ODŮVODNĚNÍ Stížnosti

1. Stěžovatel je překladatel pracující v Parlamentu. Zúčastnil se výběrového řízení EPSO/LA/18/04 na nábor pomocných překladatelů v italském jazyce, které bylo vyhlášeno v únoru 2004.

2. Podle oznámení o výběrovém řízení musí uchazeči dokonale ovládat italštinu (jazyk 1), důkladně ovládat angličtinu, francouzštinu nebo němčinu (jazyk 2) a důkladně ovládat třetí úřední jazyk, jiný než jazyk 1 nebo 2. Stěžovatel si jako svůj třetí jazyk zvolil řečtinu.

3. Dopisem ze dne 6. června 2005 informoval EPSO stěžovatele, že získal známku 23.75/40 v testu d), který zahrnoval překlad řeckého textu do italštiny. Byl rovněž informován, že nebyl zařazen na rezervní seznam, protože nebyl mezi kandidáty se 70 nejlepšími celkovými známkami. Úřad EPSO v této souvislosti poukázal na to, že poslední úspěšný uchazeč (úspěšní uchazeči) získal (získali) 75,60 bodu, zatímco stěžovatel získal 74 bodů.

4. Dopisem ze dne 15. června 2005 stěžovatel požádal výběrovou komisi (dále jen "výběrová komise"), aby přehodnotila jeho překlad z řečtiny do italštiny. Svou žádost odůvodnil tím, že při přezkumu dne 17. září 2004 zjistil, že řecký text, který měl přeložit do italštiny, je chybný a obsahuje několik chyb. V tomto ohledu identifikoval článek v řeckých novinách, na jehož základě byl řecký text vypracován.

5. Sbor ve své odpovědi neodkázal na konkrétní připomínky stěžovatele týkající se chyb. Odkazovala pouze na konkrétní chybu v řádku 42 textu. Poukázal na to, že uvedená část textu nebyla při hodnocení písemné zkoušky zohledněna.

6. Stěžovatel poté požádal radu, aby jeho test potřetí znovu posoudil nezávislý hodnotitel.

7. Dne 25. července 2005 správní rada stěžovateli odpověděla, že "členové správní rady jsou na dovolené".

8. V následujícím dopise ze dne 29. července 2005 stěžovatel zopakoval svou žádost, s níž EPSO nesouhlasil.

9. Dne 13. dubna 2006 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv. Ke své stížnosti přiložil kopie svého překladu, řecký text poskytnutý úřadem EPSO během zkoušky a původní text zveřejněný v řeckých novinách, který byl použit jako zdroj textu ve výběrovém řízení.

PŘEDMĚT DOTAZU

10. Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel uvedl následující tvrzení.

1. V testu d) úřad EPSO poskytl řecký text k překladu, který nebyl dostatečně kvalitní, neboť obsahoval chyby.

2. Výběrová komise neprávem odstranila jednu část řeckého textu, která obsahovala chybu.

3. Výběrová komise řádně nepřehodnotila jeho test d), zejména tím, že:

1. nezohlednění chyb v řeckém znění; a
2. nepoužívat nezávislého hodnotitele.

4. Při vyřizování jeho druhé žádosti o přezkum došlo k nepřiměřenému zpoždění.

11. Stěžovatel rovněž tvrdil, že:

1. jeho test by měl být znovu přezkoumán nezávislým hodnotitelem na základě původního textu zveřejněného v řeckých novinách a
2. Úřad EPSO by měl uvést věcné důvody pro zařazení svého testu do platové třídy (d).

Šetření

12. Dne 14. června 2006 zahájil veřejný ochránce práv šetření výše uvedených tvrzení a tvrzení stěžovatele.

13. Dne 29. září 2006 zaslal EPSO své stanovisko ke stížnosti, které bylo postoupeno stěžovateli s výzvou k vyjádření. Své připomínky předložil dne 22. prosince 2006.

14. Dne 4. prosince 2007 požádal veřejný ochránce práv úřad EPSO o další informace ke dvěma bodům.

15. Dne 23. ledna 2008 zaslal EPSO svou odpověď. Tato odpověď byla stěžovateli předána s výzvou k podání připomínek, kterou stěžovatel zaslal dne 29. dubna 2008.

16. Po pečlivém zvážení stanoviska a připomínek veřejný ochránce práv učinil předběžné zjištění nesprávného úředního postupu a v souladu s čl. 3 odst. 5 svého statutu navrhl úřadu EPSO smírné řešení.

