ODŮVODNĚNÍ Stížnosti

1. Soukromá poradenská společnost uzavřela smlouvu s orgány třetí země (dále jen „vnitrostátní orgány“) za účelem provádění programu (dále jen „program“) financovaného Evropskou komisí.

2. K provádění programu bylo zřízeno oddělení pro podporu programu. Uvedené oddělení má čtyři dlouhodobá pracovní místa, a to vedoucího týmu, asistenta vedoucího týmu, odborníka na granty a asistenta odborníka na granty. Vedoucí týmu se ujal své funkce v lednu 2008. Stěžovatel uzavřel s poradenskou společností smlouvu na práci odborníka na granty v rámci programu. Své funkce se ujal dne 11. února 2008.

3. Ke dni 10. dubna 2008 se uskutečnila řada schůzek mezi Komisí, vnitrostátními orgány, oddělením pro podporu programu a poradenskou společností za účelem projednání obav týkajících se různých aspektů programu.

4. Dne 23. října 2008 obdržel stěžovatel dopis, kterým byla ukončena jeho smlouva odborníka na granty. Kontrakt vedoucího týmu byl také ukončen. Dne 24. října 2008 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv, který zpochybnil souhlas Komise s jeho propuštěním.

PŘEDMĚT DOTAZU

5. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se tvrzení stěžovatele, že Komise umožnila, aby byl nespravedlivě odvolán z funkce odborníka na granty. Šetření se rovněž týkalo tvrzení, že by Komise měla:

1. omluvit se stěžovateli; a
2. kompenzovat stěžovateli přímé náklady a ztrátu příjmů.

6. Ve svém dopise o zahájení šetření stížnosti veřejný ochránce práv rovněž požádal Komisi, aby vysvětlila přesný rozhodovací proces týkající se propuštění stěžovatele a popsala úsilí, které vynaložila, aby zajistila dodržování práv stěžovatele, jak je uvedeno v dopise ze dne 10. listopadu 2008.

Šetření

7. Po obdržení stížnosti ze dne 24. října 2008 a dalších informací předložených stěžovatelem v listopadu a prosinci 2008 zahájil veřejný ochránce práv dne 17. prosince 2008 šetření. Komise požádala o prodloužení lhůty pro předložení stanoviska ke stížnosti, což veřejná ochránkyně práv schválila. Dne 20. dubna 2009 předložila Komise své stanovisko, které bylo poté předáno stěžovateli. Stěžovatel předložil připomínky dne 15. června 2009.

Ombudsmanova analýza a závěry

A. Tvrzení, že Komise umožnila, aby byl stěžovatel nespravedlivě propuštěn

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

Stížnost

8. Podle stěžovatele se obavy vnitrostátních orgánů a delegace Komise ohledně programu týkaly oblasti, za niž byl odpovědný vedoucí týmu. Rozhodnutí nahradit vedoucího týmu proto stěžovatele nepřekvapilo. Stěžovateli se však nikdy nedostalo žádné kritiky, ať už ústní nebo písemné, týkající se jeho oblasti působnosti (která se týkala grantového režimu). Konzultační společnost však jeho smlouvu rovněž ukončila. Poradenská společnost ho informovala, že zatímco vnitrostátní orgány požádaly o ukončení jeho smlouvy, žádost pocházela od delegace Komise (s níž si vnitrostátní orgány přály udržovat dobré vztahy).

9. Stěžovatel tvrdil, že neví, kdo se ho rozhodl nahradit a proč byl nahrazen. Nedostal právo se bránit, ani si nebyl vědom obvinění, která proti němu byla vznesena.

Stanovisko Komise – souvislosti

10. Ve svém stanovisku ke stížnosti Komise vysvětlila, že program byl prováděn "soukromým nepřímým decentralizovaným způsobem řízení". To znamená, že veřejný zadavatel, tj. vnitrostátní orgány, uzavřel smlouvu o poskytování služeb s třetí osobou. Třetí stranou byla soukromá poradenská společnost, která poskytovala služby související s finančním prováděním programu. Komise podepsala s vnitrostátními orgány dohodu o financování, ale neměla s poradenskou společností žádnou smluvní vazbu.

