ZPŮSOB KE SMLOUVĚ

1. Příslušné vnitrostátní evropské spotřebitelské centrum (NECC) je součástí sítě evropských spotřebitelských center. Jeho specifickým cílem je informovat spotřebitele v příslušné zemi o jejich právech a poskytovat pomoc v přeshraničních otázkách, včetně sporů. NECC je subvencován příslušnou vnitrostátní vládou a Komisí. V roce 2005 měla dvě křesla: jeden, sdílený s jeho vnitrostátním hostitelským orgánem, v jednom městě; a druhý, který byl nezávislý na hostitelském orgánu, v hlavním městě země.

2. Stěžovatel je nezisková organizace spotřebitelů. V roce 2005 to byl vnitrostátní hostitelský orgán NECC, což znamenalo, že NECC poskytoval některé služby personálního řízení a účetnictví (dále jen "projekt NECC"). Tyto služby byly kryty grantem, který stěžovateli poskytla Komise na základě grantové dohody č. X ze dne Y. prosince 2004.  Grantová dohoda probíhala od 1. ledna do 31. prosince 2005 a mohla být prodloužena.

3. Ve dnech 31. listopadu a 1. prosince 2005 provedla Komise naléhavý ad hoc audit výdajů/řízení výše uvedeného grantu v prostorách stěžovatele a NECC v jednom městě, jakož i v prostorách NECC v hlavním městě. Dva ze čtyř auditorů byli úředníci Komise, kteří se zabývali sítí evropských spotřebitelských center. Audit byl zahájen na základě stížnosti tehdejšího ředitele NECC (paní A.[1]), který byl v té době rovněž zaměstnancem stěžovatele.

4. Dne 20. prosince 2005 Komise dopisem informovala příslušné vnitrostátní orgány o předběžných výsledcích auditu a dospěla k závěru, že stěžovatel již nemůže být hostitelským orgánem NECC. Požádala proto příslušné vnitrostátní orgány, aby určily jiný subjekt, který bude tento úkol plnit.

5. Následně příslušné vnitrostátní ministerstvo informovalo stěžovatele o výše uvedeném rozhodnutí Komise nahradit jej jako hostitelský orgán.

6. Dne 6. února 2006 zaslala Komise stěžovateli závěrečnou zprávu o auditu a požádala jej o připomínky [2]. Podle zprávy se mělo za to, že stěžovatel porušil podmínky grantové dohody tím, že tvrdil a) způsobilost výdajů, které nelze považovat za "způsobilé", a b) platbu částek, které nebyly splatné.

7. Dne 15. března 2006 zaslal stěžovatel Komisi své připomínky. Zaslala rovněž závěrečné a technické zprávy o provádění projektu NECC, na který se grant vztahuje.

8. Dne 29. března 2006 požádala Komise stěžovatele, aby co nejdříve objasnil některé konkrétní body týkající se technické zprávy. Stěžovatel to učinil odpovídajícím způsobem.

9. Dne 13. června 2006 poté, co stěžovatel zaslal vysvětlení, jej Komise informovala, že: a) na základě zjištění auditorů rozhodla o pozastavení platby představující zůstatek grantové dohody; b) musel provést další kontroly, aby zjistil přesnou výši finančního nároku stěžovatele; a c) informuje stěžovatele o výsledcích svých kontrol.  V odpovědi stěžovatel požádal o částečné zaplacení částek splatných na základě grantové dohody, které auditoři nezpochybnili. Komise odmítla.

10. Ve dnech 4. a 5. října 2006 provedl OLAF kontrolu v prostorách stěžovatele.

11. V lednu 2007 se stěžovatel obrátil na evropského veřejného ochránce práv.

PŘEDMĚT POTVRZENÍ

12. V průběhu šetření si stěžovatel vyměnil s Komisí řadu dopisů [3] týkajících se otázek, jichž se šetření týká. Veřejný ochránce práv tuto korespondenci zohlednil ve svém šetření.

13. Ve své původní stížnosti stěžovatel uvedl těchto sedm tvrzení:

(1) Komise nezajistila stěžovateli právo na obhajobu a porušila zásadu řádné správy tím, že před formálním ukončením auditu a před požádáním stěžovatele o vyjádření k závěrům auditu informovala příslušné vnitrostátní orgány, že stěžovatel již nemůže být hostitelským orgánem NECC.

(2) Komise neposkytla dostatečné důvody pro pozastavení platby představující zůstatek grantu (dále jen "platba");

(3) Komise nejednala důsledně, když požádala stěžovatele o objasnění své zprávy (na níž závisela platba) a následně jej informovala, že na základě výsledků auditu, které byly provedeny několik měsíců před žádostí o objasnění, nemohla být platba provedena;

4) Komise ji neinformovala o konečném posouzení jejího spisu, a to bez ohledu na její prohlášení, že tak učiní;

(5) Komise jednala netransparentně, když svěřila odpovědnost za audit úředníkovi, který měl privilegovaný vztah k autorovi obvinění proti stěžovateli;

(6) Komise zneužila své pravomoci tím, že umožnila úředníkovi sdělit obsah dopisu Komise příslušným vnitrostátním orgánům osobě, která vznesla obvinění proti stěžovateli, a

(7) Vzhledem k výše uvedenému privilegovanému vztahu mezi úředníkem provádějícím audit a osobou, která vznesla obvinění proti stěžovateli, nebyly výsledky auditu objektivní.

14. Ve své původní stížnosti stěžovatel rovněž tvrdil, že by Komise měla: a) stáhnout výsledky auditu; b) zaplatit stěžovateli zůstatek platby vyplývající z grantu, včetně úroků z prodlení vypočtených od 6. května 2006; a c) obnovit status stěžovatele jako hostitelského orgánu NECC.

15. Kromě toho se stěžovatel ve svém vyjádření ke stanovisku Komise ze dne 30. ledna 2008 dovolával finanční a morální újmy a požádal o odškodnění. Vzhledem k tomu, že ve svém dopise zaslaném přímo Komisi dne 29. ledna 2008 se stěžovatel obrátil na Komisi ohledně výše uvedených škod a Komise na tento dopis odpověděla dne 25. února 2008, veřejný ochránce práv se rozhodl zabývat se těmito dodatečnými žádostmi v tomto rozhodnutí.

16. V průběhu šetření zaslal stěžovatel veřejnému ochránci práv několik dopisů, které si vyměnil s úřadem OLAF a které se v podstatě týkaly a) výsledků vyšetřování úřadu OLAF týkajícího se výkonu stěžovatele podle grantové dohody a b) přístupu k dokumentům. Vzhledem k tomu, že se toto šetření týká pouze stížnosti proti Komisi, a nikoli úřadu OLAF, veřejný ochránce práv výše uvedené dokumenty nezohlednil. Stěžovatel však může podat samostatnou stížnost veřejnému ochránci práv na úřad OLAF poté, co k němu uplatnil příslušné předchozí správní přístupy.

