Souvislosti stížnosti

1. V květnu 2024 vstoupil v platnost „akt o kritických surovinách“ [1]. Cílem tohoto nařízení EU je zajistit přístup k bezpečným a udržitelným dodávkám základních nerostných surovin a materiálů s vysokým hospodářským významem a významným rizikem dodávek, které mají zásadní význam pro digitální, ekologické a obranné technologie.

2. Podle nařízení o kritických surovinách mohou být některé projekty v oblasti těžby, zpracování a recyklace uznány za „strategický projekt“[2], což znamená, že tyto projekty získávají prioritní status, který vyžaduje, aby vnitrostátní orgány a soudy co nejrychleji provedly jakékoli správní nebo soudní řízení týkající se udělování povolení těmto projektům. Status strategického projektu rovněž přináší výhody, pokud jde o snadnější přístup k financování.  

3. Rozhodnutí o určení statusu strategického projektu přijímá Evropská komise po konzultaci s „radou pro kritické suroviny“, kterou tvoří odborníci z členských států.

4. V květnu 2024 zveřejnila Komise první výzvu k podávání žádostí o uznání projektů v oblasti surovin za strategické projekty v rámci nařízení o kritických surovinách.[3] V březnu 2025 určila Komise jako strategické projekty prvních 47 projektů v oblasti surovin v rámci EU.[4] V červnu 2025 určila Komise jako strategické projekty 13 projektů v oblasti surovin nacházejících se v zemích mimo EU [5].

5. V dubnu 2025 stěžovatel, aktivista v oblasti životního prostředí, požádal Komisi [6] o přístup veřejnosti k i) své obecné metodice pro posuzování žádostí o status strategického projektu, jakož i i ii) příslušné žádosti a posouzení konkrétního projektu, který požádal o uznání jako strategický projekt, ale nebyl jako takový určen.

6. V odpovědi poskytla Komise žadateli odkazy na své internetové stránky obsahující informace o její metodice posuzování projektových žádostí [7] a stanovisko [8] Rady pro kritické suroviny k navrhovanému seznamu strategických projektů sestavenému v prvním kole žádostí.

7. Pokud jde o zbývající dokumenty, Komise odmítla poskytnout přístup veřejnosti s odvoláním na potřebu chránit veřejný zájem, pokud jde o obranné a vojenské záležitosti a finanční a hospodářské politiky EU [9], a na potřebu chránit obchodní zájmy dotčené společnosti [10]. Pokud jde o posledně uvedené, Komise tvrdila, že vzhledem k tomu, že projektová žádost byla neúspěšná, zveřejnění by poškodilo konkurenční postavení dotčené společnosti na trhu, její přístup k financování a její zájem na opětovném podání žádosti v budoucích výzvách.

8. V červenci 2025 požádal žadatel Komisi, aby přezkoumala své stanovisko (podáním „potvrzující žádosti“), přičemž mimo jiné tvrdil, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

9. Pokud stěžovatel neobdržel od Komise potvrzující odpověď ve stanovené lhůtě (což se považuje za implicitní zápornou odpověď), obrátil se na veřejného ochránce práv s obavami ohledně zpoždění, které Komisi vzniklo při vyřizování jejich žádosti o přístup, a ohledně toho, že odmítla zpřístupnit sporné dokumenty.

Šetření

10. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se implicitního odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup podle nařízení č. 1049/2001.

11. V souvislosti se strategickým šetřením ^[11] veřejná ochránkyně práv již zjistila, že systémová zpoždění Komise při vyřizování žádostí veřejnosti o přístup představují nesprávný úřední postup.^[12] Ačkoli veřejná ochránkyně práv vyjádřila politování nad zpožděním v odpovědi Komise na potvrzující žádost stěžovatele, nezahájila šetření důvodů zpoždění v tomto konkrétním případě. Veřejná ochránkyně práv si je však vědoma toho, že Komisi nadále vznikají zpoždění při vyřizování žádostí o přístup veřejnosti, a na základě stížností, které jí byly předloženy, tuto záležitost pečlivě sleduje.