11. Komise vysvětlila, že v rané fázi bylo delegaci Komise a vnitrostátním orgánům jasné, že oddělení pro podporu programu nefunguje řádně. Stěžovatel tento názor jasně sdílel: uvedl, že "docela brzy vyšlo najevo, že (Oddělení pro podporu programů) se potýká s problémy". Podle Komise je sice pochopitelné, že nově příchozí tým potřebuje počáteční podporu a vedení, ale jeho výsledky za první měsíce projektu byly neuspokojivé. Bylo tomu tak navzdory podpoře a pokynům vnitrostátních orgánů a Komise.

12. Podle Komise vnitrostátní orgány a delegace Komise poprvé vyjádřily své obavy na schůzce s vedoucím týmu a odborníkem na granty dne 9. dubna 2008. Tyto obavy byly rovněž sděleny panu X., který pracoval pro poradenskou společnost. Po schůzce, která se konala dne 9. dubna 2008, požádaly vnitrostátní orgány pana X., aby přijel do dotčené třetí země a zabýval se otázkami výkonnosti týkajícími se oddělení pro podporu programu. Po návštěvě pana X. bylo rozhodnuto dát týmu čas do poloviny srpna 2008 na zlepšení jeho výkonnosti. Poté bude rozhodnuto, zda se bude pokračovat ve stávajícím týmu, nebo zda se změní personál.

13. Komise dospěla k závěru, že všechny argumenty předložené stěžovatelem v jeho stížnosti veřejnému ochránci práv naznačují, že tým od začátku projektu řádně nefungoval. To byl jeden z hlavních důvodů pomalého pokroku programu. Tento stav byl potvrzen dokumentem, který vypracoval pan X. po své první návštěvě dotčené země mimo EU. Hlavním zjištěním tohoto dokumentu bylo, že:

„týmová spolupráce není optimální, tj. blokování/narušování komunikace mezi členy týmu, delegování a rozdělení práce není optimální, pracovní zátěž členů týmu není dosud optimálně vyvážená, dosud není dostatečně zaměřena na společný cíl, je obtížné dosáhnout konsensu o určitých přístupech a koncepcích.“

Stanovisko Komise – rozhodovací proces

14. Podle Komise to byla poradenská společnost, kdo navrhl, aby byl odborník na granty nahrazen. Tento návrh byl předložen v dopise poradenské společnosti, v němž bylo uvedeno, že tým nefunguje správně [1]. Poradenská společnost ve svém dopise představila tři alternativní řešení, z nichž dvě předpokládala nahrazení odborníka na granty.

15. Vzhledem k tomu, že Komise nebyla stranou smlouvy mezi vnitrostátními orgány a poradenskou společností, nemohla požádat o nahrazení odborníků.

16. Z odpovědi vnitrostátních orgánů poradenské společnosti ze dne 16. října 2008 bylo zřejmé, že vnitrostátní orgány upřednostňují řešení, kdy bude nahrazen jak vedoucí týmu, tak odborník na granty [2]. Vnitrostátní orgány napsaly tento dopis, který shrnuje závěry dosažené po jednáních se všemi zúčastněnými stranami poté, co pan X. navštívil dotčenou třetí zemi podruhé.

17. Komise měla za to, že pokud, jak tvrdí stěžovatel, nezná důvody svého propuštění, musela ho poradenská společnost v tomto ohledu neinformovat. Komise nemá žádnou smluvní vazbu s poradenskou společností nebo jejími odborníky, a tudíž ani žádnou smluvní povinnost vůči nim. Orgán rovněž nemá právo zasahovat do smluvního vztahu mezi poradenskou společností a stěžovatelem a nezná smluvní ustanovení upravující tento vztah. Pokud poradenská společnost zjistila, že její tým nefungoval správně, a předložila návrhy na nápravu tohoto problému, bylo na ní, aby důsledky těchto návrhů řešila se svými zaměstnanci.

18. Hlavním zájmem Komise bylo zajistit, aby byl program řádně prováděn a aby bylo dosaženo plánovaných výsledků. Komise se však rovněž zajímala o ochranu práv zaměstnanců pracujících na projektech. Proto zaslala poradenské společnosti dopis, v němž žádala, aby byl stěžovatel informován o své situaci.

19. Komise rovněž tvrdila, že rychle odpověděla na e-maily a dopisy stěžovatele. E-mail stěžovatele ze dne 12. října 2008, v němž vyjádřil obavy ohledně možného propuštění, byl zodpovězen téhož dne. Vedoucí delegace ve své odpovědi stěžovatele ujistil, že všechny vznesené otázky budou předány vnitrostátním orgánům a budou zohledněny během schůze, která se měla konat následující den. Komise zdůraznila, že nikdy nepožádala o nahrazení odborníka na granty. S ohledem na návrhy poradenské společnosti delegace Komise vyjádřila názor, že řešení by bylo spravedlivé pouze tehdy, pokud by byly zohledněny povinnosti vedoucího týmu. Tyto aspekty byly projednány s vnitrostátními orgány, které dospěly k závěru, že oba odborníci by měli být nahrazeni.