POTVRZENÍ

17. Dne 20. února 2007 zaslal veřejný ochránce práv stížnost Komisi k vyjádření stanoviska. Dne 31. května 2007 požádala Komise o prodloužení lhůty pro odpověď. Dne 20. září 2007 předložila Komise stanovisko v angličtině a dne 15. října 2007 jeho překlad do francouzštiny. Překlad byl předán stěžovateli k vyjádření, které zaslal dne 30. ledna 2008.

18. Dne 10. července 2008 zaslal veřejný ochránce práv Komisi návrh smírného řešení v angličtině a kopii tohoto návrhu stěžovateli. Dne 1. srpna 2008 předal veřejný ochránce práv stěžovateli překlad návrhu do francouzštiny. Poté, co Komise požádala o tři prodloužení lhůty pro předložení své odpovědi na návrh veřejného ochránce práv, zaslala dne 4. prosince 2008 svou odpověď v angličtině. Dne 21. ledna 2009 zaslala francouzský překlad této odpovědi, který byl předán stížnosti k vyjádření. Dne 25. března 2009 zaslal stěžovatel své připomínky.

ANALÝZA A ZÁVĚRY OMBUDSMANU (část I a část II)

Část I

Tvrzení a tvrzení, k nimž veřejný ochránce práv předložil dva návrhy na smírné řešení

A. Údajné nezajištění práva stěžovatele na obhajobu, porušení zásady řádné správy a zneužití pravomoci (první a šesté tvrzení).

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

19. Stěžovatel tvrdil, že Komise nezajistila právo stěžovatele na obhajobu a porušila zásadu řádné správy, když před formálním uzavřením auditu a před tím, než požádala stěžovatele, aby se vyjádřil k výsledkům auditu, informovala příslušné vnitrostátní orgány, že stěžovatel již nemůže být hostitelským orgánem NECC (první tvrzení ).

20 Na podporu tohoto tvrzení stěžovatel tvrdil, že dne 20. prosince 2005 Komise: a) dopisem informovalo příslušné vnitrostátní ministerstvo (dále jen "dopis"), že výsledky auditu jsou vůči stěžovateli kritické; a b) potvrdila, že stěžovatel již nemůže být hostitelským orgánem. Teprve 7. února 2006 však Komise informovala stěžovatele o výsledcích auditu a požádala jej o připomínky k těmto výsledkům, které stěžovatel zaslal dne 15. března 2006.

21. Stěžovatel rovněž tvrdil, že Komise zneužila své pravomoci tím, že umožnila jednomu ze svých úředníků zveřejnit obsah dopisu paní A., osobě, která podala Komisi obvinění proti stěžovateli, což vedlo k dotčenému auditu (šesté tvrzení ).

22. Na podporu šestého tvrzení předložil stěžovatel kopii e-mailu ze dne 19. prosince 2005, který paní A. zaslala třetí osobě. V tomto e-mailu paní A. odkázala na část dopisu. Uvedla přitom, že Komise prohlásila, že si již nepřeje spolupracovat se stěžovatelem jako hostitelským subjektem. Požádala proto příslušné vnitrostátní ministerstvo, aby určilo nový hostitelský orgán. Kromě toho uvedla, že ji dotčený úředník informoval o dopise během telefonického rozhovoru téhož dne, tedy 19. prosince 2005.

23. Ve svém stanovisku ke stížnosti Komise uvedla, že „vzhledem k časovým omezením finančního harmonogramu Komise a k tomu, aby financování na rok 2006 nebylo zpožděno potřebou najít jiný hostitelský subjekt v dohodě s příslušnou vnitrostátní vládou, je nezbytné, aby byly příslušné vnitrostátní orgány informovány o výhradách Komise týkajících se způsobilosti [stěžovatele] do konce roku“.

Z tohoto důvodu zaslala Komise dopis příslušným vnitrostátním orgánům dne 20. prosince 2005.

24. Komise dodala, že je zásadní nedopustit, aby problémy, které má s jedním ze svých příjemců, bránily účinnosti jejích opatření na posílení ochrany spotřebitele prostřednictvím NECC. Aby tedy nepřerušila financování NECC, měla: a) posoudila řádné provádění grantové dohody; a b) usilovala po dohodě s příslušnými vnitrostátními orgány o novou hostitelskou strukturu pro NECC.

25. Komise dospěla k závěru, že stěžovatel může hájit svá práva, protože měl možnost se ke zjištěním auditu písemně vyjádřit. Tyto připomínky byly zohledněny při rozhodování o platbě zůstatku za rok 2005.

26. Pokud jde o informace, které úředník Komise poskytl paní A. během telefonického rozhovoru, Komise zdůraznila, že: a) zveřejnění bylo v souladu s "obvyklými zásadami otevřenosti"a nebyly zveřejněny žádné důvěrné informace; b) "paní A. byla příslušnými vnitrostátními orgány označena jako budoucí vedoucí NECC v rámci nového hostitelského subjektu a zahájila přípravné práce na převzetí této funkce ", a proto jí telefonní hovor " pouze umožnil potvrdit, že Komise skutečně dala najevo své přání mít jiný hostitelský subjekt"; a c) dotčené zveřejnění nemělo vliv na stanovisko stěžovatele.

Předběžné posouzení veřejné ochránkyně práv vedoucí k návrhu smírného řešení

27. Veřejný ochránce práv nejprve poznamenal, že ve dnech 30. listopadu a 1. prosince 2005 provedla Komise interní audit v prostorách stěžovatele v jednom městě a v prostorách NECC v hlavním městě, aby ověřila tvrzení, která proti stěžovateli vznesla tehdejší ředitelka NECC paní A.

28. Stěžovatel se však o konečných závěrech auditorů dozvěděl až v únoru 2006, kdy mu byla zaslána zpráva o auditu s výzvou k předložení připomínek.

29. Z toho vyplývá, že Komise mohla v dopise odkázat na předběžné závěry auditorů pouze tehdy, když uvedla, že na základě těchto závěrů již stěžovatel nemůže být hostitelským orgánem NECC, a že příslušné vnitrostátní orgány by proto měly určit jiný orgán, který bude hostitelem NECC. Komise ve svém stanovisku dokonce zastávala názor, že „předběžné závěry auditu ... potvrdily odhodlání útvarů Komise požádat příslušné vnitrostátní orgány o určení nového hostitelského orgánu namísto stěžovatele“(zdůraznění doplněno).

30. Nelze vyloučit, že konečné závěry mohly být odlišné od závěrů předběžných. Není proto nepřiměřené se domnívat, že předběžné závěry, na které Komise odkázala v dopise a ve svém stanovisku, mohly pouze ilustrovat podezření vůči stěžovateli. Skutečnost, že Komise vyjádřila takové podezření v dopise dříve, než auditoři formulovali své konečné závěry, mohla mít negativní důsledky pro individuální stanovisko stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv v tomto ohledu uvedla, že stěžovatel poukázal na morální újmu, která mu v důsledku dopisu vznikla.

