ODŮVODNĚNÍ Stížnosti

1. Směrnice Rady 99/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů (dále jen „směrnice o skládkách“) vstoupila v platnost dne 16. července 1999 [1]. Lhůta pro provedení směrnice o skládkách byla pro členské státy stanovena na 16. července 2001. Cílem směrnice o skládkách je předcházet negativním účinkům skládek na životní prostředí nebo je co nejvíce omezit. Patří mezi ně zejména negativní účinky na povrchové vody, podzemní vody, půdu, ovzduší a lidské zdraví. Směrnice o skládkách odpadů usiluje o dosažení tohoto cíle zavedením přísných technických a finančních požadavků na skládky.

2. Jedna z největších skládek v Itálii se nachází v Malagrottě, severozápadně od Říma.

3. V říjnu 2000 podal stěžovatel Evropské komisi stížnost, v níž tvrdil, že Itálie nedodržuje směrnici o skládkách. Komise ukončila šetření této stížnosti v dubnu 2002. Ve svém dopise, kterým bylo šetření ukončeno, měla Komise za to, že Itálie neporušila právo Společenství.

4. Stěžovatel zaslal Komisi další korespondenci po uzavření své původní stížnosti. Komise zaevidovala jeho dopis ze dne 20. října 2002 jako novou stížnost (stížnost 2002/5192).

5. Dne 19. prosince 2002 zaslala Komise italským orgánům výzvu dopisem. Dne 11. července 2003 bylo italským orgánům zasláno odůvodněné stanovisko z důvodu nesplnění povinností, které pro Itálii vyplývají z článku 14 směrnice o skládkách.

6. Dne 7. července 2004 podala Komise na základě článku 226 Smlouvy o ES [2] proti Itálii žalobu k Evropskému soudnímu dvoru. Následně se však ukázalo, že dopisem ze dne 30. června 2004 italské orgány nakonec předaly kopii plánu úprav [3] Komisi (tento dopis Komise ještě neobdržela, když dne 7. července 2004 podala žádost k Soudnímu dvoru). V důsledku toho Komise pozastavila žalobu, kterou podala k Soudnímu dvoru, dokud její útvary neprovedou úplný přezkum plánu úprav.

7. Dne 8. října 2004 stěžovatel informoval Komisi, že plán úprav předložený italskými orgány Komisi je stále "prozatímní". Podle stěžovatele měla být schválena až dne 16. července 2005. Stěžovatel tedy zpochybnil rozhodnutí Komise přerušit řízení před Soudním dvorem, neboť podle jeho názoru bylo toto rozhodnutí založeno na dokumentu, který ještě nebyl italskými orgány schválen.

8. Dne 11. prosince 2004 zaslal stěžovatel Komisi další dopis, v němž uvedl, že předložení dosud neschváleného plánu úprav neodůvodňuje pozastavení žaloby Komise u Soudního dvora, a potažmo ukončení řízení o nesplnění povinnosti. Podle názoru stěžovatele byl plán úprav vypracován s odkladným cílem, a to zabránit zahájení řízení podle článku 226 Smlouvy o ES před Soudním dvorem. Domníval se, že plán úpravy skládky v Malagrottě je pouhým pokusem o "oblečení oken". Stěžovatel rovněž uvedl, že v dopise ze dne 11. prosince 2004 poskytly příslušné italské orgány Komisi matoucí informace, pokud jde o datum "schválení"plánu úprav. Orgány uvedly, že i když lhůta pro schválení byla stanovena na 16. července 2005, podle jejich názoru bude stále možné plán úprav schválit do 16. července 2009 [4]. Podle stěžovatele představuje výklad podaný příslušnými italskými orgány restriktivní výklad směrnice o skládkách, a je tedy třeba jej napadnout u Soudního dvora. Konstatoval, že směrnice o skládkách často poukazuje na význam naléhavých opatření ze strany členských států za účelem provedení právních předpisů a přizpůsobení jejich stávající infrastruktury novým požadavkům. Uvedl, že článek 14 směrnice o skládkách uvádí, že: „[M]členské státy přijmou opatření, aby skládky [...] nemohly být nadále provozovány, pokud nebudou co nejdříve provedeny níže uvedené kroky [...]“

9. Dne 9. února 2005 Komise informovala stěžovatele o svém návrhu na ukončení šetření stížnosti 2002/5192. Komise uvedla, že nyní považuje plán úprav, který jí byl sdělen italskými orgány, za slučitelný se směrnicí o skládkách. Původní porušení čl. 14 písm. a) směrnice, tj. povinnost předložit plán podmínek, bylo podle ní splněno. Pokud jde o čl. 14 písm. b) směrnice (povinnost přijmout rozhodnutí o plánu úprav), Komise uvedla, že vzhledem k tomu, že směrnice o skládkách nestanoví povinnou lhůtu pro schválení plánu úprav příslušnými orgány, s výjimkou konečné lhůty pro dokončení úprav dne 16. července 2009, navrhla ukončit příslušný postup s ohledem na možné opětovné posouzení situace po 16. červenci 2009. Stěžovatel byl poté vyzván, aby předložil své připomínky k předběžnému rozhodnutí Komise o ukončení šetření stížnosti 2002/5192.

10. Dopisem ze dne 17. března 2005 zaslaným stěžovateli Komise potvrdila rozhodnutí o uzavření stížnosti 2002/5192. Uvedl, že vzhledem k tomu, že včasné provedení článku 14 směrnice o skládkách je důležité, zamýšlel orgán požádat italské orgány, aby jej informovaly o datu, ke kterému hodlají přijmout rozhodnutí o plánu úprav předloženém provozovatelem skládky v Malagrottě. Komise dále zdůraznila, že stěžovatel bude informován o veškerém vývoji v této záležitosti. Stěžovatel se poté obrátil na veřejného ochránce práv.

PŘEDMĚT DOTAZU

11. Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdil, že rozhodnutí Komise ukončit řízení o nesplnění povinnosti týkající se stížnosti 2002/5192 bylo nespravedlivé, neboť bylo založeno na tom, že orgán přijal "prozatímní"plán úprav skládky v Malagrottě, který ještě nebyl italskými orgány schválen.

12. Stěžovatel požadoval, aby Komise pokračovala v řízení o nesplnění povinnosti zahájeném dne 7. července 2004 proti Itálii.

Šetření

13. Veřejný ochránce práv zahájil šetření dne 14. června 2005. Dne 8. listopadu 2005 zaslala Komise italský překlad svého stanoviska ke stížnosti. Dne 15. listopadu 2005 bylo stanovisko Komise předáno stěžovateli s výzvou k vyjádření, kterou stěžovatel zaslal dne 27. prosince 2005. Od ledna 2006 do listopadu 2006 zaslal stěžovatel veřejnému ochránci práv několik dokumentů týkajících se stavu životního prostředí v okolí skládky v Malagrottě. Dne 26. září 2008 veřejný ochránce práv požádal Komisi, aby jeho útvarům umožnila nahlédnout do spisu Komise. Veřejný ochránce práv rovněž požádal Komisi, aby poskytla další stanovisko ke konkrétním otázkám, které položil. Kontrola se uskutečnila dne 4. listopadu 2008. Kopie inspekční zprávy byla zaslána jak stěžovateli, tak Komisi. Dne 26. ledna 2009 zaslala Komise své další stanovisko v angličtině a dne 9. února 2009 jeho kopii v italštině. Odpovědi Komise v angličtině a italštině byly zaslány stěžovateli. Dne 29. ledna 2009 zaslal stěžovatel své připomínky v angličtině. Vyhradil si možnost zaslat další připomínky, jakmile obdrží italské znění stanoviska Komise. Stěžovatel byl informován, že své připomínky k této věci může zaslat do 31. března 2009. Stěžovatel ke stanovisku Komise nepředložil žádné další připomínky.

