Souvislosti stížnosti

1. Boj proti pohlavnímu zneužívání dětí je pro EU prioritou a součástí strategie EU na období 2020–2025.[1] Přístup Evropské komise je založen na osmi iniciativách, včetně usnadnění prevence pohlavního zneužívání dětí, umožnění snazšího odhalování a oznamování a poskytování silnější podpory obětem.[2]

2. V květnu 2022 přijala Komise legislativní návrh [3] nových pravidel pro předcházení dětské pornografii a boj proti ní. Návrh týkající se pohlavního zneužívání dětí on-line se konkrétně zaměřuje na boj proti pohlavnímu zneužívání dětí on-line a stanoví, že provozovatelé on-line platforem by měli mít povinnost odhalovat, oznamovat a odstraňovat pohlavní zneužívání dětí ze svých služeb. Návrh rovněž předpokládá zřízení nového střediska EU pro boj proti pohlavnímu zneužívání dětí, které by podporovalo provozovatele online platforem při plnění jejich nových povinností.

3. Při přípravě návrhu týkajícího se materiálů pohlavního zneužívání dětí Komise konzultovala různé zúčastněné strany, a to i v rámci veřejných konzultací a přímých výměn se svými zaměstnanci. Komise tak shromáždila podněty od organizací občanské společnosti, technologických společností a veřejných orgánů.

4. Návrh týkající se pohlavního zneužívání dětí vyvolal určitou kritiku ze strany veřejných a odborných subjektů, jako je evropský inspektor ochrany údajů (EIOÚ), která zpochybnila účinnost, nezbytnost a přiměřenost navrhovaných pravidel. Byly například vyjádřeny obavy ohledně možného plošného a nerozlišujícího skenování obsahu elektronických komunikací a důsledků, které by to mělo pro základní práva [4].

5. Návrh týkající se pohlavního zneužívání dětí stále projednávají spolunormotvůrci EU, Rada EU a Evropský parlament.

6. V březnu 2023 stěžovatel, výzkumný pracovník a novinář, požádal Komisi, aby mu poskytla přístup veřejnosti [5] ke všem dokumentům, které Komise vypracovala nebo obdržela při vypracovávání legislativního návrhu v období od ledna 2021 do března 2023.

7. Pokud stěžovatel neobdržel odpověď ve stanovené lhůtě, požádal Komisi, aby toto implicitní odmítnutí poskytnout přístup veřejnosti přezkoumala (podáním „potvrzující žádosti“). Ve své potvrzující žádosti stěžovatel tvrdil, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

8. V prosinci 2023 přijala Komise rozhodnutí, v němž určila 121 dokumentů, které spadají do oblasti působnosti žádosti stěžovatele o přístup. Poskytla široké veřejnosti přístup k 88 dokumentům a skryla pouze osobní údaje. Pokud jde o zbývajících 33 dokumentů, Komise odmítla poskytnout přístup k 28 dokumentům v plném rozsahu a k pěti dokumentům částečně. Těchto 33 dokumentů pochází z roku 2021 a lze je rozdělit do čtyř kategorií:

• výměny se zástupci zájmových skupin z technologického průmyslu (dokumenty 9, 11, 13, 14, 94 a 106),
• výměny s orgány veřejné moci z Německa (dokumenty 48 až 50),
• návrhy posouzení dopadů, které Komise provedla při přípravě svého legislativního návrhu, a související dokumenty (dokumenty 61 až 69) a
• interní výměny a připomínky k návrhu CSAM od různých útvarů Komise, včetně právní služby Komise (dokumenty 56, 89 až 92 a 110 až 119).