31. I kdyby veřejný ochránce práv po analýze závěrečné zprávy o auditu a dopisu [4] dospěl k závěru, že obsah dopisu se podstatně neliší od konečných závěrů zprávy o auditu, přesto se domníval, že stěžovatel neměl být předjímán dříve, než auditoři vydali závěrečnou zprávu. V tomto ohledu veřejný ochránce práv obdobně odkázal na judikaturu soudu Společenství v oblasti práva hospodářské soutěže [5], jakož i na nedávné stanovisko generálního advokáta ve spojených věcech C-55/07 a C-56/07 týkajících se sociální politiky. Výše uvedená judikatura a nedávné stanovisko v podstatě vyžadují, aby se stejné obecné zásady (včetně presumpce neviny) vztahovaly jak na trestní právo, tak na sankce uplatňované správními orgány [6].

32. Veřejný ochránce práv se proto obával, že Komise, která vycházela pouze z předběžných závěrů svých auditorů, se již dne 20. prosince 2005 rozhodla zaslat příslušným vnitrostátním orgánům dopis, v němž kategoricky uvedla, že v budoucnu nemůže přijmout stěžovatele jako hostitelský orgán NECC, a požádala tyto orgány, aby místo toho určily jiný hostitelský orgán.

33. Prohlášení Komise v jejím stanovisku, že auditní postup umožnil stěžovateli písemně se vyjádřit ke zjištěním auditorů, není ve výše uvedené souvislosti relevantní, neboť Komise odkazovala na připomínky stěžovatele ke konečným zjištěním auditorů, které stěžovatel mohl předložit až po 6. únoru 2006. Před zasláním dopisu neměl stěžovatel možnost se obhajovat v jakékoli formě, ať už písemné nebo ústní.

34. Zdá se, že Komise odůvodnila výše uvedené skutečnosti následujícími důvody.

Za prvé, mohl „shar[e] vyjádřit své názory na způsobilost [stěžovatele] získat další finanční prostředky Společenství jako hostitelská organizace [N]ECC s příslušnými vnitrostátními orgány, které spolufinancují projekt společně s Komisí.“

Zadruhé musela plánovat své rozpočtové výdaje na nadcházející rok 2006, a proto se musela do konce roku 2005 obrátit na příslušné vnitrostátní orgány, aby zajistila kontinuitu financování poskytovaného NECC. Zdálo se tedy, že Komise odkazuje na zásadu řádného řízení.

35. Veřejný ochránce práv nemohl takové odůvodnění přijmout.

Pokud jde o první důvod Komise, Komise tvrdila, že její kategorické prohlášení v dopise, že v budoucnu nemůže přijmout stěžovatele jako hostitelský subjekt pro NECC, a její žádost, aby tyto orgány místo toho určily jiný hostitelský subjekt [7], představovaly pouze "sdílení [jeho] názorů". Veřejná ochránkyně práv nemohla s výkladem Komise souhlasit a zjistila, že její sdělení rozhodně přineslo mnohem více než jen sdílení jejích názorů.

36. Pokud jde o druhý důvod Komise, veřejný ochránce práv měl za to, že takového cíle, bez ohledu na to, jak rozumný může být, nelze dosáhnout žádným zásahem do práva stěžovatele na obhajobu. Tato práva, která vyplývají z práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, představují základní právo, které je součástí obecných právních zásad, na nichž je Unie založena (čl. 6 odst. 1 a 2 SEU).

37. S ohledem na výše uvedené skutečnosti se veřejná ochránkyně práv domnívala, že zaslání dopisu Komisí před a) vydáním konečných závěrů auditorů a b) před slyšením stěžovatele by mohlo představovat nesprávný úřední postup.

38. Veřejná ochránkyně práv navíc nemohla přijmout vysvětlení Komise týkající se telefonního hovoru mezi paní A. a úředníkem Komise. Zaprvé v souladu s tím, co bylo uvedeno v bodě 35 výše, měl stěžovatel jako první obdržet informace o rozhodnutí Komise ovlivňujícím jeho postavení jakožto hostitelského subjektu. Nikdo jiný o tom neměl vědět. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívala, že dotčený telefonní hovor může představovat druhý případ nesprávného úředního postupu.

39. V tomto ohledu veřejný ochránce práv uvedl, že ve svém dopise Komisi ze dne 29. ledna 2008 a ve svých připomínkách z následujícího dne se stěžovatel domáhal morální a finanční újmy související s tímto tvrzením. Uvedla, že pokud by ji Komise již dříve informovala o rozhodnutí nepřijmout ji jako hostitelský subjekt, mohla by snížit své náklady vyplývající z uzavření NECC, které činily 43 000 eur. Ve své odpovědi ze dne 25. února 2008 Komise na výše uvedené škody neodkázala.

40. Stěžovatel však ve svých připomínkách nedoložil, jak při výpočtu ztrát dospěl k výše uvedené částce. Rovněž neposkytla žádné další vysvětlení týkající se údajné morální újmy.

41. Veřejný ochránce práv se nicméně domníval, že s ohledem na jeho předběžný závěr, že v tomto případě mohou v souvislosti s prvním a šestým tvrzením existovat dva případy nesprávného úředního postupu, by Komise a stěžovatel mohli spolupracovat na nalezení vhodných řešení v rámci svých přímých kontaktů a dohodnout se na přesné výši náhrady za uplatňované ztráty stěžovatele vyplývající z výše uvedených případů nesprávného úředního postupu. Veřejná ochránkyně práv proto předložila následující (první) návrh smírného řešení:

Komise by mohla zvážit vyplacení přiměřené náhrady stěžovateli za ztráty, o nichž tvrdí, že vyplývají ze skutečnosti, že byla příliš pozdě informována o tom, že ji Komise od roku 2006 již nebude v budoucnu akceptovat jako hostitelský orgán NECC.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv po jeho návrhu smírného řešení

42. Komise zopakovala, že během procesu auditu bylo dodrženo právo stěžovatele na obhajobu. Rovněž objasnila, že stěžovatel byl během auditu dotazován a že jeho připomínky byly zohledněny již v předběžných zjištěních auditorů. Stěžovateli byla navíc dána možnost předložit připomínky ke konečným zjištěním auditorů, a to dne 15. března 2006. Tyto připomínky byly vzaty v úvahu při rozhodování o konečné platbě stěžovatele týkající se grantu na rok 2005.

43. Komise tvrdila, že před zasláním dopisu příslušným vnitrostátním orgánům není nutné dát stěžovateli příležitost vyjádřit své stanovisko. Za prvé, dopis byl zaslán v rámci dvoustranných vztahů mezi Komisí a orgány členských států jako spolufinancování NECC. Členský stát sám rozhodne, koho určí jako vnitrostátní hostitelský orgán, a příslušné vnitrostátní orgány měly být informovány (i když na poslední chvíli roku 2005) o situaci stěžovatele, aby mohly rozhodnout o alternativním hostitelském orgánu pro rok 2006. Za druhé, příslušné vnitrostátní orgány si již před provedením auditu byly vědomy obtíží stěžovatele při řízení NECC a problému týkajícího se nezávislosti ředitele NECC.

