Štrasburk 10. července 2008

Vážený pane L.,

Dne 24. července 2007 jste předložil evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropskou komisi týkající se výkonu rozsudku Soudního dvora Evropských společenství ve věci C-494/01.

Dne 4. října 2007 jsem předal stížnost předsedovi Komise. Komise zaslala své stanovisko dne 22. ledna 2008 a já jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, kterou jste poskytl dne 12. února 2008.

Dne 1. prosince 2007, 15. února 2008 a 13. května 2008 jste zaslal další informace týkající se Vaší stížnosti.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele jsou relevantními skutečnostmi v souhrnu tyto skutečnosti:

Stěžovatel, irský státní příslušník, podal Evropské komisi stížnost na protiprávní jednání týkající se údajně nezákonné skládky v chráněné oblasti v Irsku (č. j. 2000/4145). Komise zahájila řízení o nesplnění povinnosti proti Irsku z důvodu nesprávného provedení směrnice Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech (1) (dále jen "směrnice 75/442"), ve znění směrnice Rady 91/156/EHS ze dne 18. března 1991, kterou se mění směrnice 75/442/EHS o odpadech (2). Stížnost stěžovatele na porušení právních předpisů byla jednou z mnoha stížností, které Komise obdržela a které byly součástí soudního řízení před Soudním dvorem (dále jen „ESD“). Dne 26. dubna 2005 vydal ESD rozsudek ve věci C-494/01, v němž v podstatě konstatoval, že Irsko nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z práva Společenství(3).

Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv uvedl, že byl v kontaktu s Komisí od roku 1997, kdy byla Komise upozorněna na problém týkající se nelegální skládky. Po vynesení rozsudku ESD však měl potíže získat od Komise informace o způsobu, jakým navrhovala výkon rozsudku, a situace se postupem času zhoršovala. Na podporu tohoto tvrzení poskytl stěžovatel kopie e-mailu, který zaslal Komisi dne 19. dubna 2007, v němž uvedl, že Komisi dvakrát zaslal e-maily (dne 27. listopadu 2006 a dne 5. února 2007), ale dosud neobdržel odpověď. Připojil rovněž odpověď Komise na tento e-mail, která byla zjevně poskytnuta poté, co napsal potřetí, tj. dne 19. dubna 2007. Podle stěžovatele nebyla Komise proaktivní a zdálo se, že je spokojena pouze s tím, že případ vyhrála. Kromě toho tvrdil, že nezákonná skládka zůstala v chráněné oblasti, tj. v Greenore v hrabství Louth (Irsko). Stěžovatel tvrdil, že by měla být okamžitě odstraněna a že by měla být prosazována obnova postiženého prostředí.

Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv předložil tato tvrzení:

1. Komise včas nepřijala vhodná opatření k zajištění výkonu rozsudku ESD ve věci C-494/01 (Komise v. Irsko).
2. Komise jej jako stěžovatele řádně neinformovala o vývoji případu.

Stěžovatel tvrdil, že:

1. Komise by měla rozsudek ESD okamžitě vykonat.
2. Komise by jej měla pravidelně a plně informovat o vývoji v této věci.

Šetření

Stanovisko Komise

Stanovisko Komise lze shrnout takto:

Pokud jde o výkon rozsudku ESD ve věci C-494/01:

Komise vysvětlila, že její praxí v návaznosti na rozsudek ESD je písemně požádat dotčené členské státy, aby poskytly podrobnosti o svých opatřeních k zajištění souladu. Komise poté přezkoumá dotčená opatření, aby určila, zda jsou uspokojivá, či nikoli. V případě potřeby využije Komise svých pravomocí podle článku 228 Smlouvy o ES, aby napadla zdlouhavé nebo neúplné dodržování předpisů.

Pokud jde o projednávanou věc, Komise poukázala na to, že rozsudek ESD ve věci C-494/01 se neomezil pouze na skládku v Greenore. Jednalo se o velmi široký a rozsáhlý rozsudek, který odkazoval na několik ustanovení směrnice 75/442 a na několik konkrétních lokalit, jakož i na obecný přístup irských orgánů. V důsledku toho musela Komise přezkoumat rozsáhlý materiál poskytnutý irskými orgány, včetně opatření obecné povahy a opatření týkajících se konkrétních lokalit. Kromě toho v případě některých konkrétních lokalit, jako je dotčená lokalita, považovala Komise za vhodné provést návštěvy. Návštěva Greenore se uskutečnila dne 11. července 2006. Stěžovatel byl informován a byl přítomen při návštěvě lokality. Irské orgány uvedly, že zúčastněná společnost si rovněž přála mít příležitost vysvětlit své stanovisko, ale kvůli nedorozumění nemohla být během návštěvy na místě přítomna. Dne 3. října 2006 proto společnost spolu s irskými orgány předložila Komisi své stanovisko. Po této prezentaci následovala další korespondence mezi Komisí a irskými orgány.