9. Při odepření přístupu k těmto dokumentům (jejich částem) se Komise opírala o řadu výjimek stanovených v nařízení č. 1049/2001. Komise konkrétně tvrdila, že některé informace obsažené ve třech dokumentech [6] by mohly být zneužity potenciálními pachateli zneužívání dětí. Zpřístupnění by tak ohrozilo veřejný zájem, pokud jde o veřejnou bezpečnost. Komise rovněž uvedla, že dva dokumenty [7] obsahovaly obchodně citlivé informace. Kromě toho, pokud jde o všechny dokumenty kromě jednoho [8], Komise uvedla, že obsahují předběžná stanoviska a možnosti politiky, které jsou stále zvažovány. Zveřejnění by tak ohrozilo jeho schopnost připravit rozhodnutí bez vnějšího tlaku. V souvislosti s 11 dokumenty [9] se Komise rovněž opírala o potřebu chránit právní poradenství a tvrdila, že zpřístupnění by poškodilo její zájem na získání upřímných a objektivních informací a právního poradenství od jejích zaměstnanců.

10. Kromě toho Komise skryla části tří dokumentů, o nichž se domnívala, že nespadají do oblasti působnosti žádosti o přístup, jakož i osobní údaje.

11. Komise zároveň „uzavřela“ potvrzující žádost stěžovatele a informovala ho, že nyní může podat novou žádost. Neinformovala však stěžovatele o opravných prostředcích, které jsou k dispozici podle nařízení č. 1049/2001.

12. Nespokojen s rozhodnutím Komise odepřít přístup k celým částem pěti dokumentů ^[10] a 28 dokumentů [11] se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv. Domníval se, že úpravy provedené Komisí jsou nepřiměřené, přičemž vzal na vědomí plynutí času a skutečnost, že byl vydán návrh týkající se pohlavního zneužívání dětí. Stěžovatel byl rovněž nespokojen s tím, že Komise nezohlednila jeho argumenty ve prospěch existence převažujícího veřejného zájmu, a tvrdil, že vzhledem k obavám [12] ohledně možných střetů zájmů a nesrovnalostí se veřejný zájem na zpřístupnění mezitím pouze zvýšil. Stěžovatel nenapadl úpravu osobních údajů.

Šetření

13. Veřejný ochránce práv zahájil šetření týkající se odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup (části) k 33 dokumentům dotčeným ve stížnosti.  

14. V průběhu šetření vyšetřovací tým veřejného ochránce práv nahlédl do sporných dokumentů, jakož i do omezených doplňujících informací, které Komise poskytla v odpovědi na stížnost.

Doporučení veřejného ochránce práv

15. Na základě přezkumu dokumentů se veřejná ochránkyně práv domnívala, že by se na ně měla vztahovat vysoká úroveň transparentnosti, která se vztahuje na „legislativní dokumenty“[13].

16. Pokud jde o dva dokumenty [14], veřejný ochránce práv měl navíc za to, že Komise uplatnila výjimku na ochranu veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost, nadměrně. To zahrnovalo zprávu ze zasedání internetového fóra EU o bezpečnosti již od fáze návrhu, na němž Komise skryla citlivá prohlášení účastníků i jména jejich organizací. Vzhledem k tomu, že citlivá prohlášení byla odepřena, veřejný ochránce práv nebyl přesvědčen o tom, že k ochraně veřejné bezpečnosti byla nutná úprava názvů organizací.

17. Pokud jde o ochranu probíhajícího rozhodování Komise, veřejná ochránkyně práv konstatovala, že v době podání žádosti o přístup již Komise dokončila posouzení dopadů a vydala svůj legislativní návrh. Bez ohledu na to byl veřejný ochránce práv toho názoru, že v souladu s judikaturou EU [15] by jakékoli probíhající rozhodování samo o sobě nepostačovalo k odůvodnění odepření přístupu. Komisi by naopak příslušelo předložit „hmatatelné důkazy“ prokazující, že existuje důvodně předvídatelné riziko vnějšího tlaku, který by mohl vážně ohrozit dotčený rozhodovací proces [16].

18. Pokud jde o ochranu právního poradenství, veřejná ochránkyně práv považovala za nepřiměřené, že připomínky k návrhu CSAM, které Komise obdržela od několika svých útvarů, včetně své právní služby (zaznamenané v deseti dokumentech [17]), jsou obzvláště citlivé.

19. Veřejný ochránce práv dále zpochybnil, zda lze obchodní informace uvedené v jednom dokumentu [18] stále považovat za citlivé vzhledem k tomu, že jsou téměř čtyři roky staré. Rovněž uvedla, že Komise nekonzultovala dotčenou společnost.