44. Komise poukázala na to, že řádné finanční řízení vyžaduje, aby grant pozastavila do doby, než bude znám výsledek auditu, jehož původní zjištění vyvolala obavy týkající se stěžovatele. Komise však připustila, že dopis nebyl vypracován dostatečně přesně, protože v něm nebylo vhodné naznačovat, že výše uvedené pozastavení bylo trvalé. Dopis měl odkazovat pouze na pozastavení v souvislosti s rokem 2006,

45. Pokud jde o telefonní hovor, Komise zdůraznila, že paní A. již byla v té době příslušnými vnitrostátními orgány označena jako budoucí vedoucí NECC v rámci nového hostitelského orgánu. Účelem telefonního hovoru bylo pouze požádat o potvrzení těchto informací. Komise však připustila, že by bylo lepší odkázat na "osobu, která telefonuje pro informaci"[8], pokud jde o výběr hostitelského subjektu pro příslušné vnitrostátní orgány.

46. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem považovala Komise za přiměřené sdělit stěžovateli své výše uvedené stanovisko přímo v samostatném dopise ze dne 28. listopadu 2008 (jehož kopie byla připojena k odpovědi Komise).

47. Pokud jde o první návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení, a sice, že by stěžovateli mohla být vyplacena finanční náhrada, Komise odkázala na ustálenou judikaturu týkající se mimosmluvní odpovědnosti Společenství za škodu způsobenou jednotlivcům porušením práva Společenství přičitatelným orgánu nebo instituci Společenství v souladu s čl. 288 odst. 2 ES. Podle této judikatury může Společenství vzniknout mimosmluvní odpovědnost, pokud jsou přítomny všechny tyto tři prvky: a) protiprávní jednání dotyčného orgánu (porušení právního ustanovení musí být dostatečně závažné a toto ustanovení musí přiznávat práva jednotlivcům); b) prokázanou škodu a c) existenci příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a dotčenou škodou. Jak uvedl veřejný ochránce práv, stěžovatel nepředložil důkazy o údajně vzniklé finanční a morální újmě. Kromě toho si měla být vědoma toho, že v důsledku svých kontaktů s příslušnými vnitrostátními orgány, k nimž došlo před podáním žádosti o grant na rok 2006 a po něm (lhůta pro podání žádostí byla 21. října 2005 a před 20. prosincem 2005 nebylo přijato žádné rozhodnutí), neměly tyto orgány v úmyslu určit ji jako hostitelský orgán NECC v roce 2006.

48. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise odmítla stěžovateli vyplatit finanční kompenzaci. Rozhodl, že poskytnutí peněžité náhrady stěžovateli, který věděl, že je vyšetřován z důvodu závažného nesprávného řízení, by nebylo v souladu se zásadou řádného finančního řízení. Toto špatné řízení bylo následně potvrzeno v konečných závěrech auditorů a úřadem OLAF.

Posouzení veřejného ochránce práv po jeho prvním smírném návrhu řešení

49. Veřejná ochránkyně práv je potěšena, že Komise ve svém stanovisku připustila své nedostatky v tomto případě a navíc v tomto ohledu zdvořile zaslala stěžovateli samostatný dopis.

50. Je však zmatený skutečností, že Komise připustila jeho nedostatky pouze z hlediska nespravedlnosti a v souvislosti s telefonickým rozhovorem s paní A. Zatímco chování Komise, na které odkazuje druhé zjištění veřejného ochránce práv týkající se nesprávného úředního postupu v souvislosti s telefonickým rozhovorem (bod 38 výše), lze skutečně považovat za nespravedlivé vůči stěžovateli, první zjištění nesprávného úředního postupu týkající se dopisu se jasně týkalo porušení a) práva stěžovatele na obhajobu a b) zásady presumpce neviny stěžovatele v řízení, což vedlo k potrestání stěžovatele.

51. Skutečnosti, že a) OLAF a auditoři potvrdili špatné finanční řízení stěžovatele po zaslání dopisu a že b) stěžovatel věděl, že je v době zaslání dopisu vyšetřován, nezpochybňují právo stěžovatele na obhajobu a presumpci jeho neviny. Je nesporné, že ředitel stěžovatele byl v průběhu auditu vyslechnut auditory, stejně jako mnoho dalších, kteří pracovali pro projekt NECC. V souvislosti s auditem však byl vyslechnut spíše jako "svědek" než jako "obviněný". Obhajobu stěžovatele mohl předložit až dne 15. března 2006 poté, co mu Komise poskytla konečné závěry auditorů.

52. Tím, že Komise v dopise uvedla, že stěžovatel nemohl být v budoucnu přijat jako hostitelský orgán (tj. nikdy znovu), sankcionovala stěžovatele dříve, než se mohl bránit. Zdá se, že Komise, a nikoli příslušné vnitrostátní orgány mají poslední slovo, pokud jde o volbu hostitelského orgánu. Zdá se, že tomu tak je, i když, jak uvedl stěžovatel ve svých posledních připomínkách, mu příslušné vnitrostátní orgány předloží pouze jednoho kandidáta. Pokud Komise v dopise oznámila, že kandidaturu stěžovatele již nelze přijmout jako hostitelský orgán, příslušné vnitrostátní orgány nemusely situaci stěžovatele objasňovat. To platí zejména s ohledem na odpověď Komise na návrh smírného řešení, která odhalila, že tyto orgány a) si byly vědomy problémů stěžovatele se špatným řízením před odesláním dopisu a b) neměly v úmyslu jmenovat stěžovatele hostitelským orgánem v roce 2006.

53. A konečně skutečnost, že dopis byl zaslán příslušným vnitrostátním orgánům v rámci jejich dvoustranného vztahu s Komisí v rámci projektu NECC, nezbavuje stěžovatele jeho práva na obhajobu, neboť se náhodou stal účastníkem tohoto vztahu.

54. S ohledem na výše uvedené skutečnosti veřejný ochránce práv potvrzuje svá původní zjištění o nesprávném úředním postupu.

55. Ve svých připomínkách ke stanovisku Komise stěžovatel neodůvodnil své nároky na finanční a morální náhradu škody, jak uvedl veřejný ochránce práv ve svém návrhu na smírné řešení. To však nevylučuje, že by tak mohla učinit, pokud by byla kontaktována Komisí. Zkušenosti veřejného ochránce práv ukazují, že nejefektivnějším způsobem řešení nároků na náhradu škody mohou být přímá jednání vedená příslušným orgánem se stěžovatelem. Veřejná ochránkyně práv proto vyzvala Komisi, aby tato tvrzení objasnila prostřednictvím svých přímých kontaktů se stěžovatelem a poté zvážila výši odškodnění. V tomto ohledu rovněž uvedl, že Komise by tak mohla prokázat přístup vstřícný k občanům.

56. Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že Komise nenavázala kontakt s ředitelem stěžovatele, aby s ním souhlasila s tím, jak by mohla napravit zjištěné případy nesprávného úředního postupu. S ohledem na odpovědi Komise předložené v průběhu šetření, a zejména na skutečnost, že Komise zdůraznila, že závěrečný audit dospěl k závěru, že ve vedení NECC stěžovatelem byly nesrovnalosti a že úřad OLAF tato zjištění potvrdil, nevidí veřejná ochránkyně práv žádné realistické vyhlídky na úspěšný výsledek návrhu doporučení o odškodnění, které má být stěžovateli vyplaceno. Prodloužení jeho vyšetřování by tedy bylo neplodné. Z tohoto důvodu se rozhodl uzavřít tento aspekt případu níže uvedenými kritickými poznámkami.

B. Tvrzení o obnovení postavení stěžovatele jako hostitelského orgánu

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

57. Žadatel tvrdil, že by Komise měla obnovit svůj status hostitelského orgánu NECC.

58. Ve svém stanovisku Komise uvedla, že stěžovatel prokázal, že má "nepřekonatelné"obtíže při zajišťování správného a finančně řádného provádění grantové dohody podepsané s Komisí. Zachování stěžovatele jako příjemce projektu NECC by proto bylo neopatrné a v rozporu s pravidly řádného řízení. Stěžovatel navíc neměl nárok ani legitimní očekávání, aby byl příslušnými vnitrostátními orgány určen příjemcem finančních prostředků Společenství pro rok 2006.

Předběžné posouzení veřejné ochránkyně práv, pokud jde o tvrzení, že se jedná o hostitelský orgán, které vedlo k druhému návrhu na smírné řešení

59. Podle stanoviska Komise a jejího dopisu stěžovateli ze dne 4. října 2007 nezjistil úřad OLAF v činnosti stěžovatele žádný případ podvodu. Zjistil však špatné hospodaření s finančními prostředky Společenství v rozsahu, v němž se činnosti stěžovatele z finančního a manažerského hlediska neodlišovaly od jeho činností jako hostitelského orgánu NECC. Veřejná ochránkyně práv v tomto ohledu vzala na vědomí argument stěžovatele, že je to způsobeno rozdílným výkladem, který zastává ona sama a Komise, pokud jde o její vnitrostátní a přeshraniční úkoly jako hostitelského orgánu NECC.

60. S ohledem na výše uvedené se nezdálo přiměřené "zakázat"stěžovateli, aby v budoucnu znovu sloužil jako hostitelský orgán. Veřejná ochránkyně práv proto předložila následující další návrh smírného řešení:

Komise by mohla objasnit svůj postoj ohledně možnosti, že se stěžovatel v budoucnu stane hostitelským orgánem.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv po jeho návrhu smírného řešení

61. Komise uvedla, že granty na pokrytí činností hostitelských subjektů jsou poskytovány každoročně a výběr jejich příjemců není automatický. Žádosti o granty se posuzují ve vztahu ke každému jednotlivému případu. Každoročně se zasílají Komisi spolu s oficiálním dopisem dotčeného členského státu, v němž je určen hostitelský subjekt. Stěžovatel proto nemohl mít žádné legitimní očekávání, že bude vybrán jako hostitelský orgán pro rok 2006 z důvodu, že byl hostitelským orgánem pro rok 2005.

62. Komise však nevyloučila, že stěžovatel může podat žádost o to, aby se v nadcházejících letech stal hostitelským orgánem.

Posouzení veřejného ochránce práv po jeho návrhu přátelského řešení

63. Veřejný ochránce práv konstatuje, že Komise ve svém dopise stěžovateli ze dne 28. listopadu 2008 uvedla, že: a) příslušné vnitrostátní orgány mohou určit hostitelský orgán na příští rok, včetně stěžovatele [9]; a b) poté posoudí jednotlivé zásluhy každého uchazeče.

64. I kdyby, jak navrhl stěžovatel ve svých připomínkách k odpovědi Komise na smírné řešení, měly příslušné vnitrostátní orgány navrhnout pouze jednoho kandidáta, lze výše uvedená prohlášení Komise považovat za náznak toho, že stěžovateli nebude v budoucnu zakázáno stát se hostitelským orgánem NECC.

65. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise na tento aspekt tohoto případu odpověděla kladně, i když mohl být přesnější.

Část II

Zbývající tvrzení a nároky

C. Údajné nedostatečné odůvodnění rozhodnutí o pozastavení platby (druhé tvrzení)

66. Stěžovatel tvrdil, že Komise neposkytla dostatečné důvody pro pozastavení platby představující zůstatek grantu.

67. Stěžovatel odkázal na dopis Komise, který mu byl zaslán dne 13. června 2006, v němž se Komise odvolávala na výsledky auditu jako na důvod pro pozastavení platby. Stěžovatel uvedl, že Komise tak nemůže rozumně učinit, protože zpráva o auditu neobsahuje žádná doporučení, že by pozastavení mělo být provedeno [10].

68. Ve svém stanovisku Komise vysvětlila, že její rozhodnutí pozastavit dotyčné platby bylo založeno na článku II.16.2 grantové dohody. Uvedený článek stanoví, že „Komise může rovněž kdykoli pozastavit své platby, pokud je zjištěno nebo se má za to, že příjemce porušil ustanovení dohody, zejména na základě auditů a kontrol stanovených v článku II.19.“

69. Komise dále odkázala na čl. II.19 pátý bod, který stanoví možnost úřadu OLAF provádět kontroly a inspekce na místě, a uvedla, že pozastavila dotyčnou platbu, „aby mohla zohlednit výsledky vyšetřování úřadu OLAF“. Kromě toho měla Komise za to, že vzhledem k tomu, že její audit z listopadu/prosince 2005 vyvolal pochybnosti o tom, zda lze všechny náklady na zaměstnance, o jejichž proplacení stěžovatel požádal za rok 2005, považovat za způsobilé, bylo by v rozporu se zásadou řádného řízení nepozastavit platbu.

Posouzení veřejného ochránce práv

70. Veřejný ochránce práv si klade otázku, proč Komise odkázala na audit až dne 13. června 2006, když uvedla důvody svého rozhodnutí pozastavit dotyčnou platbu, pokud OLAF zahájil vyšetřování již v březnu 2006. Podle Komise bylo toto šetření skutečně důvodem pozastavení. Jak správně uvedl stěžovatel, zdá se, že auditoři do své závěrečné zprávy nezahrnuli žádné doporučení v tomto smyslu.