Ombudsmanova analýza a závěry

A. Tvrzení, že rozhodnutí Komise ukončit řízení o nesplnění povinnosti týkající se stížnosti 2002/5192 bylo nespravedlivé

Úvodní poznámky

14. Aby se předešlo jakémukoli nedorozumění, je důležité připomenout, že Smlouva o ES zmocňuje evropského veřejného ochránce práv, aby zkoumal možné případy nesprávného úředního postupu pouze při činnosti orgánů a institucí Společenství. Statut evropského veřejného ochránce práv výslovně stanoví, že žádné opatření jiného orgánu nebo osoby, jako jsou v projednávané věci italské vnitrostátní orgány, nesmí být předmětem stížnosti veřejnému ochránci práv.

15. Šetření veřejné ochránkyně práv týkající se této stížnosti byla proto zaměřena na posouzení, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu při činnosti Evropské komise.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

Stanovisko Komise

16. Ve svém stanovisku veřejnému ochránci práv Komise uvedla, že článek 14 směrnice o skládkách ve spojení s přílohou I směrnice o skládkách stanoví, že u skládek, které již byly v provozu ke dni 16. července 2001, jako tomu bylo v případě skládky v Malagrottě, musí být plán úprav předložen do 16. července 2002. Plán úprav musí být poté proveden, to znamená, že práce, které plán předpokládá, musí být dokončeny nejpozději do 16. července 2009. Zatímco lhůty pro předložení plánu úprav příslušným orgánům, jakož i pro dokončení prací jsou přesně stanoveny ve směrnici o skládkách, směrnice nestanoví přesnou lhůtu pro schválení plánu úprav příslušnými orgány. V čl. 14 prvním pododstavci se pouze uvádí, že příslušné kroky musí být „provedeny co nejdříve a nejpozději do osmi let ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1“. V čl. 14 písm. b) bylo dále stanoveno, že mají být "co nejdříve"přijata opatření k uzavření míst, kterým nebylo uděleno povolení k dalšímu provozu.

17. Komise dále uvedla, že dne 9. srpna 2002, krátce po uplynutí lhůty pro předložení plánu úprav dne 16. července 2002, a dokonce ještě před datem stížnosti 2002/5192, kterou stěžovatel podal dne 20. října 2002, zaslala italským orgánům dopis s žádostí o informace týkající se uvedeného plánu. Uvedl, že v souladu s článkem 14 směrnice měl být plán úprav předložen příslušným orgánům do 16. července 2002.

18. Vzhledem k tomu, že italské orgány neodpověděly, rozhodla se Komise zahájit řízení o nesplnění povinnosti. Dne 19. prosince 2002 zaslala italským orgánům výzvu dopisem. Dne 11. července 2003 bylo italským orgánům zasláno odůvodněné stanovisko pro nesplnění povinností, které pro Itálii vyplývají z článku 14 směrnice o skládkách.

19. Dne 9. října 2003 italské orgány odpověděly na odůvodněné stanovisko a uvedly, že provozovatel skládky Malagrotta předložil příslušným orgánům plán úprav v souladu s článkem 14 směrnice o skládkách. Dne 23. prosince 2003 zaslala Komise Itálii žádost, aby jí do patnácti dnů poskytla kopii plánu úprav. Po této žádosti následovala upomínka ze dne 26. března 2004. Vzhledem k tomu, že Itálie neodpověděla, podala Komise dne 7. července 2004 k Soudnímu dvoru žalobu podle článku 226 ES proti Itálii.

20. Komise uvedla, že dopisem ze dne 30. června 2004 jí italské orgány konečně poskytly kopii plánu úprav. Komise tento dopis ještě neobdržela, když dne 7. července 2004 podala žalobu k Soudnímu dvoru. Na základě dopisu ze dne 30. června 2004, který obsahoval plán úprav, Komise pozastavila žádost, kterou podala k Soudnímu dvoru, dokud její útvary neprovedou úplný přezkum plánu úprav.

21. Útvary Komise následně zjistily, že plán úprav je v souladu se směrnicí o skládkách. Porušení čl. 14 písm. a) směrnice, tj. povinnost předložit „podmíněný plán“, bylo proto považováno za vyřešené. Pokud jde o čl. 14 písm. b), tj. povinnost přijmout rozhodnutí o předloženém plánu, Komise bere v úvahu, že kromě konečné lhůty pro dokončení úprav dne 16. července 2009 neexistovala pro příslušné orgány žádná závazná lhůta pro schválení plánu úprav. Komise proto navrhla uzavřít stížnost 2002/5192. Nevyloučila možnost opětovného posouzení situace po 16. červenci 2009.

22. Komise zdůraznila, že dopisem ze dne 9. února 2005 informovala stěžovatele o návrhu svých útvarů uzavřít jeho případ, a vyzvala ho k podání připomínek. Podle Komise následná výměna korespondence se stěžovatelem neobsahovala prvky, které by mohly vést orgán k přehodnocení jeho návrhu.

23. Komise dále uvedla, že dne 13. května 2005 italské orgány informovaly orgán, že plán úprav byl schválen dne 31. března 2005.

24. Vzhledem k tomu, že podle názoru Komise nebylo možné zjistit žádné porušení článku 14 směrnice o skládkách, ukončila Komise dne 5. července 2005 řízení týkající se stížnosti 2002/5192. Dne 11. července 2005 byl stěžovatel o této skutečnosti informován.

25. Komise informovala veřejného ochránce práv, že se domnívá, že splnila své povinnosti podle článku 211 Smlouvy o ES tím, že neprodleně zahájila řízení o nesplnění povinnosti proti Itálii, pokud bylo zjištěno možné porušení práva Společenství. Rozhodnutí o uzavření věci 2002/5192 bylo založeno na skutečnosti, že kromě lhůty 16. července 2009 pro provedení plánu úprav směrnice o skládkách nestanoví povinné datum pro schválení plánu.

26. Stížnost tím, že zpochybnila opodstatněnost svého rozhodnutí v rámci řízení o nesplnění povinnosti 2002/5192, zpochybnila výkon své diskreční pravomoci při rozhodování o řízeních o nesplnění povinnosti podle článku 226 Smlouvy o ES.

27. Komise byla toho názoru, že jednala v souladu s příslušnými právními předpisy Společenství a v rámci své diskreční pravomoci, jak zdůraznil Soudní dvůr a jak konstatoval evropský veřejný ochránce práv v předchozích případech.

28. Komise dále tvrdila, že tvrzení předložené stěžovatelem bylo založeno na nesprávném výkladu směrnice o skládkách. Zdůraznila, že rozhodnutí o uzavření případu 2002/5192 se v žádném případě nezakládalo na tom, že by orgán přijal "prozatímní"plán úprav. Rozhodnutí o uzavření věci bylo založeno na skutečnosti, že směrnice o skládkách nestanoví jiné datum pro schválení plánu úprav než lhůtu pro provedení do 16. července 2009.

29. Komise dále uvedla, že z procesního hlediska byl stěžovatel neprodleně a neustále informován o veškerých rozhodnutích přijatých Komisí v souvislosti s jeho případem. Kromě toho Komise vždy odpovídala na jeho korespondenci.