20. Veřejná ochránkyně práv se rovněž domnívala, že by existoval převažující veřejný zájem na zpřístupnění. Za prvé, veřejná ochránkyně práv zjistila, že transparentnost by veřejnosti umožnila kontrolovat, kdo a co informovalo o návrhu týkajícím se pohlavního zneužívání dětí, a veřejnosti by umožnila tyto informace zpochybnit. Zadruhé, s ohledem na diskusi o možných střetech zájmů byl přístup k dokumentům rovněž nezbytný k ověření toho, zda Komise při vypracovávání legislativního návrhu jednala zcela nezávisle a výhradně v obecném zájmu.

21. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že odmítnutí Komise poskytnout široký přístup veřejnosti k dokumentům představuje nesprávný úřední postup, a doporučila, aby Komise přehodnotila své stanovisko k žádosti stěžovatele o přístup s cílem poskytnout výrazně lepší přístup, a to s přihlédnutím k úvahám veřejné ochránkyně práv uvedeným v doporučení [19].

Odpověď Komise na doporučení a připomínky stěžovatele k odpovědi

22. V návaznosti na doporučení veřejné ochránkyně práv Komise konzultovala některé dotčené třetí strany a poskytla výrazně lepší přístup k určitým kategoriím dokumentů. Komise však trvala na svém názoru, že nelze poskytnout přístup k dokumentům, které odrážejí názory, které její útvary sdílely interně.

23. Komise konkrétně zveřejnila výměny s orgány veřejné moci z Německa s úpravami pouze omezených osobních údajů.

24. Komise rovněž poskytla výrazně lepší přístup k výměnám se zástupci zájmových skupin z technologického odvětví, tj. výměnám se společnostmi Discord, Meta, Microsoft a Snap.

25. V tomto ohledu Komise po konzultaci s jednou společností trvala na tom, že zpřístupnění částí zprávy [20] o schůzce s touto společností na dálku by ohrozilo veřejnou bezpečnost. Tyto části obsahují zejména „citlivé informace, včetně informací o technických opatřeních (...) zavedených s cílem předcházet pohlavnímu zneužívání dětí a (...) politice boje proti nezákonnému obsahu online, včetně pohlavního zneužívání dětí (...)“. Zveřejnění těchto informací „by mohlo být přínosné pro ty, kdo se takového zneužívání dopouštějí“, a mohlo by mít nepříznivý dopad na předcházení takové trestné činnosti.

26. Komise rovněž potvrdila svůj postoj ke zprávě [21] internetového fóra EU o tom, že zveřejnění jmen zúčastněných organizací by ohrozilo veřejnou bezpečnost. Komise tvrdila, že zveřejněním informací by se zjistilo, jaká preventivní opatření konkrétní společnosti přijímají. To by pak potenciálním pachatelům umožnilo tato opatření obejít.

27. Po konzultaci s jinou společností Komise trvala na tom, že některé informace týkající se výzkumu a vývoje nových výrobků musí být v jednom dokumentu [22] zatajeny, aby byly chráněny obchodní zájmy společnosti.

28. Komise znovu neposuzovala výměny názorů se společností Thorn (které zadržela, aby ochránila své probíhající rozhodování), neboť měla za to, že veřejný ochránce práv nezpochybnil její postoj k dotčenému dokumentu [23].

29. Pokud jde o dokumenty [24] související s posouzením dopadů, Komise nyní zveřejnila části pěti dokumentů pouze s omezenými úpravami osobních údajů. Tyto části odrážejí především procesní kroky učiněné před Výborem pro kontrolu regulace. Zahrnují rovněž dokumenty, které jsou veřejně dostupné na internetových stránkách Komise [25], jako je zpráva o studii o možnostech vytvoření Evropského střediska pro předcházení pohlavnímu zneužívání dětí a boj proti němu, stanoviska Výboru pro kontrolu regulace a přílohy posouzení dopadů.