17. Úřad EPSO nejprve odpověděl dopisem ze dne 1. srpna 2008, ke kterému se stěžovatel vyjádřil. Na žádost veřejného ochránce práv pak úřad EPSO dne 16. února 2009 předložil další odpověď. Následující den se útvary veřejného ochránce práv v tomto ohledu obrátily na stěžovatele telefonicky.

Ombudsmanova analýza a závěry

A. Tvrzení týkající se kvality řeckého textu poskytnutého úřadem EPSO k překladu do italštiny (první, druhé a třetí tvrzení) a související tvrzení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

18. Stěžovatel uvedl, že v testu d) úřad EPSO poskytl řecký text, který měl být přeložen do italštiny a který nebyl dostatečně kvalitní, neboť obsahoval chyby (první tvrzení). Stěžovatel dále tvrdil, že sbor neoprávněně odstranil část řeckého textu, která obsahovala chybu (druhé tvrzení). Nakonec tvrdil, že správní rada řádně nepřehodnotila jeho test d), zejména tím, že nezohlednila chyby v řeckém znění a nepoužila nezávislého hodnotitele (třetí tvrzení ). Stěžovatel tvrdil, že jeho test by měl být znovu přezkoumán nezávislým hodnotitelem na základě původního textu zveřejněného v řeckých novinách. Rovněž tvrdil, že úřad EPSO by měl uvést věcné důvody pro zařazení svého testu do platové třídy (d).

19. Na podporu svých tří tvrzení stěžovatel uvedl tři chyby ("chyby A, B a C") v řeckém textu, který mu byl předložen k překladu do italštiny, které identifikoval po srovnání s jeho zdrojem, tj. s výše uvedeným novinovým článkem. Tyto údajné chyby se objevily v řádcích 13, 39 a 42, a to:

• chyba A: (v řádku 42) slovo „κοινωνικό“(sociální) mělo být „κοινοτικό“(společenství)[1];
• chyba B: (v řádku 13): frází "Ευρωπακό Σύστημα" (Evropský systém) by měla být fráze "Ευρωπακό Σύνταγμα" (Evropská ústava) použitá v novinovém článku. Ve svém překladu do italštiny byl nucen používat výraz "Sistema europeo", ačkoli o takovém výrazu nikdy neslyšel;
• chyba C (v řádku 39): Slovo "τους"bylo přidáno do textu v řečtině, zatímco v novinovém článku neexistovalo. Přidání tohoto slova způsobilo zmatek, protože nebylo jasné, zda se jedná o článek nebo majetnické zájmeno. Přeložil ji jako majetnické zájmeno a to mělo vliv na význam celé věty. Stěžovatel předložil čtyři dopisy napsané řeckými univerzitními profesory týkající se správného významu slova τους.

20. Stěžovatel dále tvrdil, že žádný z členů správní rady nehovořil řecky.

21. S ohledem na výše uvedené považoval veřejný ochránce práv za užitečné požádat úřad EPSO o další informace.

22. V reakci na to úřad EPSO uvedl, že všichni členové správní rady dokonale ovládají italštinu, ale žádný z nich neovládá řečtinu. Podle služebního řádu a judikatury Společenství se výběrová komise může obrátit na hodnotitele se znalostí výchozího jazyka (řeckého), pokud alespoň jeden z členů výběrové komise ovládá cílový jazyk (italský). Dokument stěžovatele byl opraven dvěma hodnotiteli, kteří znali jak italštinu, tak řečtinu. Úřad EPSO dodal, že jeho administrativa má při hodnocení kvalifikací osob jmenovaných členy výběrové komise velký prostor pro uvážení.

Předběžné posouzení veřejné ochránkyně práv vedoucí k návrhu smírného řešení

Údajná chyba A

23. Úřad EPSO souhlasil s tím, že v případě A došlo k chybě (označoval ji jako typografickou chybu). Hodnotitelé informovali správní radu o této chybě a správní rada se rozhodla nepotrestat uchazeče, kteří nesprávně přeložili výraz, včetně chyby A. Úřad EPSO ve svém dopise stěžovateli ze dne 4. října 2005 uvedl, že odstraněním chyby zajistí, aby jím nebyli dotčeni žádní uchazeči a aby byla v tomto ohledu dodržena zásada rovného zacházení s uchazeči.