12. Jako první krok v šetření veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby vydala výslovné potvrzující rozhodnutí. Pokud však prodlení přetrvávalo, vyšetřovací tým veřejného ochránce práv přistoupil k nahlédnutí do sporných dokumentů.

13. Komise poté vydala potvrzující rozhodnutí (téměř čtyři měsíce po uplynutí příslušné lhůty), v němž identifikovala 18 dokumentů sestávajících z žádosti o příslušný projekt a podpůrných dokumentů a z posouzení této žádosti Komisí. Komise trvala na svém stanovisku, že přístup k těmto dokumentům musí být odepřen, aby byly chráněny obchodní zájmy dotčené společnosti, a tvrdila, že se uplatní obecná domněnka o nezpřístupnění. Komise se již neopírala o výjimku týkající se ochrany veřejného zájmu, pokud jde o obranné a vojenské záležitosti a finanční a hospodářské politiky EU.

14. Stěžovatel byl s tímto výsledkem i nadále nespokojen. Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv tedy pokračoval v nahlížení do sporných dokumentů.

Předložené argumenty

15. Ve své potvrzující žádosti stěžovatel tvrdil, že Komise dostatečně neprokázala, že by zpřístupnění dokumentů způsobilo důvodně předvídatelnou a nehypotetickou újmu obchodním zájmům dotčené společnosti.

16. Stěžovatel rovněž tvrdil, že informace, které musí žadatelé o strategické projekty poskytnout, představují podnikové informace, které jsou společnosti v každém případě povinny zveřejnit s ohledem na své obecné oznamovací povinnosti podle „směrnice o transparentnosti“[13].

17. Stěžovatel se rovněž domníval, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění, a to vzhledem k environmentálním a sociálním dopadům, které se od projektu očekávají, a poznamenal, že dokumenty pravděpodobně obsahují informace týkající se emisí do životního prostředí. Navíc vzhledem k tomu, že projekty v oblasti surovin jsou financovány z veřejných prostředků, jsou urychleny a jsou jim uděleny regulační výsady, má veřejnost zájem vědět, jak jsou strategické projekty posuzovány a vybírány.

18. Ve svém potvrzujícím rozhodnutí Komise uvedla, že směrnice o průhlednosti se vztahuje pouze na emitenty, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu nacházejícím se nebo působícím v členském státě, a že dotčená společnost sporné dokumenty nezveřejnila.

19. Komise rovněž tvrdila, že se na dokumenty vztahuje obecná domněnka o nezpřístupnění. Měl za to, že sporné dokumenty jsou podobné nabídkám uchazečů v zadávacím řízení, pro které unijní soudy uznaly použití obecné domněnky.[14] Kromě toho Komise odkázala na článek 46 CRMA, který vyžaduje, aby informace získané podle uvedeného nařízení byly použity pouze pro účel, pro který byly poskytnuty, a aby Komise chránila obchodní tajemství.

20. Komise zároveň posoudila obsah dokumentů. Komise konkrétně uvedla, že dokumenty obsahují „vysvětlení obchodního plánu [společnosti], metodiku, odborné znalosti, inovativní přístup, zapojení odborníků a další informace, které mají obchodní hodnotu, pokud jde o způsob, jakým [společnost] hodlá realizovat svůj projekt, pokud by byl uznán jako strategický projekt. Dokumenty odrážejí specifické technologické know-how a podrobné provozní aspekty týkající se provádění projektu, včetně harmonogramů, popisů opatření a milníků“. Komise měla za to, že zpřístupnění požadovaných dokumentů by tak třetím stranám odhalilo obchodní strategii a know-how dotčené společnosti, včetně potenciálních konkurentů, kteří by mohli tyto informace využít v budoucích výzvách k předkládání návrhů na podobné projekty, a představovalo by tak skutečné a nehypotetické riziko vážné újmy obchodním zájmům žalobkyně.

21. Kromě toho měla Komise za to, že odhalení posouzení dotčeného projektu a konkrétních důvodů, proč nesplňuje kritéria pro uznání za strategický projekt, by ovlivnilo pověst dotčené společnosti, což by mohlo mít negativní dopad na jakoukoli budoucí žádost, kterou by chtěla předložit.