30. Komise potvrdila své odmítnutí zpřístupnit jakoukoli část zápisu ze zasedání a další dokumenty odrážející její interní diskuse o možných variantách nových právních předpisů, jakož i návrhy jejího posouzení dopadů. Komise přitom tvrdila, že interinstitucionální dialog a jednání mezi členskými státy v Radě EU, zejména pokud jde o dosažení rovnováhy mezi dotčenými základními právy, stále probíhají. Zpřístupnění jejích interních předběžných výměn by proto ohrozilo schopnost Komise hájit své stanovisko k této obtížné otázce. Rovněž by to oslabilo jeho účinnost jako čestného zprostředkovatele v souvislosti s nadcházejícími třístrannými jednáními.

31. Komise dodala, že od zahájení interinstitucionálních jednání „dochází k neustálým pokusům zájmových skupin, které jsou proti návrhu, ovlivnit výsledek jednání. Toho bylo dosaženo zejména prostřednictvím agresivních komunikačních kampaní, které ve velké míře využívaly uniklé dokumenty mimo kontext. To vyvinulo obrovský tlak na spolunormotvůrce, polarizovalo diskusi a mimořádně ztížilo dosažení kompromisu. Tváří v tvář odmítavým reakcím veřejného mínění byly členské státy nuceny stanovit několik protichůdných červených čar, což ztížilo pokus o dosažení požadované rovnováhy základních práv.“ Pokud jde o vnější tlak, Komise rovněž uvedla, že existovaly články ve sdělovacích prostředcích, které „obsahovaly dezinformace a narážky, jakož i uniklé spisy (...), které vyvíjely značný tlak na Komisi a na interinstitucionální jednání.“ Aby zdůraznila svůj názor, odkázala Komise na několik článků, včetně jednoho [26], který byl spoluautorem stěžovatele.

32. Pokud jde o připomínky různých útvarů Komise k návrhu CSAM, Komise trvala na tom, že k dokumentům nelze poskytnout přístup veřejnosti v plném rozsahu. Komise konkrétně tvrdila, že dokumenty obsahují právní analýzu otázek, které jsou právně a politicky citlivé, neboť se týkají odhalování pohlavního zneužívání dětí. Zpřístupnění informací by tak ohrozilo probíhající interinstitucionální jednání o návrhu a schopnost Komise požádat o upřímné a komplexní právní poradenství. Komise rovněž uvedla, že návrh týkající se pohlavního zneužívání dětí může ještě revidovat, dokud o něm Rada EU nepřijme rozhodnutí.

33. Stěžovatel byl vděčný za to, že získal lepší přístup ke sporným dokumentům. Byl však zklamán tím, že Komise nadále zadržovala „zásadní podrobnosti interních jednání (...) týkajících se jednoho z nejkontroverznějších právních předpisů EU v posledních letech“, přičemž tvrdil, že Komise nezohlednila převažující veřejný zájem na zpřístupnění. Žadatel se rovněž obával, že Komise znovu neposoudila jeho výměny se společností Thorn. Stěžovatel byl rovněž znepokojen tvrzeními, která Komise vznesla ohledně úlohy sdělovacích prostředků.

Posouzení veřejné ochránkyně práv po vydání doporučení

34. Veřejná ochránkyně práv vítá skutečnost, že Komise nyní poskytla další přístup k určitým kategoriím dokumentů. Rovněž poznamenává, že úpravy obchodně citlivých informací v jednom dokumentu [27] jsou poměrně omezené a s ohledem na argumenty předložené Komisí se jeví jako přiměřené. Veřejný ochránce práv však celkově není spokojen s tím, že Komise poskytla co nejširší přístup ke sporným dokumentům.

35. Veřejná ochránkyně práv zejména považuje za nepřiměřené, aby nebyl umožněn přístup k žádným částem dokumentů týkajících se posouzení dopadů provedeného Komisí a připomínek jejích útvarů k návrhu CSAM [28].