71. Veřejný ochránce práv se nicméně domnívá, že Komise nejprve ve svém dalším dopise stěžovateli ze dne 3. dubna 2007 a následně ve svém stanovisku ke stížnosti, když odkázala na vyšetřování úřadu OLAF a příslušná ustanovení grantové dohody, rozpracovala své odůvodnění ze dne 13. června 2006 pro své rozhodnutí pozastavit dotyčnou platbu. V důsledku toho není s ohledem na tento aspekt stížnosti nutné žádné další šetření.

D. Údajný nesoulad (třetí a čtvrté tvrzení)

72. Stěžovatel tvrdil, že Komise nejednala jednotně, když a) dne 29. března 2006 požádala Komisi o objasnění své závěrečné zprávy o činnostech NECC v roce 2005 pro účely konečné platby a b) poté ji informovala, že na základě výsledků auditu provedených několik měsíců před žádostí o objasnění nemohla být platba provedena (třetí tvrzení ).

73. Stěžovatel v tomto ohledu připomněl, že dne 6. února 2006 mu Komise sdělila výsledky auditu, který byl proveden v listopadu/prosinci 2005. Následně dne 29. března 2006 požádala Komise stěžovatele, aby objasnil některé konkrétní body týkající se jeho závěrečné zprávy o provádění projektu NECC, na který se vztahuje grant, kterou mezitím zaslala Komisi. Komise tak již dne 29. března 2006 znala výsledky auditu. Stěžovatel se tázal, proč, pokud tyto výsledky auditu tvořily základ rozhodnutí Komise o pozastavení platby, Komise ho požádala, aby zaslal vysvětlení, když věděla, že platba nemohla být provedena.

74. Stěžovatel rovněž tvrdil, že jej Komise neinformovala o konečném posouzení jeho spisu, a to bez ohledu na prohlášení obsažená v jeho dopisech stěžovateli, že tak učiní (čtvrté tvrzení ).

75. Stěžovatel dále odkázal na dopisy Komise ze dne 13. června a 8. srpna 2006, které obsahovaly následující prohlášení: „[w]e [bude] ... informovat vás o našem konečném posouzení během několika příštích týdnů“a „[w]e právě dokončuje posouzení vašeho spisu“. V tomto ohledu stěžovatel uvedl, že ke dni podání stížnosti veřejnému ochránci práv nebyl o výsledku tohoto posouzení informován.

76. Pokud jde o třetí tvrzení , Komise ve svém stanovisku uvedla, že podle článku II.15.4 grantové dohody je oprávněna požádat příjemce o jakékoli další informace, které považuje za nezbytné pro schválení zprávy. Komise rovněž uvedla, že korespondence, na kterou odkazuje první tvrzení stěžovatele o nesouladu, byla navržena tak, aby ověřila, zda opatření, u nichž stěžovatel požadoval platbu, byla provedena v souladu s pracovním programem dohodnutým mezi stěžovatelem a Komisí. Komise dodala, že taková korespondence není známkou nesoudržnosti.

77. Pokud jde o čtvrté tvrzení , Komise tvrdila, že by nebylo vhodné poskytnout stěžovateli konečné posouzení jeho výsledků před tím, než by se seznámil s výsledky probíhajících vyšetřování prováděných úřadem OLAF. Komise připomněla, že ji OLAF informoval o ukončení vyšetřování dne 16. července 2007.

Posouzení veřejného ochránce práv

78. Článek II.15.4 grantu, na který Komise odkazuje, stanoví, že „[p]aplacení zůstatku, který nelze opakovat, se provádí po skončení akce na základě nákladů skutečně vynaložených příjemcem při provádění akce [...] příjemce předloží žádost o platbu zůstatku spolu s následujícími doklady [...] Po obdržení těchto dokumentů má Komise lhůtu stanovenou včlánku I.4, aby:-schválila závěrečnou zprávu o provádění akce:-požádala příjemce o podklady nebo jakékoli další informace, které považuje za nezbytné pro schválení zprávy;-zamítla zprávu a požádala o předložení nové zprávy..."

79. Dne 13. června 2006 se Komise rozhodla pozastavit platbu dlužného zůstatku. Proto i když byla platba pozastavena z důvodu vyšetřování úřadu OLAF (které bylo zahájeno v březnu 2006) a konečných výsledků auditu (které byly známy v únoru 2006), rozhodnutí o pozastavení nebylo v době žádosti o objasnění dosud přijato. Možnost vyplacení zůstatku tedy nebyla vyloučena.

80. Žádost o objasnění podaná v souladu s výše uvedeným článkem II.15.4 grantové dohody byla proto přiměřená a soudržná. Platba zůstatku byla navíc nakonec provedena v říjnu 2007.

81. S ohledem na výše uvedené neshledává veřejný ochránce práv žádný případ nesprávného úředního postupu, pokud jde o třetí tvrzení.

82. V dopise ze dne 13. června 2006 Komise uvedla, že v příštích několika týdnech informuje stěžovatele o svém posouzení. Ve svém dopise ze dne 8. srpna 2006 uvedla, že takové posouzení se právě dokončuje. Veřejná ochránkyně práv s politováním konstatuje, že zatímco Komise před stěžovatelem předkládala výše uvedená prohlášení, ve skutečnosti odkazovala na vyšetřování úřadu OLAF, za jehož načasování Komise nebyla odpovědná.

83. Veřejná ochránkyně práv však chápe názor Komise, že by nebylo vhodné poskytnout stěžovateli konečné posouzení jeho výsledků předtím, než se dozví o výsledcích probíhajících vyšetřování prováděných úřadem OLAF. Poznamenává, že poté, co úřad OLAF informoval Komisi o výsledcích, Komise vyplatila stěžovateli zůstatek.

84. S ohledem na výše uvedené neshledává veřejný ochránce práv v souvislosti se čtvrtým tvrzením žádný případ nesprávného úředního postupu.

E. Údajná nečinnost transparentně (páté a sedmé tvrzení)

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

85. Stěžovatel tvrdil, že Komise jednala netransparentně, když svěřila odpovědnost za provedení auditu úředníkovi, který měl privilegovaný vztah s paní A., autorkou obvinění proti stěžovateli (páté tvrzení ).

86. Stěžovatel rovněž tvrdil, že s ohledem na výše uvedený privilegovaný vztah nebyly výsledky auditu objektivní (sedmé tvrzení ).

87. Na podporu svých tvrzení stěžovatel tvrdil, že jiná příslušná vnitrostátní organizace (W) lobbuje u příslušné vnitrostátní správy a Komise, aby prokázala, že W, a nikoli stěžovatel, má lepší předpoklady být hostitelským orgánem NECC. Podle stěžovatelky jednala autorka obvinění proti stěžovatelce (paní A.) ve svých vztazích s Komisí jménem W. Paní A. se mezitím stala novou ředitelkou NECC.

