Případ se týkal rozhodnutí Komise uzavřít spis týkající se stížnosti na porušení právních předpisů proti Finsku, v němž se tvrdilo, že Finsko diskriminovalo muže v dobrovolných doplňkových důchodových systémech. Stěžovatelé tvrdili, že postoj Komise není konzistentní, neboť Komise podala u Soudního dvora dvě podobná řízení o nesplnění povinnosti proti Itálii a Řecku, zatímco v případě Finska tak neučinila. Podle jejich názoru Komise rovněž dostatečně neodůvodnila svůj postoj, že není jasné, zda by Soudní dvůr dospěl k závěru, že příslušné finské právo porušuje unijní právo.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že Komise v průběhu šetření dostatečně odůvodnila své stanovisko, čímž využila posuzovací pravomoci, kterou má při vyřizování stížností na porušení právních předpisů. Dospěla proto k závěru, že neexistují důvody pro další šetření v této věci, a případ uzavřela.

Stěžovatel je italský občan s bydlištěm v Německu. Tvrdil, že jeho manželka byla v Německu obětí diskriminace v zaměstnání na základě věku a státní příslušnosti, protože společnost, o kterou se ucházela, ji nezaměstnala. Po neúspěšném výsledku soudního řízení podal stěžovatel Evropské komisi stížnost na porušení právních předpisů, v níž tvrdil, že německé orgány řádně neprovedly do vnitrostátního právního řádu směrnici EU o rovném zacházení v zaměstnání a povolání.

Stěžovatel se následně obrátil na evropského veřejného ochránce práv a tvrdil, že Komise i) nezaregistrovala jeho stížnost na porušení právních předpisů, ii) nevyřídila ji odpovídajícím způsobem a iii) neposkytla přesvědčivé důvody, proč v jeho případě nezasáhla.

Komise ve svém stanovisku vysvětlila, že stížnost stěžovatele na porušení právních předpisů zaevidovala několik dní poté, co ji obdržela. Vyjádřila politování nad tím, že stěžovatele předem neoznámila, že má v úmyslu jeho stížnost na porušení právních předpisů uzavřít, a že jej o uzavření případu neinformovala. Komise dále vysvětlila, že Německo provedlo výše uvedenou směrnici vhodným a včasným způsobem, a uvedla konkrétní důvody, proč nebylo nutné zahájit řízení o nesplnění povinnosti na základě podání stěžovatele.

Vzhledem k tomu, že Komise stížnost na porušení právních předpisů skutečně zaevidovala, nezjistila veřejná ochránkyně práv v tomto ohledu žádný nesprávný úřední postup. Pokud jde o věc samou, žádná další šetření nebyla odůvodněná, protože Komise uvedla konkrétní a přesvědčivé důvody na podporu svého stanoviska v průběhu šetření. Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že Komise uznala, že stěžovatele předem neoznámila o svém záměru uzavřít jeho stížnost na porušení právních předpisů, ani ho neinformovala o uzavření případu. Kromě toho se za toto opomenutí neomluvila. Proto učinil kritickou poznámku.