36. Tyto dokumenty jednoznačně představují legislativní dokumenty, na něž se vztahuje nejvyšší úroveň transparentnosti [29] To zahrnuje stanoviska právní služby Komise, o nichž se Komise domnívá, že pro účely transparentnosti je s nimi třeba zacházet jinak než s právními stanovisky vydanými právní službou Rady EU během řádného legislativního postupu. Jak bylo uvedeno výše [30], veřejný ochránce práv nemůže s tímto názorem souhlasit. Komise je „klíčovým aktérem v legislativním procesu“. [31] Judikatura týkající se přístupu veřejnosti k dokumentům Rady je proto relevantní i pro dokumenty Komise vypracované v rámci legislativního procesu.[32] V souladu s tím Soudní dvůr nerozlišoval mezi právními stanovisky vypracovanými v souvislosti s legislativním postupem právními službami orgánů.[33]

37. Komise navíc v tomto případě nemohla vysvětlit, proč by příslušné dokumenty měly být na základě svého obsahu z tohoto pravidla vyňaty v plném rozsahu. Dokumenty zejména neobsahují informace o výzvách souvisejících s odhalováním pohlavního zneužívání dětí, a tedy vyvažováním dotčených základních práv v celém . Jak například uvedla sama Komise, dokumenty související s jejím posouzením dopadů obsahují rovněž „informace a názory na koncepci a strukturu potenciálního Evropského střediska pro prevenci a boj proti pohlavnímu zneužívání dětí“. Stejně tak, pokud jde o konzultace mezi útvary, zpětná vazba, kterou Komise obdržela od svých útvarů, se týkala návrhu legislativního návrhu jako celku. Obsah této zpětné vazby tak přesahuje otázku, jak nejlépe vyvážit dotčená základní práva ve vztahu k odhalování pohlavního zneužívání dětí.

38. Kromě toho argumenty předložené Komisí zůstávají spíše obecné a odkazují na skutečnost, že legislativní návrh je politicky citlivý. Je proto stále nejasné, proč Komise považuje ty části, které se týkají odhalování pohlavního zneužívání dětí, za citlivé v celém . Zatímco Komise zmiňuje citlivou a složitou povahu tohoto tématu a probíhající interinstitucionální diskuse, její odpověď nevysvětluje, jak by zpřístupnění konkrétního obsahu mohlo vážně ohrozit tyto diskuse.

39. Komise nyní poprvé vysvětlila, jakým vnějším tlakům byli někteří její zaměstnanci vystaveni při přípravě legislativního návrhu. Takové osobní útoky na zaměstnance jsou nepřijatelné. To znamená, že lze pouze spekulovat o tom, co tyto konkrétní incidenty vyvolalo, ale je obtížné vidět odkaz na sporné dokumenty. Jinými slovy, tyto příklady nedokládají, že by zpřístupnění dokumentů (jejich částí) v této fázi vedlo k vnějšímu tlaku, který by vážně ohrozil probíhající interinstitucionální jednání.

40. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že skutečnost, že konečná verze posouzení dopadů a stanovisko Výboru pro kontrolu regulace byly zveřejněny, nemá vliv na otázku, zda lze návrhy jejich verzí odmítnout na základě potřeby chránit probíhající rozhodovací proces.

41. Pokud jde o ochranu právního poradenství, Komise tvrdí, že zpětná vazba získaná během konzultace mezi útvary se týkala nových a složitých politických a právních otázek. Dodala, že doporučení je předběžné, je určeno omezenému počtu příjemců a je poskytnuto v krátké lhůtě.

42. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že tyto obecné argumenty by mohly být uplatněny na jakoukoli meziútvarovou konzultaci k legislativnímu návrhu. Ve skutečnosti Komise použila stejné odůvodnění v jiných podobných případech [34] Neposkytnutí konkrétních příkladů a konkrétních důkazů o riziku zpřístupnění je v rozporu s platnou judikaturou, podle níž musí orgány EU provést konkrétní a individuální posouzení požadovaných dokumentů [35].

43. Přístup k právnímu stanovisku v rámci legislativního postupu může být odepřen pouze tehdy, je-li právní stanovisko obzvláště citlivé nebo má-li obzvláště široký rozsah. [36] Pro určení, zda je právní stanovisko obzvláště citlivé, je třeba vzít v úvahu jeho obsah [37].