Dne 29. června 2007, po přezkoumání všech relevantních materiálů poskytnutých irskými orgány, včetně materiálů týkajících se Greenore, zaslala Komise Irsku výzvu podle článku 228 Smlouvy o ES. Komise se domnívala, že Irsko zřejmě nepřijalo dostatečná opatření, aby vyhovělo rozsudku ESD. Tato výzva se týkala mimo jiné skládky odpadů v Greenore. Komise požádala irské orgány, aby odpověděly do dvou měsíců. Irsko požádalo o dvouměsíční prodloužení lhůty pro odpověď. Odpověď irských orgánů byla doručena dne 19. listopadu 2007 a Komise ji v současné době posuzuje.

Na základě výše uvedených skutečností Komise neuznala, že by výkon rozhodnutí ESD ve věci C-494/01 trval příliš dlouho.

Pokud jde o komunikaci se stěžovatelem:

Dne 3. května 2005 zaslala Komise stěžovateli dopis a informovala ho o předmětném rozsudku ESD. Následně Komise rovněž informovala stěžovatele o návštěvě na místě a její úředníci se s ním setkali v Irsku, když byla návštěva provedena dne 11. července 2006. Komise proto nepřijala obvinění, že neinformovala stěžovatele o vývoji v této době. Komise však uznala, že stěžovatel nebyl v průběhu roku 2007 plně informován o vývoji případu. Komise doufala, že před další komunikací se stěžovatelem obdrží odpověď irských orgánů na výzvu. Avšak vzhledem k tomu, že odpověď nebyla doručena v předpokládané lhůtě do 29. října 2007, zaslala Komise dne 7. listopadu 2007 stěžovateli dopis, ve kterém ho informovala o přijatých opatřeních. V tomto dopise byl stěžovatel informován, že irské orgány tvrdily, že by nebylo vhodné odstranit veškerý výplňový materiál a obnovit původní pobřežní profil, neboť by to vystavilo oblast erozi. Kromě toho byl výplň nyní součástí funkční oblasti přístavu, což bylo důležité pro bezpečnost a ochranu přístavu. Irské orgány proto souhlasily s tím, že by měla být poskytnuta "kompenzační opatření", a nastínily řadu možností, které byly zkoumány. Ve výzvě Komise poukázala na to, že "dosud nebyla potvrzena vhodná kompenzační opatření v souvislosti s uložením cla v Greenore Point".

Dne 1. prosince 2007 stěžovatel odpověděl na dopis Komise ze dne 7. listopadu 2007. Vyjádřil se k argumentům irských orgánů, proč by odstranění nelegální skládky nebylo vhodné. V podstatě zásadně nesouhlasil s odůvodněním této myšlenky a vyjádřil zklamání nad tím, že Komise zvažuje přijetí přístupu zamýšleného irskými orgány. Uvedl, že plány dotčené společnosti spočívají v zaplnění více akrů pobřeží v Greenore s cílem vybudovat druhý přístav. Žadatel rovněž poukázal na to, že v den návštěvy Komise na místě uvedl, že k dumpingu stále dochází. Dále tvrdil, že po mnoho let nebyl nikdo odpovědný za rozvoj nelegální skládky v této ekologicky citlivé a chráněné oblasti. Stěžovatel proto vyzval Komisi, aby zajistila, že skládka bude odstraněna a že dotčené životní prostředí bude řádně obnoveno. Stěžovatel nakonec požádal, aby před konečným rozhodnutím Komise v této věci dostal příležitost setkat se s jejími úředníky v Bruselu. Přiložil rovněž dopis ze dne 27. listopadu 2006, který zaslal několika zúčastněným stranám ohledně předmětu své stížnosti.

Dne 17. prosince 2007 Komise informovala stěžovatele, že další podání, která předložil dne 1. prosince 2007, budou přezkoumána a zohledněna při probíhajícím projednávání případu.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svém vyjádření předloženém dne 12. února 2008 uvedl, že dne 14. ledna 2008 bylo na skládce Greenore zahájeno další protiprávní ukládání materiálu. Stěžovatel poukázal na to, že Komisi napsal dne 16., 18. a 21. ledna 2008, ale neobdržel potvrzení o přijetí. Uvedl, že poslední dopis Komise, který mu byl zaslán dne 17. prosince 2007 a zaslán dne 20. prosince 2007, obdržel téměř o měsíc později, tj. dne 14. ledna 2008. Rovněž uvedl, že tyto připomínky předložil na podporu svého tvrzení, a tvrdil, že tok informací s Komisí byl obtížný.

