ODŮVODNĚNÍ Stížnosti

1. Stěžovatelem v tomto šetření je nevládní organizace X, kterou financují bulharští novináři. Stížnost podal jejím jménem její předseda, bulharský občan.

2. Stížnost se týká žádosti stěžovatele o přístup k dokumentům nebo informacím týkajícím se financování poskytnutého v Bulharsku v rámci předvstupního programu EU pro rozvoj zemědělství s názvem Zvláštní přístupový program pro zemědělství a rozvoj venkova (SAPARD).

3. Stěžovatel požádal příslušné bulharské orgány, zejména bulharský Státní zemědělský fond a informační službu bulharské vlády, o přístup k informacím týkajícím se osob a/nebo právnických osob, které v Bulharsku využívaly financování z programu SAPARD.

4. V dubnu 2007 odmítly bulharské orgány poskytnout přístup. Bulharský státní zemědělský fond rozhodl, že informace obdržené od příjemců musí uchovávat v tajnosti a používat je pouze pro účely programu. Vládní informační služba uvedla, že nemá informace požadované stěžovatelem.

5. S ohledem na tyto okolnosti se stěžovatel rozhodl obrátit na Evropskou komisi. Na základě důkazů poskytnutých žadatelem je chronologie korespondence mezi žadatelem a Komisí v této záležitosti následující.

6. Dne 28. srpna 2007 se stěžovatel písemně obrátil na e-mailovou schránku generálního sekretariátu Komise s žádostí o přístup k dokumentům. Požádala o "... přístup k seznamu všech příjemců z Bulharska, kteří obdrželi peníze z programu EU SAPARD pro každý rok až do roku 2007 včetně". Stěžovatel poukázal na to, že informace pravděpodobně existovaly ve formě tabulky nebo podobného dokumentu, který bulharská vláda zaslala Komisi. Dále vysvětlila, že tyto informace budou použity pro připravovaný článek, který bude zveřejněn v bulharských sdělovacích prostředcích.

7. Dne 29. srpna 2007 zaslala Komise potvrzení o přijetí. Stěžovatel byl informován, že v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise [1] (dále jen "nařízení č. 1049/2001") mu bude poskytnuta odpověď do 15 pracovních dnů.

8. Dne 19. září 2007 obdržel stěžovatel odpověď generálního ředitelství Komise pro zemědělství a rozvoj venkova (GŘ AGRI), v níž se uvádí, že „požadovaný seznam [] je v pravomoci vnitrostátních orgánů“. Odkázal stěžovatele na internetové stránky bulharského ministerstva zemědělství, kde lze podle GŘ AGRI požadované informace nalézt. Dne 20. září 2007 obdržel stěžovatel od GŘ AGRI další e-mail s odkazem na další internetové stránky, konkrétně stránky bulharského Státního zemědělského fondu. GŘ AGRI vyjádřilo naději, že zde poskytnuté informace uspokojí potřeby stěžovatele.

9. Dne 26. října 2007 stěžovatel zaslal e-mailovou schránku generálního sekretariátu Komise s žádostí o přístup k dokumentům týkajícím se téže záležitosti. Dne 5. listopadu 2007 Komise v souladu s nařízením č. 1049/2001 zaevidovala obnovenou žádost jako žádost o přístup k dokumentům. Stěžovatel v žádosti uvedl, že „by chtěl mít přístup k informacím o výši finančních prostředků, které každý bulharský příjemce z programu SAPARD obdržel za každý rok až do roku 2007 včetně“. Měl za to, že tyto informace nemohou být důvěrné, jelikož každý příjemce finančních prostředků SAPARD byl povinen umístit před svou činnost informační tabulku uvádějící výši obdržených finančních prostředků.

10. Dne 5. prosince 2007 zaslal stěžovatel Komisi e-mail s dotazem, kdy může očekávat odpověď na výše uvedenou žádost o přístup. Téhož dne Komise odpověděla, že žádost stěžovatele postoupila útvaru pověřenému touto záležitostí.

11. Dne 7. prosince 2007 GŘ AGRI zopakovalo svou předchozí odpověď stěžovateli a uvedlo následující:

„Stejně jako v mém předchozím e-mailu ze dne 19. září 2007 bych Vás rád znovu informoval, že za informace, které hledáte, neodpovídá Evropská komise. Proto byste měli svou žádost zaslat bulharské agentuře SAPARD, protože GŘ AGRI takové informace nemá.“

12. Dne 21. února 2008 předložil stěžovatel tuto stížnost veřejnému ochránci práv.

PŘEDMĚT DOTAZU

13. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se tohoto tvrzení a tvrzení:

1. Stěžovatel tvrdil, že Komise řádně nevyřídila jeho žádost o přístup k dokumentům nebo informacím.
2. Stěžovatel tvrdí, že Komise by měla poskytnout přístup k dokumentům nebo informacím, o které požádala.