30. Komise nakonec odkázala na zprávu, kterou stěžovatel zaslal veřejnému ochránci práv v červenci 2005 [5], v níž se stěžovatel domníval, že útvary Komise jednaly v jeho případě příliš spěšně, místo aby jednaly na základě klidné reflexe. V tomto ohledu Komise zopakovala, že důkladně posoudila příslušný případ a neshledala žádné porušení článku 14 směrnice o skládkách. Kromě toho Komise poukázala na skutečnost, že stěžovatel přiložil ke svému sdělení veřejnému ochránci práv kopii dopisu, který zaslal Komisi dne 11. července 2005. V tomto dopise stěžovatel tvrdil, že by Komise měla případ znovu posoudit s ohledem na "nedávný vývoj", o kterém informoval útvary Komise e-mailem ze dne 19. června 2005. Komise vysvětlila, že tento e-mail neobsahoval žádné nové prvky, které by mohly odůvodnit nové posouzení návrhu na uzavření případu. "Nový vývoj", na který stěžovatel odkázal, se ve skutečnosti týkal dvou právních aktů přijatých italskými orgány (které byly pozastaveny, a proto nebyly ani v platnosti), které se týkaly projektu výstavby jiné skládky vedle stávající lokality Malagrotta a výstavby zplyňovacího zařízení. Tyto skutečnosti nebyly pro řízení o nesplnění povinnosti 2002/5192 relevantní.

Připomínky stěžovatele

31. Stěžovatel zpochybnil argument Komise vyjádřený v jejím stanovisku, že jeho dopis Komisi ze dne 11. července 2005 neobsahoval žádné nové skutečnosti, které by mohly odůvodnit nové posouzení návrhu na uzavření jeho stížnosti.

32. Stěžovatel uvedl, že v rozporu s prohlášením Komise obsahovaly informace obsažené v jeho dopise ze dne 11. července 2005 mimořádně důležité prvky, které podle jeho názoru měly vyžadovat nové posouzení případu útvary Komise. Stěžovatel konkrétně poukázal na skutečnost, že plán úprav neobsahoval žádný finanční závazek týkající se třicetiletého období následujícího po zahájení likvidace skládky v Malagrottě, tj. od konce roku 2006. Podle stěžovatele byla neexistence finančního podniku v rozporu s italským legislativním nařízením č. 36/03, kterým byla v Itálii provedena směrnice o skládkách.

Další šetření

33. Dne 26. září 2008 veřejný ochránce práv požádal Komisi, aby jeho útvarům umožnila nahlédnout do jeho spisu týkajícího se stížnosti 2002/5192. Veřejný ochránce práv požádal zejména o kontrolu:

1. Plán úprav skládky Malagrotta předložený Komisi italskými orgány dne 30. června 2004.
2. Případné poznámky ke spisu vypracované Komisí, které hodnotily plán úprav v souvislosti se skládkou v Malagrottě.
3. Veškerá korespondence mezi Komisí a italskými orgány týkající se obsahu plánu úprav.

34. Veřejná ochránkyně práv rovněž požádala Komisi, aby se v dalším stanovisku zabývala následujícími dotazy.

1. Jaké podstatné prvky musí plán úprav obsahovat, aby splňoval všechny požadavky stanovené v článku 8 směrnice o skládkách?
2. Zda Komise měla za to, že plány úprav musí za účelem splnění požadavků čl. 8 písm. a) bodu iv) směrnice o skládkách obsahovat finanční plán.
3. Jakou formu finančního zajištění (včetně ustanovení o následné péči) považuje Komise za přiměřenou pro splnění požadavků čl. 8 písm. a) bodu iv) a článku 13 [6] směrnice o skládkách?
4. Zda Komise konkrétně potvrdila, že plán úprav, který jí italské orgány předložily dne 30. června 2004 v souvislosti se skládkou v Malagrottě, splňuje všechny požadavky stanovené v článcích 8 a 13 směrnice o skládkách. Komise byla rovněž požádána, aby popsala hodnocení provedené jejími útvary v souvislosti s plánem úprav.
5. zda Komise spolu s italskými orgány potvrdila, že všechny závazky stanovené v plánu úprav byly skutečně provedeny.

35. Kontrola se uskutečnila dne 4. listopadu 2008. Ve zprávě o inspekci veřejný ochránce práv uvedl, že jeho útvary zkoumaly tyto dokumenty:

1. Interní sdělení GŘ ENV ze dne 9. července 2004 týkající se plánu úprav. Po přezkoumání sdělení informovaly útvary veřejné ochránkyně práv Komisi, že není nutné pořizovat kopii dokumentu pro další analýzu.
2. Interní sdělení GŘ ENV ze dne 27. října 2004 s názvem "Postup pro nesplnění povinnosti 2002/5192 - Skládka v Malagrottě - technická analýza (korespondence mezi technickým oddělením a oddělením pro nesplnění povinnosti GŘ ENV)". Tento dokument obsahuje analýzu plánu kondicionování. Uvádí se v něm, že "musí být poskytnuta finanční záruka nebo její ekvivalent, aby byl zajištěn soulad se všemi požadavky". Rovněž uvádí, že "úprava"(sic) finančního zajištění je "upřesněna ve finančním plánu". Po přezkoumání sdělení informovaly útvary veřejné ochránkyně práv Komisi, že potřebují kopii dokumentu pro další analýzu.
3. Sdělení ze dne 26. září 2003 vypracované provozovatelem skládky v Malagrottě. Dopis zmiňuje skutečnost, že (tehdy) nebylo možné okamžitě vyčíslit náklady spojené s finanční zárukou za období po uvedení do provozu. Útvary veřejné ochránkyně práv informovaly Komisi, že potřebují kopii tohoto dokumentu pro další analýzu.
4. Finanční plán skládky Malagrotta ze dne 19. září 2003 předložený regionu Lazio dne 26. září 2003 a později předaný Komisi italskými orgány. Finanční plán obsahuje (na straně 12) odhad nákladů souvisejících s finanční zárukou na období po skončení provozu. Neobsahuje však konkrétní důkazy o tom, že finanční záruka (nebo její ekvivalent) na pooperační náklady byla v té době skutečně zavedena. Útvary veřejné ochránkyně práv informovaly Komisi, že potřebují kopii finančního plánu pro další analýzu.

Kopie těchto dokumentů byly označeny poznámkou "důvěrné"a na každé straně byly podepsány útvary veřejné ochránkyně práv i útvary Komise. Kopie inspekční zprávy byla zaslána stěžovateli a Komisi [7].

Další stanovisko Komise

36. Komise uvedla, že první otázka položená veřejným ochráncem práv zní takto: „Jaké podstatné prvky musí plán úprav obsahovat, aby splňoval všechny požadavky stanovené v článku 8 směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů (dále jen „směrnice o skládkách“)?“

37. Komise uvedla, že podle článku 14 směrnice o skládkách musí provozovatelé skládek, kterým bylo uděleno povolení nebo kteří byli v době provedení směrnice o skládkách v provozu (dále jen "stávající skládky"), předložit plán úprav do 16. července 2002. Ustanovení čl. 14 písm. a) vyžaduje, aby plány úprav obsahovaly „údaje uvedené v článku 8“a „jakákoli nápravná opatření, která provozovatel považuje za nezbytná pro splnění požadavků této směrnice, s výjimkou požadavků uvedených v příloze I bodě 1“.