22. Pokud jde o existenci převažujícího veřejného zájmu, Komise odmítla argumenty předložené stěžovatelem jako příliš obecné. Konkrétně tvrdila, že stěžovatel nevysvětlil, jak by zpřístupnění požadovaných dokumentů zmírnilo údajná environmentální rizika spojená se sporným projektem. Dodala, že uznání nebo neuznání strategického statusu by v zásadě nemělo dopad na existenci takových projektů nebo s nimi spojených environmentálních a sociálních rizik, neboť existují nezávisle na žádosti nebo potenciálním uznání podle nařízení o kritických surovinách a místo toho závisejí na fázi provádění na vnitrostátní úrovni.

23. Komise rovněž uvedla, že informace obsažené ve sporných dokumentech se týkají shrnutí způsobu, jakým má být v případě úspěchu projektu provedeno monitorování, prevence a minimalizace dopadů na životní prostředí. Zjistil však, že tyto informace jsou pouze výhledové, a to i proto, že projektová žádost byla neúspěšná. Veškeré informace o emisích do životního prostředí by proto jednoznačně spadaly do kategorie hypotetických nebo nepředvídatelných emisí, které by veřejnosti neumožnily pochopit, co je skutečně uvolňováno do životního prostředí [15].

24. Ve své korespondenci s veřejným ochráncem práv stěžovatel uvedl, že se zdá, že dotčená společnost znovu požádala o uznání dotčeného projektu jako strategického projektu ve druhé výzvě k předkládání návrhů, která byla otevřena do poloviny ledna 2026, a že projekt získal politickou podporu. S ohledem na to tvrdily, že zpřístupnění je nezbytné k umožnění veřejné kontroly a k zajištění toho, aby politické prosazování projektu neohrozilo jeho řádné posouzení ze strany Komise.

25. Stěžovatel rovněž zpochybnil obecnou domněnku o nezveřejnění, na kterou se Komise odvolává, a tvrdil, že žádosti o strategické projekty a nabídky veřejných zakázek jsou ze své podstaty odlišné kategorie dokumentů.

26. Žadatel dále zopakoval svůj argument, že požadované dokumenty budou pravděpodobně obsahovat podrobné informace o životním prostředí, včetně informací týkajících se emisí, využívání vody, znečištění, dopadů na biologickou rozmanitost, nebezpečných látek, hluku, využívání energie a odpadu, jakož i informací o sociálních a environmentálních dopadech projektů. S odkazem na Aarhuské nařízení [16] stěžovatel tvrdil, že tyto informace musí být zveřejněny bez ohledu na jejich obchodní tajemství [17].

27. Stěžovatel rovněž tvrdil, že Komise nesplnila svou povinnost podle CRMA zveřejnit seznam obdržených žádostí, seznam projektů uznaných za strategické projekty a důvody jejich uznání nebo neuznání ‑[18].  

Posouzení veřejného ochránce práv

K ochraně obchodních zájmů

28. Orgány EU mohou odepřít přístup veřejnosti k dokumentu požadovanému podle nařízení č. 1049/2001, pokud by jeho zpřístupnění pravděpodobně vedlo k důvodně předvídatelnému a nehypotetickému poškození obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby, včetně duševního vlastnictví. To znamená, že orgány EU se nemohou spoléhat na potřebu chránit obchodní zájmy pouze proto, že se informace týkají společnosti nebo jejích obchodních vztahů. Výjimka slouží k ochraně obchodně citlivých informací, jako jsou informace týkající se obchodní strategie nebo odborných znalostí společnosti.[19] Proto musí orgány EU při uplatnění této výjimky vysvětlit, jak by zpřístupnění mohlo konkrétně a skutečně poškodit dotčené oprávněné obchodní zájmy.[20]

29. Komise se dovolávala potřeby chránit obchodní zájmy dotčené společnosti a měla za to, že na sporné dokumenty lze uplatnit obecnou domněnku o nezpřístupnění. Komise konkrétně tvrdila, že postup pro uznávání projektů v oblasti surovin za strategické projekty podle nařízení o kritických surovinách je podobný postupům zadávání veřejných zakázek, u nichž soudy EU uznaly, že lze použít obecnou domněnku. V takovém případě nemusí dotčený unijní orgán přezkoumávat dotčené dokumenty jednotlivě ani vysvětlovat konkrétní újmu, kterou by jejich zpřístupnění způsobilo. Má se spíše za to, že vzhledem k tomu, že dokumenty jsou součástí určitého spisu nebo kategorie, musí zůstat důvěrné v celém rozsahu.