14. Stěžovatel ve své stížnosti rovněž vyjádřil určité stížnosti týkající se bulharských vnitrostátních orgánů. Veřejný ochránce práv proto stěžovatele informoval, že může vyšetřovat pouze stížnosti na nesprávný úřední postup orgánů a institucí Společenství. Tvrzení o nesprávném úředním postupu vůči vnitrostátním orgánům proto nespadala do jeho mandátu. Dodal, že stěžovatel by mohl zvážit možnost obrátit se na bulharského veřejného ochránce práv, pokud by si chtěl stěžovat na bulharské orgány. Rozsah tohoto šetření je tedy omezen na údajný nesprávný úřední postup Komise.

Šetření

15. Dne 3. dubna 2008 zahájil veřejný ochránce práv šetření a požádal Komisi, aby do 31. července 2008 předložila své stanovisko. Dne 28. července 2008 zaslala Komise anglické znění stanoviska a dne 6. srpna 2008 bulharský překlad. Stěžovateli byla dána příležitost předložit připomínky do 30. září 2008. Nebyly obdrženy žádné připomínky.

Ombudsmanova analýza a závěry

Úvodní poznámky

16. Je důležité poznamenat, že dne 25. března 2008 bulharská média oznámila, že úplný seznam příjemců programu SAPARD byl zveřejněn na internetových stránkách Bulharského státního zemědělského fondu.

17. Dne 26. března 2008 informovaly útvary veřejného ochránce práv stěžovatele o výše uvedeném novém vývoji a dotázaly se, zda si přejí tuto stížnost zachovat. Dne 27. března 2008 stěžovatel e-mailem potvrdil, že bulharské orgány skutečně zveřejnily většinu informací, o které požádal. Avšak vzhledem k tomu, že orgány neobjasnily účel nebo projekt, na který bylo financování poskytnuto, stěžovatel uvedl, že si přeje setrvat na své stížnosti.

18. Z důkazů poskytnutých veřejnému ochránci práv vyplynulo, že stěžovatel nepožádal Komisi, aby mu poskytla informace týkající se účelů, pro které bylo financování poskytnuto. Dne 3. dubna 2008 proto veřejný ochránce práv informoval stěžovatele, že jeho šetření se bude týkat pouze dokumentů nebo informací, které byly od Komise vyžádány.

A. Údajné nevyřízení žádosti stěžovatele o přístup k dokumentům nebo informacím a souvisejícího tvrzení ze strany Komise

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

K hmotněprávnímu aspektu

19. Jak je uvedeno výše, žadatel si přál získat přístup k dokumentům nebo informacím týkajícím se příjemců v rámci programu SAPARD v Bulharsku. Stěžovatel nebyl s odpovědí Komise spokojen, neboť podle jeho názoru Komise neposkytla přístup k požadovaným informacím. Stěžovatel tvrdil, že Komise by měla mít uvedené informace k dispozici. V tomto ohledu měla podezření, že Komise tyto informace možná skrývá, aby "zakryla podvody"spáchané v souvislosti s veřejnými prostředky EU.

20. Ve svém stanovisku Komise objasnila, že program SAPARD byl založen na nařízení Rady (ES) č. 1266/99 ze dne 21. června 1999 o koordinaci podpory kandidátským zemím [2] a že prováděcí pravidla byla stanovena v nařízení Komise (ES) č. 2222/2000 ze dne 7. června 2000 [3]. Podle těchto nařízení byla správa podpory prováděna agenturami v kandidátských zemích odpovědnými za hlavní úkoly při provádění režimů podpory. Komise uvedla, že je i nadále příslušná pro schvalování účetní závěrky a audit řídicích a kontrolních systémů dotčených zemí. Dodala však, že žádné z ustanovení příslušných nařízení nestanoví, že jí dotčené země musí poskytnout podrobnosti týkající se jednotlivých příjemců SAPARD.

21. Komise zopakovala, že tyto informace by mohly být zpřístupněny na vnitrostátní úrovni a že podrobnosti o příjemcích v rámci programu SAPARD v Bulharsku jsou k dispozici na internetových stránkách Bulharského státního zemědělského fondu.