38. Směrnice o skládkách tedy podrobně neupravuje obsah plánů úprav, nýbrž stanoví rámec pro členské státy odkazem na článek 8, který stanoví předpoklady pro udělení povolení novým skládkám. Plán úprav je především technickým dokumentem, který musí obsahovat opatření nezbytná k zajištění toho, aby skládky, které byly povoleny a/nebo v provozu před vstupem směrnice o skládkách v platnost, byly v souladu s technickými ustanoveními směrnice. Dodržování těchto požadavků je předpokladem pro povolení jakékoli skládky. Pokud jde o stávající skládky, pokud plán úprav ukáže, že jeden nebo více požadavků uvedených v čl. 8 písm. a) nelze splnit, musí být skládka uzavřena co nejrychleji, nejpozději však do 16. července 2009 (čl. 14 písm. b)).

39. Komise uvedla, že druhá otázka položená veřejným ochráncem práv zní takto: „Má Komise za to, že plány úprav musí za účelem splnění požadavků čl. 8 písm. a) bodu iv) směrnice o skládkách obsahovat finanční plán?“

40. V odpovědi Komise uvedla, že bod 8 písm. a) podbod iv) směrnice o skládkách zní takto:

„Členské státy přijmou opatření k zajištění toho, aby: a) příslušný orgán nevydá povolení ke skládce, pokud se nepřesvědčí, že: ... iv) "žadatel před zahájením odstraňování učinil nebo učiní přiměřená opatření formou finanční záruky nebo jiného rovnocenného nástroje na základě podmínek, které stanoví členské státy, aby zajistil, že povinnosti (včetně ustanovení o následné péči) vyplývající z povolení vydaného podle ustanovení této směrnice o skládkách budou splněny a že budou dodrženy postupy pro uzavření požadované v článku 13."

41. Z toho vyplývá, že k tomu, aby byl plán úpravy stávající skládky v souladu se směrnicí o skládkách, musí obsahovat informace týkající se čl. 8 písm. a) bodu iv), a umožnit tak příslušným orgánům, aby se ujistily, že bude včas poskytnuta přiměřená finanční záruka nebo rovnocenná záruka. Směrnice o skládkách neupřesňuje, v jaké formě musí být informace poskytnuty.

42. Pokud příslušné orgány na základě posouzení plánu úprav rozhodnou, že provoz stávající skládky musí být ukončen (například pokud úprava není technicky možná nebo ekonomicky životaschopná), další povolení se neudělí. V důsledku toho není třeba splňovat žádné další podmínky pro pokračování činnosti, včetně zřízení finanční záruky.

43. V případě nových skládek může být podle výše uvedených ustanovení článku 8 povolení k provozu uděleno pouze tehdy, pokud se příslušné orgány mohou přesvědčit, že žadatel "před zahájením odstraňování odpadů učinil nebo učiní odpovídající opatření ve formě finanční záruky nebo jiného rovnocenného opatření". V případě nových skládek proto musí být nejpozději před zahájením odstraňování odpadů poskytnuta finanční záruka.

44. V případě stávajících skládek musí být plán úprav (včetně jeho finančních prvků) proveden tak, aby byl zajištěn soulad se všemi ustanoveními směrnice o skládkách nejpozději do 16. července 2009. Tato lhůta se vztahuje i na zřízení finanční záruky.

45. Komise uvedla, že třetí otázka položená veřejným ochráncem práv zní takto: „Jakou formu finančního zajištění (včetně ustanovení o následné péči) považuje Komise za přiměřenou pro splnění požadavků čl. 8 písm. a) bodu iv) a článku 13 směrnice o skládkách?“

46. V reakci na to Komise uvedla, že směrnice o skládkách nepředepisuje přesnou formu finančního zajištění (nebo jeho ekvivalentu) a výslovně uvádí, že příslušné způsoby vymezí členské státy [čl. 8 písm. a) bod iv)]. Komise považuje za přiměřené jakékoli finanční zajištění nebo jeho ekvivalent na základě soukromého nebo veřejného systému, který může účinně pokrýt rizika vyplývající z řízení skládky. To zahrnuje následnou péči po dobu, která je technicky nezbytná. Délka tohoto časového rozpětí může být posuzována pouze na základě skutkové podstaty každého jednotlivého případu. Finanční záruka je obecně přiměřená mimo jiné kapacitě skládky.

47. Komise uvedla, že čtvrtá otázka položená veřejným ochráncem práv zní takto: „Potvrdila Komise konkrétně, zda plán úprav, který jí italské orgány předložily dne 30. června 2004 v souvislosti se skládkou v Malagrottě, splňuje všechny požadavky stanovené v článcích 8 a 13 směrnice o skládkách? Popište hodnocení provedené Komisí v souvislosti s plánem úprav předloženým Komisi italskými orgány dne 30. června 2004.“

48. V reakci na to Komise uvedla, že posoudila přiměřenost plánu s ohledem na příslušné požadavky stanovené ve směrnici o skládkách. Zejména odkázal na článek 14, který stanoví, že plán úprav musí obsahovat všechny prvky uvedené v článku 8 a opatření nezbytná k přizpůsobení skládky požadavkům směrnice o skládkách. Výsledky technického posouzení plánu byly shrnuty ve sdělení ze dne 27. října 2004, které bylo veřejnému ochránci práv zpřístupněno během inspekce dne 4. listopadu 2008. Technické posouzení přezkoumalo mimo jiné: třídu skládky a druh odpadu, který je v ní přijatelný; ustanovení o předběžném zpracování odpadů; postupy přijímání odpadu; náklady na postupy ukládání na skládku, kontroly a monitorování; plán uzavření a následné péče; technické požadavky na skládku; ustanovení k zajištění toho, aby skládku spravovali odborně způsobilí zaměstnanci; plánovaná opatření k předcházení nehodám a omezení jejich následků; finanční zajištění nebo rovnocenné zajištění; a vztah mezi plánem úprav a regionálním havarijním plánem pro nakládání s odpady.

49. Pokud jde zejména o uzavření a následnou péči (upravenou v článku 13 směrnice), Komise uvedla, že ověřila, že plán úpravy obsahuje plán obnovy. Kromě toho Komise zjistila, že plán úprav obsahoval také finanční plán, který se zabýval náklady jak na pooperační fázi, tak na související finanční zajištění. Je třeba poznamenat, že finanční plán (Piano finanziario), který byl veřejnému ochránci práv poskytnut během kontroly dne 4. listopadu 2008, obsahuje dva zvláštní oddíly nazvané „adeguamento del periodo di gestione post-operativa“ (úprava pooperačního období) a „adeguamento garanzie finanziarie“ (úprava finančních záruk). V obou případech se pojem "úprava"vztahuje na kroky plánované provozovatelem skládky s cílem uvést skládku do souladu s ustanoveními D.Lgs. 36/2003, kterým byla provedena směrnice o skládkách v Itálii (v tomto smyslu viz strany 1 a 7-12 finančního plánu).

50. Metoda použitá v plánu pro odhad nákladů na období po ukončení provozu, jakož i celkových a ročních nákladů souvisejících s příslušnou finanční zárukou, je založena na metodách stanovených na vnitrostátní úrovni a zohledňuje kapacitu dotčené skládky. Komise měla za to, že tento přístup je v souladu se směrnicí o skládkách (v tomto ohledu je třeba rovněž odkázat na odpovědi na otázky 2 a 3).

51. Komise uvedla, že pátá otázka položená veřejným ochráncem práv zní takto: „Potvrdila Komise spolu s italskými orgány, že všechny závazky stanovené v plánu úprav byly italskými orgány skutečně provedeny?“

52. V reakci na to Komise uvedla, že, jak již bylo uvedeno ve směrnici o skládkách, provedení plánů úprav stávajících skládek má být provedeno nejpozději do 16. července 2009. Vzhledem k tomu, že tato lhůta dosud neuplynula, nemá Komise žádný důvod zasahovat do opatření, která v současné době provádějí členské státy s cílem zajistit, aby ustanovení směrnice o skládkách byla do uvedeného data plně dodržována, pokud se neobjeví důkazy o porušení jiných ustanovení práva Společenství.

