Vyhledat šetření

The complainant, a national police force, received two grants from the European Commission for projects to fight transnational crime, which it carried out successfully. Following audits of the projects, the Commission found that a big part of the costs were ineligible mainly due to the lack of supporting documents. The Commission therefore decided to recover a considerable part of the grants. The complainant turned to the Ombudsman arguing that the decision was disproportionate and that the Commission had not shown flexibility. The complainant considered that the Commission should have allowed it more time to send additional supporting documents and that it should have done another audit.

The Ombudsman found that it was reasonable for the Commission to conclude that the complainant had violated its contractual obligations under the ‘grant agreement’. The Commission had acted in accordance with EU financial rules and given the complainant ample opportunity to provide comments and submit additional supporting documents as proof of the costs it claimed. The Commission had also shown flexibility by agreeing to review supporting documents submitted late. The Ombudsman thus closed the inquiry with a finding of no maladministration.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření z vlastní iniciativy s cílem prozkoumat, jak Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) řeší údajná porušení základních práv prostřednictvím „mechanismu pro podávání a vyřizování stížností“ a s cílem zabývat se úlohou a nezávislostí úředníka pro otázky základních práv agentury Frontex v tomto ohledu.

V souvislosti s předchozím šetřením veřejná ochránkyně práv doporučila vytvoření nezávislého mechanismu pro vyřizování stížností na operace agentury Frontex. Mechanismus pro podávání a vyřizování stížností byl schválen zákonodárci EU a začal být používán v roce 2016.

Prostřednictvím tohoto mechanismu agentura Frontex vyřizuje stížnosti osob, které jsou přesvědčeny, že byla v souvislosti s operacemi agentury Frontex porušena jejich základní práva. Úlohou úředníka pro otázky základních práv je přímo se zabývat těmito stížnostmi na činnost zaměstnanců agentury Frontex, jakož i zajistit, aby byly náležitě příslušnými orgány prošetřeny stížnosti na zaměstnance vnitrostátních orgánů zapojené do operací agentury Frontex.

Cílem tohoto šetření bylo posoudit, jak agentura Frontex provádí nová pravidla týkající se mechanismu pro podávání a vyřizování stížností a úředníka pro otázky základních práv, jež vstoupila v platnost v listopadu 2019. Šetření se rovněž snažilo posoudit celkovou účinnost mechanismu pro podávání a vyřizování stížností s ohledem na obavy veřejnosti, pokud jde o porušování základních práv v souvislosti s operacemi agentury Frontex.

Od jeho vytvoření byl v rámci mechanismu pro podávání a vyřizování stížností zpracován velmi malý počet stížností a dosud žádná stížnost na činnost zaměstnanců agentury Frontex. Od roku 2016 do ledna 2021 obdržel úředník pro otázky základních práv 69 stížností, z čehož 22 bylo přípustných. Jelikož se na operacích podílí zaměstnanci z různých subjektů, kteří se zodpovídají různým orgánům, může být pro případné stěžovatele složité určit údajné pachatele a pochopit, jak a komu mohou oznámit údajná porušení práv, a usilovat o nápravu vhodnými cestami.

V tomto šetření veřejná ochránkyně práv rovněž přezkoumala stížnosti, které byly zpracovány v rámci mechanismu pro podávání a vyřizování stížností, a zjistila několik nedostatků, které mohou jednotlivcům ztěžovat oznamování údajných porušení základních práv a úsilí o nápravu. V rámci šetření veřejné ochránkyně práv se rovněž zjistilo, že v agentuře Frontex došlo ke zpoždění při provádění nových povinností týkajících se mechanismu pro podávání a vyřizování stížností a úředníka pro otázky základních práv.

Na základě tohoto šetření veřejná ochránkyně práv předložila agentuře Frontex řadu doporučení ke zlepšení, jejichž cílem je zlepšit dostupnost mechanismu pro podávání a vyřizování stížností pro případné oběti porušování základních práv a posílit odpovědnost agentury Frontex za její operace a také odpovědnost všech, kdo se na nich podílejí. Jedná se například o doporučení ohledně toho, jak pomoci případným obětem porušování základních práv, aby si byly vědomy možností nápravy a oznamování incidentů, jakož i doporučení na zlepšení způsobu zpracování stížnost a toho, jaká jsou v souvislosti s nimi prováděna návazná opatření.

Věci se týkaly dvou žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům, ve kterých se podrobně uvádí smluvní vztahy a komunikace Europolu s oběma společnostmi poskytujícími agentuře platformu pro analýzu dat. Europol odmítl poskytnout veřejnosti přístup – částečný či úplný – k většině dokumentů určených v první žádosti a především namítal, že zveřejnění by ohrozilo ochranu veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost. Europol odmítl poskytnout veřejnosti přístup k veškerým dokumentům určeným ve druhé žádosti s cílem chránit veřejnou bezpečnost a svůj vnitřní rozhodovací postup.

Na základě nahlédnutí do požadovaných dokumentů měla veřejná ochránkyně práv za to, že většina informací, které obsahují, by v případě zveřejnění pravděpodobně ohrozila ochranu veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že neexistují důvody pro další pokračování šetření, pokud jde o velmi omezené množství informací, na které by se tato výjimka nevztahovala.

Ačkoliv veřejná ochránkyně práv zjistila řadu nedostatků ve způsobu, jakým Europol danou věcí řešil, celkově dospěla k závěru, že odmítnutím přístupu veřejnosti k dotčeným dokumentům ze strany Europolu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.