88. Komise ve svém stanovisku uvedla, že nemá žádný důvod se domnívat, že mezi paní A. a kterýmkoli úředníkem Komise, který se zabývá dotčeným spisem, může existovat jakýkoli privilegovaný vztah. Obvyklou praxí byly kontakty mezi místními řediteli evropských spotřebitelských center (ECC) a úředníky Komise, kteří se těmito centry zabývají. Není tedy důvod se domnívat, že zařazení dvou úředníků z oddělení zabývajícího se sítí ESC mezi čtyři auditory vedlo k neobjektivnímu auditu nebo k neobjektivní zprávě o auditu.

Posouzení veřejného ochránce práv

89. Interní audit provedený Komisí byl, jak je uvedeno ve zprávě o auditu, "výjimečným"auditem a Útvar interního auditu Komise jej zjevně neprovedl.

90. Veřejná ochránkyně práv však považuje za užitečné odkázat na etiku auditu vypracovanou (Americkým) institutem interních auditorů [11], na kterou odkazuje sama Komise ve své Charte de Mission du Service d'audit interne [12].

"Etický kodex, pravidla chování, objektivita

2.1 [Interní auditoři] se nesmí účastnit žádné činnosti nebo vztahu, které by mohly narušit nebo by mohly narušit jejich nezaujaté hodnocení. Tato účast zahrnuje činnosti nebo vztahy, které mohou být v rozporu se zájmy organizace [podléhající jejich auditu].

„[...] mělo by být provedeno posouzení kvalifikace a dovedností interních auditorů a odborníků, kteří jsou k dispozici pro účast na vyšetřování, aby se zajistilo, že zakázky budou prováděny osobami s odpovídajícími typy a úrovněmi technických odborných znalostí. To by mělo zahrnovat ujištění v takových záležitostech, jako jsou profesní osvědčení, licence, pověst a skutečnost, že neexistuje žádný vztah k vyšetřovaným osobám ani k žádnému ze zaměstnanců nebo vedení organizace.“ (zdůraznění doplněno).

Veřejná ochránkyně práv zdůrazňuje, že podtržená citace uvádí „žádný“vztah.

91. S ohledem na výše uvedené není nepřiměřené pochybovat o tom, zda může být audit transparentní, pokud existuje vztah mezi zúčastněnými auditory a zaměstnancem, který byl propuštěn z organizace, která je předmětem auditu. Toto pozorování platí i v případě, že dotčený vztah je pouze profesionální. Z důkazů shromážděných v rámci tohoto šetření nevyplynulo, že by dotčení auditoři nebyli objektivní. Veřejná ochránkyně práv dále podotýká, že podle Komise dospěl OLAF po vyšetřování stěžovatele v podstatě ke stejným závěrům jako interní auditoři Komise.

92. Veřejná ochránkyně práv se proto nedomnívá, že by v souvislosti s tímto aspektem stížnosti byla zapotřebí další šetření.

F. Tvrzení, že by Komise měla a) stáhnout výsledky auditu a b) vyplatit zůstatek

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

93. Žadatel tvrdil, že by Komise měla: a) stáhnout výsledky auditu; a b) zaplatit jí zůstatek platby vyplývající z grantu, včetně úroků z prodlení vypočtených od 6. května 2006.

94. V odpovědi na tato tvrzení Komise odkázala na výsledky vyšetřování OLAF a znovu uvedla, že OLAF potvrdil závěry auditorů. Ve svých připomínkách ke zprávě o auditu stěžovatel nezpochybnil hlavní zjištění auditorů, že měl problémy s „úplným a správným“ prosazováním ustanovení článku 1.10.98 grantové dohody. Uvedený článek stanoví, že „[...] ředitel účinně řídí středisko [NECC] tím, že přebírá celkovou odpovědnost za správu, finance a politiku.“Nezávislost ředitele NECC je klíčovým prvkem společné akce, neboť přispívá ke zviditelnění akce tím, že rozlišuje mezi činnostmi ESC a činnostmi hostitelské struktury.

95. Ve svých připomínkách ke stanovisku stěžovatel informoval veřejnou ochránkyni práv, že Komise provedla platbu zůstatku. Ve svém dopise Komisi ze dne 29. ledna 2008, jehož kopii stěžovatel připojil ke svým připomínkám, však stěžovatel tvrdil, že finanční výpočty Komise byly založeny pouze na podáních paní A. V tomto ohledu rovněž předložila některé finanční návrhy a požadovala úroky „za prodlení“ při platbě zůstatku.

Posouzení veřejného ochránce práv, pokud jde o tvrzení, že výsledky auditu byly staženy

96. Veřejná ochránkyně práv nejprve poukazuje na to, že podle Komise OLAF zjištění auditorů potvrdil. Kromě toho, i kdyby taková zjištění vycházela z tvrzení paní A., nutně by to neznamenalo, že byla nesprávná. Kromě toho, jak bylo uvedeno v bodě 91 výše, stěžovateli se nepodařilo prokázat, že tato zjištění nebyla objektivní. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že toto tvrzení nelze přijmout.

Posouzení veřejného ochránce práv, pokud jde o nárok na platbu zůstatku a úroky

97. Podle stěžovatele provedla Komise platbu zůstatku v průběhu tohoto šetření.

98. Ve svém dopise stěžovateli ze dne 25. února 2008 Komise uvedla, že její finanční služby stále přezkoumají platbu stěžovatele týkající se jejího bulletinu.

99. Kromě toho, jak Komise vyjádřila ve svém stanovisku a v dopisech stěžovateli ze dne 15. června 2007 a 25. února 2008, pozastavení této platby bylo v souhrnu způsobeno skutečností, že a) OLAF zahájil vyšetřování a b) pozastavení nabylo účinnosti před uplynutím lhůty pro platbu. Jako takový byl v souladu s grantovou dohodou.

100. Veřejný ochránce práv z tvrzení stěžovatele vyrozuměl, že pozastavení považuje za opožděnou platbu.

101. Jak je uvedeno v článku I.4.3, na který Komise odkázala,„Komise může pozastavit platební lhůtu [představující zůstatek grantu] postupem podle článku II.16.2.“

Jak je uvedeno v článku II.16.2, na který Komise rovněž odkázala, „Komise může [...] kdykoli pozastavit své platby [...] po provedení auditů a kontrol [...] Zbývající platební lhůta začíná znovu běžet [...] na konci doby pozastavení oznámené Komisí.“

Jak je uvedeno v článku II.16.3, „[p]ozastavení platby ze strany Komise nelze považovat za opožděnou platbu“.

102. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatel ve svých připomínkách ke stanovisku zřejmě nezpochybnil: a) že pozastavení platby zůstatku Komisí do doby, než budou známy výsledky vyšetřování úřadu OLAF, nebylo v rozporu s grantovou dohodou; nebo b) Komise pozastavila tuto platbu ve lhůtě 45 dnů stanovené v grantové dohodě pro schválení nebo zamítnutí závěrečné zprávy stěžovatele o technickém provádění. Zdá se, že tato lhůta začala znovu běžet poté, co stěžovatel předložil doplňující vysvětlení [13] v reakci na žádost Komise ze dne 29. března 2006.

