeného království. Měl za to, že Komise měla na základě dokumentů, které předložil spolu se svou stížností na nesplnění povinnosti, dospět k závěru, že Spojené království porušilo unijní právo.

45. Veřejný ochránce práv se nedomnívá, že by výše uvedené rozhodnutí Komise mělo být napadeno. V tomto ohledu připomíná, že soustavně shledává, že jakmile Komise zaregistruje korespondenci jako stížnost, může si svobodně zvolit, jak se stížností bude zabývat. Může například i) postoupit stížnost vnitrostátním orgánům obvyklými cestami nebo prostřednictvím mechanismu zřízeného na základě nařízení č. 1408/71; ii) odložit administrativní vyřizování stížnosti, pokud se stejnou otázkou zabývá vnitrostátní soud nebo příslušný vnitrostátní orgán, a iii) použít program EU Pilot. Bez ohledu na zvolenou možnost by Komise měla stěžovatele průběžně informovat o každém kroku učiněném v souvislosti s jejich stížnostmi.

46. V projednávané věci Komise informovala stěžovatele o opatřeních, která přijala v souvislosti s jeho stížností, a to tak, že ho kontaktovala přímo (i když stručně) a poskytla mu podrobné stanovisko k jeho stížnosti.

47. S ohledem na zjištění uvedená v bodech 40, 42 a 45 neshledává veřejný ochránce práv v souvislosti s tímto aspektem stížnosti případ nesprávného úředního postupu.

48. Veřejná ochránkyně práv však vyjadřuje politování nad tím, že přímý kontakt Komise se stěžovatelem nebyl transparentnější a že mu na rozdíl od svého stanoviska neposkytla kopie své korespondence s orgány Spojeného království týkající se jeho stížnosti. V tomto ohledu učiní veřejný ochránce práv další poznámku níže.

Rozhodnutí připojit stížnost stěžovatele k probíhajícímu řízení o nesplnění povinnosti proti Spojenému království

49. Pokud jde o rozhodnutí Komise zahrnout stížnost stěžovatele do probíhajícího (horizontálního) řízení o nesplnění povinnosti proti Spojenému království v souvislosti s uplatňováním testu bydliště jako kvalifikační podmínky pro dávky sociálního zabezpečení v oblasti působnosti nařízení (EHS) č. 1408/71, veřejný ochránce práv poukazuje na to, že za tímto účelem měla Komise nejprve dospět k závěru, že se tato stížnost týká rovněž porušení práva Společenství.

50. Jedním ze základních úkolů Komise v její úloze „strážkyně Smlouvy“ je zajistit správné uplatňování práva EU ve všech členských státech. Při plnění svých povinností Komise vyšetřuje možná porušení práva EU, o nichž se dozví, zejména v důsledku stížností občanů. Pokud se Komise na základě svého šetření domnívá, že členský stát nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají ze Smluv, článek 258 SFEU mu dává pravomoc zahájit řízení o nesplnění povinnosti proti příslušnému členskému státu a v případě potřeby předložit věc Soudnímu dvoru EU.

51. Podle judikatury unijních soudů má Komise široký prostor pro uvážení při rozhodování o tom, zda bude členský stát pronásledovat pro údajné porušení práva Společenství [15].

52. Za takových okolností, jako jsou okolnosti uvedené výše, má Komise právo rozhodnout, zda seskupí jednotlivé stížnosti týkající se nesprávného provedení nebo uplatňování práva EU do jediného horizontálního postupu, či nikoli. Nezdá se, že by takové rozhodnutí poškodilo práva jednotlivých stěžovatelů. Pokud by Komise přistoupila k horizontálnímu řízení před Soudním dvorem EU, mohli by se stěžovatelé dovolávat rozhodnutí Soudního dvora EU u svých příslušných vnitrostátních soudů, aby zajistili výkon rozsudku Soudního dvora EU, pokud jde o konkrétní stížnost, kterou předložili Komisi.

53. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že Komise tím, že se rozhodla připojit případ stěžovatele týkající se nesplnění povinnosti k horizontálnímu řízení o nesplnění povinnosti, implicitně dospěla k závěru, že v případě stěžovatele došlo k porušení práva EU. Dospěl rovněž k závěru, že Komise jednala v mezích své zákonné pravomoci, když připojila případ stěžovatele k probíhajícímu horizontálnímu řízení o nesplnění povinnosti proti Spojenému království.

54. S ohledem na výše uvedené neshledává veřejný ochránce práv v souvislosti s tímto aspektem stížnosti případ nesprávného úředního postupu.

55. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že Komise ve svém stanovisku prohlásila, že stěžovatele neprodleně informuje o horizontálním řízení o nesplnění povinnosti, ke kterému byla jeho stížnost připojena. Jednotliví stěžovatelé by měli i nadále požívat procesních záruk, které jim byly poskytnuty sdělením z roku 2002, a proto by měli být individuálně informováni o jakémkoli vývoji horizontálního postupu. Veřejná ochránkyně práv věří, že Komise bude stěžovatele o tomto vývoji včas a transparentně informovat.

C. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

DALŠÍ POZNÁMKA

Pokud Komise informuje stěžovatele o správních krocích, které podniká za účelem prošetření jejich stížností na porušení právních předpisů, mohla by jim pokud možno poskytnout podrobnosti o svých kontaktech s vnitrostátními orgány. Tímto způsobem by stěžovatelé byli informováni o tom, co Komise dělá, aby vyřešila jejich obavy, čímž by se zabránilo tomu, že by si museli stěžovat veřejnému ochránci práv, aby tyto informace obdrželi v průběhu šetření veřejného ochránce práv.