24. Veřejná ochránkyně práv poznamenala, že výbor má při rozhodování o tom, jak řešit chyby v testech, značný prostor pro uvážení [2]. Při výše uvedeném rozhodnutí ohledně chyby A senát nepřekročil meze této diskreční pravomoci. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že žádné další šetření nebylo odůvodněné, pokud jde o druhé tvrzení stěžovatele, že správní rada neprávem odstranila část řeckého textu, která obsahovala chybu A.

Údajná chyba B

25. Úřad EPSO uvedl, že hodnotitelé potvrdili, že nedošlo k žádné chybě a že existuje evropský systém, stejně jako například „americký systém“.

26. Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že správní rada má značný prostor pro uvážení, pokud jde o obsah textů předaných uchazečům o překlad. Poukázal rovněž na to, že dotčená věta („Ευρωπακό Σύστημα“, Evropský systém) skutečně existovala a dávala smysl, a to jak in abstracto, tak in concreto, tj. v kontextu výše citované věty v řeckém textu, která byla dána stěžovateli. Nezdá se tedy, že by sbor při rozhodování překročil meze své výše uvedené posuzovací pravomoci. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že pokud jde o tento aspekt případu, není žádné další šetření odůvodněné.

Údajná chyba C

27. Podle EPSO hodnotitelé potvrdili, že dotčené slovo je článkem, který je nezbytný pro vhodnou strukturu slovního spojení, a že v tomto ohledu není možná žádná záměna.

28. Stěžovatel ve svém vyjádření tyto závěry zpochybnil a na podporu svého tvrzení předložil relevantní dopisy napsané čtyřmi univerzitními profesory, podle nichž by dotčené slovo mělo být (více) přiměřeně chápáno jako přivlastňovací zájmeno.

29. Veřejný ochránce práv vzal v úvahu dopisy čtyř univerzitních profesorů a přijal argument stěžovatele, že není jasné, zda bylo v příslušné větě slovo "τους"použito jako článek nebo přivlastňovací zájmeno. Pokud bylo dotčené slovo považováno za článek, jak to učinili hodnotitelé, byla relevantní část překladu stěžovatele zjevně chybná, i když tomu tak nebylo.

30. V souvislosti s chybou C veřejný ochránce práv ve svém návrhu smírného řešení odkázal na tvrzení stěžovatele týkající se nezávislých hodnotitelů a na jeho další argumenty týkající se složení rady.

31. Jak rozhodly soudy Společenství v rozsudku, na který úřad EPSO správně odkázal ve své další odpovědi [3], veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že pokud jde o složení správní rady, nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. I když žádný z členů rady neměl vůbec žádnou znalost zdrojového jazyka (řeckého), hodnotitelé rady takové znalosti měli.

32. Jelikož však žádný z členů správní rady neznal zdrojový jazyk, musely být i nadále zajištěny dostatečné záruky, aby byl proces hodnocení spravedlivý. V souvislosti s tím, ačkoli se sbor spoléhal na (poradní) stanoviska/hodnocení hodnotitelů, kteří znali zdrojový i cílový jazyk dotčeného překladatelského testu, bylo na sboru, aby si zachoval konečnou kontrolu nad řízením a vykonával svou pravomoc nad hodnotícím postupem / během něj [4].

33. S ohledem na výše uvedené učinil veřejný ochránce práv předběžné zjištění nesprávného úředního postupu, pokud jde o první a třetí tvrzení, tj. že rada neposkytla dostatečné záruky pro spravedlivé hodnocení stěžovatelova dokumentu, neboť se opírala o zjevně chybné stanovisko hodnotitelů ohledně jeho výkonu v testu (d). Veřejná ochránkyně práv proto předložila tento návrh smírného řešení:

„Veřejný ochránce práv navrhuje, aby výběrová komise zvážila přehodnocení výsledků stěžovatele v testu d). Veřejný ochránce práv by rád dodal, že takové přehodnocení ze strany výběrové komise by neznamenalo, že by bylo nutné zpochybnit veškeré výsledky otevřeného výběrového řízení a příslušná jmenování, která byla dosud provedena.“

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv po jeho smírném návrhu řešení

34. Úřad EPSO nejprve zamítl výše uvedený návrh smírného řešení. V návaznosti na žádost veřejné ochránkyně práv předložil úřad EPSO další odpověď, v níž výše uvedený návrh smírného řešení přijal.

35. Výběrová komise výběrového řízení EPSO/LA/18/04 se proto rozhodla provést třetí posouzení výkonnosti stěžovatele v testu d) a úřad EPSO přislíbil, že o závěrech výběrové komise informuje veřejného ochránce práv.