Pokud jde o podstatu jeho stížnosti, stěžovatel uvedl, že rozsudek ve věci C-494/01 byl ohledně společnosti Greenore velmi jasný. Dále poznamenal, že dne 25. dubna 2008 by uplynuly tři roky od vydání rozhodnutí ESD. Během této doby Komise lhůty prodloužila a sledovala jejich vypršení. Nyní bylo na Komisi, aby rozhodnutí vymohla. Majitelé skládky by ji měli odstranit a obnovit stanoviště, které zničili. Stěžovatel dospěl k závěru, že tento případ byl jedním z prvních, který byl předložen ESD, a proto vytvořil precedens pro budoucí podobné situace. Poznamenal, že je důležité, aby občané EU zajistili, že nebudou muset strávit 18 let "honěním za ocasem v otázkách životního prostředí".

Stěžovatel spolu se svými připomínkami předložil a) dokument uvádějící vývoj případu na vnitrostátní úrovni v letech 1990 až 2000, který zjevně rovněž zaslal Komisi, když v roce 2000 podal stížnost na protiprávní jednání, b) dokument uvádějící opatření přijatá od roku 1990 do srpna 2001 a c) kopie e-mailů, které Komisi zaslal ve dnech 16. a 21. ledna 2008. V těchto e-mailech se stěžovatel dotázal, zda Komise věděla o pracích probíhajících na místě. Stěžovatel rovněž požádal o potvrzení o přijetí.

Dne 15. února 2008 zaslal stěžovatel veřejnému ochránci práv kopii e-mailu, který zaslal Komisi a v němž ji informoval, že na místě chráněném z hlediska životního prostředí pokračují nepovolené práce, a dotázal se, zda Komise protiprávní skládku sankcionovala. Dále poznamenal, že neobdržel odpovědi na své e-maily zaslané v lednu 2008.

Dne 13. května 2008 stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že se dotázal Komise, proč jeho e-maily zůstaly nezodpovězeny, a že ho informovala, že e-mailová adresa, kterou používal, byla "někdy v loňském roce"zrušena. Podle stěžovatele se jistě jednalo o neuspokojivou odpověď ze strany evropského orgánu. Dále poznamenal, že věcná otázka zůstala nezodpovězena vzhledem k tomu, že nelegální skládka zůstala v chráněné oblasti a nikdo dosud nebyl za její vytvoření pohnán k odpovědnosti. Stěžovatel dodal, že e-mail, který zaslal Komisi dne 18. března 2008, zůstal nezodpovězen. V tomto e-mailu se stěžovatel dotázal, zda se Komise domnívá, že Irsko vyhovělo rozsudku ESD, pokud jde o lokalitu Greenore.

ROZHODNUTÍ

1 Pokud jde o první tvrzení stěžovatele a související první tvrzení

1.1 Stěžovatel, irský státní příslušník, si stěžoval Evropské komisi na údajně nezákonnou skládku v chráněné oblasti Greenore v hrabství Louth (Irsko). Komise zahájila proti Irsku řízení o nesplnění povinnosti u Evropského soudního dvora (dále jen „ESD“), které se rovněž týkalo lokality, na niž stěžovatel ve své stížnosti na porušení práva odkázal. Dne 26. dubna 2005 Soudní dvůr konstatoval, že Irsko skutečně nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z práva Společenství (věc C-494/01). Stěžovatel ve své následné korespondenci s Komisí poukázal na to, že nezákonná skládka zůstala v chráněné oblasti Greenore. Stěžovatel proto tvrdil, že Komise včas nepřijala vhodná opatření k zajištění výkonu rozsudku, a požadoval, aby jej Komise vykonala okamžitě.