30. Navzdory tomuto argumentu však Komise popsala obsah sporných dokumentů a posoudila, zda existuje skutečné a nehypotetické riziko, že by zpřístupnění jejich obsahu poškodilo obchodní zájmy dotčené společnosti, a zda existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění. Jinými slovy, Komise provedla individuální přezkum sporných dokumentů, což znamená, že se ve skutečnosti nedovolávala obecné domněnky o nezpřístupnění.

31. Veřejný ochránce práv proto posoudil podrobné argumenty Komise pro odepření přístupu na základě obsahu sporných dokumentů.

32. Komise uvedla, že dokumenty obsahují informace o specifickém technologickém know-how dotčené společnosti a podrobné provozní aspekty týkající se provádění dotčeného projektu v oblasti surovin. Tvrdila, že zpřístupnění by tak odhalilo obchodní strategii a know-how společnosti třetím stranám, což by ohrozilo její konkurenční postavení na trhu. S ohledem na své posouzení projektu, na jehož základě se Komise rozhodla neoznačit jej jako strategický projekt v rámci CRMA, Komise tvrdila, že zpřístupnění by rovněž ovlivnilo pověst společnosti a mělo negativní dopad na případnou budoucí žádost, kterou by společnost mohla chtít předložit v rámci CRMA.

33. Inspekce provedená vyšetřovacím týmem veřejného ochránce práv ukázala, že požadované dokumenty obsahují podrobné obchodní informace o obchodní strategii společnosti, odborných znalostech a plánování projektů v celém rozsahu, jak je popsala Komise. Kromě toho se zdá, že dotčená společnost mezitím předložila novou žádost o uznání projektu jako strategického projektu, která je v současné době posuzována. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že je rozumné považovat obsah dokumentů za obchodně citlivý, a že by tedy zpřístupnění poškodilo obchodní zájmy dotčené společnosti.

K použití Aarhuského nařízení a existenci převažujícího veřejného zájmu

34. Pokud orgán EU zjistí, že by poskytnutí přístupu veřejnosti k dokumentům přiměřeně ohrozilo ochranu obchodních zájmů, musí přístup odepřít, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění [21].

35. V tomto ohledu stěžovatel s odkazem na Aarhuské nařízení [22] tvrdil, že dokumenty pravděpodobně obsahují informace o životním prostředí a že tyto informace by musely být zveřejněny bez ohledu na jejich obchodní citlivost.

36. Cílem Aarhuského nařízení je zajistit, aby „informace o životním prostředí“ byly postupně zpřístupňovány a šířeny veřejnosti.[23] Účelem přístupu k těmto informacím je podpořit účast veřejnosti na rozhodovacím procesu, a tím zvýšit odpovědnost a přispět k informovanosti veřejnosti a podpoře přijatých rozhodnutí. Má se tedy za to, že existuje veřejný zájem na přístupu k „informacím o životním prostředí“, a Komise by to měla zohlednit při posuzování žádostí o přístup veřejnosti [24].

37. Veřejný zájem na přístupu k „informacím o životním prostředí“automaticky nepřevažuje nad zájmem, který má být chráněn nezpřístupněním požadovaných dokumentů. Naopak musí být posuzována na základě individuálního posouzení dokumentů a jejich kontextu.[25] To je jiné, pokud jde o určitý druh „informací o životním prostředí“, tj. informací, které „se týkají emisí do životního prostředí“. U tohoto specifického druhu informací o životním prostředí se předpokládá, že existuje převažující veřejný zájem, pokud jde o ochranu obchodních zájmů [26].

