ODŮVODNĚNÍ Stížnosti

1. Stěžovatel, bývalý úředník Evropské komise, pobírá invalidní důchod po úrazu. Po úrazu požádal o pojistné plnění, na které měl nárok na základě článku 73 služebního řádu a „Společnýchpravidel pro pojištění úředníků Evropských společenství pro případ úrazu a nemoci z povolání“(dále jen „pravidla pro případ úrazu“).

2. Dne 18. března 2006 podal stěžovatel Komisi stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu, v níž v podstatě tvrdil, že Komise zneužívajícím způsobem odložila své rozhodnutí o jeho žádosti o pojištění odpovědnosti za škodu. Komise uznala dlouhou dobu potřebnou k vyřízení případu stěžovatele, ale popřela zneužívající povahu výsledného zpoždění a uvedla, že složitost spisu odůvodňuje dobu, kterou potřebovala k jeho uzavření.

3. Dne 28. srpna 2006 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv se stížností, která byla zaevidována pod číslem 2782/2006/(MHZ)RT. V návaznosti na šetření veřejný ochránce práv zjistil dva případy nesprávného úředního postupu při vyřizování případu Komisí a učinil dvě kritické poznámky, pokud jde o zpoždění při vyplácení pojistných plnění stěžovatele a porušení článku 12 kodexu řádné správní praxe[1].

4. Dne 18. února 2008 podal stěžovatel veřejnému ochránci práv novou stížnost na Komisi (stížnost492/2008/RT),v níž uvedl, že není spokojen s návrhem Komise týkajícím se míry jeho invalidity a výše jeho dávek pojištění odpovědnosti za škodu. Proto požádal o svolání lékařské komise. Tvrdil, že Komise jednala nespravedlivě a pokusila se ovlivnit práci lékařské komise ve prospěch soukromé pojišťovny instituce. Ve své odpovědi ze dne 4. března 2008 zastával veřejný ochránce práv názor, že na základě důkazů předložených stěžovatelem neexistují dostatečné důvody pro zahájení šetření jeho stížnosti.

5. Dne 23. července 2009 Komise informovala stěžovatele, že dne 9. června 2009 obdržela závěrečnou zprávu lékařské komise, která stanovila míru jeho trvalé invalidity. Dodala, že dne 17. června 2009 postoupila zprávu své pojišťovně. Uvedl, že po obdržení souhlasu pojišťovny provede platbu zůstatku odpovídající jeho trvalé invaliditě.

6. Dne 27. července 2009 Komise informovala stěžovatele, že na základě zprávy lékařské komise rozhodla, že míra jeho trvalé invalidity by měla činit 64,5 %. Uvedl, že mu již byly vyplaceny dvě předběžné platby, a sice: i) dne 1. listopadu 2005, což odpovídá míře invalidity ve výši 40 %; a ii) dne 2. listopadu 2006, což odpovídá míře invalidity ve výši 23,5 %. Komise by tedy přistoupila k platbě zůstatku odpovídající zbývající míře invalidity ve výši 1 %, tedy 9 545,31 eura.

7. Ve dnech 25. srpna a 3. září 2009 se právní zástupce stěžovatele obrátil na útvary Komise. Poukázal na to, že Komise dosud neprovedla platbu zůstatku ve výši 9 545,31 eura.

8. Dne 10. září 2009 Komise (PMO[2])odpověděla na výše uvedené dva dopisy. Uvedla, že její soukromá pojišťovna provedla platbu zůstatku na bankovní účet stěžovatele dne 25. srpna 2009.

9. Dne 29. září 2009 právní zástupce stěžovatele odpověděl na dopis Komise ze dne 10. září 2009. Uvedl, že jeho klient ještě neobdržel konečnou platbu, a požádal Komisi, aby toto zpoždění vysvětlila. Kromě toho poukázal na to, že jeho klient byl oprávněn požádat Komisi, aby mu zaplatila úroky z prodlení.

10. Komise na výše uvedený dopis odpověděla dne 15. října 2009. Uvedla, že „došlok nedorozumění, pokud jde o platbu zůstatku“. Po ověření u pojišťovny Komise zjistila, že platba byla provedena dne 30. září 2009 namísto 25. srpna 2009. Komise vyjádřila nad touto situací politování. Poukázala však na to, že dvouměsíční zpoždění nelze považovat za „nepřiměřené“, neboť „obvyklá lhůta pro tyto platby je šest týdnů“. Kromě toho neexistuje žádný právní základ, který by odůvodňoval požadovanou platbu úroků.

11. Dne 22. října 2009 se právní zástupce stěžovatele znovu obrátil na útvary Komise. Poukázal na to, že téměř tři měsíce poté, co Komise přijala své rozhodnutí ze dne 27. července 2009, nebyla platba zůstatku dosud provedena. Požádal Komisi, aby: i) okamžitě provést platbu zůstatku; a ii) zaplatit úroky z prodlení.

12. Dne 3. listopadu 2009 se stěžovatel znovu obrátil na veřejného ochránce práv.

PŘEDMĚT DOTAZU

13. Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv předložil následující tvrzení a tvrzení.

Tvrzení:

Komise mu i) nevyplatila platbu zůstatku odpovídající jeho trvalé invaliditě, ačkoli ho o tom informovala; a ii) poskytl mu zavádějící informace, pokud jde o výše uvedenou platbu.

Nárok:

Komise by měla provést platbu zůstatku a zaplatit úroky z prodlení.