1.2 Komise ve svém stanovisku poukázala na to, že rozsudek ESD v této věci se neomezuje pouze na skládku v Greenore. Jednalo se o velmi široký a rozsáhlý rozsudek odkazující na několik konkrétních lokalit a na obecný přístup irských orgánů. V důsledku toho musela Komise přezkoumat rozsáhlé podklady o opatřeních obecné povahy a o opatřeních týkajících se konkrétních lokalit. Kromě toho se Komise v případě konkrétních lokalit, jako je dotčená lokalita, rozhodla provést prohlídky na místě. Návštěva Greenore se uskutečnila dne 11. července 2006 za přítomnosti stěžovatele. Z důvodu nedorozumění však zúčastněná společnost nemohla být přítomna při návštěvě pamětihodnosti. Komise se proto dne 3. října 2006 setkala se svými zástupci a zástupci irských orgánů v Bruselu. V návaznosti na tyto události si Komise a irské orgány v této věci vyměnily další korespondenci. Dne 29. června 2007, po přezkoumání všech relevantních materiálů poskytnutých irskými orgány, včetně materiálů týkajících se Greenore, zaslala Komise Irsku výzvu podle článku 228 Smlouvy o ES. Komise měla za to, že Irsko zřejmě nepřijalo dostatečná opatření ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku. Výzva Komise se týkala mimo jiné skládky odpadů v Greenore. Odpověď irských orgánů na výzvu Komise byla poskytnuta dne 19. listopadu 2007 a Komise právě přezkoumávala stanovisko Irska spolu s dalšími materiály, které stěžovatel poskytl dne 1. prosince 2007.

1.3 Stěžovatel ve svém vyjádření trval na své stížnosti. Uvedl, že rozsudek ve věci C-494/01 je ohledně společnosti Greenore velmi jasný. Dále poznamenal, že dne 25. dubna 2008 by uplynuly tři roky od vydání rozhodnutí ESD. Během této doby Komise lhůty prodloužila a sledovala jejich vypršení. Nyní bylo na Komisi, aby rozhodnutí vymohla.

1.4 Veřejný ochránce práv konstatuje, že mezi dnem vyhlášení rozsudku ESD (26. dubna 2005) a výzvou, kterou Komise zaslala irským orgánům (29. června 2007), uplynuly dva roky a dva měsíce. Jedná se o značnou dobu. Veřejný ochránce práv však rovněž konstatuje, že stížnost stěžovatele byla jednou z dvanácti stížností na porušení právních předpisů, kterými se Komise zabývala a jejichž věcnou podstatou se zabýval ESD ve svém rozsudku ve věci C-494/01 .. Komise zdůraznila, že z důvodu širokého a rozsáhlého rozsahu rozsudku musela analyzovat rozsáhlé množství materiálu, a to jak pokud jde o konkrétní lokality, tak pokud jde o obecný přístup přijatý irskými orgány. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že se Komise rovněž rozhodla provést návštěvy některých míst a že se zapojila do dalších schůzek a následné korespondence s irskými orgány. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se veřejná ochránkyně práv domnívá, že doba, kterou Komise v tomto případě potřebuje k vydání výzvy, se nezdá být nepřiměřená.

1.5 Pokud jde o připomínky stěžovatele, že nezákonná skládka zůstala v chráněné oblasti i v roce 2008 a že se nezdá, že by Komise v tomto ohledu podnikala nějaké kroky, veřejný ochránce práv konstatuje, že Komise prověřuje odpověď irských orgánů na její výzvu. Je třeba poznamenat, že tato odpověď byla Komisi předložena až dne 19. listopadu 2007. Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že Komise informovala stěžovatele, že další materiály, které poskytl dne 1. prosince 2007, budou přezkoumány. Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že stěžovatel ve svých e-mailech zaslaných Komisi v roce 2008 dále tvrdil, že na nelegální skládce nadále dochází k neoprávněnému ukládání materiálu. Veřejná ochránkyně práv věří, že Komise tato podání stěžovatele při projednávání případu rovněž zohlední.

1.6 Veřejný ochránce práv proto neshledává žádný případ nesprávného úředního postupu, pokud jde o první tvrzení stěžovatele. Tvrzení stěžovatele, které s ním souvisí, proto nelze přijmout.

1.7 Stěžovatel má i nadále možnost podat novou stížnost veřejnému ochránci práv v případě, že Komise nepokračuje v šetření v přiměřené lhůtě, nebo v případě, že se stěžovatel domnívá, že výsledek tohoto šetření není uspokojivý.

2 Pokud jde o druhé tvrzení stěžovatele a související druhé tvrzení

2.1 Stěžovatel tvrdil, že v návaznosti na rozsudek ESD ve věci C-494/01 ho Komise řádně neinformovala o vývoji případu. Tvrdil, že Komise by ho měla pravidelně plně informovat o vývoji v této záležitosti. Stěžovatel v této souvislosti tvrdil, že má potíže získat od Komise informace týkající se výkonu výše uvedeného rozsudku a že se situace postupem času zhoršuje.