38. V tomto případě, jak uvedla Komise, by environmentální a sociální rizika spojená s tímto projektem přetrvávala bez ohledu na to, zda je označen jako strategický projekt podle nařízení o kritických surovinách. Pokud bude projekt pokračovat jakýmkoli způsobem, veřejný zájem na přístupu k souvisejícím informacím o životním prostředí zůstává v platnosti. Proto , nemohla být jakákoli informace týkající se emisí do životního prostředí obsažená v projektových žádostech, jako je žádost dotčená v projednávané věci, považována za pouhou výhledovou pouze proto, že projektová žádost byla neúspěšná. V tomto ohledu se stanovisko Komise shrnuté v bodech 22 a 23 výše jeví jako rozporuplné.

39. Kontrola dokumentů potvrdila, že obsahují informace, které lze považovat za „informace o životním prostředí“ podle Aarhuského nařízení. Tyto informace jsou však spíše obecné povahy a neobsahují například konkrétní podrobnosti o předvídatelných emisích do životního prostředí. Vzhledem k tomu, že dokumenty neobsahují informace týkající se emisí (pro které se má za to, že existuje převažující veřejný zájem), lze mít za to, že veřejný zájem na zpřístupnění nahrazuje dotčené obchodní zájmy pouze tehdy, pokud by sloužil konkrétnímu veřejnému zájmu, který je považován za důležitější [27].

40. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv konstatuje, že dotčená společnost již zveřejnila určité informace o životním prostředí týkající se plánovaného projektu v oblasti surovin. To zahrnuje nedávnou zprávu o rozsahu, která byla vypracována poté, co společnost požádala o uznání svého projektu jako strategického projektu v rámci CRMA. Zpráva o rozsahu nastiňuje metodiku a podrobnosti plánovaného posouzení environmentálních a sociálních dopadů, které dosud nebylo dokončeno.

41. Stěžovatel dále tvrdil, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění, jelikož dotčená společnost v současné výzvě k podávání žádostí znovu požádala o uznání dotčeného projektu za strategický projekt a zdá se, že projekt je politicky podporován. Není však jasné, jak by zveřejnění neúspěšné žádosti zajistilo řádné posouzení nové žádosti pro stejný projekt. Nic rovněž nenasvědčuje tomu, že by posouzení stávající žádosti ze strany Komise bylo jakkoli nedostatečné nebo by bylo vystaveno nepatřičným vnějším zásahům. V každém případě skutečnost, že dotčená společnost znovu podala žádost, rovněž znamená, že její obchodní zájmy zůstávají v platnosti.

42. Skutečnost, že dokumenty obsahují určité informace o životním prostředí, tedy nemůže vyloučit potřebu ochrany dotčených obchodních zájmů.

43. Pokud jde o argument stěžovatele, že přístup veřejnosti byl nutný, protože Komise nezveřejnila seznam všech projektů v oblasti surovin, které předložily žádost o uznání za strategický projekt, veřejná ochránkyně práv si není této povinnosti vědoma. Podle nařízení o kritických surovinách je Komise povinna zveřejnit pouze rozhodnutí o uznání projektu v oblasti surovin za strategický projekt [28], což učinila.[29] U žádostí, které byly neúspěšné, taková povinnost neexistuje.

Další úvahy

44. Konečně z kontroly dokumentů rovněž vyplynulo, že některé z nich obsahují osobní údaje fyzických osob. Aby mohly být tyto informace zpřístupněny, musí žadatelé nejprve prokázat, že je třeba získat přístup a že tato potřeba musí být ve veřejném zájmu.[30] Veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel takovou nezbytnost pro zpřístupnění jakýchkoli osobních údajů nepředložil.

Závěr

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ následujícím závěrem:

Evropská komise se nedopustila nesprávného úředního postupu, když odmítla poskytnout veřejnosti přístup k požadovaným dokumentům.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Teresa Anjinho
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 12. března 2026

 

[1] Nařízení 2024/1252 ze dne 11. dubna 2024, kterým se stanoví rámec pro zajištění bezpečných a udržitelných dodávek kritických surovin: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1252/oj.

[2] Viz zejména čl. 6 odst. 1, články 7 a 10 nařízení 2024/1252.

[3] K dispozici na adrese: https://single-market-economy.ec.europa.eu/calls-expression-interest/call-applications-strategic-projects-under-critical-raw-materials-act_en.