Veřejná ochránkyně práv rovněž vítá závazek Komise informovat stěžovatele včas a transparentně o budoucím vývoji probíhajícího horizontálního řízení o nesplnění povinnosti proti Spojenému království.

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 21. července 2010.

---

[1] Článek 39 odst. 2 ES: [Volný pohyb pracovníků] zahrnuje odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky.

[2] Úř. věst. 2004, L 158, s. 1.

[3] Úř. věst. 1971, L 149, s. 2.

[4] Úř. věst. 1968, L 257, s. 2.

[5] Rozsudek Soudního dvora ve věci Hoecks, C-249/83, Recueil 1985, s. 1958, bod 22.

[6] Příslušné části tohoto dopisu znějí takto: „Smlouva o přistoupení z roku 2003 stanoví, že členské státy regulují přístup na své trhy práce pro státní příslušníky osmi z tehdejších přistupujících států, včetně Polska. Spojené království nadále reguluje přístup na svůj trh práce podle této smlouvy. V důsledku toho je stěžovateli umožněn přístup na trh práce ve Spojeném království, pokud dodržuje "režim registrace pracovníků"ve Spojeném království. Tento režim se však nevztahuje na osoby samostatně výdělečně činné, „vzhledem k tomu, že Smlouva z roku 2003 neumožňuje členským státům odchýlit se od práva [státních příslušníků z] přistupujícího státu usadit se.“ Podle britských orgánů stěžovatel dodržoval systém registrace pracovníků až dne 4. června 2009, což byl den, kdy mu ministerstvo vnitra vydalo osvědčení o registraci, které mu přiznává právo pobývat ve Spojeném království jako uchazeč o zaměstnání od 4. června 2009, a tím mu přiznává nárok na příspěvek pro uchazeče o zaměstnání od tohoto dne.

[7] Na základě důkazů předložených stěžovatelem veřejný ochránce práv konstatuje, že ve dnech 24. května a 1. června 2009 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv pro parlamentní a zdravotní služby Spojeného království, který si stěžoval na společnost Jobcentreplus. Parlamentní veřejný ochránce práv a veřejný ochránce práv v oblasti zdravotnictví jej vyzval, aby přijal řádné administrativní postupy a poté podal svou stížnost znovu.

[8] KOM(2002)141 v konečném znění.

[9] Bod 3 (Zaznamenávání stížností) první pododstavec sdělení z roku 2002 stanoví: „Veškerá korespondence, která by mohla být prošetřena jako stížnost, se zaznamená do centrálního registru stížností vedeného generálním sekretariátem Komise.“

[10] Bod 5 (Potvrzení o přijetí) první pododstavec sdělení z roku 2002 stanoví: „Korespondenci evidovanou jako stížnost potvrdí generální sekretariát … do jednoho měsíce ….“

[11] Bod 7 (Komunikace se stěžovateli) první pododstavec sdělení z roku 2002 stanoví: „Útvary Komise se obrátí na stěžovatele a po každém rozhodnutí Komise (formální oznámení, odůvodněné stanovisko, postoupení věci Soudnímu dvoru nebo uzavření případu) je písemně informují o opatřeních přijatých v reakci na jejich stížnost.“

[12] Bod 8 (Lhůta pro prošetření stížností) první pododstavec sdělení z roku 2002 stanoví: „Obecně platí, že útvary Komise prošetří stížnosti s cílem dospět k rozhodnutí o vydání formálního upozornění nebo o uzavření případu nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy generální sekretariát stížnost zaevidoval.“

[13] Úř. věst. L 267, 2000.

[14] Druhý odstavec bodu 3 (Zaznamenávání stížností) sdělení z roku 2002 stanoví šest výjimek z výše uvedeného základního pravidla. Korespondence, která nemá být prošetřena jako stížnost, se do centrálního registru stížností nezaznamená, pokud:

• je anonymní, neuvádí adresu odesílatele nebo uvádí neúplnou adresu;
• výslovně ani implicitně neodkazuje na členský stát, kterému lze přičítat opatření nebo praxi, jež jsou v rozporu s právem Společenství;
• odsuzuje jednání nebo opomenutí soukromé osoby nebo subjektu, ledaže opatření nebo stížnost odhalí zapojení orgánů veřejné moci nebo namítne jejich nečinnost v reakci na tato jednání nebo opomenutí. Ve všech případech Komise ověří, zda korespondence odhaluje chování, které je v rozporu s pravidly hospodářské soutěže (články 81 a 82 Smlouvy o ES);
• nevyjádřila žádnou stížnost;
• uvádí stížnost, k níž Komise zaujala jasný, veřejný a důsledný postoj, který musí být sdělen stěžovateli;
• uvádí stížnost, která zjevně nespadá do oblasti působnosti práva Společenství.

[15] Rozsudek Soudního dvora ve věci Komise v. Německo, C-191/95, Recueil 1998, s. I-5449, bod 46; věc 247/87 Star Fruit v. Komise, Sb. rozh. 1989, s. 291, Věc 87/89 Société nationale interprofessionnelle de la tomate a další v. Komise, Sb. rozh. 1990, s. I 1981; Usnesení Soudního dvora ve věci T-182/97, Ségaud v. Komise, Sb. rozh. 1998, s. II-271. Viz také rozhodnutí veřejného ochránce práv o stížnostech 962/2006/OV, 3453/2005/GG, 3125/2005/BB, 995/98/OV, 480/2004/TN a 493/2000/ME, která jsou k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv (http://www.ombudsman.europa.eu).