2.2 Komise ve svém stanovisku uvedla, že dne 3. května 2005 zaslala stěžovateli dopis a informovala ho o předmětném rozsudku ESD. Komise následně stěžovatele rovněž informovala o návštěvě na místě a její úředníci se s ním setkali v Irsku, když byla návštěva Greenore ukončena. Komise proto nepřijala obvinění, že neinformovala stěžovatele o vývoji v této době. Komise však uznala, že v průběhu roku 2007 nebyl stěžovatel plně informován o vývoji případu. Komise doufala, že před další komunikací se stěžovatelem obdrží odpověď irských orgánů na výzvu. Avšak vzhledem k tomu, že odpověď nebyla doručena v předpokládané lhůtě do 29. října 2007, Komise napsala stěžovateli dne 7. listopadu 2007 a informovala ho o krocích, které podnikla v souvislosti s lokalitou Greenore.

2.3 Stěžovatel ve svých připomínkách a dalších materiálech poskytnutých dne 15. února 2008 a 13. května 2008 informoval veřejného ochránce práv, že v lednu, únoru a březnu 2008 zaslal Komisi další e-maily, v nichž ji upozornil na pokračující používání skládky v Greenore. Podle stěžovatele zůstaly tyto e-maily nezodpovězeny, protože e-mailová adresa, kterou používal, byla "někdy v loňském roce"zrušena. Stěžovatel uvedl, že se jedná o neuspokojivou odpověď ze strany evropského orgánu.

2.4 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise souhlasila s tím, že stěžovatele plně neinformovala o událostech, k nimž došlo v roce 2007. Zdá se však, že v průběhu tohoto šetření byly příslušné informace poskytnuty v dopise Komise stěžovateli ze dne 7. listopadu 2007 a ve stanovisku Komise ke stížnosti ze dne 22. ledna 2008. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že neexistují důvody pro další šetření týkající se druhého tvrzení stěžovatele, pokud se týká informací o stavu řízení v té době.

2.5 Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že některé e-maily, které zaslal Komisi v roce 2008, zůstaly bez odpovědi, protože se zdálo, že Komise změnila svou e-mailovou adresu, veřejný ochránce práv konstatuje, že není zcela jasné, zda stěžovatel chtěl předložit nové tvrzení. Podle názoru veřejného ochránce práv se zdá, že tyto připomínky byly učiněny pouze proto, aby ilustrovaly to, co stěžovatel považoval za přetrvávající neschopnost Komise jej v této věci řádně informovat. V každém případě stěžovatel neposkytl veřejnému ochránci práv všechny důkazy, které by veřejný ochránce práv potřeboval k přezkoumání příslušných otázek, zejména kopii e-mailu, v němž Komise zřejmě informovala stěžovatele, že e-mailová adresa, kterou použil, již není platná. Za těchto okolností není veřejný ochránce práv schopen posoudit, zda skutečnosti, na které stěžovatel odkázal ve svých připomínkách a dalších dopisech, představují nesprávný úřední postup. Stěžovatel však může tento aspekt své stížnosti obnovit poté, co poskytl všechny příslušné podpůrné důkazy.

2.6 Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že by ho Komise měla pravidelně plně informovat o vývoji tohoto případu, veřejný ochránce práv konstatuje, že Komise ve svém stanovisku neposkytla žádné konkrétní připomínky týkající se této části stížnosti. Je však třeba vzít v úvahu skutečnost, že oddíl 7 sdělení Komise o vztazích se stěžovatelem v případě porušení práva Společenství (4) stanoví, že "útvary Komise kontaktují stěžovatele a po každém rozhodnutí Komise (formální oznámení, odůvodněné stanovisko, postoupení věci Soudnímu dvoru nebo uzavření případu) je písemně informují o krocích podniknutých v reakci na jejich stížnost". Komise je tedy v každém případě povinna informovat stěžovatele, jakmile se rozhodne vydat odůvodněné stanovisko nebo případ uzavřít. Nic nenasvědčuje tomu, že by Komise mohla tuto povinnost porušit. Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že není třeba další šetření druhého tvrzení stěžovatele.

3 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o první tvrzení stěžovatele a jeho související první tvrzení. Pokud jde o druhé tvrzení stěžovatele a jeho druhé tvrzení, veřejný ochránce práv se domnívá, že další šetření nejsou odůvodněná.

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Úř. věst. 1975, L 194, s. 39.

(2) Úř. věst. 1991, L 78, s. 32.

(3) Ve svém rozsudku ve věci C-494/01 ESD prohlásil, že „přijetím všech opatření nezbytných k zajištění správného provedení ustanovení článků 4,5,8,9,10,12,13 a 14 směrnice Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech, ve znění směrnice Rady 91/156/EHS ze dne 18. března 1991, Irsko nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z těchto ustanovení“.

(4) KOM(2002) 141 v konečném znění.