20. Dne 30. října 2008 se stěžovatel písemně obrátil na vedoucího delegace a stěžoval si, že rozhodovací proces týkající se jeho propuštění nebyl transparentní a že jeho práva nebyla dodržena. Vedoucí delegace odpověděl dne 10. listopadu 2008 a vysvětlil, že personální změny navrhla poradenská společnost. Vedoucí delegace rovněž vysvětlil, že obavy týkající se týmu, které vyjádřily vnitrostátní orgány a podpořila delegace Komise, se „zaměřily na problémy při poskytování výstupů a jejich cílem bylo sehnat tým, který by mohl spolupracovat na maximální výkonnosti“. Odborné schopnosti stěžovatele nebyly zpochybněny. Vedoucí delegace vyjádřil politování nad dopadem, který měly problémy týkající se projektu na stěžovatele osobně. Vedoucí delegace se rovněž obrátil na poradenskou společnost a doporučil jí, aby respektovala práva stěžovatele jako zaměstnance a odpověděla na připomínky vznesené stěžovatelem.

21. Komise se nedomnívá, že by se dopustila nesprávného úředního postupu. V důsledku toho neexistují důvody pro omluvu nebo přiznání náhrady škody. Každá žádost o odškodnění by měla být vyřízena s poradenskou společností, zaměstnavatelem stěžovatele.

Připomínky stěžovatele

22. Stěžovatel ve svém vyjádření uznal, že tým nefungoval. Nedomníval se však, že je za tento stav odpovědný.

23. Podle stěžovatele se Komise podílela na rozhodnutí o jeho propuštění. E-maily zaslané v říjnu 2008 a schůzka mezi vnitrostátními orgány a vedoucím delegace dne 13. října 2008 naznačují zapojení Komise. Komise by dokonce mohla být považována za subjekt s rozhodovací pravomocí. Ve svém e-mailu ze dne 12. října 2008 Komise neodporuje tvrzení stěžovatele, že byl informován o tom, že jeho odvolání iniciovala delegace Komise. Lze spíše tvrdit, že s tvrzením stěžovatele souhlasí.

24. Dne 9. října 2008 pan X. informoval stěžovatele, že bude nahrazen. To bylo předtím, než se pan X. setkal s delegací Komise nebo vnitrostátními orgány. Rozhodnutí o jeho propuštění tedy mohlo být dohodnuto s delegací Komise již v září 2008. Dne 10. října 2008 pan X. informoval stěžovatele, že se dopoledne setkal s programovým manažerem delegace Komise, který trval na tom, aby byl nahrazen jak vedoucí týmu, tak odborník na granty. Odpoledne se pan X. setkal s vnitrostátními orgány. Podle pana X. vnitrostátní orgány uvedly, že pokud by se rozhodly nahradit jak vedoucího týmu, tak odborníka na granty, nejednalo by se o profesionální rozhodnutí, ale o rozhodnutí politické, aby byly zachovány dobré vztahy s delegací Komise. Dne 13. října 2008 se uskutečnila schůzka mezi vedoucím delegace Komise a vnitrostátními orgány. Podle stěžovatele se jednalo o schůzku, během níž byly vnitrostátní orgány nakonec přesvědčeny, že stěžovatel by měl být nahrazen. Pokud je stěžovateli známo, poradenská společnost nebyla na schůzce ani zastoupena. Neexistují žádné důkazy o tom, že by se Komise během této schůzky snažila chránit práva stěžovatele. Po zasedání informovaly vnitrostátní orgány pana X., že oba odborníci by měli být nahrazeni. Skutečností je, že vnitrostátní orgány prakticky o ničem nerozhodly samy. Téměř o všem rozhodla delegace Komise.

25. Stěžovatel tvrdil, že pan X. a vedoucí týmu jsou staří přátelé a že věří, že by mohli vedoucího týmu zachránit obětováním stěžovatele. Vnitrostátní orgány byly proti tomuto řešení. Delegace Komise však na tom trvala. Podle názoru stěžovatele nepřispělo řešení propustit oba vedoucí odborníky současně k dobré výkonnosti programu.