Šetření

14. Dne 3. prosince 2009 zahájil veřejný ochránce práv šetření.

15. Dne 4. ledna 2010 zaslal stěžovatel další korespondenci týkající se jeho této stížnosti. Dne 2. března 2010 zaslala Komise své stanovisko k této stížnosti, které bylo předáno stěžovateli s výzvou k vyjádření.

16. Stěžovatel zaslal své připomínky dne 25. března 2010.

Ombudsmanova analýza a závěry

A. Údajné nezaplacení zůstatku a neposkytnutí přesných informací a souvisejícího nároku

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

17. Dopisem ze dne 4. ledna 2010 stěžovatel poprvé informoval veřejného ochránce práv, že dne 23. října 2009 (tj. před podáním této stížnosti veřejnému ochránci práv) podal jeho advokát proti rozhodnutí Komise ze dne 27. července 2009 odvolání podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Poukázal na to, že předmětem tohoto kasačního opravného prostředku je rovněž otázka, zda Komise neprovedla platbu zůstatku jeho pojistného plnění.

18. Stěžovatel uvedl, že dne 9. listopadu 2009, poté, co podal tuto stížnost veřejnému ochránci práv, provedla Komise platbu zůstatku odpovídající jeho pojistnému plnění. Kromě toho mu Komise dne 23. listopadu 2009 zaplatila úroky z prodlení.

19. Podle stěžovatele byla platba zůstatku jeho pojistného plnění zpožděna, protože Komise, konkrétně PMO, omylem provedla platbu na starý bankovní účet stěžovatele.

20. Stěžovatel nakonec poukázal na to, že navzdory dvěma kritickým připomínkám veřejného ochránce práv v rámci jeho šetření 2782/2006/(MHZ)RT Komise nezlepšila kvalitu svých správních služeb. S ohledem na nové informace předložené v jeho dopise ze dne 4. ledna 2010 stěžovatel navrhl, aby veřejný ochránce práv provedl šetření z vlastního podnětu v této věci, pokud se rozhodne tento případ uzavřít.

21. Komise ve svém stanovisku vysvětlila, že dne 17. června 2009 zaslala zprávu lékařské komise pojišťovně, aby získala dodatečný příjem. Dotčenou účtenku poskytla pojišťovna. Komise proto dne 27. července 2009 zaslala stěžovateli konečné rozhodnutí týkající se míry jeho trvalé invalidity a požádala pojišťovnu, aby provedla odpovídající platbu zůstatku.

22. Komise uvedla, že přidružené společnosti zpravidla obdrží platbu ve lhůtě jednoho měsíce. V návaznosti na dopis advokáta stěžovatele ze dne 25. srpna 2009 se Komise pojišťovny dotázala, zda platbu provedla. Pojišťovna potvrdila, že tak učinila.

23. Dne 29. září 2009 se Komise poté, co obdržela druhý dopis od advokáta stěžovatele, obrátila na pojišťovnu. Po kontrole pojišťovna zjistila, že platba byla omylem provedena na starý bankovní účet stěžovatele. Komise požádala pojišťovnu, aby provedla platbu na jiný bankovní účet a zaplatila stěžovateli úroky z prodlení. Pojišťovna tak učinila. Komise poukázala na to, že nelze očekávat, že bude vědět, že stěžovatel mezitím změnil svůj bankovní účet.

24. Stěžovatel ve svém vyjádření vyjádřil nespokojenost s postojem Komise. Tvrdil, že se Komise dopustila několika chyb, pokud jde o výplatu jeho pojistného plnění, konkrétně i) jednala nesprávně, když podmínila výplatu jeho pojistného plnění schválením zprávy lékařské komise pojišťovnou; ii) stěžovatel zaslal Komisi doporučený dopis, v němž ji včas informoval o změně údajů o svém bankovním účtu; iii) pojišťovna nepřijala žádná opatření poté, co provedla platbu na nesprávný bankovní účet, a to ve dvou samostatných případech; iv) Komise nejednala neprodleně poté, co obdržela dopis advokáta stěžovatele ze dne 25. srpna 2009, v němž jí bylo sděleno, že platba nebyla provedena; v) Komise se dopustila pochybení, když pro výpočet úroků z prodlení použila pouze úrokovou sazbu ve výši 5,50 %.

Posouzení veřejného ochránce práv

25. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise tím, že vyplatila zůstatek na pojistném plnění stěžovatele a zaplatila úroky z prodlení, které nastalo, vyhověla žádosti předložené v původní stížnosti stěžovatele.

26. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že platba byla zpožděna, protože Komise omylem převedla platbu zůstatku na jiný bankovní účet, veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel obdržel splatnou částku, jakož i úroky z prodlení. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že Komise ve svém stanovisku výše uvedené skutečnosti potvrdila. Nepovažuje proto za užitečné dále pokračovat v tomto šetření.

27. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise podnikla odpovídající kroky k vyřešení této záležitosti.

28. Veřejný ochránce práv bere na vědomí podnět stěžovatele týkající se zahájení šetření z vlastního podnětu, pokud jde o řešení jeho případu a podobných případů ze strany Úřadu pro správu a vyplácení individuálních nároků, a posoudí jej v souvislosti s dalšími návrhy na budoucí šetření z vlastního podnětu.

B. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

Komise podnikla kroky k vyřešení této záležitosti.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 12. května 2010.

[1] Rozhodnutí 2782/2007/(MHZ)RT, dostupné na internetových stránkách veřejného ochránce práv http://www.ombudsman.europa.eu/cases/decision.faces/en/3225/html.bookmark.

[2] Úřad pro správu a vyplácení individuálních nároků.