36. Stěžovatel telefonicky informoval útvary veřejného ochránce práv, že je s výsledkem případu spokojen, a poděkoval veřejnému ochránci práv za jeho úspěšný zásah.

Posouzení veřejného ochránce práv po jeho návrhu smírného řešení

37. Veřejná ochránkyně práv je potěšena, že úřad EPSO souhlasil s tím, že přistoupí ke třetímu posouzení výkonnosti stěžovatele v testu d). Toto třetí posouzení stěžovatele znovu ujistí, že jeho test byl řádně napraven. Úřad EPSO a správní rada tak poskytly dostatečné záruky pro spravedlivé hodnocení stěžovatelova dokumentu.

38. Veřejná ochránkyně práv rovněž s uspokojením konstatuje, že toto opatření je plně v souladu s opakovanými závazky úřadu EPSO, pokud jde o zvyšování kvality a přísnosti výběrových řízení a rozvíjení kultury služeb.

39. S ohledem na výše uvedené se domnívá, že toto tvrzení bylo úřadem EPSO vyřešeno.

B. Údajné nepřiměřené zpoždění úřadu EPSO při vyřizování druhé žádosti stěžovatele o přezkum (čtvrté tvrzení)

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

40. Stěžovatel tvrdil, že došlo k nepřiměřenému zpoždění při vyřizování jeho druhé žádosti o přezkum jeho překladatelského dokumentu.

41. Úřad EPSO uvedl, že druhá žádost stěžovatele o přezkum byla podána dne 14. července 2005. Úřad EPSO jej obdržel dne 19. července 2005. Vzhledem k tomu, že výbor (jediný orgán příslušný k vyřizování žádostí o přezkum) byl během tohoto období na dovolené, informoval úřad EPSO stěžovatele doporučeným dopisem ze dne 25. července 2005, že jeho žádost bude výboru předložena co nejdříve. Dne 29. července 2005 zaslal stěžovatel úřadu EPSO další dopis.

42. Dvě žádosti stěžovatele byly předloženy správní radě a posouzeny v září 2005. Úřad EPSO zaslal stěžovateli odůvodněnou odpověď dne 4. října 2005. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem byl úřad EPSO toho názoru, že jeho odpověď byla poskytnuta v přiměřené lhůtě.

Posouzení veřejného ochránce práv

43. Je pravda, že jediným příslušným orgánem pro vyřizování žádostí o přezkum dokumentů uchazečů ve výběrovém řízení je správní rada příslušného výběrového řízení.

44. I kdyby doba potřebná k vyřízení žádosti stěžovatele mohla být kratší, skutečnost, že výbor byl v srpnu na dovolené, a proto potřeboval čas na shromáždění, lze rozumně využít k odůvodnění prodlení s odpovědí.

45. Veřejný ochránce práv proto v souvislosti s tímto tvrzením neshledává žádný nesprávný úřední postup ze strany úřadu EPSO.

Závěry

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že pokud jde o druhé tvrzení stěžovatele, není žádné další šetření odůvodněné, a pokud jde o čtvrté tvrzení stěžovatele, neshledává žádný nesprávný úřední postup.

Pokud jde o první a třetí tvrzení stěžovatele, veřejný ochránce práv se domnívá, že je úřad EPSO vyřešil.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem veřejný ochránce práv případ uzavírá.

Stěžovatel a ředitel úřadu EPSO budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 25. února 2009.

---

[1] Celá věta zní takto: „H διεύρυνση επίσης εντείνει την όξυνση των ανισοτήτων και μεταξύ των χωρών της Ε, καθώς τα νέα μέλη είναι πολύ φτωχότερα από τον κοινωνικό μέσο όρο.“

[2] rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Gerochristos v. Komise, T-189/99, Recueil FP, s. I-A-11 a II-53, bod 25; a spojené věci T-167/99 a T-174/99 Giulietti a další v. Komise, Sb. rozh. 2001, s. SC I-A-93 a II-441, bod 58.

[3] Viz rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Svantesson v. Rada, T-160/99, Sb. rozh. 2001, s. II-799, bod 32.

[4] Viz rozsudek ve věci Hoyer v. Komise, T-43/91, bod 50; rozsudek ve věci Hagleitner v. Komise, T-94/96, bod 54 a násl.; a výše uvedený rozsudek ve věci Svantesson v. Rada, T-160/99, body 37–38.