[4] Rozhodnutí Komise, v němž jsou uvedeny všechny projekty, které byly označeny za strategické projekty v rámci EU, je k dispozici na adrese: https://webgate.ec.europa.eu/circabc-ewpp/d/d/workspace/SpacesStore/1958718b-21e9-40f4-9c9f-42a58dc4c5a3/download.

[5] Rozhodnutí Komise, v němž jsou uvedeny všechny projekty, které byly označeny za strategické projekty mimo EU, je k dispozici na adrese: https://single-market-economy.ec.europa.eu/document/download/808502c2-21c7-4ca8-855f-ff0b528f91c4_en?filename=C_2025_3491_1_EN_ACT_part1_v4.pdf.

[6] Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise: http://data.europa.eu/eli/reg/2001/1049/oj.

[7] https://single-market-economy.ec.europa.eu/sectors/raw-materials/areas-specific-interest/critical-raw-materials/strategic-projects-under-crma_en, viz zejména oddíl „Guide for applicants“ a „FAQ“, který obsahuje šablony pro zprávu o individuálním posouzení a konsenzuální zprávu.

[8] K dispozici na adrese: https://webgate.ec.europa.eu/circabc-ewpp/d/d/workspace/SpacesStore/67bb9f09-7463-4f5e-9490-69bb793102f4/download.

[9] V souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) druhou a čtvrtou odrážkou nařízení č. 1049/2001.

[10] V souladu s čl. 4 odst. 2 první odrážkou nařízení č. 1049/2001.

[11] Strategické šetření OI/2/2022/OAM týkající se doby, kterou Evropská komise potřebuje k vyřízení žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům: https://www.ombudsman.europa.eu/en/case/en/60766.

[12] Rozhodnutí ve výše uvedeném strategickém šetření OI/2/2022/OAM: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/175321.

[13] Směrnice 2004/109/ES o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu: https://eur-lex.europa.eu/eli/dir/2004/109/2024-01-09.

[14] Komise odkázala na rozsudek Tribunálu ze dne 26. března 2020, ViaSat v. Komise, T-734/17, body 43 a 55: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:62017TJ0734.

[15] Komise odkázala na rozsudek Tribunálu ze dne 21. listopadu 2018, Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe v. Komise, T-545/11 RENV: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:62011TJ0545(01).

[16] Nařízení č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (dále jen „Aarhuské nařízení“): http://data.europa.eu/eli/reg/2006/1367/oj.

[17] Stěžovatel odkázal zejména na čl. 6 odst. 1 Aarhuského nařízení.

[18] Stěžovatel odkázal na čl. 7 odst. 8 nařízení o kritických surovinách.

[19] Viz například rozsudek Tribunálu ze dne 7. února 2018, PTC v. EMA, T-718/15: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=199044&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=13039858.

[20] Viz například rozsudek Soudního dvora ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, C‑57/16 P, bod 51: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=205322&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=19039430.

[21] V souladu s čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001.

[22] Nařízení 1367/2006, viz poznámka pod čarou 16 výše.

[23] Článek 1 odst. 1 Aarhuského nařízení.

[24] Viz rovněž rozhodnutí veřejné ochránkyně práv ve věcech 1132/2022/OAM a 1374/2022/OAM (https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/168684), bod 34.

[25] Viz rovněž rozhodnutí veřejné ochránkyně práv ve věcech 1132/2022/OAM a 1374/2022/OAM, bod 35.

[26] V souladu s čl. 6 odst. 1 Aarhuského nařízení.

[27] Viz rovněž společné věci 1132/2022/OAM a 1374/2022/OAM (poznámka pod čarou 24 výše) a rozsudek Tribunálu ze dne 18. června 2025, Arysta Lifescience v. EFSA, T-222/23: https://infocuria.curia.europa.eu/tabs/document/T/2023/T-0222-23-00000000RD-01-P-01/ARRET_NP/301285-EN-1-html.

[28] V souladu se 14. a 16. bodem odůvodnění nařízení o kritických surovinách.

[29] Viz poznámky pod čarou 4 a 5 výše.

[30] V souladu s čl. 9 odst. 1 nařízení 2018/1725 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg/2018/1725/oj/eng.