53. Kromě odpovědí na pět otázek, které veřejná ochránkyně práv položila, se Komise rovněž vyjádřila k připomínkám stěžovatele. Uvedla, že trvá na svém stanovisku vyjádřeném v jejím prvním sdělení, a sice že dopis stěžovatele ze dne 11. července 2005 nevyžadoval přezkum jejího rozhodnutí o uzavření stížnosti 2002/5192. Komise o tom stěžovatele řádně informovala dopisem ze dne 18. července 2005 (který Komise přiložila ke svému dalšímu stanovisku). V tomto dopise bylo mimo jiné vysvětleno, že dopis ze dne 11. července neobsahuje nové prvky ani prvky vyžadující dodatečné posouzení, pokud jde o ty, které již byly posouzeny a na které již Komise stěžovateli odpověděla. Již v předchozí korespondenci byl stěžovatel informován, že lhůta pro uvedení stávajících skládek do plného souladu s ustanoveními směrnice o skládkách byla 16. července 2009. Kromě toho již byl informován o tom, že Komise posoudila plán úprav předložený italskými orgány a shledala jej v souladu se směrnicí o skládkách (například v dopise ze dne 19. května 2005). V každém případě Komise zdůraznila, že tvrzení stěžovatele týkající se "nedostatku finančního závazku ve vztahu k pooperační fázi"v plánu úprav nevyžadovalo, aby bylo uzavření případu znovu zváženo. Na rozdíl od toho, co stěžovatel uvedl ve svém e-mailu ze dne 27. prosince 2005, totiž italské nařízení č. 26 ze dne 31. března 2005 neuvádí, že plán úpravy skládky Malagrotta není v souladu s D.Lgs. 36/03, pokud jde o pooperační fázi. Vyhláška stanoví, že provozovatel skládky poskytl mimo jiné poprovozní a finanční plány požadované podle D.Lgs. 36/03.

Další připomínky stěžovatele

54. Stěžovatel uvedl, že je velmi zklamán postojem Komise. Uvedl, že plán podmínek neodpovídá situaci na místě. Je třeba rovněž připomenout, že stěžovatel v průběhu šetření poskytl veřejnému ochránci práv řadu příkladů, kdy skládka v Malagrottě podle jeho názoru nebyla v souladu s plánem úprav.

Posouzení veřejného ochránce práv

55. Před zahájením analýzy odpovědi Komise považuje veřejný ochránce práv za důležité připomenout, že tato stížnost se týká způsobu, jakým Komise vyřizuje stížnost podanou proti členskému státu pro údajné porušení práva Společenství. Komise má při výkonu své úlohy strážkyně Smlouvy povinnost zajistit, aby vnitrostátní orgány dodržovaly právo Společenství. V této souvislosti má možnost zahájit a vést řízení o nesplnění povinnosti proti členskému státu podle článku 226 Smlouvy o ES [8].

56. Účelem "postupu podle článku 226" je poskytnout Komisi prostředky k zajištění toho, aby členské státy dodržovaly právo Společenství v případech, kdy se domnívá, že došlo k porušení práva Společenství.

57. Jak bylo uvedeno v jeho předchozích rozhodnutích [9], veřejný ochránce práv považuje za důležité zohlednit judikaturu Soudního dvora, která stanoví, že Komise má diskreční pravomoc podle článku 226 Smlouvy o ES [10]. Tato diskreční pravomoc brání právu jednotlivců požadovat od orgánu, aby zaujal určité stanovisko, a podat žalobu na neplatnost proti jeho odmítnutí přijmout opatření.

58. Veřejný ochránce práv však připomíná, že při přijímání diskrečního rozhodnutí musí orgán jednat v mezích své zákonné pravomoci, neboť diskreční pravomoc není totéž co svévolná pravomoc. Sdělení Komise Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv z roku 2002 [11] (dále jen "sdělení") stanoví procesní rámec, kterým by se Komise měla řídit. To zejména vyžaduje, aby Komise informovala stěžovatele o záměru navrhnout, aby v souvislosti se stížností podle článku 226 nebyla přijata žádná další opatření, a uvedla důvody, na jejichž základě navrhuje případ uzavřít.

59. S ohledem na výše uvedené skutečnosti se šetření veřejného ochránce práv v této souvislosti omezují na šetření toho, zda Komise při vyřizování stížnosti podle článku 226 jednala v souladu s pravidly a zásadami, které jsou pro ni závazné, v mezích své zákonné pravomoci a zda stěžovateli poskytla přiměřenou odpověď na jeho stížnost a odůvodnění svého rozhodnutí.

60. V tomto případě stěžovatel založil svou stížnost Komisi na údajném porušení práva Společenství italskými orgány a na skutečnosti, že podle jeho názoru Komise založila své rozhodnutí uzavřít případ 2002/5192 na "prozatímním"dokumentu předloženém italskými orgány.

61. Veřejný ochránce práv považuje za nezbytné připomenout, že, jak již bylo uvedeno v bodě 14 výše, jeho šetření se nezaměřuje na hodnocení chování italských orgánů. Šetření má pouze posoudit postoj Komise a to, zda vysvětlení, které poskytla stěžovateli a veřejnému ochránci práv ohledně svého postoje, bylo přiměřené.

62. Veřejný ochránce práv připomíná, že předmětem stížnosti, která vedla k zahájení tohoto šetření, je tvrzení, že rozhodnutí Komise ukončit řízení o nesplnění povinnosti podle článku 226 týkající se stížnosti 2002/5192 bylo nespravedlivé, neboť bylo založeno na tom, že orgán přijal „prozatímní“plán úprav. Předmětem řízení podle článku 226 bylo údajné nedodržení čl. 14 odst. 1 a 2 směrnice o skládkách ze strany Itálie.

63. Článek 8 směrnice o skládkách stanoví:

„Členské státy přijmou opatření, aby:

a) příslušný orgán nevydá povolení ke skládce, pokud se nepřesvědčí, že:

i) aniž je dotčen čl. 3 odst. 4 a 5, projekt skládky splňuje všechny příslušné požadavky této směrnice, včetně příloh;

ii) správa skládky bude v rukou fyzické osoby, která je pro správu skládky technicky způsobilá; je poskytován odborný a technický rozvoj a odborná příprava provozovatelů a zaměstnanců skládek;

iii) skládka je provozována tak, aby byla přijata nezbytná opatření k předcházení haváriím a omezení jejich následků;

iv) žadatel před zahájením odstraňování učinil nebo učiní odpovídající opatření ve formě finanční záruky nebo jiného rovnocenného nástroje na základě podmínek, o nichž rozhodnou členské státy, aby zajistil, že povinnosti (včetně ustanovení o následné péči) vyplývající z povolení vydaného podle ustanovení této směrnice budou splněny a že budou dodrženy postupy pro uzavření požadované v článku 13. Tato jistota nebo její ekvivalent musí být uchovávány tak dlouho, jak to vyžaduje údržba a následná péče v místě v souladu s čl. 13 písm. d). Členské státy mohou podle svého uvážení prohlásit, že se tento bod nevztahuje na skládky inertního odpadu;

b) projekt skládky je v souladu s příslušným plánem nebo plány pro nakládání s odpady uvedenými v článku 7 směrnice 75/442/EHS;

c) před zahájením odstraňování provede příslušný orgán inspekci daného místa, aby se ujistil, že splňuje příslušné podmínky povolení. Tím se nijak nesníží odpovědnost provozovatele za podmínek povolení."(Zdůraznění doplněno veřejným ochráncem práv)

Je tedy zřejmé, že všechny nové skládky (tj. skládky, které ještě nebyly v provozu nebo které ke dni 16. července 2001 neměly povolení k provozu) musí před zahájením odstraňování odpadů splňovat podmínky stanovené v článku 8 směrnice o skládkách.