K procesním aspektům

22. Ve svém dopise o zahájení tohoto šetření upozornil veřejný ochránce práv Komisi na skutečnost, že v souladu s nařízením č. 1049/2001 dvakrát zaevidovala korespondenci stěžovatele jako žádosti o přístup k dokumentům, ale poté s ní zacházela jako s prostými žádostmi o informace.

23. Komise ve svém stanovisku poukázala na to, že první e-mail stěžovatele ze dne 28. srpna 2007 byl zaslán na e-mailovou schránku pro žádosti o přístup k dokumentům. Obsah zprávy stěžovatele naznačoval, že požadované informace byly "pravděpodobně tabulkou nebo podobným dokumentem". Útvar Komise odpovědný za registraci a odesílání žádostí o přístup proto tento e-mail zaevidoval jako žádost o přístup k dokumentům, zaslal žadateli potvrzení o přijetí a předal žádost útvaru zabývajícímu se danou záležitostí.

24. Útvar odpovědný za SAPARD se pokusil identifikovat dokumenty odpovídající žádosti stěžovatele a dospěl k závěru, že takové dokumenty nemá v držení. Na základě čl. 2 odst. 3 [4] nařízení č. 1049/2001 proto nelze žádost stěžovatele považovat za žádost o přístup k dokumentům. V důsledku toho byla žádost považována za žádost o informace v souladu s kodexem řádné správní praxe Komise. Vzhledem k tomu, že Komise nespravuje druh požadovaných informací, nebyla schopna je stěžovateli poskytnout.

25. V žádosti stěžovatele ze dne 26. října 2007 nebylo uvedeno, že se na Komisi obrátil podruhé. Bylo s ním tedy zacházeno stejně jako s první žádostí. Komise tvrdila, že nařízení č. 1049/2001 by nebylo v žádném případě použitelné, neboť Komise neměla požadované dokumenty.

26. Na základě výše uvedených skutečností se Komise domnívala, že jednala v souladu se zásadami řádné správy.

Posouzení veřejného ochránce práv

Pokud jde o podstatu:

27. Pokud jde o podstatu případu, stěžovatel původně požádal Komisi, aby poskytla přístup k "seznamu všech příjemců"finančních prostředků SAPARD v Bulharsku (bod 6 výše). Druhá žádost se týkala „informací o výši finančních prostředků“, které příjemci programu SAPARD získali (bod 9 výše).

28. Zdá se tedy, že žádosti o přístup k dokumentům nebo informacím podané stěžovatelem nebyly totožné.

29. V odpovědi na první žádost stěžovatele Komise vysvětlila, že záležitost spadá do odpovědnosti vnitrostátních orgánů (viz bod 8 výše). Ve svém stanovisku Komise objasnila, že správa dotčené podpory byla svěřena vnitrostátním orgánům, a v této souvislosti zopakovala, že podrobné informace, ke kterým stěžovatel požadoval přístup, jsou k dispozici na internetových stránkách bulharského Státního zemědělského fondu.

30. Veřejný ochránce práv ověřil obsah informací dostupných na internetových stránkách Bulharského státního zemědělského fondu [5]. Ukázalo se, že jak jména příjemců programu SAPARD v Bulharsku, tak výše finančních prostředků, které obdrželi, jsou k dispozici na těchto internetových stránkách. Vzhledem k tomu, že veškeré informace požadované stěžovatelem od Komise dne 28. srpna a 19. září 2007 jsou v současné době veřejně dostupné, veřejný ochránce práv se domnívá, že nejsou nutná žádná další šetření týkající se podstaty stížnosti. Ze stejného důvodu není v souvislosti s tvrzením stěžovatele zapotřebí dalších šetření.

31. Zdá se užitečné dodat, že internetové stránky Bulharského státního zemědělského fondu rovněž uvádějí, že výše uvedené informace byly nahrány dne 25. března 2008. To by naznačovalo, že v době, kdy Komise nasměrovala žadatele na tuto internetovou stránku, tam ještě nebyly k dispozici konkrétní údaje požadované žadatelem. Je však třeba poznamenat, že stěžovatel se k této otázce nevyjádřil. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že se nemusí tímto aspektem případu dále zabývat.

Pokud jde o postup:

32. Je třeba zdůraznit, že režim přístupu k dokumentům Komise se řídí nařízením č. 1049/2001, které stanoví řadu procesních pravidel. Jedná se například o lhůty pro vyřízení žádostí o přístup a zvláštní práva, která mají žadatelé k dispozici, jako je právo podat potvrzující žádost v případě odepření přístupu. Žádosti o informace nepodléhají pravidlům a zásadám stanoveným v nařízení č. 1049/2001. Vztahuje se na ně však oddíl 4 kodexu chování Komise [6].