44. Nestačí, že se právní stanovisko týká kontroverzní legislativní iniciativy nebo citlivé oblasti. Přiznání zvláštní citlivosti právnímu poradenství týkajícímu se nových otázek by v praxi bránilo zpřístupnění velké části tohoto právního poradenství, neboť právě při řešení nových otázek instituce žádají o poradenství své právní služby [39].

45. Veřejný ochránce práv rovněž opakuje, že existuje silný veřejný zájem na zpřístupnění, a to i s ohledem na dotčená základní práva.[40] Potřeba transparentnosti je ještě naléhavější, pokud se legislativní návrh stejně jako v tomto případě zabývá zásadními otázkami. V případech, kdy jsou ohrožena základní práva občanů, je obzvláště důležité, aby administrativa mohla hájit postoj, který se rozhodla zaujmout. To zahrnuje vysvětlení, proč navrhla, aby se některé prvky staly zákonem, a jiné nikoli. Skutečnost, že veřejnost může tato rozhodnutí zpochybnit ještě před přijetím rozhodnutí, je podle slov Soudního dvora „nedílnou součástí výkonu demokratických práv občanů EU“[41] Veřejný ochránce práv proto se znepokojením bere na vědomí poznámky, které Komise učinila ohledně zapojení veřejnosti do této důležité záležitosti. Domnívá se, že větší transparentnost by mohla veřejnosti poskytnout lepší pochopení dané záležitosti, a mohla by tak zabránit spekulacím.

46. Na závěr veřejná ochránkyně práv konstatuje, že k dokumentům, které odrážejí interní jednání a názory Komise, měl být poskytnut výrazně rozšířený, ne-li úplný přístup veřejnosti.

47. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise opět neprovedla jasnou judikaturu, která vyžaduje, aby orgány EU uplatňovaly na legislativní dokumenty obzvláště vysokou úroveň transparentnosti. Veřejná ochránkyně práv proto potvrzuje své zjištění nesprávného úředního postupu.

48. V neposlední řadě není jasné, proč Komise pochopila, že veřejný ochránce práv nezpochybnil nezveřejnění výměn se společností Thorn na základě potřeby chránit probíhající rozhodovací proces. Vzhledem k tomu, že Komise zveřejnila (alespoň části) věcných výměn se všemi ostatními zástupci zájmových skupin, které určila v odpovědi na žádost stěžovatele o přístup (včetně těch, na něž se stížnost nevztahuje), není jasné, proč nebyl tento dokument zpřístupněn částečně.

Závěr

Na základě šetření veřejný ochránce práv uzavírá tento případ následujícím zjištěním:

Veřejná ochránkyně práv sice vítá skutečnost, že Komise nyní poskytla další přístup k určitým kategoriím dokumentů v tomto případě, potvrzuje však své zjištění, že odmítnutí Evropské komise poskytnout široký přístup veřejnosti k 33 dotčeným dokumentům představovalo nesprávný úřední postup.

Stěžovatel a Evropská komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 10. ledna 2025

 

[1] Další informace naleznete na adrese: https://home-affairs.ec.europa.eu/policies/internal-security/child-sexual-abuse_en#:~:text=The%20Commission%20will%20ensure%20that,sexual%20abuse%20and%20sexual%20exploitation

[2] Viz: https://home-affairs.ec.europa.eu/whats-new/communication-campaigns/euvschildsexual-abuse-campaign-prevent-and-combat-child-sexual-abuse_en.

[3] Návrh nařízení, kterým se stanoví pravidla pro předcházení pohlavnímu zneužívání dětí a boj proti němu: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=COM%3A2022%3A209%3AFIN.

[4] Viz například evropský inspektor ochrany údajů, informační sdělení k návrhu týkajícímu se pohlavního zneužívání dětí: „The Point of No Return“ (Místo, odkud není návratu), k dispozici na adrese: https://edps.europa.eu/data-protection/our-work/publications/factsheets/2023-10-23-briefing-note-csam-point-no-return_en. Viz také doplňkové posouzení dopadů ze strany Evropského parlamentu z dubna 2023: https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2023/740248/EPRS_STU(2023)740248_EN.pdf.

