Případ se týkal rozhodnutí Evropské komise, které Španělsku udělilo výjimku z pravidla obsaženého ve směrnici o energetice. Toto pravidlo stanoví, že provozovatelé přenosových soustav nesmějí vlastnit zařízení pro skladování energie. Rozhodnutí uděluje odchylku od tohoto pravidla, pokud jde o přečerpávací vodní elektrárny na Kanárských ostrovech. Stížnost veřejnému ochránci práv spočívala v tom, že Komise vyložila pravidlo nesprávně a že v každém případě nebyly splněny podmínky pro udělení výjimky.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že ačkoli stížnost není neopodstatněná, opatření Komise nepředstavují nesprávný úřední postup. Veřejná ochránkyně práv však navrhla, aby Komise svým útvarům připomněla, že je důležité věcně a dostatečně podrobně spolupracovat s občany, kteří ji upozorňují na dobře podložené a podrobné obavy.

Věc se týkala odmítnutí Evropské komise poskytnout veřejnosti přístup k žádosti o uznání projektu těžby a zpracování nerostných surovin za „strategický projekt“ podle aktu o kritických surovinách a souvisejícího posouzení Komise. Komise měla za to, že poskytnutí informací by ohrozilo obchodní zájmy dotčené společnosti, a to i proto, že projekt nebyl označen za strategický projekt. Stěžovatel mimo jiné tvrdil, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění, a tvrdil, že sporné dokumenty mohou obsahovat důležité informace o životním prostředí.

Na základě kontroly sporných dokumentů provedené jejím vyšetřovacím týmem dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že bylo rozumné, aby se Komise domnívala, že by zpřístupnění poškodilo obchodní zájmy dotčené společnosti. Kromě toho, i když dokumenty obsahují určité informace o předpokládaných environmentálních a sociálních dopadech projektu, nepostačovaly k prokázání převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění.

Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela a shledala, že při odepření přístupu ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal složení jedné z expertních skupin Evropské komise, poradní skupiny EU pro průmysl energetických platforem. Vzhledem k tomu, že členství v této skupině je vyhrazeno zástupcům průmyslu, žadatelé, dvě nevládní organizace, se obávali, že její složení je nevyvážené. Tvrdili, že tato situace poskytla společnostem vyrábějícím fosilní paliva privilegovaný přístup k tvůrcům energetické politiky EU.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise poskytla přiměřené vysvětlení pro konkrétní složení skupiny v době jejího vytvoření, konkrétně že potřebuje od zúčastněných stran z odvětví specializovaný příspěvek k nástroji IT vyvinutému pro jejich výhradní použití. Tento nástroj IT se však používá již více než rok a zdá se, že jeho koncepce se stabilizovala. S ohledem na tuto skutečnost a na širší mandát průmyslové poradní skupiny veřejná ochránkyně práv naléhavě vyzvala Komisi, aby zvážila přiměřenost složení skupiny. Je tomu tak zejména s ohledem na to, že některé z prvků diskutovaných ve skupině jsou nyní trvalým rysem energetického rámce EU. Navrhla zlepšení, aby se to vyřešilo. Veřejná ochránkyně práv rovněž nebyla přesvědčena vysvětleními poskytnutými Komisí, pokud jde o vyloučení občanské společnosti ze statusu pozorovatele. Učinila druhý návrh na zlepšení, aby se to vyřešilo.

Veřejná ochránkyně práv šetření uzavřela a požádala Komisi, aby podala zprávu o opatřeních, která přijala v návaznosti na její návrhy na zlepšení.  

Věc se týkala žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se činností a členů pracovní skupiny EU-USA pro energetickou bezpečnost. Cílem pracovní skupiny je diverzifikovat dodávky energie v Evropě a snížit její celkovou poptávku po energii. Za tímto účelem pořádá pracovní skupina setkání a spolupracuje s různými zúčastněnými stranami, včetně soukromého sektoru.

Evropská komise odmítla zveřejnit jména společností účastnících se zasedání pracovní skupiny. Přitom se dovolávala výjimek podle unijních právních předpisů o přístupu veřejnosti k dokumentům a tvrdila, že zpřístupnění by mohlo ohrozit ochranu obchodních zájmů a mezinárodních vztahů.

Veřejná ochránkyně práv přezkoumala sporné dokumenty a zjistila, že není jasné, jak by zveřejnění jmen společností konkrétně a skutečně ohrozilo tyto zájmy.

Veřejná ochránkyně práv proto navrhla, aby Komise přehodnotila svůj postoj s cílem umožnit výrazně lepší přístup veřejnosti. Komise návrh řešení přijala a dokumenty v plném rozsahu zveřejnila. Veřejná ochránkyně práv uvítala kladnou odpověď Komise na její návrh řešení a případ uzavřela.