103. Stěžovatel zřejmě tvrdil, že pozastavení platby zůstatku nemohlo nabýt účinku, protože jej Komise o pozastavení neinformovala doporučeným dopisem s dodejkou, což měla v souladu s čl. II.16.2 třetím pododstavcem grantové dohody učinit.

104. Pokud jde o výše uvedený argument stěžovatele, veřejný ochránce práv konstatuje, že dne 13. července 2006 zaslala Komise stěžovateli informace týkající se pozastavení, avšak nikoli doporučeným dopisem. Téhož dne žadatel ve svém dalším dopise Komisi potvrdil, že tyto informace obdržel.

105. Požadavek na použití doporučeného dopisu s dodejkou má poskytnout jistotu a jasnost, pokud jde o okamžik, kdy rozhodnutí Komise o pozastavení platby nabude účinku, a okamžik, kdy stěžovatel takové oznámení obdrží. V tomto případě stěžovatel potvrdil přijetí dopisu téhož dne. Zdá se proto, že tento argument stěžovatele není platný.

106. S ohledem na výše uvedená zjištění se veřejný ochránce práv domnívá, že v souvislosti s tímto tvrzením není nutné žádné další šetření. Stěžovatel se však může obrátit na Komisi, pokud jde o její přezkum platby stěžovateli v souvislosti s bulletinem.

ZÁVĚRY

Pokud jde o druhé, páté a sedmé tvrzení a návrh na zpětvzetí výsledků auditu, žádná další šetření nejsou odůvodněná.

Pokud jde o třetí a čtvrté tvrzení, nebyl zjištěn žádný případ nesprávného úředního postupu. Požadavek na platbu zůstatku nemůže obstát.

Pokud jde o první tvrzení, je třeba uvést následující kritickou poznámku:

Při zasílání dopisu příslušným vnitrostátním orgánům Komise odkázala na předběžné závěry auditorů a na jejich základě požádala tyto orgány, aby určily jiný hostitelský subjekt pro rok 2006. Rovněž uvedla, že stěžovatel nemůže být v budoucnu hostitelským orgánem. Stěžovatel se mohl hájit až poté, co mu byly o dva měsíce později zaslány konečné závěry auditorů. Vzhledem k těmto okolnostem Komise nedodržela právo stěžovatele na obhajobu a zásadu presumpce neviny. Jednalo se o první případ nesprávného úředního postupu.

Pokud jde o šesté tvrzení, je třeba uvést následující kritickou poznámku:

Tím, že Komise informovala paní A. o obsahu výše uvedeného dopisu ještě předtím, než se o něm dozvěděl jejich adresát a stěžovatel, nejednala spravedlivě. Jednalo se o druhý případ nesprávného úředního postupu.

Pokud jde o tvrzení týkající se budoucího statusu stěžovatele jako hostitelského orgánu, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise na smírné řešení v tomto ohledu odpověděla kladně.

Stěžovatel a předseda Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 19. května 2009

---

[1] Úř. věst. Stěžovatel odkázal na jmenovitou osobu, která byla v té době ředitelem NEEC a bývalým zaměstnancem stěžovatele. V zájmu jednotnosti bude tato osoba v celém tomto rozhodnutí označována jako "paní A".

[2] Úř. věst. Stěžovatel ke své stížnosti připojil kopii zprávy o auditu.

[3] Úř. věst. Dopisy ze dne 20. března, 3. a 4. dubna, 15. května a 4. října 2007 a 29. ledna a 25. února 2008.

[4] Úř. věst. V tomto dopise Komise mimo jiné uvedla, že audit prokázal, že v rozporu s podmínkami grantové dohody řídil ředitel stěžovatele veškeré finanční a personální záležitosti NECC. Komise proto shledala, že paní A. nemohla vykonávat funkci ředitelky NEEC. V témže dopise Komise rovněž uvedla, že řada zaměstnanců NECC ve skutečnosti pracovala pro stěžovatele, i když byli placeni NECC. Řízení lidských zdrojů stěžovatele bylo navíc takové, že zaměstnanci nebyli schopni jasně určit, pro kterou organizaci skutečně pracovali. To bylo obzvláště důležité, protože 80 % nákladů projektu NECC souviselo s náklady na zaměstnance. Kromě toho byly s pomocí grantových prostředků zveřejněny vlastní brožury stěžovatele, přestože tyto prostředky byly určeny pouze pro publikace NECC. Kromě toho byly výdaje NECC zaúčtovány do účtů stěžovatele a nebyly odděleny. Komise proto uvedla, že stěžovatel již nemůže být hostitelským orgánem NECC. Proto požádala příslušné vnitrostátní orgány, aby určily jiný subjekt, který bude hostit NECC.

[5] Úř. věst. Věc T-36/05, Coats Holdings a Coats v. Komise, Sb. rozh. 2007, s. II-110, bod 70.

[6] Úř. věst. Viz stanovisko generálního advokáta Ruiz-Jaraba Colomera ve spojených věcech Michaeler, C-55/07 a C-56/07, přednesené dne 24. ledna 2008 a dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 56. Rozsudek soudu v těchto spojených věcech byl vydán dne 24. dubna 2008.

[7] "... la Commission ne peut plus accepter [stěžovatel] comme structure hôte pour le CEC [národní] à l ́avenir et je vous serais reconnaissante de bien vouloir nous communiquer une structure hôte alternative dans les meilleurs délais".

[8] Úř. věst. Veřejná ochránkyně práv chápe tento výraz jako odkaz na paní A.

" Závěrem, je voudrais qu'il soit bien clair que les autorités [národní], dans un prochain appel à propositions, sont entièrement libres de nommer l' association de choix, y compris la vôtre, comme structure d'accueil en W. Le moment venu, la Commission évaluera les mérites de chaque candidature."

[10] Relevantní část tohoto dopisu zní takto: „... Komise pozastavuje platbu představující zůstatek grantové dohody... podle článku II.16.2.

Domníváme se, že musíme provést další kontroly, abychom zjistili přesnou výši finančních nároků vyplývajících z grantové dohody... na základě informací a zjištění, které jsou v současné době k dispozici.

Zejména musíme vzít v úvahu zjištění auditu provedeného dne 31. listopadu a 1. prosince 2005, na jehož základě se má za to, že [stěžovatel] jakožto příjemce porušil podmínky grantové dohody [...] tím, že požadoval způsobilost výdajů, které nelze považovat za způsobilé, a požadoval neoprávněně vyplacené částky.

Odhadujeme [sic], že kontroly dokončíme a v příštích několika týdnech vás budeme informovat o našem konečném posouzení.“

[11] Internetové stránky (amerického) institutu interních auditorů jsou k dispozici na adrese http://www.theiia.org.

[12] SEK(200)1801/2.

[13] Na základě dostupných důkazů není veřejnému ochránci práv známo datum, kdy stěžovatel toto vysvětlení předložil.