64. Zatímco nové skládky musí před zahájením odstraňování odpadů splňovat podmínky stanovené v článku 8 směrnice o skládkách, článek 14 směrnice o skládkách stanoví zvláštní pravidla pro stávající skládky. Článek 14 zní takto:

„Členské státy přijmou opatření, aby skládky, kterým bylo uděleno povolení nebo které jsou v době provedení této směrnice již v provozu, nemohly být nadále provozovány, pokud nebudou co nejdříve, nejpozději však do osmi let ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1, provedeny níže uvedené kroky:

a) do jednoho roku ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1 [12] provozovatel skládky vypracuje a předloží příslušným orgánům ke schválení plán úprav místa skládky, včetně údajů uvedených v článku 8, a veškerá nápravná opatření, která považuje za nezbytná ke splnění požadavků této směrnice, s výjimkou požadavků uvedených v příloze I bodě 1;

b) po předložení plánu úprav přijmou příslušné orgány konečné rozhodnutí o tom, zda může provoz pokračovat na základě uvedeného plánu úprav a této směrnice. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby v souladu s čl. 7 písm. g) a článkem 13 co nejdříve uzavřely lokality, kterým nebylo v souladu s článkem 8 uděleno povolení k dalšímu provozu;

c) na základě schváleného plánu úpravy lokality povolí příslušný orgán nezbytné práce a stanoví přechodné období pro dokončení plánu. Každá stávající skládka musí splňovat požadavky této směrnice, s výjimkou požadavků uvedených v příloze I bodě 1, do osmi let ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1;

d) i) do jednoho roku ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1 se na skládky nebezpečného odpadu použijí články 4, 5 a 11 a příloha II;

ii) do tří let ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1 se na skládky nebezpečného odpadu použije článek 6.“

(zvýraznění doplněno veřejným ochráncem práv)

Skládka Malagrotta je v provozu od roku 1985. Spadá tedy do působnosti článku 14 směrnice o skládkách.

Článek 14 písm. a) směrnice o skládkách

65. Článek 14 písm. a) směrnice o skládkách stanoví, že do 16. července 2002 provozovatel skládky připraví a předloží příslušným orgánům ke schválení plán úprav skládky. Plán úprav musí obsahovat údaje uvedené v článku 8 a veškerá nápravná opatření, která provozovatel považuje za nezbytná pro splnění požadavků směrnice o skládkách (s výjimkou požadavků uvedených v příloze I bodě 1 [13]). Skutečnost, že provozovatelé stávajících skládek byli povinni předložit příslušným vnitrostátním orgánům plán úprav nejpozději do 16. července 2002, však neznamená, že opatření uvedená v plánu úprav [14] musela být provedena do 16. července 2002. Namísto toho musí všechny členské státy v souladu s čl. 14 písm. c) směrnice do 16. července 2009 přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby všechny stávající skládky na jejich území splňovaly povinnosti stanovené v článku 8 směrnice o skládkách. Stručně řečeno, účelem plánu úprav stávajících skládek není prokázat, že tyto skládky jsou již v souladu s článkem 8 směrnice o skládkách, ale spíše určit, jak budou tyto skládky nejpozději do 16. července 2009 uvedeny do souladu s článkem 8 směrnice o skládkách.

66. Veřejný ochránce práv se domnívá, že není nutné, aby plán úprav prokazoval, že finanční záruka v souladu s čl. 8a bodem iv) směrnice o skládkách již byla zavedena. Postačuje spíše, aby plán podmíněnosti navrhoval zavedení finanční záruky nejpozději do 16. července 2009 a stanovil kroky k dosažení tohoto cíle. Celkově veřejná ochránkyně práv souhlasí s názorem Komise, že aby byl plán úprav stávající skládky v souladu se směrnicí o skládkách, musí příslušným orgánům umožnit, aby se ujistily, že ve vhodnou dobu (a v každém případě před 16. červencem 2009) bude poskytnuta odpovídající finanční záruka nebo její ekvivalent.

67. S ohledem na výše uvedené veřejný ochránce práv zdůrazňuje, že skutečnost, že stávající skládka dosud není v souladu s platným plánem úprav, nebude znamenat porušení pravidel stanovených ve směrnici o skládkách, pokud taková situace nebude existovat i po 16. červenci 2009. Argumenty a důkazy předložené stěžovatelem v souvislosti s údajným pokračujícím nesouladem skládky v Malagrottě s plánem úprav v Malagrottě proto mohou být relevantní až po 16. červenci 2009, kdy uplyne lhůta pro uvedení skládky do souladu se směrnicí o skládkách.

68. I když je pravda, že cíle stanovené v platném plánu úprav musí být splněny až dne 16. července 2009, tato zásada nepředjímá otázku, zda dokument, který italské orgány předložily Komisi dne 30. června 2004 v souvislosti se skládkou v Malagrottě, obsahoval všechny prvky nezbytné k tomu, aby mohl být kvalifikován jako „plán úprav“podle čl. 14 písm. a) směrnice o skládkách. Definice „plánu úprav“může být odvozena z čl. 14 písm. a) směrnice o skládkách. Jedná se o dokument, který i) obsahuje údaje uvedené v článku 8 směrnice o skládkách a ii) veškerá nápravná opatření, která provozovatel považuje za nezbytná pro splnění požadavků této směrnice, s výjimkou požadavků uvedených v příloze I bodě 1 [15]. Platný plán úprav proto nelze považovat za předložený v souladu s čl. 14 písm. a) směrnice o skládkách, pokud předložený dokument neodkazuje alespoň na požadavky stanovené v článku 8 směrnice o skládkách a nejpozději do 16. července 2009 nepředloží návrhy, jak uvést skládku do souladu s každým z požadavků stanovených v článku 8 směrnice o skládkách. Jakýkoli dokument předložený příslušným orgánům, který nemá výše uvedené dvě charakteristiky, nelze považovat za „plán úprav“splňující požadavky čl. 14 písm. a) směrnice o skládkách.

69. Je-li předložen platný plán úprav, musí jej příslušné vnitrostátní orgány vyhodnotit, aby přijaly konečné rozhodnutí o tom, zda mohou činnosti skládky pokračovat na základě plánu úprav a směrnice o skládkách (viz body 75 až 78 níže).

70. Veřejný ochránce práv pečlivě přezkoumal plán úprav skládky v Malagrottě, který byl Komisi nakonec předložen dne 30. června 2004. Přezkoumal rovněž technické posouzení plánu úprav provedené Komisí a shrnuté ve sdělení ze dne 27. října 2004. Plán úprav stanoví všechny technické záruky, které jsou stanoveny v přílohách I, II a III směrnice o skládkách pro skládku v Malagrottě [16], a vysvětluje, jak budou dodržovány. Technické posouzení plánu úprav provedené Komisí zahrnovalo mimo jiné: třídu skládky a druh odpadu, který je v ní přijatelný; ustanovení o předběžném zpracování odpadů; postupy přijímání odpadu; náklady na skládku; kontrolní a monitorovací postupy; plán uzavření a následné péče; technické požadavky na skládku; ustanovení k zajištění toho, aby skládku spravovali odborně způsobilí zaměstnanci; plánovaná opatření k předcházení nehodám a omezení jejich následků; finanční zajištění nebo rovnocenné zajištění; a vztah mezi plánem úprav a regionálním havarijním plánem pro nakládání s odpady. Kondiční plán obsahuje také finanční plán. Finanční plán rozlišuje mezi materiálem uloženým na skládce od roku 1985 do roku 2002 a materiálem uloženým po roce 2002.[17] Dokument pak vyčísluje náklady vzniklé v souvislosti s materiálem uloženým do roku 2002 a po roce 2002. Popisuje rovněž, jak provozovatel hodlá získat finanční prostředky na pokrytí těchto nákladů.

71. Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel konkrétně vznesl otázku týkající se zřízení finanční záruky po uzavření. Pokud jde o otázku, zda byl návrh na zřízení takové záruky obsažen v dokumentu předloženém Komisi dne 30. června 2004, veřejný ochránce práv souhlasí s Komisí, že směrnice o skládkách nepředepisuje přesnou formu finanční záruky (nebo rovnocenné záruky). Výslovně uvádí, že příslušné podmínky mají stanovit členské státy (čl. 8 písm. a) bod iv)). Veřejná ochránkyně práv rovněž souhlasí s tím, že jakákoli finanční nebo rovnocenná záruka založená na soukromém nebo veřejném systému bude přiměřená, pokud může účinně pokrýt rizika vyplývající z řízení skládky, včetně následné péče, pokud je to technicky nezbytné. Veřejná ochránkyně práv rovněž souhlasí s Komisí, že finanční záruka musí být mimo jiné úměrná kapacitě skládky.

72. Jak bylo uvedeno výše, veřejný ochránce práv pečlivě přezkoumal plán úprav skládky v Malagrottě, který byl Komisi nakonec předložen dne 30. června 2004. Finanční plán, který je součástí plánu podmíněnosti, výslovně uvádí odhadované náklady na finanční záruku po uzavření. Rovněž výslovně uvádí, že finanční záruka se musí vztahovat na materiál, který byl uložen do roku 2002, a na materiál, který byl uložen později. Návrh provozovatele, jak bude získávat finanční prostředky na pokrytí nákladů na dodržování směrnice o skládkách, rovněž zahrnoval způsob, jakým bude pokrývat náklady na finanční záruku. S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že plán podmíněnosti skutečně navrhuje vytvoření finanční záruky a stanoví kroky k dosažení tohoto cíle.

73. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že plán úprav byl „prozatímní“(jelikož jej italské orgány ještě neschválily, když Komise v únoru 2005 navrhla případ uzavřít), veřejný ochránce práv konstatuje, že čl. 14 písm. a) směrnice o skládkách bude dodržen, pokud provozovatel předloží příslušným orgánům platný plán úprav. Pokud jde o soulad s čl. 14 písm. a) směrnice o skládkách, otázka, zda plán úprav byl nebo dosud nebyl schválen příslušnými orgány, je irelevantní.

74. S ohledem na výše uvedené veřejný ochránce práv konstatuje, že plán úprav navrhuje uvést skládku Malagrotta do souladu se směrnicí o skládkách, a stanoví kroky k dosažení tohoto cíle. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že stanovisko Komise, že Itálie nakonec dodržela čl. 14 písm. a) směrnice o skládkách, je přiměřené.

Článek 14 písm. b) směrnice o skládkách

75. V čl. 14 písm. b) směrnice o skládkách se stanoví, že po předložení plánu úprav přijmou příslušné orgány konečné rozhodnutí o tom, zda mohou činnosti pokračovat na základě uvedeného plánu úprav a této směrnice. Na rozdíl od čl. 14 písm. a) nestanoví čl. 14 písm. b) žádný harmonogram pro přezkum příslušným orgánem. V tomto ohledu Komise uvedla, že rozhodnutí o uzavření věci 2002/5192 bylo založeno na skutečnosti, že směrnice o skládkách nestanoví povinné datum pro schválení plánu úprav, s výjimkou lhůty pro provedení plánu do 16. července 2009.

76. Veřejný ochránce práv konstatuje, že čl. 14 písm. b) nestanoví žádný výslovný harmonogram pro přezkum plánu úprav příslušným orgánem. Samotná povaha plánu úprav však spočívá v tom, že nejpozději do 16. července 2009 stanoví, jak bude stávající skládka uvedena do souladu s požadavky směrnice o skládkách. To ve spojení s požadavkem stanoveným v článku 10 Smlouvy o ES [18] znamená existenci požadavku, aby příslušné orgány v přiměřené lhůtě přezkoumaly plán úprav a zaujaly k němu stanovisko . Rozhodně by tomu tak nebylo, pokud by příslušný orgán nezaujal žádné stanovisko k podmínce do 16. července 2009. Veřejný ochránce práv je toho názoru, že výše uvedený výklad je posílen samotným článkem 14, který stanoví, že členské státy přijmou opatření, aby skládky, kterým bylo uděleno povolení nebo které jsou v době provedení směrnice o skládkách již v provozu, nemohly být nadále provozovány, pokud nebudou co nejdříve, nejpozději však do osmi let ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1, provedeny níže uvedené kroky. Veřejný ochránce práv však konstatuje, že před přijetím konečného rozhodnutí o ukončení šetření stížnosti 2002/5192 dne 5. července 2005 Komise napsala stěžovateli dne 17. března 2005 dopis, v němž ho informovala, že má v úmyslu požádat italské orgány, aby ji informovaly o datu, do kterého mají v úmyslu přijmout rozhodnutí o plánu úprav. Komise vysvětlila, že tak učiní, neboť podle jejího názoru je důležité včasné provedení článku 14 směrnice o skládkách. Komise dále uvedla, že stěžovatel bude informován o veškerém vývoji v této záležitosti. Dne 13. května 2005 italské orgány informovaly Komisi, že plán úprav byl schválen dne 31. března 2005. V této souvislosti nepovažuje veřejný ochránce práv za nutné se dále zabývat návrhem Komise, aby směrnice o skládkách nestanovila povinné datum pro schválení plánu úprav kromě lhůty pro jeho provedení do 16. července 2009.

77. Veřejný ochránce práv zdůrazňuje, že čl. 14 písm. b) se týká pouze povinnosti příslušných orgánů přijmout konečné rozhodnutí o tom, zda mohou činnosti pokračovat na základě uvedeného plánu podmíněnosti. Vzhledem k tomu, že takové rozhodnutí bylo skutečně přijato dne 31. března 2005 a stěžovatel byl o této skutečnosti informován, je veřejný ochránce práv toho názoru, že Komise stěžovatele řádně informovala o důvodech ukončení šetření stížnosti 2002/5192. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že stanovisko Komise, že Itálie dodržela čl. 14 písm. b) směrnice o skládkách, je přiměřené.

78. S ohledem na závěry učiněné v bodech 74 a 77 výše veřejný ochránce práv konstatuje, že v souvislosti s tvrzením stěžovatele nedošlo ze strany Komise k nesprávnému úřednímu postupu.