26. Stěžovatel doufal, že od Komise získá vysvětlení, co měl udělat jinak nebo jaké kroky od něj Komise očekávala, aby zajistila úspěch programu. Bohužel žádná taková upřesnění nebyla učiněna. Stěžovatel nevidí nic, co by Komise učinila na ochranu jeho práv před jeho propuštěním. Zdá se, že ani Komise si není vědoma žádných jiných práv, než jsou práva zaměstnance. Stěžovatel si přeje, aby byla respektována jeho práva jako lidské bytosti a občana EU.

Posouzení veřejného ochránce práv

27. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že všechny strany zapojené do programu zřejmě souhlasí s tím, že oddělení pro podporu programu, tj. tým, jehož úkolem bylo provádět program, nefungovalo řádně. Komise tvrdí, že profesní schopnosti stěžovatele nebyly zpochybněny. Přijatá opatření však byla zaměřena na "získání týmu, který by mohl spolupracovat".

28. Podle názoru veřejného ochránce práv je důležitým cílem účinné správy zajistit, aby týmy dobře fungovaly. To, zda tým funguje dobře, nezávisí pouze na profesionálních schopnostech jednotlivých členů týmu - důležitou roli hrají i další faktory. Mezi tyto faktory patří, zda konkrétní členové týmu mohou dobře pracovat s ostatními konkrétními členy týmu.

29. Může být proto nezbytné restrukturalizovat tým, aby mohl řádně fungovat.

30. Vzhledem k tomu, že fungování týmu je legitimním důvodem pro reorganizaci zaměstnanců v orgánech Společenství, mělo by totéž platit v souvislosti s programy financovanými Společenstvím.

31. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že skutečnost, že oddělení pro podporu programu nefungovalo řádně, byla platným důvodem pro nahrazení členů týmu.

32. V souvislosti s takovou reorganizací by však zjevně nebylo v souladu se zásadami řádné správy, aby se Komise pokusila zavázat stranu (bez ohledu na to, zda má smluvní vztah s Komisí, či nikoli) k tomu, aby učinila něco, co by bylo protiprávní nebo v rozporu se smluvními závazky.

33. V tomto ohledu veřejný ochránce práv nejprve konstatuje, že mu nebyly poskytnuty žádné konkrétní důkazy, které by prokazovaly, že stěžovatel byl z podnětu Komise propuštěn. Celkově nebyly předloženy žádné důkazy, které by prokazovaly, že se Komise pokusila přinutit poradenskou společnost (přímo nebo prostřednictvím vnitrostátních orgánů), aby stěžovatele propustila. V každém případě nebyly veřejnému ochránci práv předloženy žádné argumenty ani důkazy, které by naznačovaly, že propuštění stěžovatele bylo nezákonné nebo v rozporu s jeho smlouvou s poradenskou společností.

34. Komise rychle odpověděla na e-maily a dopisy stěžovatele. Vysvětlila tím, že na obavy stěžovatele týkající se propuštění upozorní vnitrostátní orgány. Dále navrhl, aby se zaprvé domáhal nápravy u svého zaměstnavatele. Zdá se, že se jedná o vhodná opatření a rady, které je třeba poskytnout.

35. Na základě výše uvedených skutečností veřejný ochránce práv neshledává, že by se Komise dopustila nesprávného úředního postupu v souvislosti s propuštěním stěžovatele.

B. Tvrzení stěžovatele

Posouzení veřejného ochránce práv

36. Vzhledem k závěrům veřejného ochránce práv ohledně tvrzení stěžovatele musí být tvrzení, že by se Komise měla stěžovateli omluvit a nahradit mu jeho přímé náklady a ztrátu příjmů, neúspěšné.

C. Závěr

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

V souvislosti s touto výtkou nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 18. listopadu 2009.

[1] Komise ve svém stanovisku uvádí, že vzhledem k tomu, že dotčený dokument nepatří Komisi, ale třetí osobě, a s ohledem na citlivou povahu informací, které obsahuje, by zpřístupnění tohoto dokumentu mohlo poškodit obchodní a osobní zájmy osob, kterých se týká. Z těchto důvodů považuje Komise dokument za důvěrný a dává jej veřejnému ochránci práv k dispozici, pokud se domnívá, že je nutné nahlédnout do spisu.

[2] Viz poznámka pod čarou č. 2.