33. V tomto případě Komise dvakrát zaevidovala žádosti stěžovatele o přístup jako žádosti o přístup k dokumentům podle nařízení č. 1049/2001. Poté s nimi však nakládala jako s prostými žádostmi o informace, přičemž uplatňovala ustanovení svého kodexu chování. Veřejná ochránkyně práv proto požádala Komisi, aby vysvětlila, proč tak učinila. Komise ve svém stanovisku poukázala na to, že se pokusila identifikovat dokumenty odpovídající žádosti stěžovatele, a dospěla k závěru, že žádné nemá v držení. Za těchto okolností měla Komise za to, že nařízení č. 1049/2001 není použitelné.

34. Veřejný ochránce práv považuje tento přístup za přiměřený a v zájmu občanů za podmínky, že i) žádost o přístup k dokumentům je považována za žádost o informace a je zřejmé, že žádné takové dokumenty neexistují, a ii) dotčený orgán má informace, které žadatel hledá, nebo je schopen vysvětlit, kde lze tyto informace nalézt. Komise však zaevidovala žádosti stěžovatele jako žádosti o přístup k dokumentům podle nařízení č. 1049/2001. Pokud se Komise domnívala, že tyto žádosti je třeba znovu interpretovat jako žádosti o informace, musela o tom stěžovatele informovat. Článek 2 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 definuje dokumenty, na které se vztahuje právo na přístup přiznané tímto nařízením. Neopravňuje však orgán k tomu, aby jednoduše nevzal v úvahu žádost o přístup k dokumentům, pokud má za to, že takové dokumenty neexistují.

35. Nařízení 1049/2001 opravňuje žadatele k podání potvrzující žádosti, pokud je přístup k dokumentu odepřen. Dotčený orgán musí tuto potvrzující žádost vyřídit do 15 nebo nejvýše 30 pracovních dnů. Vzhledem k tomu, že právo podat potvrzující žádost je stanoveno v nařízení č. 1049/2001, je žadatel oprávněn jej využít i v případech, kdy jej orgán informuje, že nemá k dispozici dokument nebo dokumenty, k nimž je požadován přístup. Je pravda, že podání potvrzující žádosti v takových případech se může na první pohled jevit jako prázdná formalita nebo dokonce jako bezpředmětné. Zkušenosti však ukazují, že existují případy, kdy se orgán mylně domnívá, že nemá dokument nebo dokumenty, k nimž je požadován přístup, a o této chybě se dozví až při posuzování potvrzující žádosti.

36. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebyl způsob, jakým GŘ AGRI vyřizovalo žádosti stěžovatele, plně v souladu se zásadami řádné správy. Stěžovatel měl být informován i) o skutečnosti, že jeho žádosti byly znovu interpretovány jako žádosti o informace, a ii) o důvodech tohoto rozhodnutí. Měla být rovněž informována o tom, že podle nařízení č. 1049/2001 může podat potvrzující žádost, pokud to považuje za nezbytné.

37. Je však třeba poznamenat, že stěžovatel neuvedl žádná tvrzení týkající se procesních aspektů této věci. Byl to veřejný ochránce práv, kdo ve svém dopise o zahájení tohoto šetření požádal Komisi, aby se touto otázkou zabývala. Stěžovatel se rovněž zdržel vyjádření ke stanovisku Komise. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že není třeba se tímto aspektem dále zabývat.

38. Veřejná ochránkyně práv však věří, že Komise zohlední výše uvedené připomínky při řešení podobných případů v budoucnu.

B. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

Žádné další šetření v této věci není nutné.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 11. srpna 2009.

[1] Úř. věst. 2001, L 145, s. 43.

[2] Úř. věst. 1999, L 161, s. 68.

[3] Úř. věst. 2000, L 253, s. 5.

[4] Článek 2 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 zní takto: „Toto nařízení se vztahuje na všechny dokumenty, které má orgán v držení, tj. na dokumenty, které vytvořil nebo obdržel a které má v držení, a to ve všech oblastech činnosti Evropské unie.“

[5] Příslušné informace jsou k dispozici na tomto odkazu: http://www.dfz.bg/page.php?6

[6] Kodex řádné správní praxe pro zaměstnance Evropské komise v jejich vztazích s veřejností. Tento kodex byl doplněn jako příloha jednacího řádu Komise (Úř. věst. 2000, L 308, s. 26).