[5] Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k Evropskému parlamentu, Radě a Komisi

dokumenty: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:32001R1049&from=EN.

[6] Dokumenty 9, 11 a 94.

[7] Dokumenty 14 a 94.

[8] Dokument 94.

[9] Dokumenty 106 a 110 až 119.

[10] Dokumenty 11, 13, 14, 56 a 94.

[11] Dokumenty 9, 48 až 50, 61 až 69, 89 až 92, 106 a 110 až 119.

[12] Viz zápis ze schůze Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu ze dne 25. října 2023, bod 8 pořadu jednání: https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/LIBE-PV-2023-10-25-1_EN.pdf.

[13] V souladu s čl. 12 odst. 2 nařízení č. 1049/2001.

[14] Dokumenty 9 a 11.

[15] Rozsudek Soudního dvora ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, C-57/16, bod 109:

https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A62016CJ0057&qid=1712587747391.

[16] Rozsudek Tribunálu ze dne 21. dubna 2021, Pech v. Rada, T-252/19, bod 92:

https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=240171&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=1916898.

[17] Dokumenty 110 až 119.

[18] Dokument č. 14.

[19] Úplné znění doporučení veřejného ochránce práv je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/cs/recommendation/cs/185538.

[20] Dokument č. 9.

[21] Dokument č. 11.

[22] Dokument 14.

[23] Dokument 13.

[24] Dokumenty 61 až 69.

[25] Viz: https://ec.europa.eu/info/law/better-regulation/have-your-say/initiatives/12726-Fighting-child-sexual-abuse-detection-removal-and-reporting-of-illegal-content-online _en.

[26] Viz: https://balkaninsight.com/2023/09/25/who-benefits-inside-the-eus-fight-over-scanning-for-child-sex-content/.

[27] Dokument 14.

[28] Dokumenty 61, 62, 63, 64, 65.2, 65.3, 65.4, 66.1 až 66.3, 66.6, 67.1, 68.2, 69.3, 69.5, 69.6 a 69.9 (posouzení dopadů) a dokumenty 89 až 92 a 110 až 119 (konzultace mezi útvary).

[29] ClientEarth v. Komise (viz poznámka pod čarou 15 výše).

[30] Viz rozhodnutí o odmítnutí Evropské komise poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům souvisejícím s jejím návrhem nařízení o evropském prostoru pro zdravotní data (věc 1999/2022/SF), body 33 a násl.: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/179450#_ftnref22.

[31] Rozsudek ClientEarth v. Komise, bod 87f. (viz poznámka pod čarou 15 výše).

[32] Rozsudek Tribunálu ze dne 15. září 2016, Philip Morris v. Komise, T-796/14, bod 55f.: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=183328&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=850120.

[33] Rozsudek Soudního dvora ze dne 8. června 2023, Rada v. Pech, C-408/21 P, bod 92f.: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=274436&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=13457842.

[34] Viz například rozhodnutí ve věci 1999/2022/SF (poznámka pod čarou 30 výše) a rozhodnutí o tom, jak Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropská komise vyřizují žádosti o přístup veřejnosti k legislativním dokumentům (OI/4/2023/MIK): https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/196680.

[35] Rozsudek ClientEarth v. Komise (viz poznámka pod čarou 15 výše).

[36] Rozsudek Soudního dvora ze dne 1. července 2008, Švédsko a Turco v. Rada, C‑39/05 P a C‑52/05 P, bod 69: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=67058&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=13457842.

[37] Rozsudek Rada v. Pech, bod 61 (viz poznámka pod čarou 33 výše). https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=274436&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=13457842.

[38] Rozsudek Tribunálu ve věci Miettinen v. Rada EU, T-395/13, bod 37: https://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=en&num=T-395/13.

[39] Tamtéž, bod 42 písm. f).

[40] Viz stanovisko právní služby Rady EU ze dne 26. dubna 2023: https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-8787-2023-INIT/en/pdf.

[41] Výše uvedený rozsudek ClientEarth v. Komise, bod 108 (viz poznámka pod čarou 15).