Další informace předložené stěžovatelem během šetření

79. Během tohoto šetření stěžovatel upozornil veřejného ochránce práv na řadu argumentů, jejichž cílem bylo prokázat, že skládka v Malagrottě není v souladu s plánem úprav a směrnicí. Veřejný ochránce práv zdůrazňuje, že postup Komise podle článku 226 byl omezen na to, zda i) byl předložen platný plán úprav v souladu s čl. 14 písm. a) směrnice o skládkách a ii) zda příslušné orgány v Itálii přijaly konečné rozhodnutí v souladu s čl. 14 písm. b) směrnice o skládkách o tom, zda by provoz mohl pokračovat na základě uvedeného plánu úprav. Šetření Komise ani šetření veřejného ochránce práv týkající se opatření Komise se netýkají věcného hodnocení plánu úprav vnitrostátními orgány. Šetření se rovněž netýkají následného souladu nebo neexistence skládky Malagrotta se schváleným plánem úprav [19]. Veřejná ochránkyně práv se nicméně domnívá, že argumenty týkající se údajného pokračujícího nesouladu skládky Malagrotta s plánem úprav jsou ve významném veřejném zájmu a zasluhují řádné posouzení ze strany Komise. Ve svém stanovisku veřejnému ochránci práv Komise nevyloučila možné opětovné posouzení příslušné situace v Itálii po 16. červenci 2009, tj. po uplynutí lhůty pro splnění plánu podmíněnosti. Veřejný ochránce práv se domnívá, že s ohledem na významné informace, které mu stěžovatel sdělil v souvislosti s údajným nesouladem skládky Malagrotta s plánem úprav, by bylo vhodné, aby Komise po 16. červenci 2009 ověřila, zda byla skládka Malagrotta skutečně uvedena do souladu s článkem 8 směrnice o skládkách. Veřejný ochránce práv učiní za tímto účelem další poznámku.

B. Návrh, aby Komise pokračovala v řízení o nesplnění povinnosti proti Itálii zahájeném v souladu s jejím rozhodnutím ze dne 7. července 2004.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

Stanovisko Komise

80. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise ve svém stanovisku k tvrzení stěžovatele kromě tvrzení stěžovatele neuvedla žádné konkrétní připomínky.

Připomínky stěžovatele

81. Stěžovatel ve svém vyjádření výslovně neodkázal na své tvrzení.

Posouzení veřejného ochránce práv

82. Veřejný ochránce práv se domnívá, že s ohledem na závěr učiněný v bodě 78 výše nelze tvrzení stěžovatele vyhovět.

C. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

V souvislosti s tvrzením stěžovatele a souvisejícím tvrzením nedošlo ze strany Komise k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

DALŠÍ POZNÁMKA

Veřejná ochránkyně práv navrhuje, aby Komise co nejdříve po 16. červenci 2009 pečlivě provedla příslušná šetření s cílem určit, zda skládka v Malagrottě splňuje všechny požadavky stanovené v plánu úprav a ve směrnici o skládkách.

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 1. července 2009.

---

[1] Úř. věst. 1999, L 182, s. 1–19.

[2] Článek 226 ES zní takto: „Domnívá-li se Komise, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá z této smlouvy, vydá v této věci odůvodněné stanovisko poté, co dotyčnému státu umožní se k věci vyjádřit. Nevyhoví-li dotyčný stát stanovisku ve lhůtě stanovené Komisí, může Komise předložit věc Soudnímu dvoru.“

[3] Plán úprav stanoví kroky nezbytné k uvedení skládky do souladu s platnými technickými a právními požadavky.

[4] Uvedl, že 16. červenec 2009 je lhůtou stanovenou ve směrnici o skládkách pro dokončení prací stanovených v plánu úprav (nebo alternativně pro uzavření skládky).

[5] Veřejný ochránce práv předal toto sdělení Komisi dne 28. července 2005.

[6] Článek 13 směrnice o skládkách se týká postupů uzavření a následné péče.

[7] Inspekce veřejného ochránce práv nevede k tomu, že by veřejnost nebo stěžovatel získali přístup k důvěrným dokumentům. Kopie dokumentů proto nebyly předány stěžovateli ani žádné třetí straně. Ačkoli kopie dokumentů nebyly stěžovateli ani žádné třetí straně předány, veřejný ochránce práv ve své inspekční zprávě uvedl, že omezené odkazy na tyto dokumenty uvedené v inspekční zprávě neodhalují žádné důvěrné informace, které mohou být v dokumentech obsaženy. Toto rozhodnutí přebírá pouze informace obsažené v inspekční zprávě.

[8] Článek 226 ES se skládá ze správní části a (potenciálně) soudní části. Pokud jde o administrativní část, existuje první neformální fáze, během níž se Komise vyjádří k možnému porušení, které je členskému státu známo, a členský stát může buď splnit požadavky Komise, nebo přesvědčit Komisi, že nedošlo k porušení práva Společenství. Není-li příslušná záležitost vyřešena neformálně, může Komise zahájit následnou formální fázi tím, že orgánům dotčeného členského státu zašle formální oznámení o údajném protiprávním jednání. Není-li záležitost dosud vyřešena, může Komise rozhodnout o vydání odůvodněného stanoviska a poskytnout členskému státu lhůtu k odstranění daného porušení. Po uplynutí této lhůty může Komise předložit věc Evropskému soudnímu dvoru.

[9] Viz rozhodnutí veřejného ochránce práv ve věcech 480/2004/TN a 3255/2005/IP, která jsou k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv: http://www.ombudsman.europa.eu.

[10] Viz rozsudek Soudního dvora ve věci Komise v. Řecko, C-200/88, Recueil 1990, s. I-4299, bod 9.

[11] Sdělení Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv o vztazích se stěžovatelem v případě porušení práva Společenství, KOM (2002) 141 v konečném znění, Úř. věst. 2002, C 244, s. 5.

[12] To znamená, že do jednoho roku od 16. července 2001.

[13] Příloha I bod 1 se týká umístění skládky.

[14] To znamená opatření, která musí být provedena k zajištění souladu skládky s článkem 8 směrnice o skládkách.

[15] Viz poznámka pod čarou 12.

[16] Použitelné oddíly přílohy I se týkají kontroly vody a nakládání s průsakovou vodou; ochrana půdy a vody; kontrola plynů, obtěžování a nebezpečí (emise pachů a prachu, materiály foukané větrem, hluk a provoz, ptáci, škůdci a hmyz, tvorba a aerosoly, požáry); Stabilita a bariéry. Příloha II se týká kritérií a postupů pro přijímání odpadů. Příloha III se týká kontrolních a monitorovacích postupů ve fázi provozu a následné péče.

[17] Veřejný ochránce práv poznamenává, že článek 14 směrnice o skládkách výslovně stanoví, že minimální podmínky stanovené v plánu úprav se vztahují na skládku ". Nelze tedy nikdy tvrdit, že provozovatel stávající skládky splní svou povinnost podle čl. 14 písm. a) směrnice o skládkách předložit plán úprav, pokud se plán úprav týkal pouze skládkového materiálu uloženého na místě po určitém datu. Platný plán úprav proto musí navrhnout a vysvětlit, jak budou do 16. července 2009 zavedeny všechny technické záruky stanovené v přílohách I, II a III směrnice o skládkách pro celou skládku. Veřejná ochránkyně práv zdůrazňuje, že samotným účelem lhůty 16. července 2009 bylo poskytnout dostatek času na to, aby stávající skládky byly plně v souladu se směrnicí o skládkách.

[18] Článek 10 ES zní takto:

„Členské státy přijmou veškerá vhodná obecná i zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají z této smlouvy nebo z činnosti orgánů Společenství. Usnadňují plnění úkolů Společenství. Zdrží se všech opatření, která by mohla ohrozit dosažení cílů této smlouvy.“

[19] Veřejný ochránce práv konstatuje, že jakmile je příslušnému orgánu členského státu předložen plán úprav, který obsahuje všechny prvky stanovené v článku 8 směrnice o skládkách, má tento příslušný orgán široký prostor pro uvážení, pokud jde o hodnocení přiměřenosti a proveditelnosti návrhů v něm uvedených pro účely uvedení skládky do souladu s článkem 8 směrnice do 16. července 2009.